Odstav hříbat očima etologa

6. 9. 2010 Jitka Bartošová Autor fotek: Eva Kopečná, Dominika Švehlová

Minulou středu jsme zahájili záříjové téma věnované odstavu hříbat, a to článkem pojednávajícím o podmínkách a způsobech odstavu u domácích koní a o stresu či zdravotních komplikacích, které jsou s tím spojené. K tomuto článku se nyní vyjádří etoložka ing. Jitka Bartošová Ph. D. a etologický pohled na věc doplníme krátkým rozhovorem.

Nejdříve připomenu v plném znění článek, který Jitka Bartošová následně okomentuje: Nový krok do nového života: odstav.

A nyní již k neoddiskutovatelným slovům etologa:

Úryvek článku: Dá se říct, že (odstav) je nezbytnou součástí života mladého koně, který z mnoha důvodů nemůže nadále zůstat po boku své matky; je prodán, je odvezen k odchovu do vhodnějších podmínek, ale často je odstav důležitý i pro pohodu klisny, především v případě, pokud byla znovu připuštěná nebo má být pracovně využívaná.

Komentář Jitky Bartošové: Pojem "pro pohodu klisny" je tedy eufemismus. :-) Nemám ráda antropomorfismy, ale která matka je šťastná, že přišla o mládě...? Zcela bez ohledu na city, matka je evolučně připravená vyprodukovat za daných podmínek co nejlepšího potomka. Proč jí tedy tu šanci brát a riskovat, že mně jako chovateli se to tak dobře nepodaří?
Jinak matka se s předčasným odstavem/ztrátou hříběte bezpochyby smíří líp než hříbě - chvíli truchlí, ale prostě bude další. Matky tragédky, plačící příliš dlouho a pietně odmítající další hříbata, nebyly na forhontě přírodního výběru. Mláďata jsou v přírodě nejúmrtnější kategorie.

Úryvek článku: Je známo, že některé klisny mají problém během kojení „vyprodukovat" funkční folikul - a nezabřeznou, což může být pro chovatele nanejvýš nepříjemné.

Komentář JB: Není to něčím jiným než kojením? Kobyla je evolučně připravená krátce po porodu znovu zabřeznout. Pokud se jí „nechce", má zřejmě důvod (špatnou výživu, špatnou péči, nesympatického hřebce...).

Úryvek článku: Inspirace u divokých koní

Komentář JB: Divokých koní moc nemáme - kromě "převala" končíme u zeber a oslů. Navrhuji kompromis „volně žijících".

Úryvek článku: (Přibližně v šesti měsících už (hříbě) na mateřském mléce není závislé a dokáže vyžít z trávy a/nebo sena a jádra.) Není proto „nutné", aby nadále u matky setrvávalo.

Komentář JB: Tuto větu bych z chovatelských příruček ráda vymýtila. :-)

Úryvek článku: Samozřejmě dnes, na rozdíl od dob ještě nedávno minulých, už je k dispozici mnoho krmiv speciálně určených i pro velmi mladá hříbata. Chovatelé proto mohou vesele odstavovat už ve třech, čtyřech měsících a matce dopřát „klid" pro vývoj nového plodu v děloze nebo k práci, do níž se po odstavu vrátí. Sami si můžete odpovědět, zda je to tak správné...

Komentář JB: U volně žijících koní (Nový Zéland, E. Cameron et al.) spočítali asi 120 dní jako kritický věk hříběte, kdy přežije bez matky (ve stádě, samozřejmě). Tím mluvíme o schopnosti přežít, nikoli kvalitě života a úspěchu hříběte v dospělosti a vlastní reprodukci.

Úryvek článku: Někdy lze vidět sát i dvouletka, skoro většího, než je jeho vlastní matka, jak se kroutí pod jejím břichem a ona ho nechá. Mléko v té době už nemá skoro žádnou výživnou hodnotu a sání je spíš zvyk, příjemný pocit bezpečí, který uklidní zatím nezkušené, byť už poněkud odrostlé mládě.

Komentář JB: Tradovaný rekord je asi šest let; jestli je doklad, že teklo mléko, nevím. Pokud hříbě pije se sourozencem, pak jistě mléko nutriční hodnotu má. Otázka odrostlých kojenců je, jestli hříbě opravdu pije, je-li bez mladších sourozenců. Může to být nenutritivní kojení.

