Ploty z proutí a větví - aneb co příroda dá...

23. 3. 2024 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archív autorky, Pixabay, Přírodní lískové ploty, Unsplash

Minule jsme se podívali na zoubek přírodním hranicím pozemků tvořených živými ploty. Ovšem jsou tu i další netradiční možnosti, jak ohraničit koňské plochy tak, aby zapadaly do krajiny: optický přírodní předěl nemusíme nutně vysazovat, obzvláště, pokud je jen dočasný (například na pronajatých pastvinách) – můžeme ho celkem jednoduše skládat, vrstvit či plést. Krom rostoucích živých plotů je tu totiž ještě jiná varianta – ploty z proutí a klestí, zapomenout nesmíme ani na kamenné suché zídky (těm se budeme věnovat v dalším díle).

Mezi nejstarší dřevěné oplocení na našem území řadíme ploty svisle i vodorovně vyplétané proutím a také ploty ze silnějších větví (později i opracované tyčoviny) hustě usazené (většinou zatlučené) kolmo v zemi. Hojně se k oplocení využívaly i krajinky (odpadová prkna), kulatina a taktéž štípaná prkna (někdy, na bohatších usedlostech, dokonce i bytelné fošny), které se přitloukaly na sloupky (latě). Co ale na našem území tradici nemá, to je systém oplocení Benjeshecke.

Benjeshecke

Systém Benjeshecke je u nás zatím dost málo známý a využívaný – oproti například Německu nebo Anglii. Poprvé se začal objevovat v sedmdesátých letech minulého století, kdy permakulturista a ekologický zahradník z Dolního Saska Hermann Benjes zkusil využívat odpadní materiály po prořízce, jako například ořezané větve stromů, odklestěné proutí z keřů a vykácené celé křoví, k zakládání tzv. liniových předělů v zemědělské krajině.

Pan Benjes velmi úspěšně započal z chrastí, chvojí a větví stavět tzv. Benjes-ploty, neboli „mrtvé-živé ploty“. Systém je velice jednoduchý a značně variabilní jak v konečném efektu, tak v provedení. Výsledný plot z nahromaděného mrtvého dřeva je držen v požadovaném tvaru zatlučenými dřevěnými kolíky, pro větší stabilitu se dá ještě i proplétat dlouhými pružnými větvemi tak, aby byl opravdu neprůchodný (viz bohatá fotogalerie pod článkem – nezapomeňte si ji rozkliknout a podívat se!).

Dalším velmi významným efektem a v permakulturním hospodaření i přímo stěžejním rysem je multifunkčnost takovéto stavby. Jednak zcela ekologicky zpracujete odpadní materiál ze zahrady, sadů a z lesa. Druhak vytváříte důležitý prostor pro užitečné mikroorganismy, poskytujete důmyslné a velmi vyhledávané přístřeší mnoha druhům ptactva, hmyzu i drobných savců, kteří vám oplůtek navíc ochotně nahnojí a pomohou v boji se škůdci na pozemku.

V těchto dnech, kdy po internetu běhá varování nad snižujícími se stavy hmyzu, vskutku velmi prospěšný počin! Protože kde se včelám, motýlům, opeřencům, ježkům, ještěrkám a jiným užitečným pomocníkům líbí, tam je, díky zvýšené biodiverzitě, populace škůdců držena „pod kontrolou“ a přírodní rovnováze je umožněno funkčně pracovat. Dále nezapomínejme na milý benefit, který nám Benjes-ploty nesou do budoucna: vylepšíte si jimi totiž půdu takto využitého stanoviště. Pod plotem se vlivem rozkladu a tlení dřevního materiálu hromadí humus, takže si vlastně místo chystáte pro pozdější využití k osázení a to nejen v případě, že budete chtít plot přesunout.

