Hřebec se narodil ve Francii 19. března 1986 u paní Wetherillové jako hříbě, s jehož zrodem se spájela velká očekávání. Očekávání vycházela z toho, že status otce držel Mill Reef, jeden z nejlepších evropských dostihových koní 20. století a také vynikající plemeník, který dal 62 stakes vítězů a velká esa typu Reference Point či Shirley Heights, ale také a především díky rodině, která produkovala pravidelně velmi kvalitní koně a z níž vzešlo již mnoho plemeníků, nejznámějším a nejvlivnějším byl právě Grey Dawn II, dále Green Dancer, Takawalk II, Baillamont, Faraway Son, Alhaarth aj. Matkou Mill Ponda byla grupa 3 umístěná Royal Way, která již před ním dala grupa 2 vítěze Garde Royale, který byl velmi úspěšný v National Hunt chovu a má kvalitní následníky. V National Hunt chovu byl použit i Royal Charter, další pravý bratr, na dráze byli úspěšní i další polosourozenci.

Mill Pond na dráze prezentoval barvy Marquesy de Moratally, která je úspěšnou chovatelkou i majitelkou dostihových koní a loni např. zvítězil jí odchovaný Tin Horse v klasických Poule d´Essai des Poulains, avšak nejslavnějším koněm, kterého vlastnila, byl velmi úspěšný steepler The Fellow.

Protože od začátku byl Mill Pond koněm, který měl všechny předpoklady pro úspěch na dráze a byl cenným jako budoucí potencionální plemeník, byl úměrně tomu menežován. Pozdní kůň vyběhl poprvé jako tříletý v polovině května roku 1989, ve svém debutu byl druhý. Ke startu v Epsom Derby, v nejprestižnějším dostihu vůbec, ho oprávnilo lehké vítězství o 9 dní později na závodišti v Saint Cloud, ale také i poměrně velké naděje vkládané v nezkušeného hřebce. Mill Pond v dostihu samotném předvedl životní výkon, když doběhl pátý na jemu nevyhovující trati, Derby získal excelentní Nashwan. Necelý měsíc později bylo možné vidět Mill Ponda na startu Grand Prix St. Cloud (Gr.1., 2400 m), kde však manévry hřebce v cílové rovině způsobily nejen jeho diskvalifikaci ze čtvrtého na páté místo, ale také konec spolupráce jednoho z největších majitelů ve Francii D. Wildensteina s trenérem Mill Ponda i zároveň jím poškozeného koně - Bianconim a potyčku mezi jezdci.

Od té doby také Mill Pond již nepředvedl výraznější výkon, v následujících dvou startech doběhl na sedmém místě. Ve čtyřech letech vyběhl celkem 7x, hned zjara se dvakráte umístil třetí a to v Joshua Tetley Stakes (2400 m) a v Itálii v grupě tři Coppa d'Oro di Milano na 3000 m. Ve Francii pak doběhl čtvrtý v grupě 2, než byl v Yorku nachystán přímo pro princeznu Annu do dostihu pro amaterské jezdkyně na 2400 m. S princeznou skončil šestý a o šest dní později se umístil druhý v Queen Alexandra Stakes (4200 m). Druhé a poslední životní vítězství přišlo ve Vichy v Prix du Grand Casino (2800 m) a svoji dostihovou kariéru uzavřel čtvrtým místem v Prix Carrousel (L, 3000 m).

Mill Pond poté odešel do National Hunt chovu ve Francii, kde připouštěl kromě plnokrevných klisen také partnerky plemen AQPS, Selle Francais a Anglo-Arab. Protože působil v konkurenci svých bratrů Garde Royale a Royal Charter, bylo brzy jasné, že vedle nich nedostává takovou příležitost. Proto bylo rozhodnuto o jeho dvouletém pronájmu (1993-1994) do hřebčína Napajedla výměnou za Corvaro.

V prvním ročníku narozeném v roce 1994 se objevili Niketa, Terciel a Varcas. Niketa je nejlepší klisnou v produkci Mill Ponda, který jinak jako otec klisen rozhodně nevynikl, když vyhrála chovatelský dostih Cenu ČSCHP a MDK a byla třetí v Ceně prezidenta republiky. Terciel patřil ke širší špičce dvouletých i tříletých na Slovensku, za nejlepší výsledek můžeme počítat vítězství v Karpatské ceně. Varcas se od začátku profiloval jako vynikající steepler, když vyhrál Cenu Vltavy a umístil se v četných jedničkových steeplechase, později byl krátkodobě zařazen do chovu. V druhém ročníku měl Mill Pond několik vynikajících jedinců a mezi nimi bilančně nejlepšího koně, kterého kdy dal a to Verniuse, který podobně jako Varcas byl z naší asi dlouhodobě nejlepší rodiny Valencia.

