Od hlavy k ocasu: spodní část přední končetiny

13. 10. 2020 05:00

Obrázky: 6

Autor: Hooves Blog Foto: archiv autorky Seriál: Od hlavy k ocasu Zdroj: The Hooves Blog Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 634 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Už hodně dlouho jsme neměli žádný článek o tom, jak by měl být kůň stavěný, takže pokračujeme v našem seriálu Od hlavy k ocasu. Postupujeme vlastně od ocasu k hlavě a po lopatce nás čeká zbytek přední končetiny. Víte, jak by měla ideálně vypadat, aby kůň zůstal pokud možno co nejdéle zdravý?

Již dříve jsem ve svých článcích zmiňovala důležitost rovných předních končetin. Rychle to shrnu: přední nohy koně fungují pro tělo jako podpěry a nosné sloupy. Křivé nebo na váhu těla příliš tenké sloupy praskají a mohou se i zlomit.

Pokud člověk chce jezdit svého koně na předku, tedy například dělat rychlostní disciplíny, dostihy, ale i skákat nebo provádět jakoukoli jinou aktivitu, která přední nohy podrobuje většímu váhovému zatížení nebo kroucení, pak by jejich rovnost a pevnost měly být postavené vysoko na škále kritérií stavby těla koně.

Pokud ale jezdec naopak plánuje svého koně správně proježďovat a požadovat přesun váhy dozadu na pružné zadní končetiny a ohleduplně a všestranně koně rozvíjet, pak je sice pevnost a rovnost předních končetin stále významná, ale poněkud méně.

Boční fotografie našich ukázkových koní, na nichž zakresluji stavbu těla, nám neumožňují moc posoudit křivost nebo rovnost předních končetin, takže pokud byste zvažovali koně ke koupi nebo chovu, potřebujete lepší materiál. Přesto je tam několik důležitých aspektů, na které se můžeme podívat i z našeho bočního pohledu: tvar a postavení karpálních kloubů, délka kostí holeně a spěnky, sklon spěnky a předozadní rovnováha kopyta mezi špicí a patkami.

Překladatelská vsuvka: „cannon bone“ bývá do češtiny nejčastěji překládána jako kost nadprstí nebo kost záprstní, případně jako kost přední holeně. Našla jsem ale i termín „holenní kost“ a i když jsem si vědoma, že tento termín se používá spíš pro zadní nohu, v rámci srozumitelnosti a pro lepší představu ho v textu používám. Doufám, že tím veterinárně vzdělanější čtenář nebude pohoršen, a věřím, že většina běžných čtenářů tuto malou nepřesnost uvítá.   

Postavení karpálních kloubů: při pohledu ze strany by měl tento kloub trochu „vylézat“. Pokud je linie přední strany nohy dokonale rovná, má kůň příliš strmý karpus a zakročený, případně přikleklý postoj. Jedná se o významnou chybu, a pokud karpus jasně spadá za tuto linii, je to podobně závažná chyba jako jelení krk, strmý postoj nebo špatné umístění lumbosakrálního kloubu. Pokud karpus „vylézá“ naopak moc, je to také chyba, i když ne tak závažná jako v případě výše. U plnokrevníků uvidíte tento druhý typ vady karpu poměrně často.

Poznámka: Podkováři by se nikdy neměli snažit tyto vady postavení karpálních kloubů „spravit“ úpravou kopyt. A ano, mnoho z nich se o to snaží. Poslední kůň, se kterým jsem pracovala, měl výrazně vylezlý karpus a měl podkováře, který se snažil jeho vadu „vyléčit“ kováním. Kůň si zlomil kopytní kost v důsledku napětí, kterému byla končetina vystavena. Kůň také trpěl výraznými bolestmi báze krku, plecí a kohoutku.

Délka kostí holeně a spěnky: neexistuje žádný konkrétní rozměr, který by holenní kost měla mít. Jen okometrický odhad, jaký je poměr délek. Pokud je karpus koně relativně vysoko vzhledem k zemi, je pravděpodobné, že holenní kost bude dlouhá, a pokud je karpus relativně nízko vzhledem k zemi, holenní kost bude pravděpodobně krátká. Krátké předloktí je často doprovázeno dlouhou holenní kostí, ale ne vždy, protože v některých případech může být dlouhá lopatka, krátké předloktí a krátká holeň. I když se lidé u konkrétního koně nemusí shodnout ohledně okometrické délky holeně, většina bude souhlasit, že krátká holenní kost je vhodnější pro téměř všechny koně. Delší holeň bychom požadovali u „chodového koně“ (mimochodníci, apod. – pozn. překl.) pro lepší akci.

