Odyssea mého koně: Příběh zraněného Faraona

17. 5. 2010 Danila Jurová Autor fotek: archiv autorky

"Příběh můj a Nera je příběhem zoufalství a beznaděje, příběh málem zmařeného života mladého koně, způsobený bezprávím, o kterém bohužel může podat svědectví pouze on." Všechny příběhy přišly do soutěže o krmení (a odbornou poradnu) s Fitminem a vám budiž poučením nebo inspirací...

Faraon s Justinem ve výběhuPro pořádek uvedu jméno koně, jmenuje se Faraon, ale již od prvopočátku se mu vždy říkalo Nero a proto ho zde budu takto nazývat, již z prostého zvyku.

Jak to tedy všechno začalo? Mám dva koně, Nera a také malého dvouletého hřebečka Justina. Vzhledem ke svému vytížení na VŠ jsem chtěla Nerovi zajistit péči, i když na něj nebudu mít dostatek času, a nechala jsem ho ustájit u svého tehdy dobrého známého.

O Vánocích mým vlastním nedopatřením se mi podařilo Nerovi otlačit záda a proto musel být v klidu a v boxu, aby se dal do pořádku. Kvůli přípravě na zkoušky ve škole jsem ho tři dny nenavštívila, a když jsem 3. 1. 2010 svého koně opět uviděla, utrpěla jsem šok. Nero měl po celém těle obrovské otoky. Přivolaný veterinář v obavách, co takovéto otoky po celém těle způsobilo, doporučil Nera odvézt na brněnskou veterinární kliniku. Podezření na selhávání ledvin se naštěstí hned po příjmu a krevních testech vyloučilo, ale ani já ani doktoři jsme o mnoho moudřejší nebyli. Zazněly hypotézy, při kterých mne obcházely mrákoty. Infekce, lymfom, vaskulitida... A tehdy si ošetřující lékařka všimla mokrého flíčku na Nerově levém boku. Zopakovala jsem jí to, co řekl ošetřovatel mně, a sice že se Nero zřejmě odřel od houně. Zvednuté obočí mě poprvé upozornilo, že to asi nebude v pořádku. Po vyholení inkriminovaného místa jsme uviděli něco, co jsem opravdu nečekala. Těžko říci, co se mi v tu chvíli honilo hlavou, byla jsem naprosto v šoku.

Po prvním vyšetření na klinice v BrněVnímala jsem pouze slova doktorky, která mi řekla: „To není čerstvá rána. Může mít dva dny i víc a zdá se, že ten otok jde z ní." V ráně odumíral kus kůže a její okolí krepitovalo, jak tam praskaly bublinky plynu. Flegmóna. Po bakteriologickém rozboru sekretu se zjistilo, že původcem rozsáhlé infekce, která vznikla po kontaminaci rány a rychle se šířila po celém levém boku až na břicho, je stafylokok.

A tak začala léčba, při které byl Nero zakanylován, byla mu nasazena antibiotika a chemoterapeutika a masti na podporu abscedace. V průběhu dvou týdnů se infekce konečně lokalizovala a začaly se formovat abscesy, které již mohly být rozříznuty, aby se hnis dostal ven. Na otoky dostal kortikoidy, díky kterým mu splaskl šourek a nezasažený pravý bok. Vše se lokalizovalo na podivným způsobem proděravělém levém boku. Den co den si užil bolesti při odstraňování hnisu, který se neustále tvořil, a vlivem gravitace se množství infekčního sekretu začalo shromažďovat na spodní straně břicha. Nero při tom všem získal pověst nejhodnějšího koně na klinice a svůj úděl snášel statečně. Do teď se divím, jak to všechno vydržel a říkám si, že já na jeho místě bych již celou ošetřovnu rozkopala. Vzhledem k jeho velikosti (180 cm v kohoutku) a síle by to nestálo ani tolik námahy. Vraťme se k léčbě.

