Petro, jak se v současné době daří shetlandům v ČR? Má zájem o plemeno vzrůstající tendenci? Roste členská základna? Zvyšují se počty čistokrevných koní, kvalita chovů a odchovů?

Já jsem přesvědčená, že shetlandům se daří, za což patří poděkování především Svazu chovatelů shetlandských pony a Asociaci svazů chovatelů koní ČR, která svaz podporuje prakticky od jeho vzniku.

Za posledních deset let stoupl nejen počet, ale především kvalita shetlandských pony v ČR. Dnes jsou u nás již renomovaní chovatelé, kteří své chovy založili na kvalitních zvířatech dovezených z GB či NL a díky tomu, že mají zájem se vzdělávat jak u nás, tak v zahraničí, dnes odchovávají exteriérově i charakterově bezvadné jedince. Zpřísnila se i kritéria výběru chovných jedinců. Dnes už rozhodně neplatí, že každý hřebec s původem bude vybrán do chovu a že každá klisna bude zařazena do hlavní plemenné knihy a akceleračního programu. Tam se dnes dostanou opravdu jen ti nejlepší. A vůbec již není pravda, že klisna zapsaná „pouze“ v plemenné knize je nějaký odpad nebo že valaši jsou podřadná zvířata, protože jinak by je přece nikdo nekastroval. Opak je pravdou, dobře připravený valach je to nejlepší, co můžete svému dítěti koupit, a tomu obvykle odpovídá i cena. Jen se zkuste podívat na nějaký zahraniční prodejní portál, jaká je cenová relace přiježděného valacha. Někteří budou možná ještě překvapení, že je dražší než zlicentovaný hřebec, nicméně i u nás už se myšlení lidí v tomto směru mění.

Neskutečným způsobem stouplo povědomí veřejnosti o tom, že shetlandský pony je plemeno koní jako každé jiné. Že jeho chov má stejná pravidla. Že jeho držení a výcvik vyžaduje stejné znalosti a dovednosti, jako u „velkých koní“. Že ne každý pony okolo metru výšky je shetland. Že shetland má být především naprosto charakterním partnerem pro všechny jezdecké a pracovní disciplíny, a ne nevypočitatelnou bestií sloužící jako sekačka na trávu. Troufám si tvrdit, že díky tomu všemu výrazně poklesly importy bezpůvodových poníků jak z Polska, tak z Nizozemí, což byl v minulých letech velký byznys s lidským soucitem a neznalostí. Počet pořadatelů, kteří takové „pony obecné“ dnes pustí do výstavních tříd, ať už na ruce či jezdeckých a vozatajských, stále klesá. Takže potenciálním kupcům se dnes již příliš nevyplatí ušetřit těch opravdu pár tisíc při nákupu poníka a zavřít si tím spoustu dveří.

Mohu konstatovat, že dnes poptávka po původových SHP, ideálně alespoň se základním výcvikem, výrazně převyšuje nabídku v ČR a sehnat dnes opravdu spolehlivého partnera pro začínající dítě či dospělého vozataje je jako hledat jehlu v kupce sena. Což má samozřejmě i svou stinnou stránku: je tu opět prostor pro nejrůznější překupníky. Takže určitě doporučuji případným zájemcům obracet se na zavedené české chovatele, protože už dávno neplatí, že když si koupíte shetlanda se zahraničními „papíry“, automaticky za své peníze dostanete lepší kvalitu. Bohužel to mnohdy bývá naopak.

Mluvíš mi z duše! :) Přesto je ale inzerce stále ještě plná všelikých kříženců. Jak to vidíš ty – mají zájemci o plemeno hledat kvalitního typového ponyho, i když to není záležitost, kterou lze vyřešit ze dne na den, nebo voříšek opravdu stačí?

Tak zcela nepochybně voříšek postačí. Pokud tedy chcete mít spasenou zahradu (možná i tu sousedovu), máte dobrou úrazovou pojistku a ke svému povolání nepotřebujete nutně mít všech deset prstů. Nebo pokud potřebujete vaše malé děti spolehlivě a doživotně přesvědčit o tom, že jezdectví není nic pro ně (ušetříte tím spoustu času a nemalé finanční prostředky, vím, o čem mluvím, mám dvě děti, které se mi přesvědčit nepodařilo).