Délku spěnky je naštěstí mnohem snazší určit. Pokud je spěnka delší než 75 % délky holenní kosti, je dlouhá. Pokud je spěnka kratší než 50 % délky holenní kosti, je krátká.

Její sklon by měl být takový, aby mohl dobře absorbovat otřesy. NEMUSÍ se rovnat sklonu plecí koně a není chybou, pokud jsou tyto dva úhly odlišné.

Poznámka: Podkováři by se neměli snažit úpravou kopyt „srovnat“ sklon spěnky se sklonem plecí koně. A ano, někteří se o to pokoušejí. Kopyto by mělo být vždy upraveno tak, aby bylo v rovnováze podle své vnitřní struktury, nikoli aby bylo podřízeno ideálnímu vnějšímu vzhledu.

Spěnky, které jsou příliš měkké, nadměrně namáhají šlachy a vazy, napínají je až k přetržení a mohou také způsobit, že kůň zadní částí spěnkového kloubu v určité fázi pohybu dopadne až na zem (např. při doskoku – pozn.překl.), čímž se vystavuje riziku zlomení sezamských kostí.

Spěnky, které jsou příliš strmé, mají nižší schopnost absorbovat otřesy, což má za následek nadměrné opotřebení kloubů a kostí, časný nástup artritických stavů a ​​stresové zlomeniny.

Z těchto důvodů je pro koně nejlepší střední délka spěnky i střední sklon. I když delší a měkčí spěnka nabízí pohodlnější pocit v sedle, je to na úkor zdraví koně. Ze stejného důvodu je třeba se vyhnout také krátkým a příliš strmým spěnkám.

Je třeba poznamenat, že krátké nebo strmé, případně krátké a strmé spěnky samy o sobě nezpůsobují krátký a trhaný krok à la šicí stroj, jak se často uvádí. Je to pažní kost, její délka a sklon spolu s uzavřeným úhlem ramene, co má za následek krátký trhaný krok (je to popsáno v předchozím díle). Krátké nebo strmé, případně krátké a strmé spěnky pouze způsobí méně příjemný pocit v sedle.

Vyvážená kopyta: toto téma by vydalo na celý článek, možná i dva nebo tři, ale ráda bych zde zmínila, že to, zda má kůň kopyta v rovnováze, pro něj může být tak zásadní rozdíl jako mezi dnem a nocí. Rozdíl je v tom, jak stojí, jak zdravý zůstává, i jak dobře si vede při jakémkoli pracovním využití.

Někteří koně jsou na nevyváženost kopyt citlivější než jiní. Koně s dobrou, pevnou a relativně správnou stavbou končetin výše obvykle lépe zvládají nevyvážená kopyta a často dlouhé roky nevykazují známky potíží. Stejně tak zvířata méně citlivá, robustnější a primitivnější, se silným pudem sebezáchovy budou dávat méně najevo problémy s nevyváženými kopyty už jen proto, že otevřené projevení slabosti v přírodě znamená jistou smrt.

Bez ohledu na citlivost koně je tohle ale jedna z oblastí, které průměrný majitel koně nevěnuje dostatečnou pozornost. Je to proto, že kvalitu práce kováře považuje za samozřejmou. Koneckonců, jsou to profesionálové, takže by to měli umět, ne? Jenže tak to není. Jako v každé profesi, i zde vždy budou existovat kováři, kteří jsou špatní, pak většina bude průměrná a několik z nich bude vynikajících. Rčení, že bez kopyta není koně, vzniklo z nějakého důvodu – a to z toho, že je to pravda.

Proto je potřeba důležitost správně vyvážených kopyt opravdu zdůraznit. Pokud vám to až dosud unikalo, měli byste znervóznět, protože jste zmeškali něco, co je opravdu důležité. A to, i když váš kůň aktuálně není ohrožen kulháním a úspěšně sportuje.

Po tomto úvodu je čas se podívat na naše vybrané koně a zhodnotit, jak si vedou.

Kůň 1  hřebec quarter horse

Tento kůň má trochu strmý karpální kloub, a tudíž trochu zakročený postoj.

