O „Českém Serengeti“ s ředitelem společnosti Česká krajina, panem Daliborem Dostálem

1. 8. 2020 Gabriela Rotová Autor fotek: Michal Köpping

Rezervace divokých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice se stala jednou z nejcennějších přírodních lokalit v České republice. V minulém roce zde bylo evidováno 120 zvláště chráněných druhů nebo druhů zařazených na Červeném seznamu bezobratlých, což jasně dokládá přínos tohoto projektu.

Přesto se České Serengeti stále potýká nejen s problémy, které způsobily administrativní průtahy znemožňující plánované rozšíření rozlohy a tak i její dokončení, ale i s negativními postoji určité části veřejnosti. Zdá se totiž, že ne všichni z nás dobře pochopili přínos tohoto biologicky hodnotného projektu, a to navzdory tomu, že Milovicím dávají zelenou přední vědecké a odborné instituce. Naše redakce tedy v návaznosti na reakce čtenářů požádala o rozhovor ředitele ochranářské společnosti Česká krajina, pana Dalibora Dostála.

Pane Dostále, v poslední době se mimo jiné živě diskutuje o financování projektu. V době, kdy se očekává ekonomická stagnace, lze očekávat, že příliv finančních prostředků bude mít spíše sestupnou tendenci. Spoléháte se na veřejné sbírky? Jakým způsobem tento projekt je a bude financován? 

Dary od veřejnosti jsou pro nás určitě nesmírně důležité. V ochranářsky vyspělých zemích tvoří podstatnou část příjmů pro podobné projekty. V Česku bychom určitě nedokázali projekt odstartovat ani provozovat bez podpory z veřejných zdrojů, především různých dotací a grantů. Nicméně právě proto, že se různé granty někdy opozdí, případně nejsou po určité období vůbec vyhlášeny, jsou pro nás prostředky formou daru velmi důležité. Naším cílem je podíl peněz získaný formou sbírek dlouhodobě zvyšovat. Financování každé neziskové organizace je během krize určitě zranitelné. U nás to platí dvojnásob. Pro majitele pozemků provádíme péči o lokalitu bez nároku na finanční kompenzaci ze strany vlastníků, rovněž přírůstky do dalších rezervací zapůjčujeme bezplatně. Projekt vznikl díky podpoře Evropské unie, Operačnímu programu Životní prostředí. Pro příklad, první etapa stála zhruba 1,5 milionů, pro společnost Česká krajina z této částky nešla ani koruna. Projekt velmi výrazně podpořil i Středočeský kraj.

  

Setkáváte se v poslední době častěji s negativními reakcemi? Například nález pytláckých v rezervaci je šokující. Lze spekulovat, kdo jsou možní viníci a jaký je jejich motiv?

Nevím jestli lze mluvit o negativních reakcích, přesnější by bylo asi použít termín likvidační tlaky. Těm bohužel čelíme od samého začátku. Rezervace se nachází na pozemcích relativně blízko Prahy a dálnice, takže snaha o jejich komerční nebo spekulativní využití je enormní. Pytlácká oka jsou jen vrcholkem ledovce různých „varování“, abychom dokončení rezervace vzdali. Musím poděkovat všem, kdo nás v téhle obtížné a hlavně dlouhodobé situaci podrželi.  

Z některých dotazů, které byly doručeny naší redakci, vyplývá, že ne všichni význam tohoto projektu dobře pochopili. Budu citovat jeden dotaz za všechny... „Projekt se mi nelíbí, tady není Namibie. Divoké koně tady nepotřebujeme. Proč se projekt neukončí?“

Myslím, že širší česká veřejnost smysl projektu velmi dobře pochopila. Svědčí o tom jeho popularita, vysoká návštěvnost i průzkumy veřejného mínění. Podle průzkumu, který zpracovávala Masarykova univerzita, se divoký kůň a zubr zařadili na druhé a třetí místo mezi druhy, které by lidé chtěli vrátit do přírody. Chov divokých koní a dalších velkých kopytníků není cílem, ale prostředkem k uzdravení krajiny a zajištění dlouhodobé péče o otevřené lokality. Před časem jsme vydali stručný materiál, který popisuje přínosy pastvy divokých koní a dalších velkých kopytníků. Výsledky jsou mnohem lepší, než čekali ti největší optimisté. Materiál je na našich stránkách ke stažení v sekci Publikace. Projekt je naplánovaný minimálně na deset let, nicméně cílem je zajistit péči o lokality dlouhodobě. Plná  obnova bohatě kvetoucích trávníků trvá podle botaniků právě zhruba deset let, takže pak teprve budou pastviny v nejlepší kondici.  

