Postřehy ze semináře s Keithem Hosmanem

Samozřejmě, že přípravy s pořádáním takového kurzu daly řádně zabrat, a tak si jistě všichni z Hofiteamu, kteří se v přípravách angažovali, řádně oddechli, když bylo konečně po všem. Ale vás bude spíš zajímat, o čem to bylo, co měli možnost se účastníci dozvědět a vůbec co je ten Keith Hosman vlastně zač :-). Tak tady je stručné shrnutí z celé víkendové akce:

Všichni určitě trnuli, jaké bude počasí, po posledním měsíci dešťů a nevlídné jarní zimy. Naštěstí ale Keith spolu s dobrou náladou přivezl jako bonus i sluníčko. To hřálo celý víkend, a tak účastníci uvítali, že se kurz konal v hale, kde byl příjemný chládek.

Vše začalo pátečním tréninkem – zatím tedy bez koní. Tady se Keith (samozřejmě za asistence překladatele) zaměřil na jezdce a jejich práci rukou. Jezdci se pod vedením pana Hosmana soustředili na jemné, plynulé zacházení s otěžemi. Nervózní ruka a trhavé pohyby, tím vším si totiž zaděláváme na neklidného koně. Dále se zabýval správným navázáním kontaktu s koněm přes citlivý tlak na otěže. Keith to přirovnával k vzájemnému působení tančící dvojice. Učil jezdce pevnému držení otěží všemi prsty a také jejich postupnému povolování při jejich pouštění. Zúčastnění se dozvěděli, že metody, které používá, vycházejí z držení otěží jen jednou rukou a ta je vždy v klidné fázi položena na hřívě koně. A z toho vyplynul první úkol pro jezdce – naučit se všechny ukázané pohyby tak, aby pro ně byly již automatické. (Což se lehko řekne, ale hůř udělá…)

Keith Hosman: uvolněný kůň je základ veškeré práce s ním.

Druhý den už byl ve znamení práce v sedle. I tady se ale začalo odbouráváním stereotypů a zažitých postupů. Keith vyzval jezdce, aby opustili své navyklé reakce v jednání s koněm a soustředili se na jednoruční cvičení ukázané předchozí večer, které nazval Serpentines.

Účelem tohoto cvičení bylo naučit jezdce správně pracovat s otěží a co nejvíce uvolnit krk koně. Keith neustále zdůrazňoval, že uvolněný kůň je základ veškeré práce s ním. Což není jistě pro většinu z nás žádná novinka – ale jak to udělat, to už může být pro hodně jezdců docela oříšek. Účastníci kurzu se mimo jiné dozvěděli, že pamlsek a pohlazení je pro koně sice velmi příjemná věc, ale opravdová odměna je povolená otěž bez sebemenšího tlaku a pokynů, které by musel plnit. Volná otěž také koni ukazuje, že má jezdcovu důvěru. Takže po každé zatáčce vlevo a vpravo vždy hned následovalo uvolnění otěže s rukou na hřívě. Keith zdůrazňoval, že tohle je důležitý moment i pro jezdce, který v takové chvíli musí poslouchat ptáčky a vyprázdnit si hlavu :o)

Když byli koně uvolnění, přešel Keith k dalšímu cvičení. To nazval Disengagement. Jednalo se o rozdělení koně na dvě části. Cvik má vést jezdce k vnímání jen jednoho bodu na boku koně. To byl jediný bod, kterým potřebovali hýbat. Učil přimět zastavit ramena koně a ovládat pohyb boků. A to vše pouze otěžemi, nohama jen pobízet koně k neustálému pohybu bez zastavování. Ovládání tohoto bodu je důležité ve chvílích, kdy jezdec potřebuje zastavit koně, zpomalit koně, naučit koně chodit rovně či správně zatočit, dokonce i naučit couvat a také správně provést přeskok ve cvalu. Dle jeho dlouholetých trenérských zkušeností je ovládání pohybu koně od boků snazší než od ramen a také lépe dokáže udržet koně posbíraného.

Další cvik nazval Clockwork – hodinové cvičení – a navazoval na Disengagement. V tomto cviku šlo o to, jak přimět koně vykročit jezdcem určenou přední nohou na číslo 3 pomyslného ciferníku pod každým kopytem koně. S tím souviselo i další cvičení, posunutí zadní nohy koně na číslo 6 pomyslného ciferníku, tedy couvání. Zde předvedl hned tři způsoby, jak koně naučit správně zacouvat. Nejen tady bylo fajn si potvrdit, že není jen jeden správný postup, ale že k cíli vede více cest.