Úryvek článku: A jsme u toho: mezi matkou a jejím mládětem se vytvoří za normálních podmínek citové pouto, které je zrovna u koní velmi silné.

Komentář JB: Jako u všech savců.

Úryvek článku: Měření stresu

Komentář JB: (Stres) se dá měřit i behaviorálně, nebo třeba právě spánkem (kůň v noci neleží).

Úryvek článku: ...hříbě je třeba na odstav připravit ...

Komentář JB: Ano. Nechat ho dozrát. :-)

Úryvek článku: (Kdy je hříbě zralé k odstavu?) 3. Musí být emočně nezávislé, velkou část dne tráví dál od matky.

Komentář JB: Ve volnosti odcházejí dorostenci z rodného stáda (tedy i od matky) zhruba ve 2 - 3 letech, v roce zřídka. Do té doby udržují „nadstandardní" vztahy s matkou.

Úryvek článku: Přestože společnost jiných koní snižuje u odstavených hříbat stres, výzkum ukázal, že hříbata odstavená v párech měla více sníženou imunitu, než hříbata žijící po odstavu o samotě. Příčinou je pravděpodobně dominance jednoho hříběte v páru, které se může ke druhému chovat agresivněji.

Komentář JB: Ta dominance se mi nezdá. Naopak znám práci, která dokládá, že v páru odstavená hříbata prospívají líp. Tedy do doby, než se páreček rozdělí... Stres odstavu tak prožijí dvakrát, což je uváděno jako největší problém odstavování v párech. Společné trauma sbližuje, upnou se jeden na druhého, a pak o to víc trpí, když se trhají od sebe. V párech se většinou odstavují kámoši, tudíž dominance, resp. agresivita odpadá (dominance se s nadměrnou agresivitou často zaměňuje; dominance u odstaveného páru může normálně fungovat, aniž by se hříbata řezala jak koně - lze-li v tomto věku o dominanci už mluvit).

Úryvek článku: Pokud se (hříbě) odstavuje pozvolna, bývá stres menší, ale hříbě je mu vystavováno déle.

Komentář JB: Jak u koho, tohle bude čistě individuální. Hříbě může stres z odloučení dokonce prohlubovat, protože nikdy neví, jestli matku odvedli na půl hodiny nebo na pořád. U některých koní to jde, u jiných je to stres navíc.

Úryvek článku: Postupně se z něho (stáda) začnou odvádět klisny; nejdříve ty, které jsou dominantní (aby nebyly náhodou agresivní k osamělým hříbatům) a/nebo mají nejzralejší hříbata.

Komentář JB: Kdo tohle vymýšlí... Dominantní neznamená, že řeže ostatní. Naopak, když odvedu dominantní kobylu, pak vznikne boj o její místo, při kterém může dostat ránu i hříbě. Mám-li kobylu, která řeže ostatní hříbata, pak ji odvedu při odstavu přednostně. Jinak hledím hlavně na stav hříběte.

Úryvek článku: Rozhodně se nedoporučuje zavřít do stáje hříbě navyklé na život na pastvině a matku odvést pryč. Je to pro něho příliš velký stres. Pokud se rozhodnete pro tento typ odstavu, nejdříve navykněte klisnu a hříbě na stáj, pak je tam držte několik dní odděleně a až pak klisnu odveďte.

Komentář JB: Nešťastný obrat. Pokud někdo musí volit tento odstav, nemá odchovávat hříbata. Nemám-li utěsněné akvárium, nemůžu chovat rybičky. Nemám-li vhodné podmínky, nemůžu odchovávat, potažmo chovat koně.

matka a její potomci

Úryvek článku: Vědci říkají, že tento způsob odstavu (postupný odstav - matka s hříbětem se prostorově oddělí) je méně stresující (podle hlasových projevů a chování, ale i podle hladiny kortizolu) než náhlý odstav.

Komentář JB: Kteří? Znám takovou práci u skotu, kde to fungovalo dobře. Mezi krávami a telaty byla struna ohradníku. Pamatuju si něco recentního i na koních, ale musím tu práci dohledat.

Úryvek článku: Jádro snižuje stres. Zní to divně?