Vernius byl Nejlepší dvouletý hřebec 1997 a jako tříletý si udržel vysoký standard, což dokázal mj. druhým místem v českém Derby, později působil v plnokrevném i teplokrevném chovu. Jeho předčasného odchodu můžeme jenom litovat, neboť dcera Gernia svým vítězstvím v jedničkové steeplechase prokázala kvality svého otce. Jiný potomek Chamill patřil řadu let k absolutní špičce, když získával vítězství a cenná umístění v jedničkových dostizích, později také byl zařazen na krátkou dobu do chovu. Excelentní steepler Kedon, který se několikrát umístil ve Velké pardubické, také patří do ročníku 1995. Dalším z ročníku byl Celník, který kromě výhry ve Stříbrném poháru Slušovic nasbíral řadu cenných umístění, prestižním steeplerem se ukázal býti Sord, který získal Jarní cenu Petržalky a Velkou cenu města Pardubic, slušný byl i Situng, pátý v chovatelském dostihu, který také 4x zvítězil v III. kategorii.

V době, kdy úvodní dva ročníky sbíraly úspěchy na dostihových drahách, byl již hřebec zpět ve Francii, kde nadále připouštěl za účelem potomstva do překážkového provozu. Při omezené příležitosti tam ale objektivně nedal nic, co by vybočovalo z průměru, jistě i proto ho Francouzi rádi prodali do ČR, kam se vrátil na připouštěcí sezónu 2003 do Napajedel, kde pak působil až do roku 2010 včetně, než byl na poslední sezónu odeslán do Tlumačova.

Je nutno říci, že Mill Pond v nové situaci již nedokázal tak dobře navázat na svoje předchozí úspěchy. V ročníku 2004 je naprostou hvězdou a zároveň dost možná i labutí písní Valldemoso, který je výborným steeplerem a není úplně nemožné, že by jednoho dne nedokázal získat i Velkou pardubickou. Zatím získal četná vítězství i umístění a loni doběhl třetí ve Velké pardubické. Dlužno poznamenat, že Valldemoso je opět z rodiny Valencie, se kterou si Mill Pond "rozuměl". Z ročníku 2004 ještě lze zmínit Dobyvatele, steeplera lepší třídy, Natíka - jako dvouletek se umístil druhý ve Velké ceně Schaumann a Vinnyfy, páté ze proutěnkářské Zlaté spony tříletých. Z ročníku 2005 vynikl steepler Polar Pond a jedničkový rovinový vítěz Tesiov. Z ročníků 2006 a 2007 se zatím nikdo výrazněji neprosadil, teprve až z ročníku 2008 vychází Holly Mill, nadějný proutěnkář a možný slušný steepler. Poslední ročníky jsou příliš mladé na hodnocení a letos by se mohlo narodit ještě několik hříbat.

Mill Pondovo působení v chovu má jedno klíčové negativum, nedá se považovat za otce matek. Nejlepší dcera Niketa sice dala trojkové vítěze Neverlanda a Neználka, a Delinka dala Dánskou princeznu umístěnou v jedničkách, ale to je bohužel všechno. Potencionál chovné matky v sobě jistě skrývá Vinnyfy a to nejen proto, že pochází z rodiny, k níž vykazuje hřebec značnou afinitu. Přesto pro předčasnou smrt Vernia a vyřazení z chovu Varcase je třeba říci, že je dost možné, že reálně za dlouholeté působení v českém chovu nezůstane po hřebci prakticky žádná stopa. A to je jistě škoda. Zatím je však předčasné činit závěry, pozitivní výsledky mohou vzejít z hřebcova tlumačovského působení alespoň pro teplokrevný chov.

Bílý hřebec byl utracen 12. 12. 2011 v hřebčíně Tlumačov pro opakované zdravotní problémy.

Autorka článku, Eva Holubcová, se dlouhodobě zajímá o chov plnokrevníků a dostihový svět. Mnoho zajímavých informací si můžete přečíst na jejím webu - www.tbdiamond.cz. EQUICHANNEL s Evou navázal dlouhodobější spolupráci, proto se už teď můžete těšit na další články z jejího pera.

V diskuzi také máte nyní možnost diskutovat v novém fóru - Dostihy a chov anglického plnokrevníka.