Čištění rányVzhledem k nutnosti vyprázdnit abscesy, které ale neustále vlivem infekce produkovaly hnis, mu byly prováděny masivní výplachy hadicí. Nadále se musely zvětšovat otvory do abscesů, aby byly lépe přístupné a snáze se vyprazdňovaly. Při tom všem Nero díky rozsáhlé, život ohrožující, infekci velice pohubl. Na tohle jsem již reagovala pouze, že mi to nevadí, až bude v pořádku, zase si ho vykrmím, teď ať se hlavně uzdraví.

Zlepšení přicházelo velmi pomalu. Po 3 týdnech Nero dostal teploty, které šplhaly až k 40 stupňům. Znovu byl obsah abscesů poslán na rozbor. Ukázalo se, že po stafylokokovi se v nich usídlil streptokok.

Dosavadní léky byly vysazeny a Nero přešel na penicilin i.v., díky kterému teplota opět ustoupila. Abscesy byly průběžně udržované v otevřeném stavu a drénované, aby bylo umožněno odvádění sekretu. Nero chodil každý den na procházku, aby byla drenáž ještě účinnější. Pak se začala oddělovat mrtvá kůže z původní rány jako důsledek velkého otoku a lokální infekce, která zabránila prokrvování kůže. Vzhledem k tomu, že na tohle jsem byla už při příjmu upozorněna, že k tomu časem dojde, tohle mě již nešokovalo. Nastupovala otupělost a pouze doufání v zlepšení, aby se již abscesy přestaly tvořit a nastoupila fáze hojení. Nero naštěstí spolupracoval a neztrácel dobrý rozmar, ani apetit, ani svou lásku k lidem, čímž mě nepřestával udivovat. Tehdy se paní doktorka nechala slyšet, že jestli bude zachráněn, tak jen díky jeho úžasné povaze, kdy se podrobuje léčbě a ošetřování obrovských ran a podkožních kapes, bez sedace, která by jinak byla nutná každý den.

Po ošetření na klinici
A tak se mrtvá kůže oddělila a všechny abscesy neustále produkovaly hnis, se kterým odcházely i mrtvé kožní povázky. Aby bylo urychleno hojení ran, muselo být provedeno i ošetření v celkové narkóze - patologická tkáň celého levého boku byla lžičkou odstraněna a rány se vydrénovaly ještě lépe. V této chvíli jsem již odevzdala Nerův osud naprosto do rukou lékařů a jen doufala v možnost zlepšení, které se s tímto zákrokem logicky nabízela a jako zdravotník jsem ji chápala. Přijela jsem za svým hrdinou, když se již z narkózy probral a do očí mi vstoupily slzy, když jsem ho viděla. Jeho bok byl po zákroku ještě více rozřezaný. V duchu jsem se ptala, kdy už bude proboha konec. Přestože operační rány neskýtaly pěkný pohled, dostavil se kýžený obrat k lepšímu a po několika dnech mi od spřátelené ošetřující lékařky přišla sms zpráva, že si Nera smím odvézt domů. Věděla, že jako zdravotník sama zvládnu vyčištěné podkožní kapsy a rány vyplachovat a ošetřovat, a že nyní Nerovi nejvíce prospěje domácí prostředí.

A tak přišla chvíle návratu. Od 3. ledna do 9. února byl jedním z nejzajímavějších případů Brněnské kliniky. Každý ho tam znal, byl ten „oteklej" a později „děravej" Faraon.

Nero nikdy nenastupoval rád do přepravníku, vždy se nechal přemlouvat a neodpustil si aspoň malé představení. Ale tento den napochodoval dovnitř naprosto suverénně, bez jakýchkoliv cavyků. Těžko říci, co se mu honilo hlavou. Byl rád, že již konečně odjíždí od doktorů, injekcí a teploměrů anebo se těšil domů? Anebo obojí? Strávila jsem s koňmi již 17 let života a mohu odpřísáhnout, že to, co Nero projevoval při vystoupení z přívěsu u nás na dvoře, byla neskonalá radost. Proběhl každý kout, se zvednutým ocasem klusal po známých místech a tichounce pořehtával. Možná je to naivita, možná ne, ale pro mne to byl projev radosti.

