Abychom dokázali pochopit, kdo je new forest pony, potřebujeme informace o tom, co je New Forest a jaká je jeho geografie a historie. I toto plemeno totiž formoval tok času, specifika dané lokality a klimatologické podmínky. Právě poloha a způsob hospodaření v Novém lese totiž new forest ponyům umožnila překonat všechny nastražené serpentiny a stát se tím, čím dnes jsou.
Pět set sedmdesát kilometrů čtverečních Národního parku New Forest, který se rozkládá při jižním pobřeží Velké Británie, dnes zahrnuje nejen přírodní biotopy, ale i množství vesnic a menších měst v poměrně hustě osídlené oblasti New Hampshire a jižního Wiltshire.
Přesto se ale stále ještě jedná o jednu z největších dochovaných ploch neoplocených pastvin, vřesovišť a lesů ve Velké Británii a význam lokality dokládá i skutečnost, že již od roku 1993 je zažádáno o její zařazení na seznam světového dědictví UNESCO jako místa zvláštního vědeckého zájmu.
Krajina rozkládající se na křídovém podloží zde má charakter nížinný a přímořský a nejvyšší bod Bramshaw má pouhých 135 m n. m. Domov plemene new forest pony je tedy podstatně vlídnější, než jsme tomu u ostatních britských původních pony plemen zvyklí. Jedná se o různorodý celek, který je tvořený vřesovišti, mokřady a původními nedotčenými listnatými lesy, které jsou protkané četnými říčkami.
Charakter a ekologie lesa je po tisíce let udržována pastvou hospodářských zvířat, která jsou ve vlastnictví asi pěti set místních drobných zemědělců a farmářů. Ti uplatňují své tradiční „lesní právo“ pro přibližně 7 000 zvířat, která se na území New Forest volně pasou.
New Forest je ale lokalita nejen cenná a krásná, ale má i svou specifickou a velmi dlouhou historii. A právě historie tohoto místa se do značné míry podílí na tom, co toto plemeno činí mimořádným a jedinečným.
Historie Nového lesa
Tato část Velké Británie byla v minulosti pokryta hlubokými neprostupnými listnatými lesy. Lesní porosty, tvořené zejména břízami, duby a buky, ale byly postupně mýceny a jejich rozloha se již od konce doby železné (250 – 100 př. n. l.) postupně zmenšovala. Z rozlehlých lesů na jihu Británie proto už na přelomu dvanáctého a třináctého století zbyl jen zlomek. Některé lokality této oblasti byly zemědělsky obdělávány, a to již od doby bronzové, ale velmi špatná kvalita půdy zapříčinila, že od zemědělských snah bylo záhy upuštěno a les, který střídají vřesoviště, začal být dlouhodobě využíván především jako pastvina pro hospodářská zvířata.
Vše se ale změnilo v roce 1079, kdy tuto oblast vyhlásil Vilém Dobyvatel za svůj „nový“ Královský les. Prameny uvádí, že Vilém vysídlil dvacet vesnic a farností, aby dosáhl vhodných podmínek pro lov královských jelenů a vytvořil kompaktní pustinu hodnou královské honitby. Přestože královská honitba byla nedotknutelná, obyvatelům přilehlých vesnic byla zákonem ponechána určitá práva. Bylo jim umožněno v lese pást koně a dobytek, sbírat palivové dříví, sekat rašelinu, kopat jíl. Od září do listopadu směli také do lesa vyhánět prasata, aby se zde krmila žaludy a bukvicemi.
Právě pastva poníků a dobytka kontinuálně probíhající tisíce let byla, a dodnes je, nezbytnou součástí péče o zdejší krajinu a pomáhá udržovat typický charakter místních vřesovišť, bažin, lesních pastvin a s nimi spojených dalších menších biotopů. Les a poníci jsou na sobě závislí. Bez pastvy malých koní by byl zdejší biotop úplně jiný, více zarostlý stromy a křovinami a méně květnatý.
Koňovití žili v této oblasti zřejmě již před poslední dobou ledovou. Kosterní pozůstatky z doby bronzové prokázaly, že se zdejší populace pony podobala modernímu exmoor pony a kostry nalezené v rituálním pohřebišti z doby železné v Danebury (asi 40 km od srdce moderního New Forest) naznačují, že tato zvířata měla KHV okolo 122 cm. Analýzou DNA bylo zjištěno, že tito pony jsou blízkými příbuznými asturského poníka a pottoka. Významný je také nález části kostry datovaný do období 300 n. l., která byla objevena při vykopávkách římské vily v Rockbourne. I ten naznačil, že rozdíl mezi dnešními poníky a jejich předky není v mnoha ohledech zásadní.
