Ohlávka je totiž dobrý sluha, ale špatný pán. Příspěvky v různých facebookových skupinách vcelku pravidelně obsahují mnoho rad, jak manipulovat s koňmi, kteří se trhají při úvazu, jaké typy ohlávek v určité konkrétní situaci použít. Tyto rady mají obvykle jedno společné. Opomíjí zmínit skutečnost, že ohlávka – a je jedno, zda klasická kožená, syntetická, popruhová anebo provazová – je překvapivě často původcem nejen lehkých, ale i velmi vážných zranění, a proto bychom měli k tomu kusu vybavení přistupovat přinejmenším s velkým respektem.
Poranění hlavy, která přímo souvisí s použitím ohlávky, lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií: jedná se o tlakově indukované léze povrchových anatomických struktur nebo traumatická poranění hlubších struktur v důsledku působení velké síly – lokálního působení tlaku na tkáně (příkladem je selhání uvolnění ohlávky při panické reakci koně). Tato zranění není vhodné bagatelizovat, protože může jít nejen o zranění povrchová a lehká, ale i o zranění vážná či dokonce fatální, a to především v těch případech, kdy se kůň v důsledku zachycení za ohlávku škrtí.
K obvyklým zraněním způsobeným působením ohlávky při traumatických nehodách patří: řezné rány, pohmožděniny a odřeniny (částečná nebo úplná ztráta kožního pokryvu), k ne neobvyklým pak obrna lícního nervu – k paréze bukální větve lícního nervu může například dojít i při vstávání koní po celkové anestézii, pokud ohlávka není dostatečně polstrovaná, zlomeniny obratlů, včetně prvního obratle páteře – atlasu (C1) a atlantoaxiální subluxace – dislokace nebo nestabilita krční části páteře.
Protože nesprávné používání ohlávek má překvapivě často za následek zranění a ohrožení dobrých životních podmínek koní – a tento fakt není dostatečně studován a diskutován, zaměřil se britský tým vědců několika univerzit právě na tuto problematiku.
Za pomoci dotazníkového on-line průzkumu bylo osloveno 5615 respondentů. Většina z nich soutěžila v drezuře, parkurovém skákání a všestrannosti, nebo byli hobby a volnočasovými jezdci, ale profesionálně se koním ani jezdeckému průmyslu nevěnovala (72 %, 3975/5511). Mezi profesionální respondenty patřilo ale také 435 trenérů/instruktorů, 223 fyzioterapeutů, 111 veterinárních lékařů, 119 veterinárních sester/techniků a 26 přepravců koní.
| Disciplína/profese | Počet respondentů |
Procento vzorku (n = 5615) |
|---|---|---|
| Veterinární chirurg | 111 | 2 % |
| Veterinární sestra/technik | 119 | 2 % |
| Dostihy | 166 | 3 % |
| Rehabilitační centrum | 211 | 4 % |
| Fyzioterapeut | 223 | 4 % |
| Jezdecké/výcvikové centrum | 306 | 5 % |
| Vozatajství | 322 | 6 % |
| Vytrvalost | 373 | 7 % |
| Trenér/trenér/instruktor | 435 | 8 % |
| Chov | 487 | 9 % |
| Honební ježdění | 556 | 10 % |
| Výstavnictí | 902 | 16 % |
| Všestrannost | 1223 | 22 % |
| Skokové ježdění | 1548 | 28 % |
| Rekreační/volnočasové ježdění | 2192 | 39 % |
| Drezura | 2355 | 42 % |
Přestože výzkum založený na on-line dotazníku v sobě nese potenciál zkreslení – předpojatost vlastního výběru (Self-selection bias) – a je tedy nutné brát získaná data s jistou rezervou, vyplynula z průzkumu překvapivá zjištění, která stojí za zvážení.
Respondenti obvykle vlastnili více než jednu ohlávku (53 %; 2992/5645); medián ± IQR: 2 ± 1. Převážně byly používány tradiční (ne bezpečné) designové ohlávky (80 %, 4248/5310). Pouze 20 % (1093/5310) respondentů používalo bezpečnostní ohlávky.
Provázek – jako jeden z možných a tradičních bezpečnostních prvků při uvazování koní – vždy používalo 41 % (2074/5250) respondentů, zatímco 42 % (2103/5250) provázek nikdy nepoužilo, 8 % (385/5250) ho používalo příležitostně a 9 % obvykle (456 /5250).