Ne, ale teď vážně. Já samozřejmě netvrdím, že každý bezpapírový poník je kousavá bestie, co sežere celou rodinu. ALE stojí opravdu těch pár tisíc ušetřených při nákupu za to? Náklady na držení koně jsou stejné, ať má původ nebo ne. V případě ne úplně korektních a zdravých jedinců jsou naopak mnohem vyšší (náklady na veterináře, kováře, nejrůznější doplňky stravy, úpravy denního režimu), to vše může být časem velmi drahé a především otravné. O tom, že si koupí bezpůvodového poníka a zavře cestu na většinu výstav a jezdeckých her pro děti, už jsem mluvila. A navíc, mnohdy je to jako se psími voříšky. Tím, že kupujete poníka neznámého původu za pár korun, můžete nevědomky podporovat množitele, kterým je úplně jedno, v jakých podmínkách se poníci rodí a žijí. Uvědomte si, že odchovat zdravé, dobře socializované zvíře v odpovídajících podmínkách stojí nemalé peníze a nikdo nebude chovat koně proto, aby je prodával se ztrátou.

V posledních letech geometrickou řadou narůstá zájem o speciální výstavní třídy (SVT). V těchto soutěžích ale hraje, tedy alespoň v zemi původu těchto soutěží, kterou je Velká Británie, významnou roli i plemenný typ. Pokud tedy někdo chce koupit shetlanda, na co se má dívat? Kde hledat? Na koho se při výběru obrátit?

Ano, zájem o speciální výstavní třídy se opravdu zvýšil, což je super a zase si myslím, že mnozí členové svazu na tom mají velkou zásluhu. S tím jde ruku v ruce i větší zájem o poníky s původem, protože to je opravdu asi to jediné, co lze v případě SVT exaktně „změřit“ – jednoduchá rovnice: shetland s původem (byť i neúplným) do SVT může – pony bez původu (nebo kříženec, protože to, že má kůň v průkaze zapsané oba rodiče, ještě nutně nemusí znamenat, že je příslušníkem nějakého plemene) má brány SVT zavřené (tedy u většiny pořadatelů).

Ale s tím plemenným typem ti budu oponovat. Nejsem si totiž úplně jistá tou „významností“. SVT mají totiž jeden zásadní problém – jsou jako drezura – nedá se tu nic poctivě změřit (čas, shozené překážky…) a na rozdíl od té drezury tu nejsou ani povinné úlohy či alespoň cviky. Můžeme sice suše tvrdit, že 50 % výsledku tvoří samotný pony (exteriér, chody, připravenost) a 50 % je výkon jezdce a celkový dojem. Ale to je podle mě opravdu velmi suchá teorie, od které může být praxe na hony vzdálená. Prostě je to vždy o tom, jaký dojem na posuzovatele uděláte, jak dobře dokážete zamaskovat své nedostatky a naopak vyzdvihnout to, co je na vás a poníkovi výjimečné. A posuzovatel je jen člověk, jako každý z nás má nějakou svou představu o ideálu, nějaký svůj vkus. Někdy prostě vyhraje ten nejtypovější pony, přesto, že jeho jezdec ještě není dost zdatný, někdy naopak posuzovatel více kouká na to, jak umí jezdec jezdit a ne se jen vozit, někdy ocení posuzovatel charakter ponyho více než co jiného a někoho třeba v Lead reinu zaujme nejvíc maminčina sukně. Je to zkrátka o vkusu a preferencích a myslím, že není poctivé tvrdit něco jiného. Protože to pak přináší mnoho zklamání. A zklamání podle mě nemá v SVT co dělat!

SVT by měly sloužit k tomu, aby se děti i rodiče dobře bavili, aby spolu strávili společné chvíle, na které budou zbytek svého života rádi vzpomínat, aby se děti v příjemné atmosféře naučily jisté koňácké etice, že kůň je partner a ne stroj, že má být vždy dobře vyčištěný, nakrmený, vystrouhaný, má mít čistou padnoucí výstroj, že i ony mají být dobře upravené (a je podle mě jedno v jakém stylu). Prostě to má být zábava – takže moje rada „Jak vybrat toho správného poníka?“. Musíte se zamilovat! Vy a hlavně vaše dítě. Každý kůň je jiný stejně jako každé dítě, ne každý kůň bude vyhovovat každému děcku. A pokud nedáte dohromady harmonickou dvojici, těžko budete posuzovatele přesvědčovat, že to jsou ti šampioni.