Komentář JB: Rozhodně ne! :-) Kromě toho, že když něco neumí žrát, tak je to pro něj v novém prostředí zpočátku k ničemu, tak energie z jádra umožňuje lepší vyrovnání se se stresem (tuším bych k tomu dohledala i citaci).

sourozenci

A ještě krátký rozhovor s ing. Jitkou Bartošovou, Ph. D.

1. Obvyklý věk odstavu hříběte je 6 měsíců - v tuto dobu je hříbě nutričně nezávislé, a údajně už i emočně. Je to tak? Nebo v jakém věku?

jb: Nutričně ano, emočně těžko (to by při zmizení matky tak nevyvádělo). Z hlediska hříběte je nejlepší ponechat odstav na něm a na matce. Co se týče věku hříběte, není radno směšovat dva pojmy - odstav od mléka a odstav od matky. K odstavu od mléka dochází podstatně dříve než k rozvázání pouta s matkou. K tomu dochází většinou až ve věku zhruba dvou až tří let, kdy dorostenci obojího pohlaví opouštějí rodné stádo. Do té doby je matka jejich důležitým opěrným bodem.

Od mléka bývá v přírodě hříbě odstaveno řádově mezi sedmým měsícem a jedním rokem života. Záleží především na kondici matky, potřebách hříběte a reprodukčním stavu matky, tedy je-li znovu březí. Březí kojící matky odstavují dříve, s ohledem na rostoucí nároky plodu, které strmě stoupají v posledním trimestru březosti. V dobrých podmínkách volně žijící kojící klisny běžně zabřezávají v první nebo druhé poporodní říji, na „dvojí mateřství" jsou tedy evolučně připravené. Chovatel je z titulu svého povinen zajistit svým koním optimální výživu. Klisny v chovech by tedy měly mít ideální podmínky pro svůj biologický potenciál - jedno hříbě kojit a současně druhé nosit pod srdcem. Zajištění „pohody" a přípravy na další porod klisně předčasným odstavem je pouhou zástěrkou chovatele pro skutečné důvody (sport, odvoz hříběte na hříbárnu, apod.) Obávám se, že v řadě případů jde pouze o dodržení tradice, že v šesti měsících má být hříbě odstaveno.

Z pohledu hříběte je v chovech rozhodně žádoucí počkat s odstavem až do doby, než se od mléka odstaví samo a kontakty s matkou se omezí na několik kontrolních zastávek denně. Klisničky mohou zůstat s matkami v jednom stádě bez omezení (nežije-li se stádem jejich otec). Mladí synci skýtají riziko reprodukce s vlastní matkou, případně sestrami, ze stáda by tedy měli být odvedeni, jakmile začnou jevit vážný sexuální zájem o klisny, resp. ještě o fous dříve (bariérou incestu je v přírodě právě odchod dorostu z rodného stáda). Věk vždy závisí na individuální situaci daného stáda a hřebce.

2. Jsou názory, že když se hříbě odstavuje později nebo dokonce s matkou zůstane, psychická závislost na ní se ještě více prohloubí. Pokud žijí pouze oni dva bez jiných koní, věřím tomu. Je to však pravda i tehdy, pokud hříbě žije i s matkou ve stádě?

jb: Co je psychická závislost na matce? Vztah mezi matkou a hříbětem se navazuje v prvních minutách a hodinách po porodu, přičemž se v dalších týdnech ještě prohlubuje. Je to naprosto normální stav a chování. Ve stádě vztah hříběte k matce postupně ochládá, protože na významu nabývají kontakty s vrstevníky, staršími sourozenci a dalšími členy stáda. Zůstane-li hříbě samo s matkou, pak je jeho vazba na matku samozřejmě silnější, neb nemá, s kým by se sociálně vyžívalo. Chov osamocené matky s hříbětem není z hlediska vývoje hříběte vhodný a svědčí o tom, že chovatel nemá pro odchov hříbat odpovídající podmínky. Pak by je neměl chovat...