Celých 31 % ((1615/5232) respondentů nahlásilo zranění související s používáním ohlávky, přičemž v 15 % případů byla při incidentu zraněna i osoba, která byla v rámci této události v blízkosti koně. K nejrizikovějším situacím patřilo přivázání koně – 70 % zranění a ponechání ohlávky při volném pohybu na pastvině nebo ve výběhu – 23 % zranění.
Ti, kteří se profesionálně angažují v odvětví koní, měli výrazně větší pravděpodobnost, že nahlásí úraz, než neprofesionálové (P <0,0005). Zvýšený počet zranění – 62 % (16/26) – byl hlášen osobami, které se zabývají transportem koní, dále pak trenéry a instruktory 44 % (193/435), veterináři 40 % (44/111) a fyzioterapeuty 52 % (115/223) ve srovnání s nízkým počtem hlášení veterinárních sester/ techniků (2 %; 2/119).
Ke zranění došlo při používání všech druhů a typů ohlávek. Četnost zranění ale byla významně snížena v případě, že byly využívány bezpečnostní ohlávky nebo byl jako bezpečnostní prvek využíván provázek umístěný mezi vodítkem a ohlávkou.
S výskytem zranění souviselo více faktorů. Většina zranění (71 %, 1148/1615) se stala v době, kdy byli koně přivázáni: 58 % (912/1576) venku, 34 % (539/1576) ve stáji, 32 % (511/1576) při úvazu na přívěsu nebo kamionu a 25 % (397/1576) při cestování obecně.
Obr.: U respondentů, jejichž koně prodělali zranění související s nošením ohlávky (n = 1615), došlo k častým poraněním hlavy.
23 % (745/1615) zranění se stalo koním, kteří se s ohlávkou volně pohybovali na pastvině anebo ve výběhu a 6 % (214/1615), když byli vedeni na vodítku. Ve 39 % (1027/2614) případů bylo zranění způsobeno zachycením ohlávky, 39 % (1027/2614) souviselo s tažením koně dozadu, 11 % (283/2614) bylo spojeno s uvězněním nohy koně v ohlávce a 11 % (295/2614) souviselo s různými „jinými“ důvody. Nejčastějším dalším důvodem zranění byly situace, kdy se koně drbali s nasazenou ohlávkou (n = 60), ohlávka byla ponechána déle, než bylo nezbytné (n = 47) a nebo byla ohlávka nevhodným způsobem nasazena (například příliš volná), což mělo za následek zranění (n = 39).
Mezi hlášená zranění patřily podle očekávání řezné rány, pohmožděniny a odřeniny, 134 koní však utrpělo zlomeninu a bylo hlášeno 167 případů, které vedly k úmrtí.
K hlášeným typům poranění patřily:
Obr. Frekvence (jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát nebo více než pětkrát) hlášených poranění hlavy a krku jako procento celkových zranění tohoto typu.
Tato studie identifikovala 31 případů zranění souvisejících s používáním ohlávek na 100 zkoumaných osob. Jednalo se o zranění více či méně závažná, ale také o zranění fatální. Celá třetina respondentů tedy uvedla, že jejich kůň byl zraněn v důsledku nošení ohlávky, k 70 % případů zranění došlo při uvázání koně a asi 20 % případů zranění se stalo ve výběhu / na pastvině, což jsou údaje alarmující.
Většina majitelů koní používá ohlávky i několikrát denně. Skutečnost, že pouze 20 % respondentů používalo bezpečnostní ohlávku, naznačuje, že majitelé koní vnímají riziko zranění související s ohlávkou jako riziko nízké. Ohlávka je ale zjevně zodpovědná za vysoké procento úrazů jak koní, tak i lidí, přičemž u koní tyto úrazy mohou být i fatální.
Výzkum upozornil na skutečnost, že používání bezpečnostních ohlávek a prvků snižuje riziko možného poranění. Lepší znalost těchto rizik – zvýšená informovanost majitelů o této problematice – v kombinaci s dodržováním standardizovaných pokynů pro správné nastavení a použití ohlávek, může množství těchto typů úrazů významně snížit!
A nad tím bychom se měli minimálně zamyslet. A pak také – pokud máme s koňmi problémy související s neochotou stát na úvazu či intenzivními strachovými reakcemi, na rady, které vychází z premisy na hrubý pytel, hrubá záplata je vhodné zapomenout. Řešením problémů by měl být systematický a důsledný výcvik, nikoli aplikace hrubé síly prostřednictvím ohlávky.
Použité zdroje:
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