Samozřejmě musíte vy sami udělat nějaký předvýběr, podle financí, původu, zdravotního stavu, exteriéru. Nebylo by dobré vybrat do SVT poníka, který má výrazné exteriérové vady nebo je zcela mimo typ. Ale kůň má být partner a toho ti přece nevybrala maminka. Nebo ano? Takže pokud to jen trochu jde, vezměte dítě „NA NÁKUP“ s sebou – ať si vybere, ať se může zamilovat.

A kde hledat? Zase se budu opakovat. U zkušených chovatelů – protože i když zrovna nebudou mít vhodného koně na prodej, možná budou vědět o někom spolehlivém, kdo má.

Pokud máme větší kus zahrady můžeme, a nebo nemůžeme si pořídit poníka? Stačí jenom ta zahrada nebo potřebujeme i něco víc?...:)

Tak je to asi jako se vším – pořídit si dnes můžeš ledasco, ale … Osobně opravdu nerada prodávám poníky nezkušeným lidem. A bohužel shetlandi svádějí opravdu k tomu, aby si je pořídil každý, kdo má ten kus zahrady a viděl nějaký ten „opravdu poučný“ film o koních (jmenovat raději nebudu, nechci nikoho hanit, sama mám romantické filmy o koních ráda). Jenomže ona to zase taková romantika není, je to dřina, pot a slzy a člověk má přece zodpovědnost za to, co k sobě připoutal. Takže PROSÍM, buďte zodpovědní! Než se rozhodnete svému dítku nebo sobě pořídit poníka, opravdu to dobře zvažte. Získávejte informace, čtěte, ptejte se, vyzkoušejte si někde chvíli kydat, krmit, opravovat rozbité boxy a ohrady. Pokud vás to všechno ještě stále neodradilo – SUPER, není nic lepšího než trávit čas s dětmi při práci na čerstvém vzduchu.

Teď ještě ale zvažte, jestli si to opravdu můžete dovolit i po finanční stránce – věřte mi, cena poníka je tou nejmenší položkou. Budete mít na kvalitní krmivo, na dobrou podestýlku, na kováře (kopyta je třeba upravovat i nekovaným koním), na veterináře (a to jsou opravdu vysoké částky, zejména v případě, že se něco stane)? Takže pokud už máte nějaké zkušenosti, máte dostatek času a financí – pak směle do toho – můžete začít hledat toho pravého shetlanda. P.S. – ještě jedno varování – připravte se na to, že nezůstane u jednoho – poníci jsou totiž vysoce návykoví.

Jak, kde a kdy jsi vlastně s koňmi začínala? Kořeny v rodině, nebo...?

Ne, ne, kdepak kořeny – jsem koňák spíš navzdory rodině než díky ní. Jak říká moje mamka, tak dlouho jsem chodila otravovat do nedalekého Jezdeckého klubu Lesopark Chomutov, až se nade mnou slitovali a vzali mě. Moc ráda na tu dobu vzpomínám. Nebylo to jednoduché. Dnes si někdy říkám, jak jsme se mohli dožít ve zdraví dospělosti. Ale byla to ta nejlepší škola, jakou jsme mohli dostat. Mohli jsme všechno tak nějak přirozeně okoukat. Oni ti koně v mém případě asi nejsou ani koníček, ani povolání, je to spíš diagnóza.

Aktuální situace v tvé rodinné Stáji Dominika?

Aktuální situace ve Stáji DOMINIKA? Tak samozřejmě se u nás situace neustále mění, podle toho, jak nám rostou děti. A ony rostou hodně a rychle. Takže jsme se museli od shetlandských poníků posunout k těm velšským a nakonec došlo i na českého teplokrevníka. Ale naštěstí mám kamarádky, co mi plynule chystají další ročníky malých šetlandářů. Takže sice jsme chov shetlandů trochu omezili, ale nemusela jsem se jich vzdát úplně. Potřebuju si nějaké šetíky nechat, budou mě v důchodu vozit na „vozíčku“. Takže momentálně – starší dcera má klisnu ČT, se kterou občas vyjede na nějaké drezury. Mladší dcera má klisnu WPBr, kterou jsme původně kupovali do SVT, ale moc to nevyšlo. Kája ji ale nechtěla dát pryč (prostě láska), takže bylo třeba hledat jiné cesty, a ono všechno má své důvody a někdy není od věci trochu z té nalajnované cesty odbočit a zkusit i něco jiného.