Nyní změříme délku holenní kosti od středu karpu ke středu spěnkového kloubu a délku spěnky od středu spěnkového kloubu ke konci spěnkové kosti. Poté, abychom získali poměr délek, vydělíme délku spěnky délkou kosti holeně. Tento kůň má krátkou holenní kost a jeho spěnka má asi 50 % jeho délky. Je také dost strmá. Protože nejsme schopni změřit obvod jeho holenní kosti, abychom zjistili, zda splňuje minimální požadavek sedmi palců na tisíc liber, budeme to muset odhadnout. Podle mého názoru tento kůň nemá dost bytelné kosti ke své váze.

Když vezmeme v úvahu, že tento kůň je také stavěný dost z kopce, což způsobuje více váhy na předku, můžeme se oprávněně bát, jak dlouho zůstane zdravý. Tyto strmé, kratší (ale ne úplně krátké) spěnky snižují jeho schopnost absorbovat otřesy, což ještě více zatěžuje strmé karpy, což je, jak jsem již zmínila dříve, docela závažný nedostatek.

I když se mi úplně nelíbí spodní část jeho přední končetiny, nemohu říct, že bych tohoto koně úplně zavrhovala, a to z tohoto důvodu: tělo koně tvoří mnoho částí a z toho, co jsme se až dosud dozvěděli, má tento kůň vynikající bedra a záď. To znamená, že pokud dokáže používat svou silnou záď, bude schopen na ni přenést váhu z předku a zmírnit tak nadměrnou zátěž takto stavěných předních končetin. Pak můžeme být tolerantnější k nedokonalostem jeho předku.

Jelikož je to hřebec, bylo by prozíravé pořídit si ještě fotografii zepředu, aby bylo možné posoudit rovnost nebo křivost předních nohou. Když by se ukázalo, že všechno ostatní je v pořádku a hřebec se osvědčil ve sportu (a přední nohy by přitom zůstaly zdravé), pak (za předpokladu, že nenajdeme nic jiného, ​​co by se nám ve stavbě těla nelíbilo) bychom ho mohli využít k chovu, pokud by vybraná klisna měla dokonale rostlé karpy a méně strmé spěnky. Pokud by ty spěnky byly ještě o fous delší, byl by to bonus.

Kopyta tohoto koně nevidíme, takže je nemůžeme posoudit.

Kůň 2 – valach quarter horse

Na první pohled se může zdát, že i tento kůň má zakročený postoj, ale nemá. Momentální zakročení předních nohou příliš hluboko pod tělem může vyvolat iluzi zakročených nebo strmých karpů. Pokud by stál správně, měl by ze strany perfektně stavěné karpy. Rovněž se zdají být dostatečně velké. Obecně je tento kůň mohutněji stavěný než náš quarter horse hřebec. Jeho holenní kost je krátká a spěnka je ideální střední délky, i když strmější. Tento kůň má také krátké předloktí a největší část délky jeho přední končetiny tvoří lopatka. To není chyba, ale ovlivňuje to stranový pohyb. U takto stavěného koně je větší riziko, že se při stranové práci pošlape, zejména pokud je žádána v nízkém a hlubokém rámci a zvláště je-li přitom na předku. Naštěstí má tento kůň dobrou délku kosti pažní, která mu pomáhá.

Velkým problémem tohoto koně jsou kopyta. Zde můžeme jasně vidět, že přední kopyta jsou příšerně nevyvážená, působí, jako by se mu spěnky lámaly dozadu. Kopyta jsou nepochybně důvodem, proč tento kůň stojí předníma nohama zakročený, na špičkách kopytní kosti. Pokud tento kůň viditelně nekulhá na přední nohy, je to zázrak a majitel může děkovat jinak pevné struktuře kostí a odolnosti tohoto zvířete.

Kůň 3 – čtyřletý quarter horse

Tento kůň má dobře tvarovaný karpus a krátkou holenní kost. Spěnka je na horní hranici střední délky a má velmi příjemný sklon. Jediná věc, která by ještě mohla vylepšit tuto stavbu dolní části přední končetiny, by byly trochu mohutnější kosti, jinak je velmi dobrá a velmi funkční. Kopyta tohoto koně nevidíme, takže ta posoudit nemůžeme.