 

Znovu se objevily i názory, že nebylo nutné importovat plemeno exmooor pony z Velké Británie a že rezervace mohla být pasena českými koňmi... nezbývá, než se tedy znovu nezeptat. Proč právě exmoor pony a proč ne třeba český teplokrevník?

Tyto dotazy se objevovaly hlavně v prvních týdnech po zahájení našeho projektu. I díky tomu, že jsou do projektu od začátku aktivně zapojení odborníci na koně z Jihočeské univerzity nebo České zemědělské univerzity, se nám myslím podařilo ukázat, že právě volba divokých koní z Exmooru byla pro projekt zásadní. Zvířata jsou v rezervaci odkázána celoročně jen sama na sebe, bez péče člověka, nemají žádné přikrmování, nikdo jim neasistuje u porodů, nestará se o srst, kopyta a podobně. Spásají i plevel, který jinak na pastvinách, kde se pasou domácí koně, spíše přibývá. Divocí koně z Exmooru jsou na život ve volné přírodě i velmi chudou potravu dlouhodobě adaptováni. Domácí koně zvyklí dlouhodobě na péči člověka by se v podobně náročných podmínkách trápili. Podobný pokus by byl nezodpovědným týráním zvířat, která nejsou na něco podobného zvyklá.

   

Čtenáři se zajímají i o to, jak je a bude nakládáno s přírůstky...

Přírůstky bezplatně poskytujeme ochranářským organizacím, které pečují o velké plochy krajiny. Co se týká využití hendikepovaných koní, podobný pohled jsme také zaznamenali jen v prvních dnech po spuštění našeho projektu. Pak už se nikdy neobjevil. Znovu musím zopakovat, že nám nejde o to týrat domácí koně v podmínkách, na které nejsou zvyklí, ale pečovat o krajinu s využitím divokých zvířat, která péči člověka nepotřebují.   

Máte nějaké finanční rezervy na neodkladnou veterinární péči nebo budete v případě nutnosti vždy žádat o podporu veřejnost?

Právě pro podobné případy je pro nás podpora veřejnosti klíčová. Granty, které zatím tvoří základ našeho financování, jsou většinou spojené s předem naplánovaným rozpočtem. Do toho se nepředvídatelné události, jako je veterinární péče, opravy infrastruktury a podobně špatně plánují.  

Médii rovněž proběhla informace, že z rezervace Na Plachtě vyžene divoké koně sucho, což také vyvolalo rozruch. Sucho je i přes deštivé léto stále velké téma – nedostatku vody, a následně i krmiva, se chovatelé obávají plošně. Jak tento problém nazíráte vy? Jste připraveni koně z některých lokalit přestěhovat do jiných? Pokrýt zvýšené náklady na chov?

Velkou část lokalit v České republice, kde divocí koně pečují o přírodu, spojuje to, že jde o bývalé vojenské prostory nebo armádní cvičiště. Ta se často zakládala v nejméně úrodných, často velmi suchých oblastech. Proto jsou nyní rezervace zranitelnější než jiná místa v Česku. Do červnových, poměrně vydatných, srážek jsme navíc zažívali šestý extrémně suchý rok v řadě. To se na lokalitách samozřejmě podepisuje. Projekt se ale snažíme udržet v nízkonákladovém režimu, tedy bez přikrmování. Obecně je ale v Česku stále řada míst, kde dochází k ochuzování přírody a mizení vzácných druhů, protože jim chybí pastva velkých kopytníků. Dlouhodobě tak budou divocí koně určitě potřeba na dalších místech. Určitě budeme rádi, když kromě extrémně suchých lokalit budou zvířata i v prostředí, která nebudou na extrémní výkyvy počasí tak citlivá.

Exmoor pony přijeli do Milovic začátkem roku 2015. Máte tedy za sebou již více než pět let usilovné práce, kterou já osobně vnímám jako mimořádně přínosnou. Pevně věřím, že projekt si i nadále udrží plnou podporu, získá tolik potřebných dalších 120 hektarů a Vy budete mít stále dostatek nadšení a sil v něm pokračovat. Děkujeme za rozhovor!

I my moc děkujeme za podporu formou pozitivních zpráv o našem projektu, je to pro nás moc důležité.

 

 

Obecně prospěšná společnost Česká krajina je celostátní nezisková organizace působící v oblasti ochrany přírody, krajiny a životního prostředí. Naším hlavním cílem je ochrana biologické rozmanitosti (biodiverzity) a zmírňování dopadů klimatických změn na přírodu i člověka a adaptace krajiny na změny klimatu.

Na péči o přírodu může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz nebo na e-shopu www.zelenadomacnost.com.

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…