Mnozí vyznavači Benjeshecke systémů oplocení totiž cíleně spějí do fáze přeměny „mrtvého“ plotu v plot „živý“. Jak? Jednak přímou přísadbou, kdy se k plotu i do něj vysazují popínavé jedno- i víceletky, pak také postupným přirozeným procesem „obsazování volného stanoviště“, kdy si příroda s ozeleněním hromady větví sama bez problémů poradí. Například díky opeřeným obyvatelům plotu, kteří přirozeným koloběhem (potrava – trus) roznáší semínka nejrozmanitějších druhů rostlin, se váš „mrtvý“ plot již po pár letech stane „živou“ zelenou stěnou. A esteticky moc zajímavou stěnou, když se jen trošičku posnažíme!

Protože, jak jsme si již řekli, se dají do plotu sázet okrasné i užitkové rostliny rovnou, můžeme tvorbě rozkvetlého, ozeleněného pásma předělujícího či ohraničujícího zahrady, pastviny, výběhy nebo části dvorů pomoci. Převezmeme-li iniciativu, můžeme rozjet ihned po založení Benjeshecku neskutečně na květenství bohatý biotop! Popínavé letničky prorostlé větvemi, které jim poskytují dostatečnou oporu a zároveň hojně humusu ve spodních vrstvách (kam můžete sypat i shrabané listí a drobný klest, případně i trochu hnoje z pastvin), na těchto stanovištích nejen hojně kvetou, ale dosahují nevídaných rozměrů a barev.

Zkuste vyset fazoli, lichořeřišnici, povíjnici, ale třeba i zasadit ostružiny a maliny. Rozkvetlé šlahouny plné barevných květů a plodů plot z roští zpevní a nazdobí, takže se stane skutečně nevšední ozdobou každého takto obehnaného pozemku.

Další nezanedbatelná výhoda Benjeshecke-plotů je jejich ekonomická nenáročnost. A zmíním i funkci odclonění hluku, prachu a části náletů nechtěných semen do nitra pozemku. Prostě veškeré výhody sázených živých plotů naleznete i u Benjeshecke systému, jen mnohem rychleji – zkuste si to a uvidíte!

Hatě

Hatě jsou ploty z vrbových nebo lískových prutů. Dříve se využívaly především jako protierozní a stabilizační osvědčený prostředek ke zpevňování říčních břehů a svažitých pozemků. I dnes se s hatěmi znovu potkáme – začínají se využívat především jako zajímavý architektonický prvek na zahradách, ve dvorech, ale i v pastvinách.

Do popředí zájmu vstupuje permakulturní styl hospodaření, kam právě proutí (ať už živé, či suché) skvěle zapadá – tzv. ekologické ploty mají čím dál tím více příznivců. I u koní se dají vrbové a lískové hatě skvěle využít – ani jedna není zdravotním rizikem pro naše čtyřnohé poklady, takže i v případě, že by se koně nedopatřením dostali přes ohradník k plotu z vrby či lísky za ním (ať už suchému, či zelenému), veterináře určitě volat nebudete muset. :-)

Oživení prostor koňského areálu proutěnými plotnami má z estetického hlediska silně přírodní, oku lahodící dopad. Vrba potřebuje ke zdárnému růstu sice nepřemokřené, ale dostatečně vlhké stanoviště. Lísce se naopak daří i v sušším terénu. Pokud vám nebudou stačit suché lískové splétané stěny, které se dají již hotové zakoupit, ale budete chtít, aby se plůtek zazelenal a rostl, doporučuji sázet vrbu – pro její neuvěřitelnou schopnost obrůstání z proutků.

Se stavbou se ovšem má začít brzy zjara, dlouhé skladování nařezaných prutů není dobré – postupně totiž ztrácejí schopnost kořenění. Dříve se velikonoční pomlázka splétala z vrbových větviček mimo jiné právě jako symbol nového, rašícího života, jako připomínka touhy nevzdávat se a žít dál všemu navzdory – což nazdobená žíla po pomlázce vysazená do zahrady a spolehlivě obrážející připomínala denně mladým i starým...

A které vrby se tedy vlastně hodí k tzv. haťování?

