Pignon – učitel klidu: den druhý

Při pohybu vpřed k člověku se opět používal princip, kdy se kůň dráždění bičíkem vyhnul tím, že postoupil proti tomuto tlaku, v tomto cvičení směrem k člověku, případně dal do pohybu víc rychlosti a energie. Při nejistotě koně se pomohlo v naznačení směru tahem za krátké vodítko, při vychýlení z osy pohybu k člověku se využilo cvičení ze včerejšího odpoledne.

Kůň musel vyplnit prostor, který mezi člověkem a koněm vznikal, při splnění úkolu stál těsně u člověka. Jediné, co nesměl, bylo do člověka drcat nebo se o něj drbat, jemný kontakt nebyl na škodu. Při všech povelech musel být člověk velmi klidný a uvolněný, aby nevzbuzoval v koni agresivitu, neustále se hledala rovnováha mezi klidem a aktivitou koně.

Odpoledne se kvůli blížící se bouřce přesunul kurz do haly, kde se připravily tři překážky – plachta na zemi, plachta zavěšená nad zemí a vozík. Za pomoci principů dosud probíraných cvičení měl člověk koně převést přes plachtu, podejít pod plachtou a zavést koně do vozíku a zase ho nechat vycouvat.

Cílem však nbylo, aby kůň pouze plachtu přešel nebo nějak nastoupil a vystoupil, ale musel to udělat se svým člověkem a pomalu, v klidu, kontrolovaně.

Dalším cvikem byl pohyb na kruhu kolem člověka, kdy je kontrolována rychlost a směr.

Díky umoudření počasí jsme se opět mohli přesunout ven, kde se pokračovalo v nastupování do vozíku a následném vystupování, stejně jako v kruhovém cvičení. Tím byl kurz u konce, Jean-Francois ještě zapózoval fotografům s účastníky kurzu.

Mimo to dodal, že musí ještě potrénovat své koně a že kdo chce, může zůstat. Následovala tak opět dech beroucí show, ve které se dala najít všechna probíraná cvičení, tentokrát však ve volnosti.

Na závěr podal Jean-Francois Pignon všem, kdo se zůstali dívat u hrazení, ruku na rozloučenou, a mohli jsme plní dojmů odjíždět domů.