Pak máme klisnu welsh coba – vůbec to není výstavní šampion a i přesto dokázala vyhrávat Open ridden s Domčou nebo Junior ridden s Kájou, mají na kontě i šampiona SVT. Krom toho tahle klisna skáče pony parkury, účastnila se kompletních vozatajských soutěží, dá se na ní cvičit „voltiž“ a ještě je ochotná se mnou na zádech honit ovce po lesích. Zkrátka kůň k nezaplacení. Další naší stájovou hvězdou, která tu jednou bude mít pomník, je shetlandská klisna Ursela, kterou jsme koupili Domče, protože si přála bílého poníka. Tahle klisna naučila jezdit obě naše děti a mnoho dalších, nejeden divák si ji jistě pamatuje zapřaženou v sulce, a myslím, že i když už má sedmnáct let, tak se, doufejme, do důchodu ještě nechystá. Má tu totiž ještě spoustu práce. Musí naučit jezdit další malé děti, zapřahat další mladé vozataje, musí naučit tahat našeho plemenného hřebce. No bez ní by to tu prostě nešlo.

Pak tu máme dvě chovné klisny SHP, obě učí malé děti jezdit a umí i tahat, ale to s ohledem na mateřské povinnosti teď moc nedělají. Jednou z nich je naše první chovná klisna Lilian, kterou jsme přivezli v roce 2005, letos oslavila 25. narozeniny a má se bábuška stále čile k světu. A pak tu mám tři naše odchovy, dvě loňská hříbátka SHP a jednoho čtyřletého hřebce českého sportovního pony. Toho bych ráda viděla v soutěžích spřežení, ale bohužel zatím jednak nemáme druhého do páry a za druhé ten čas pořád nějak schází. Závody spřežení jsou bohužel časově i finančně velmi náročné. Ale třeba se nám to časem podaří.

Celé roky jsi se svými svěřenci organizovala úžasné programy pro noční show v Lysé nad Labem. Kam vůbec chodíš na ty nápady? A opravdu tě to ještě pořád baví? :) 

No jasně, že mě to baví. Mám totiž jednou ošklivou vlastnost – nedělám věci, co mě nebaví. A na nápady si nechodím. Musíš mít trpělivost a ony přijdou samy, jen je potřeba je nevyplašit. Já mám to velké štěstí, že mám kolem sebe lidi, co se nechají snadno zblbnout. Nevzpomínám si, že by mě někdy poslali do háje (no možná jsem je jen neposlouchala), ať vymyslím sebevětší šílenost, vždycky hned začnou hledat způsob, jak ji zrealizovat. Takže přátelé a kamarádi, VELKÉ DÍKY!

Jak jste se vůbec vyrovnali s důsledky pandemie? Určitě ti chybí nejen ta Lysá...:)

Hele, asi tě překvapím, ale mě ta situace vlastně přišla vhod. Připadala jsem si už opravdu vyčerpaná, ani ne fyzicky, spíš jsem měla pocit, že to nadšení je pryč, pocit, že kdyby najednou ti koně nebyli, že by se mi ulevilo, že bych … vlastně nevím, co jsem si myslela. Mám to štěstí (raději to pořádně zaklepu), že jsem o nikoho blízkého nepřišla, a to ostatní jsou prostě malé věci. Asi mám víc štěstí než ostatní, tím spíš nemám právo si na něco stěžovat. Nevím, možná jsem chorobný optimista, ale raději vidím sklenici na půl plnou. Takže jasně, mohlo by být líp, ale zaplať Bůh, že není hůř. A tenhle zvláštní čas způsobil, že už mám zase chuť do něčeho se pustit. Díky Domče jsme přijali nové děti do JK a už tu zase začíná být živo, už mě zase tlačí židle pod zadkem, už bych někam vyrazila, už se zase těším do Lysé. Ale vím, že když se na chvíli zastavíme, nemusí to být nutně na škodu.

Plány do budoucna ještě jsou?

Jé, plánů by bylo. Připravit Zarifa do drezurních soutěží, Dominiku k maturitě, zapřáhnout zase shetlandskou páru, vyhrát nějaký Lead rein, připravit něco veselého do Lysé, konečně se naučit vyrobit kozí sýr, vyjet s Maximou na parkury a s Debí na drezury, nenechat zahrádku úplně zarůst plevelem, uspořádat Národní šampionát shetlandských pony, … Prostě dělat věci nejlépe, jak umím a užít všechno, co nám život přinese.