V každém případě ale přesto platí – žádné z původních britských plemen nemá tak pestrou genetiku jako právě new forest pony. Je tomu tak proto, že tuto lokalitu po tisíciletí protínaly velmi intenzivně využívané dopravní tepny a oblast v jejím bezprostředním okolí byla hustě osídlená. Před dobytím Anglie Normany, v roce 1066, byl hlavním městem Anglie Winchester, a proto každý, kdo z hlavního města cestoval jakýmkoli směrem, musel jihozápadním Hampshirem a lesem New Forest projet. Stáda původních pony se tedy příležitostně mísila nejen s koňmi místních obyvatel, ale i s koňmi jezdců a povozníků, kteří projížděli touto oblastí.
Těžké období pro pony žijící v Novém lese nastalo až v období vlády excentrického krále Jindřicha VIII., který v roce 1535 zákonem nařídil likvidaci všech pony, jejichž kohoutková výška byla nižší než 130 KHV u klisen a o něco málo více u hřebců. Taková zvířata byla pro Jindřicha VIII. totiž příliš malá na to, aby mohla nést rytíře v plné zbroji, a nařízení tedy mělo striktně zamezit ztrátě cenné pastvy určené koním vhodným pro účely válečnictví. Toto nařízení, jehož nedodržení bylo těžkým zločinem, postihlo nejen koně z náhorních plošin, ale samozřejmě i podstatně lépe „dosažitelné“ pony z relativně hustě osídlených nížin.
Dalším tak trochu „likvidačním“ obdobím pak bylo devatenácté století, kdy se masově rozmohly závody s poníky. Výhry mohly dosahovat 5, ale i 10 £. V době, kdy mzdy dosahovaly 1,25 £ týdně nebo mnohdy i méně, byl dobrý poník mimořádně cenným živitelem nejen jeho majitele, ale často i celé rodiny, obzvláště pak, když bylo povoleno, aby jeden kůň startoval v jednom odpoledni dvakrát. Právě new forest pony si v tomto období velmi rychle vydobil pověst výjimečně rychlých, výborně ovladatelných a silných klusáků. Právě zvěsti o jejich schopnostech, které se velmi rychle rozšířily, ale paradoxně vedly k úpadku plemene – nejlepší koně a hříbata lesa byli odchytáváni a prodáváni, což se relativně rychle projevilo v kvalitě celé lesní populace. To následně rozpoutalo intenzivní šlechtitelské snahy.
Na vzniku moderního new forest pony se v rané historii významně podílelo velké množství plemen. Zásadní ale je příliv krve velšské, arabské a také krev plemene hackney a anglického plnokrevníka skrze hřebce Marske, který původně patřil vévodovi z Cumberlandu. Ten tohoto hřebce po rozpuštění hřebčína v roce 1765 na určité období lesu „daroval“. Nebylo to ale na dlouho. Marske, jehož kohoutková výška byla 147 cm, na dostihové dráze sice neuspěl, byl ale otcem jednoho z nejslavnějších plnokrevníků všech dob – Eclipse. Eclipse proslul již ve své první dostihové sezóně, a proto se jeho otec, Marske, záhy přesunul z lesa zpět do hřebčína v Yorkshiru. Jeho vliv tedy na populaci new forest pony zřejmě nebyl až příliš významný.
V 19. století bylo v důsledku drancování, které vyplynulo z neúměrně vysoké poptávky po závodních ponících, a následné úzké příbuzenské plemenitby, nutné zásadně oživit krev základního „lesního“ stáda, a proto v roce 1852 zapůjčila královna Viktorie lesu svého arabského hřebce Zoraha, ani ten ale nepůsobil v lesním chovu dlouhodobě a připustil jen omezené množství klisen. Onemocněl a musel být vrácen na Windsor. Královna Viktorie následně zapůjčila lesu další dva plemenné hřebce – arabského Abeyana a berberského Yirrassana.
Velké zásluhy na vzniku moderního new forest pony jsou také přičítány lordu Arthuru Cecilovi a lordu Lucasovi, kteří se pokusili zlepšit plemeno přilitím krve některých jiných původních pony plemen – byl použit galloway, fell pony, dartmoor pony, exmoor pony a znovu významně i krev velšská. Patrný byl především vliv slavného velšského hřebce Starlight. Určitý vliv měl ale i polo pony Field Marshall, který působil v New Forest v letech 1918 a 1919.