Poslední fáze hojení ranPomalu se blížím ke konci vyprávění. Nero se přivítal s mladším kamarádem Justinem a obsadil spokojeně svůj box. Nadále se podroboval každodennímu vyplachování ran a podkožních kapes. Každým dnem bylo na první pohled patrné zlepšení. Rychlé hojení ran nasvědčovalo tomu, že infekce byla zažehnána. Fotografie jsem nadále zasílala na Brněnskou kliniku, kde sledovali průběh hojení.

Ale trápení nebyl konec. Nerovi opět stoupla teplota a bylo nutno hledat příčinu. Ukázalo se, že s příchodem nesmělého jara se derou na povrch střečci, kterým se podařilo naklást na podzim Nerovi pod kůži vajíčka. Neměla jsem již sílu zjišťovat, zda dřívější ošetřovatel Nerovi odčervení podal či nikoliv. Fakt byl ten, že Nero na ně reagoval přehnanou alergickou reakcí a otekl mu celý krk. Opět dostal antibiotika, tentokrát pouze perorálně. S vypuzením střečků naštěstí otok slezl, teplota klesla a Nero se opět vrátil do stavu hojení.

Okrajově, paralelně s epizodou se střečky, i druhý kůň Justin prodělal vážnou virózu s teplotami, které vystoupaly nad 40 stupňů, doprovázenou apatií a nechutenstvím. I tato komplikace naštěstí neměla dlouhé trvání a po několika dnech na antibiotikách i.v. se Justin z nemoci zotavil. Jedinou stopou zůstal vyholený krk po kanyle.

Současný stav je takový, že Nero se prohání společně s kamarádem po výběhu. Pohublý, ve stavu vykrmování a hojení. Rány se zatahují, ale kila vzhledem také k jeho obrovským rozměrům přibývají pozvolna. Ale žije, což můžeme považovat za malý zázrak.

Zde bych ještě chtěla podotknout jednu věc. Jsem student a ne podnikatel s finančními prostředky na takovouto záchranu koně. Proto by bylo nespravedlivé nepoděkovat rodičům za jejich finanční zázemí a neméně za vstřícnost brněnské veterinární kliniky, která mi umožnila Nerovu léčbu splácet. Tímto bych také chtěla prostřednictvím této soutěže požádat o pomoc pro Nerovo zotavení. Nero si díky lidem zakusil hodně a i přes to všechno neztratil svou milou dobráckou povahu a schopnost být vděčný i za maličkosti. V květnu dovrší teprve 5 let. Přes své mládí si jistě zaslouží uznání a respekt.

Souhrn k březnu 2010:

Plemeno: český teplokrevník
Pohlaví: valach
Ddatum narození: 6. 5. 2005
Hmotnost před: 750 kg
Hhmotnost po: 670 kg
Krmení: 2x denně směs ječného šrotu (1 kg), spařeného ovsa (0,4 kg) a granulí Hobby Lasard (0,5 kg), seno ad libidum
Vitamíny: Phytovet detoxication cure, Nutrihorse standard
Využití koně: rekreační ježdění
Denní režim: nyní volný, přes den výběh s druhým mladým koněm, přes noc uzavřený box

Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.

Odyssea aoutěž Equichannel Dibaq

Podobné články

V roku 2017 sa ťažko schvátila moja kobyla Salta (a to v krátkom časovom slede už druhý raz). Tentoraz mala postihnuté všetky štyri kopytá. Hrozivo…

Jarní vrchol porodů je za námi, letošní nové životy jsou ve velké většině již na světě a vesele si užívají zelené travičky v pastvinách a především…