Keith jezdcům předal mnoho drobných, ale důležitých rad. Například, aby dovolili koním dělat malé chyby a opravovali je jednou za čas velkou opravou (např. pomocí Disengagement). Je to lepší způsob, než neustále zneklidňovat koně stálým cukáním, taháním za otěže častokrát za sebou. Když kůň často otevírá hubu, pohazuje ocasem a další podobné projevy, znamená to, že je frustrovaný tím, že neví, co po něm jezdec chce. Vše ustane ve chvíli, kdy pochopí dané cvičení. Je-li roztržitý a kouká okolo, radil nechat jej být, soustředit se na prováděné cvičení. Neustále vyzdvihoval soustředění jezdce na jeden cvik jako velmi důležitou součást tréninku. Doporučil také časové rozložení tréninku jednoho prvku (například Clockwork) na 20minutové intenzivní úsilí a poté 20minutovou přestávku jak pro jezdce, tak pro jeho koně, a poté další pokračování tréninku. Vždy se na věc dokázal podívat očima koně i jezdce. Jako příklad uváděl neustálé lidské porovnávání, kolik cviků bylo dobře a kolik špatně. Kůň ví jen to, že 99 krát prováděl tenhle cvik a 1 krát tenhle cvik a pak se šlo domů.

Předvedl také, jak zacházet s koněm, který se bojí sedlání. Vysvětlil principy zbavení strachu, odnaučení koně jít rameny do jezdce při práci ze země, naučení neklidného koně stát v klidu a k tomu přidal mnoho důležitých rad. Například, že ten, kdo umí stát pevně na místě a přiměje koně se hýbat, ten se stává jeho šéfem, kterého uznává.

Trpělivě odpovídal na dotazy všech přítomných. Vždy ale zdůrazňoval, že neexistuje žádné "magic buton" – kouzelné tlačítko, kterým v jednom okamžiku změníme chování koně nebo nesprávné provádění nějakého úkonu. (Ale je to škoda, člověk pořád ve skrytu duše doufá, že něco takového existuje, a že když si zaplatí drahý kurs, že se to konečně dozví ale bohužel… dozví se akorát, že musí makat, makat, makat, a to hlavně na sobě 🙂 ) Vše závisí na jezdci, jeho vnímání koně, jeho znalosti správných pozic koně pro jednotlivé úkony, které od něj požaduje, umění správného přechodu z rychlosti do rychlosti a umění ovládání správných částí koňského těla. A to vše, od pozice těla přes přechody do vyšších rychlostí, je věc tréninku. Stále opakoval, že nejprve musí jezdec s koněm zvládat všechny věci v kroku, později v rychlém kroku, je-li tato podmínka splněna, pak mohou pokračovat tréninkem přechodu do klusu. Po zvládnutí přechodu se pak znovu jak jezdec, tak kůň naučí vše, co již umí v kroku, v pomalém klusu a postupně zrychlují do rychlého klusu. A tak dále. Oba si vypěstují umění cítit jeden druhého. Kůň čte jezdcův postoj těla a obráceně.

Stejný princip radil i v případě koně, který nezvládá blízkou přítomnost dalších koní či lidí. Jezdec pak začne trénink v bezpečné vzdálenosti, pak se o kousek přiblíží a cvičí do té doby, než si kůň zvykne a pak zase postoupí o krok blíž, až se dostane do maximální blízkosti, kde, jak zjistí, je vše již v pořádku. Podobně je tomu i při nevhodném chování koně na lonži. Jezdec začne na lonži tak blízko koně, kde je vše pořádku a pak vzdálenost postupně zvětšuje. I zde je důležité stále trénovat přechody ze vzdálenosti, kde je vše v pořádku směrem o kousek dál, kde to zatím v pořádku nebylo.

Všechna cvičení byla tento víkend určena hlavně pro jezdce, kteří vše, co se naučili, budou moci aplikovat při svých pravidelných trénincích na svých koních. Zázraky se nedějí!

Keith si během semináře také sedl na všechny koně a každému jezdci dal rady ušité na míru přímo jemu. Jednomu poradil pracovat na změkčování krku, dalšímu radil, aby se zaměřil na „zamrzání" koně při změnách pohybu a tak dále. Každý si prostě odnesl mnoho a mnoho nových poznatků a rad, které může uplatnit při tréninku doma aby zlepšil svoje jezdecké umění. A to pak bude moci zúročit i na westernových závodech.

Třeba právě v Židovicích, kde se 17.7. opět konají WRC závody „C" a „D" + licence-více v kalendáři akci, nebo na stránkách Hofiteamu.

A co dodat závěrem? Snad jen poděkovat předákovi sekce Romaně Hofmannové za poskytnuté informace a postřehy z kurzu a jejímu týmu, že se nebáli riskovat a zorganizovali tento kurz. Doufejme, že to nebyla poslední akce tohoto typu.