Pro moderního new forest ponyho je mimo jiné významná pětice hřebců – Knightwood Spitfire po hřebci Brookside Spitfire, matka tohoto plavou barvu nesoucího hřebce byla klisna Weirs Topsy, která do new foresta přinesla také krev highland pony přes černého hřebce Clansmana. Dalším z pětice byli Danny Denny (syn slavného velšského hřebce Dyoll Starlight) a také Brookside David – syn Field Marshala a dále pak ryzáci Brooming Slipon a Goodenough, kteří přes svou matku přinášeli další velšskou krev.
Pokud do New Forest za new forest pony vyrazíte, pamatujte ale, že zdaleka ne všichni poníci, kteří se volně potulují oblastí, jsou čistokrevní new forest pony, i když všichni hřebci, kteří volně žijí na území Nového lesa musí být registrovaní příslušníci plemene. Pokud tedy uvidíte strakoše a skewbald pony, vězte, že to new forest pony nejsou.
Již v roce 1891 vznikla Společnost pro zachování new forest pony, která mimo jiné začala každoročně pořádat přehlídku, v rámci níž byli hřebci hodnoceni, selektováni a byly jim udělovány prémie. V průběhu let se tato show rozrostla a zahrnovala už nejen in hand třídy, ale i jezdecké speciální třídy a soutěže. V roce 1906 vznikla společnost New Forest Pony Breeding & Cattle Society – ta začala systematicky třídit a vést záznamy a následně vydala v roce 1909 i první plemennou knihu plemene. V roce 1938 se obě existující společnosti sloučily a plemenná kniha byla uzavřena – žádní koně cizí krve již nebyli způsobilí k registraci.
Soužití lidí a poníků v poměrně hustě osídlené oblasti jižní Anglie už dlouho není snadné. Již v roce 1909 proto byla založena společnost New Forest CDA, která v reakci na rostoucí množství konfliktů mezi rozrůstající se městskou aglomerací kolem okrajů New Forest a místními farmáři začala systematicky hájit starobylá pastevní práva.
Hlavním účelem sdružení je dlouhodobě snaha udržet právo místních obyvatel na pastvu svých zvířat v otevřeném lese a snaha prosazovat jejich zájmy ve sporech souvisejících s urbanistickými tlaky a hospodářskými aktivitami. Od svého vzniku svedlo toto sdružení mnoho bitev jménem svých členů a jejich zákonného práva na volnou pastvu v Novém lese a ve své činnosti i dnes pokračuje.
V Novém lese žije v současné době asi 5 000 poníků, přičemž každý z nich má svého vlastníka (New Forest Commoners) a všichni pony v majetku konkrétního chovatele musí být označeni specifickou identifikační značkou. Právo na pastvu zvířat je i dnes zdarma, každý chovatel, který svá zvířata pase v lese, ale dnes musí každý rok zaplatit poplatek, z něhož je hrazena mzda tzv. agisterů, kteří dohlíží na všechny aspekty života volně se potulujících zvířat.
Urbanistický rozvoj a expanze rekreačních aktivit ovšem krajinu stále více mění a to zvířata ohrožuje. Problémem je především rostoucí objem dopravy na neoplocených silnicích. Díky aktivitám New Forest CDA se ale podařilo zavést rychlostní limit – automobily zde smí jezdit rychlostí do 40 mil za hodinu a od devadesátých let je také realizována snaha o vybavení poníků, pro zlepšení jejich viditelnosti za šera, reflexními obojky.
Přestože poníci v New Forest mohou působit divoce, není tomu tak – pastva v lese má svá pravidla. Během pozdního léta a podzimu jsou všichni poníci shromážděni do takzvaného „Driftu“, kde jsou zkontrolováni veterinárním lékařem, odčerveni, vymění se jim poškozené reflexní obojky. Pokud se při kontrole zjistí, že některý z poníků je ve špatném zdravotním stavu a nemusel by přežít zimu, je z lesa stažen do stájí a vrací se až v následujícím roce na jaře. Hříbata jsou v tuto dobu odstavena od matek a odvezena, přičemž některá z nich jsou po odstavu vrácena zpět do lesa, jiná zamíří na dražby.
Aby populace lesních poníků příliš neexpandovala, jsou pravidelně organizovány dražby na Beaulieu Road. Na tomto tradičním koňském veletrhu jsou nabízeni výhradně poníci, kteří pochází přímo z lesa. Bohužel v posledních letech vedly nízké prodejní ceny k tomu, že mnoho poníků majitele nenašlo a pony byli prodáni na maso.