  • Vrba americká (Salix cv. Americana) – uplatňuje se nejvíce v košíkářství coby nejkvalitnější vrba na zaplétání. Sází se do hlinitopísčitých a hlinitojílovitých půd. Je značně náchylná na škůdce a choroby.
  • Vrba bílá (Salix alba) – vyznavači zaplétání ji doporučují pro hrubší košíkářské práce. Sází se do hlinitých, hlinitojílovitých, dokonce i jílovitých půd.
  • Vrba košíkářská (Salix viminalis) – patří mezi vrby s nejstarší tradicí v košíkářství. Snáší i hodně zabahněné, dokonce i dlouhodobě zaplavené stanoviště. Velmi rychle roste. Netrpí tolik škůdci. Dokáže vyvazovat z půdy a z vody těžké kovy. Bohužel je citlivá na mráz – proto se o ní říká, že je vrbou nížin.
  • Vrba nachová (Salix purpurea) – půdu má ráda lehčí. Je jednou z nejskromnějších vrb. Málo se větví.
  • Vrba rakytníkolistá (Salix molissima) – hlinitopísčité stanoviště. Trpí listovými chorobami.
  • Vrba trojmužná (Salix triandra) – výborně se větví. Skvělé košíkářské vlastnosti. Dává přednost hlinitým těžkým půdám anebo půdám hlinitojílovitým. Napadá ji větší počet škůdců a více ji ohrožují jarní mrazíky.

A tady je návod na založení zelené vrbové hatě:

Do půdy natlučeme asi 50 cm hluboko akátové kolíky (mohou být i přímo vrbové, někdy nám totiž obrazí i starší a tlustší pruty – potom se plotu zazelenají i sloupky) a mezi ně vplétáme proutky vrby. Výplet se zakládá od země a pruty provlékáme střídavě z obou stran kolíku. Rozestupy mezi kolíky dodržujeme z důvodu stability v rozpětí cca 70 cm, větší by neposkytly dostatek opory potřebné k odolávání větrům.

Druhá možnost založení vrbového plotu je přímé sázení vrbových proutků:

Vykopejte na zvoleném vlhčím stanovišti výkop cca 50 cm hluboký. Velmi doporučuji, pokud jste na sušším pozemku, dno výkopu vyplnit trochu silnějším odpadním dřevem, které bude sloužit jako „houba“ udržující více vlhkosti – a na ně přidat raději i mikroporézní hadici, která zajistí snadnou zálivku.

Pokud máte stanoviště dostatečně vlhké, nemusíte jít s výkopem tak nízko a připravovat výše zmíněná opatření, stačí vám 30 cm a můžete rovnou sázet nařezané vrbové větvičky (v období od listopadu do března schraňujte řezané větve, před použitím je nechte alespoň přes noc namočené ve vodě).

Výsadbu můžete dle vlastního vkusu pojmout na několik způsobů: kolmo zapíchané pruty vytvoří „klasiku“, šikmo proti sobě sázené (dodržujte úhel cca 45°) a propletené vytváří vzor „šikmá oka“. A pokud zasadíte do země oba konce prutu, nové pupeny vyrazí po celém oblouku a plůtek bude nejen hustší, ale i výrazně zajímavější.

Připomínám, že sázíte-li vrbové proutí přímo do země, splétat můžete ihned při výsadbě (jen nezapomeňte, že potom si potřebujete nachystat k sadbě podstatně delší pruty), ale úplně klidně je možné počkat si a zaplétat až během dalších let růstu.

Pohlídejte si každopádně zálivku! Vrba je na vodu po výsadbě náročná, stejně tak, mimochodem, na světlo (takže zapomeňte na stinná stanoviště). Pokud se první rok po výsadbě postaráte plotu o dobrý start, na oplátku vám velmi brzy začne krásně obrůstat – ujišťuji vás, že pocítíte obrovskou radost, po vší práci, když najdete na plůtečku první rašící pupeny. Stačí i nadále pečlivě zalévat a můžete se již brzy kochat dlouhými zelenými výhony a pyšně si vychutnávat své dílo... :-) Během let růstu potom libovolně stříháme, vrby snáší i velmi radikální zmlazovací řez – rostou nesmírně rychle.