3. Má na odstav - a na budoucí psychiku hříběte - vliv to, zda s matkou žijí ve stádě nebo zda jsou "na dvorku" pouze oni dva? Dokáže se hříbě "ze dvorka" po odstavu dostatečně dobře integrovat do stáda bez nějakých "doživotních" následků?

jb: Samozřejmě, že má, viz výše. Sociální chování je sice do jisté míry vrozené, ale bez dalšího tréninku není plnohodnotné a dochází k nedorozuměním. Nemá-li hříbě možnost normální socializace s vrstevníky a dospělými členy stáda, pak je v budoucnu ve stádě hendikepováno. O socializaci bychom mohli mluvit dlouho. Pro ilustraci sáhněme po zjednodušující antropomorfizaci: představte si šestileté dítě, které vyrůstalo dosud jen s matkou, bez sourozenců a bez návštěv, nyní vypuštěné do třídy prvňáčků, kteří za sebou mají školku a bohatý sociální život s tetičkami a strýčky. Jak se bude chovat? Bude šťastné? Zapomene na to někdy?

4. Myslím si, že je jasné, že hříbě po odstavu má vyrůstat s koňmi, a ne osamocené jen s lidmi. Jsou však už nějaké výzkumy, které toto "objektivně" potvrzují?

jb: Samozřejmě, že jsou. Vydají na samostatný přehledový článek.

5. Je zjištěno, zda je pro hříbě po odstavu vhodnější žít ve skupině stejně starých hříbat, čili na hříbárně, nebo ve smíšeném stádě? Vadí, když v tomto smíšeném stádě nemá vrstevníka?

jb: Opět bych odkázala na biologii, resp. sociální systém koní. Hříbata žijí ve stádě matek a sourozenců do oněch zhruba dvou až tří let, kdy se vydávají k jiným harémům (klisny) nebo mládeneckým tlupám (hřebci). Jako hříbatům jsou jim dospělými koňmi více méně tolerovány různé prohřešky proti „slušnému chování", tzn. nejsou za ně zbiti, jen napomenuti. Stejné prohřešky (nerespektování dominantního koně, neustoupení na jeho hrozbu, například) ze strany dospělého koně vyvolají většinou prudší odezvu a mohou končit až zraněním. Platí to i obráceně - nezkušený kůň může neúměrně napadat sociálně zkušené koně, protože neví, že „se to nedělá". Zkušenost dospělých koní je pro hříbata nenahraditelná. Proto by měla žít ve skupině matek s hříbaty co nejdelší dobu. Společnost dalších odstávčat je samozřejmě pro odstávče lepší než samotka, ovšem chybí v ní dospělý, tj. zkušený a uklidňující element. Ve stádě nemusí být přímo vrstevník, není-li po ruce, stačí třeba o rok starší (nebo mladší) junioři, se kterými může hříbě dovádět.

Zmiňme, že čas od času i v přírodě dochází k tomu, že stádo je tříčlenné - hřebec, klisna a jejich hříbě. Modelem by nám v chovech ale měla být většinová situace - skupina klisen s hříbaty různého věku (ponechme teď stranou roli harémového hřebce).

6. S tím asi souvisí otázka, zda je skutečně nutné, aby odstavená hříbata měla nějakého "vychovatele" v podobě dospělého koně?

jb: Viz výše. Od koho se má hříbě naučit normálnímu sociálnímu chování a načerpat zkušenosti, co je nebezpečné, apod.? Od stejně postižených vrstevníků?

7. Klkání u koní se někdy spojuje se stresem z odstavu. Je to tak? Je způsob odstavu skutečně rozhodujícím faktorem pro vznik tohoto "zlozvyku"?

jb: Pominu-li zlolajné označení „zlozvyk", pak je odstavový stres a zejména životní podmínky po něm následující častým spouštěčem vzniku nejrůznějšího stereotypního chování, klkání nevyjímaje. Opět je to otázka na dlouhé psaní, počínaje roztříděním velmi různorodého chování, které je mezi „zlozvyky" obvykle řazeno. Obecně lze říci, že ke vzniku stereotypie vede spíše dlouhodobý stres, vzniklý vesměs nevhodnými životními podmínkami, ve kterých je kůň držen. Pak se opíráme o termín „zlozvyk", který vinu za „nevhodné" chování svaluje na koně, nikoli na pravou příčinu - neschopnost chovatele zajistit koni odpovídající podmínky.

8. Má způsob odstavu - a způsob odchovu - nějaký rozhodující vliv na rychlost a "kvalitu" učení koně při pozdějším výcviku?

jb: Ano, a existuje několik studií, které dokládají, jak se poškození sociálního chování nevhodným odstavem a dalším odchovem negativně promítá do horšího a pomalejšího učení remonty. Rovněž psaní na delší stať.