Co ti koně dali a co vzali?

Dali mi moji rodinu, mého skvělého muže, děti, co nesedí doma u počítače, zodpovědnost, sílu, opravdové přátele, prostě můj život. Naučila jsme se dělat věci, o kterých by mě ani nenapadlo přemýšlet, třeba řídit traktor (ne, že bych to uměla, ale dělám to). Vždycky je to o motivaci. Měla jsem jako dítě štěstí na lidi kolem koní – dodnes si často vzpomenu na větu „Slovo NEJDE neznám – buď NEUMÍM (pak se to nauč), nebo NECHCI (pak tu nemáš co dělat)!“

A co mi vzali? Čas na nesmysly, čas na to sedět a fňukat (ne že bych občas nefňukala nebo se nevztekala, to dělám pořád, ale pak se prostě musím zvednout a jít něco dělat), vzali nám nudu, to se vám na farmě prostě nestane, že by nebylo co dělat. Zrovna včera Jarda říkal, že máme ten život takový pestrý.

Jak by vypadal ráj Petry Šarochové?

Ráj malé Petry – mít vlastního koně a žít na vesnici se spoustou zvířat. A ráj staré Šarošky – Stáj DOMINIKA, Křimov – Suchdol. Žiju si ve svém vlastním ráji, jsem prostě šťastný člověk.

Pokud se někdo chce letos vypravit za shetlandy – kam a kdy, pokud nedojde znovu ke změnám?

V letošním roce běží již pátý ročník svazového projektu „Pohár chovatelů a vystavovatelů SCHSHP“. Jedná se o to, že shetlandští poníci sbírají celý rok body a to jak za výstavní třídy na ruce, tak za Speciální výstavní třídy a nově i za účast v Dostizích Pony ligy vypsaných speciálně pro SHP s původem. Na konci sezony se body sečtou a ti nejúspěšnější shetlandští poníci jsou oceněni čestným diplomem a jejich majitelé drobnými cenami od SCHSHP a ASCHK ČR. Do tohoto projektu jsou zařazeny výstavy na ruce na základě schválení RPK SCHSHP, dostihy Pony ligy vypsané samostatně pro SHP a všechny SVT, které jsou pořádány v souladu s pravidly Poháru chovatelů a vystavovatelů SCHSHP a jejichž výsledky budou dostupné do 30. 10. 2021. Do toho projektu se již zapojila řada pořadatelů (je zařazeno 8 výstav) a SCHSHP se nebrání další spolupráci, takže pokud by měl někdo z pořadatelů zájem o spolupráci, nechť se obrátí na předsedkyni RPK paní Lucii Kočovskou nebo na moji maličkost.

Největší chovatelskou akcí pro SHP bude jako každý rok Národní šampionát shetlandských pony, který se uskuteční 10. 7. 2021 v Praze-Chuchli. Pozvání posuzovat přijal v letošním roce uznávaný nizozemský posuzovatel pan Molenkamp. Součástí NŠ budou i zkoušky výkonnosti, licentace hřebců, hodnocení valachů a svod klisen do PK SHP, dále pak SVT a sportovní soutěže, které jsou otevřeny i pro ostatní pony plemena. Věřím, že v červenci už bude možné pořádat akci i za přítomnosti diváků, protože návštěva tohoto bezvadného areálu jistě stojí za to.

Další akce, na které si nemohu odpustit vás pozvat, protože to jsou opravdu moje srdeční záležitosti... První z nich je výstava pony v Plasích, kterou již více než dvacet let pořádá pan Pavel Blažek s rodinou. Tato výstava se uskuteční 13.-15. 8. a v letošním roce už bude, pro velký zájem, dokonce třídenní, takže je určitě na co se těšit.

Druhou je výstava Kůň v Lysé nad Labem, kterou asi netřeba čtenářům představovat a kam se každoročně těší celý náš tým.

Ale akcí, kde můžete potkat shetlandské poníky, bude letos opravdu hodně a věřím, že si všechny najdou své příznivce, vystavovatele i diváky. Pokud se chcete vypravit na některou z nich, mohu vám doporučit webové stránky SCHSHP kde v sekci Kalendář akcí : schshpzkouska najdete všechny potřebné informace.

Budu se na vás těšit na některé z akcí, a pokud byste někdy zabloudili do Krušných hor, jste v naší stáji vítáni!

Díky za rozhovor, opatrujte se a doufám, že se letos už opravdu potkáme!