Ploty z vrb sloužily jako dělící krajinné prvky od nepaměti. Jsou atraktivní v každém ročním období a svojí nenáročností na úpravu je mohu vřele doporučit i zaměstnaným koňákům.

Krom vrbového proutí se ke stavbě vyplétaných plotů používá i proutí lísky a svídy – ale to vám nikdy neobrazí. Pokud tedy chcete dát šanci kořenění, určitě sáhněte po vrbě.

A co na stavbu oplocení říká zákon?

Od 1. 1. 2018 nevyžadují žádná rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu oplocení do výšky 2 m, která nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím a která se nacházejí v zastavěném území či v zastavitelné ploše. Oplocení, které tedy splňuje uvedené parametry, lze realizovat bez jakéhokoliv úkonu stavebního úřadu, a to bez ohledu na jeho velikost, materiál a případnou vzdálenost od sousedního pozemku.

Žádné rozhodnutí stavebního úřadu by dokonce nevyžadovalo ani takové oplocení, které by naplňovalo výše uvedené parametry, nicméně by bylo realizováno na cizím pozemku. Podmínkou tohoto volného režimu kromě výšky do 2 m je, že oplocení nesmí hraničit s veřejně přístupnou pozemní komunikací ve smyslu zákona o pozemních komunikacích ani s veřejným prostranstvím dle ust. § 34 zákona o obcích, což jsou náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

Výkladem pojmu „hraničit“ se zatím správní ani soudní praxe výslovně nezabývala, lze však očekávat, že za stavby hraničící s pozemky nebo stavbami určitého druhu budou považovány stavby na tyto pozemky bezprostředně navazující, a to min. jednou stranou, nikoliv tedy pouze např. jedním „rohem“. Pokud s pozemní komunikací nebo s veřejným prostranstvím hraničí pouze jedna strana oplocení nebo opěrné zídky, je třeba v umísťovacím režimu (územní souhlas nebo územní rozhodnutí) projednat pouze tuto část. Zbytek lze realizovat bez rozhodnutí stavebního úřadu.

Stavba plotu není povinností, žádný zákon nám nenařizuje oplocovat si pozemek. Ale pokud chováme zvířata, těžko na neohrazeném prostranství zajistíme podmínku neobtěžování a neohrožování občanů. V případě, že tak činíme, může nám být stavba plotu nařízena. Pobíhající zvířata a nerespektování hranic sousedních pozemků jsou právně vymahatelné přestupky. (Ale pozor – platí zároveň i to, že svým plotem nesmíme bránit vlastníkům v přístupu na okolní pozemky!)

Takže, přátelé – máme velmi příjemně uvolněné ruce. A když už můžeme stavět oplocení bez složitého běhání po úřadech, využijme toho. Přispějme svou troškou přírodě a zkusme plot pojmout nejen jako praktickou a estetickou záležitost, ale i jako místo, kde se bude dařit životu. Tak ať nám v našich přírodních plůtcích bzučí včely, štěbetají ptáci, ladně křídla rozkládají motýli a ocáskem mrskají ještěrky.

Jako koňáci máme přece k přírodě nesmírně blízko a jelikož potřebujeme značnou dávku empatie pro své koně, jistě jí máme i nějakou tu trošku na rozdávání... třeba pro hmyz, ježky, ptáky a pro porozumění jejich potřebě nacházet v okolí našich domovů a pastvin i ostrůvky života pro sebe. Tak pojďme jim je poskytnout, pojďme budovat krásno a užitečno – třeba obyčejným oplocením...

Podobné články

Také máte koně na rovných nebo jen mírně zvlněných pastvinách? A jste doslova na "Větrné hůrce"? Pořiďte si větrolam!

V minulém díle jsme se bavili o výsadbě dřevin u koní a kolem koní, o vhodných druzích do pastevních sadů a pouze lehce jsme naťukli ochranu kmene…