A ještě prosbička: Jaký je váš "upřednostňovaný" způsob odstavu?

rodinka - matka a dva její potomcijb: Můj nebo hříbat? :-) Moje hříbě by vyrůstalo v malém stádě klisen s hříbaty, v ideálním případě i s hřebcem (otcem), samozřejmě venku. Odstav s matkou by si vyřešilo samo, ze stáda bych ho brala podle situace a s ohledem na pohlaví po druhém roce života; rozhodně ne mladší než roční. Mou zásadní radou je nespěchat s odstavem, a když k němu dojde, pak omezit s odstavem související změny v životě hříběte na minimum - každá změna navíc prohlubuje stres a riziko trvalých následků. Mezi časté změny provázející odstav patří ztráta známých sociálních partnerů, změna prostředí plus transport, změna výživy, jiný denní režim a způsob zacházení na hříbárně, apod.

Pro hříbě je velký rozdíl, jestli ho odstavím v 6 měsících nebo v roce. Troufám si tvrdit, že pro chovatele to až takový rozdíl není - březí matka klidně porodí i za přítomnosti předchozího hříběte, když je dobře krmená (nikoli hodně, ale optimálně) a člověk potřebuje později dvojí ustájení.

Důležité je počkat, až se hříbě samo odstaví od mléka, čímž se podstatně sníží stres z vymizení matky. Samozřejmě s výjimkou hříbat, která klidně sají s dalším hříbětem (a matka je nechá - to může být nevýhoda těch dobrých podmínek :-)). Odstav by měl být vždy prováděn ve stádě (pro individuální odchov hříběte není omluva). Odvádějí se matky, hříbata zůstávají ve známém prostředí. Převoz jinam nejlépe, až se s tím srovnají. Ideálně, pokud ve stádě zůstává dospělá pohodová kobyla (nemusí být nutně sama matkou některého z hříbat, teoreticky by to mohlo být i lepší).

Stručný přehled zásadních bodů k umělému odstavu cituji ze svého článku pro Jezdectví v loňském roce (8/2009, s. 58-59):

Klíčové body při odstavu v chovech
Relevantní studie sice neposkytly jednoznačnou kuchařku, ovšem prolíná jimi několik společných závěrů. Zde jsou.
Je vhodnější odvádět matky od hříbat než opačně. Náhlé zmizení hříběte samozřejmě poznamená i matku, dopad na její chování a duševní stabilitu však bývá podstatně menší než je tomu u hříbat.
Náhlý odstav je až na výjimečné případy, kdy hříbě stresuje např. nemožnost kontaktu s matkou, na kterou vidí, slyší ji apod., horší variantou než odstav postupný. Jak nejlépe provádět postupný odstav, však dosud není ujasněno. Efekt sledu krátkých odloučení hříběte od matky je co do účinků na průběh odstavu sporný (Moons a kol., Appl Anim Behav Sci 2005).
Odstav na samotku v boxe je považován za méně šetrný než jeho skupinové varianty. Společný odstav více hříbat způsobuje méně intenzivní reakce, než pokud se hříbě musí vypořádávat s nelehkou situací samo (Houptová a kol., Appl Anim Behav Sci 1984, Heleski a kol., Appl Anim Behav Sci 2002).
Objevují se výhrady vůči prosazujícímu se odstavování a následnému ustájení v párech, popřípadě trojicích hříbat, protože následné rozdělení těchto svazků přináší další stres - „druhý odstav" (Malinowski et al., J Equine Vet Sci 1990, Hoffmann et al., J Anim Sci 1995).
Při (předčasném) skupinovém odstavu může dojít k potížím způsobeným sáním přeorientovaným vůči různým částem těla ostatních hříbat, případně zvýšenou vzájemnou agresivitou (McCall, Appl Anim Behav Sci 1985).
Poptejte se svého výživáře na možnosti úpravy složení krmné dávky, podporující lepší vyrovnávání se se stresovými situacemi (např. Redondo a kol., Appl Anim Behav Sci 2009)."

Podobné články

Valach žárlí. Když se ke mně přiblíží jiný kůň, tak ho odežene. Tohle už jsem nejednou slyšela i zažila. Lidé běžně připisují koním komplexní emoce a…

Radost, náklonnost, smutek, hněv, žárlivost – ponořte se s námi do oceánu koňských emocí. Co o nich víme, na to jsme se zeptali různých odborníků -…