Proto organizace The New Forest Publicity Group a Verderers of the Forest vyvíjejí v současné době mnoho aktivit, aby se zvýšilo povědomí o kvalitě a využití new forest pony a pro poníky byly dosaženy lepší tržní podmínky. Rovněž byla přijata opatření směřující ke zvýšení úrovně welfare poníků chovaných v lese, která ne vždy byla a je optimální.
Je tu ale i další problém. Nedostatečný zájem o hříbata na prodejích vedl ke snížení počtu hřebců působících v lese – v roce 2002 jejich počet klesl ze sta na méně než polovinu – a další snížení jejich počtu bylo zaznamenáno po roce 2009, kdy naplno zasáhla ekonomická recese – náklady na chov koní vzrostly a zájem o jezdecké pony naopak výrazně poklesl. I Rare Breed Survival Trust proto rozpoutal osvětovou kampaň, navázal dialog s chovateli a investuje do propagace plemene a zvýšení povědomí o něm. New forest pony je totiž dnes více ohrožený, než se myslelo. A to i úzkou příbuzenskou plemenitbou kvůli omezenému množství aktivně působících hřebců.
Přestože je tedy new forest pony celosvětově oblíbeným jezdeckým poníkem a při toulání Národním parkem New Forest můžete získat idylický dojem, v seznamu ohrožených plemen koní Velké Británie ho Survival Trust řadí do kategorie Minority, což znamená, že je evidováno jen 1500 až 3000 chovných klisen.
Přesto ale asi největším nebezpečím pro v New Forest žijící pony stále zůstává silniční provoz. Většina lesa a rašelinišť není oplocená, a proto není neobvyklé vidět bloudit poníky, ovce nebo krávy i po rušných silnicích a centry obcí. Každý, kdo navštíví New Forest autem, by proto měl řízení věnovat maximální pozornost a dodržovat povolenou rychlost. Platí zde pravidlo, že zvířata mají vždy přednost! Rovněž se doporučuje, aby návštěvníci poníky nepřikrmovali a nepodněcovali je k přibližování se k lidem. Hrozí jak zdravotní komplikace, tak i zvýšený zájem poníků o kontakt s člověkem, což ve výsledku vede k eskalaci střetů a konfliktům.
New forest pony je univerzálním sportovním i rodinným pony plemenem. Menší poníci jsou velmi vhodní jako lead rein a first pony, větší představitelé plemene jsou velmi dobrou volbou pro juniory a menší dospělé. New forest pony má klidný temperament, velmi dobrý charakter a je všestranně využitelný jak v parkurovém skákání, drezuře, všestrannosti a vytrvalosti, tak i v zápřeži a samozřejmě je velmi oblíbený ve speciálních výstavních třídách a in hand show.
Výška: KVH do 148 cm. Spodní limit není stanoven. Kohoutková výška je u tohoto plemene velmi proměnlivá, volně žijící ponyové se pohybují v rozmezí 122 až 148 KHV a zdá se, že vliv má nejen genetika, ale i výživa a prostředí.
Barva: New forest pony může být jakéhokoliv zbarvení s výjimkou zbarvení strakoš (piebald, skewbald), appaloosa a koní s dvojím ředěním – perlino, cremello a smoky cream. Hřebci barvy palomino, velmi světlí ryzáci a ani hřebci barvy cream s tmavýma očima nemohou být licentováni.
Odznaky: Bílé odznaky, s výjimkou odznaků na hlavě a dolní části končetin, nejsou povoleny. Za účelem zápisu jedince do „approved“ sekce plemenné knihy by pony neměl mít bílé odznaky jinde než na hlavě, na předních končetinách by se neměly vyskytovat nad karpálním kloubem, na zadních končetinách nad hleznem. Výjimku tvoří bílé odznaky prokazatelně způsobené zraněním.
Hlava: postrádá typický pony výraz v důsledku silného přílivu krve arabských a anglických plnokrevníků.
Typ: New forest pony by měl být pony jezdeckého typu disponující dostatečným osvalením. Měl by mít šikmou lopatku, silnou záď, dostatečně silnou, plochou holeň, dobrou hloubku hrudníku, rovné končetiny a kvalitní, kulatá a pevná kopyta.
Mechanika pohybu: Žádoucí je pohyb vycházející z ramene, aktivní, rovný a prostorný, přiměřeně výrazný, bez nadbytečné kolenní a hlezenní akce.
Použité zdroje
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