Kůň 4 arabský hřebec

O problémech s předníma nohama tohoto koně jsem už trochu mluvila v minulém článku (a v komentářích). Jeho karpy jsou výše, než by bylo vhodné, a holenní kosti delší, než by byl ideál, zatímco předloktí je zkrácené. Pravý karpus má trochu víc přikleklý a pravou spěnku strmější než levou kvůli jeho zjevně špalkovému kopytu. Délka spěnky je jinak v pořádku.

Nefandím špalkovým kopytům, i když mnoho koní s nimi dokáže fungovat, někteří dokonce i ve vyšším sportu. Špalková kopyta jsou dědičná a jejich úprava vyžaduje nadprůměrně zkušeného podkováře, který je rozpozná a nesnaží se je předělat. Tento kůň vykazuje značný rozdíl mezi svými předními kopyty i když i levá přední noha vypadá špalkovitě  i rozdíl mezi končetinami (strmost spěnky, výška spěnkového i karpálního kloubu, přikleklost karpu). Taková nevyváženost se nemůže nepřenášet výš na končetiny, plece, kohoutek, krk a hřbet po celé délce. Na tomto obrázku jsou mu jen čtyři roky, ale jak bude stárnout, asymetrie předních končetin se na něm bude podepisovat větším opotřebením celého těla.

Když vezmu v úvahu také jeho úplně rovnou záď (viz tento díl) a velbloudí kohoutek (viz díl Hřbet), o kterých jsme hovořili dříve, mohu jen konstatovat, že nejlepší věc, kterou lze pro chov udělat, je tohoto hřebce vyřadit a vykastrovat bez ohledu na to, jak dobrý je zbytek jeho tělesné stavby, o které jsme ještě nemluvili.

Kůň 5  plnokrevný valach

Náš plnokrevník má karpální kloub tvarovaný přesně tak, jak ho chceme mít. Je docela příjemné vidět koně, který není zakročený nebo přikleklý. Tady máme vysokého, dlouhonohého koně s končetinami dlouhými v celé jejich délce. I když má vynikající poměry kostí celé končetiny, jeho holenní kosti a spěnky jsou zkrátka dlouhé. Také má nejjemnější konstituci ze všech našich ukázkových koní. Pozitivní je, že jeho klouby, šlachy a vazy vypadají velmi čistě. Pokud budou nohy rovné i při pohledu zepředu, není to tak špatná stavba. Jsou funkční a s trochou opatrnosti by měly tomuto koni sloužit dost dobře.

Nevidíme přední nohy celé, ale považuji za jisté, že tento kůň nemá kopyta opotřebená dostihy. Možná jsou na předních nohách trochu těsná.

Ještě bych v tomto kontextu chtěla poukázat na jednu věc, a tou je osvalení předloktí. Obětujte chvilku, odscrollujte kousek zpět a porovnejte množství svalstva na našem plnokrevníkovi a arabovi s našimi třemi quartery. I když lze očekávat, že tam bude rozdíl, tenhle je trochu příliš velký. Zejména náš plnokrevník postrádá osvalení v této oblasti.

Kůň 6  klisna paint horse

Posoudit tvar karpů téhle klisny je opravdu těžké. Myslím, že je v pořádku. I délka její holenní kosti je v pořádku, stejně jako délka a sklon spěnky. Na druhou stranu, její kopyta nejsou vyvážená a moc jí nepomáhají. Také bych chtěla vidět trochu mohutnější kostru.

Kdybych byla učitelkou a ona zkoušenou studentkou, snadno by z tohoto předmětu prošla, ale napsala bych jejím rodičům, že mám pocit, že nesplňuje moje očekávání. Tyhle nohy by byly dost dobré na to, aby zůstala zdravá, pokud by byla plnokrevníkem, popsaným výše, ale ona není náš plnokrevník. Je to klisna paint horse se slabými bedry, příliš dlouhou lopatkou, ramenním hrbolem příliš nízko, stavbou těla „z kopce“, trochu příliš dlouhým hřbetem, příliš krátkou a příliš vodorovnou pažní kostí, a to jsme se ještě ani nedostali ke krku. Z toho důvodu by mě zajímal čelní pohled na její přední končetiny, protože jakákoli křivost zde mě přivádí k pochybám, zda tyto přední nohy dokážou zůstat zdravé. V době pořízení této fotografie ale ještě měla čisté klouby, šlachy a vazy.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: