Nutné čtení II... síla pozic

22. 1. 2021 The Horse Magazine Autor fotek: archiv autora

Pokračujeme v „nutném čtení pro drezuristy“ - v tématu přerodu mladého nezkušeného koně v koně drezurního pomocí různých gymnastických pozic, díky nimž dosáhneme postupného uvolnění a shromáždění. V první části článku jsme si představili první dvě pozice používané při výcviku mladého koně. Dnes si rozebereme další čtyři. Jejich hlubší smysl a pozitivní efekt ale doceníte pouze tehdy, pokud budou postaveny na úspěšném splnění požadavků, popsaných v prvních fázích.

Třetí fáze: Ohnutí na rovné linii. Srovnání vnitřních nohou koně

  • Jedná se o mikroskopickou dovnitř záď neboli travers. Tato pozice je dobře známá, protože od této fáze ji jezdec bude vyžadovat pro většinu práce.
  • Je to stále práce na jedné stopě.
  • Kůň musí zůstat na rovnoměrném přilnutí na obou otěžích, přičemž nyní musí mít srovnané v zákrytu vnitřní nohy.
  • Protože v těle bude ohnutý (jak je popsáno v minulém díle ve druhé fázi) budou zadní nohy i nadále našlapovat blízko u sebe, pouze tentokrát bude vnější zadní noha kráčet někde uvnitř koridoru, který vyšlapaly přední nohy.
  • Začněte koně učit tuto práci na přímkách.

Pokud je tato pozice žádána při jízdě na kruhu, jedná se o druhou fázi ohýbání: ohýbáme tělo a pohybujeme se ve směru ohnutí. (Lze si při tom představit cvik poloviční překrok, kde se kůň také pohybuje ve směru ohnutí, více viz minulý díl – pozn. překl.)

Viz také koně S3, 3X a 3Y na obrázku níže.

Je potřeba opravdu zdůraznit, jak důležité je pracovat na rovných liniích, když učíte koně, jak má ohýbat své tělo a přitom mít vnitřní nohy srovnané. Proč? Protože je snazší uhlídat narovnání koně na rovné linii, a také získat a kontrolovat, aby energie odzadu směřovala přesně stejně do obou otěží. Pouze získáme-li tuto kontrolu, můžeme tuto pozici přenést na zahnuté linie, kde nám pak pomůže začít ohýbat klouby zadních nohou.

Pouze v případě, že kůň a jezdec zvládnou snadno udržovat tuto pozici na rovných liniích a kůň přitom zároveň rovnoměrně kráčí do obou otěží, můžeme ji přenést do práce na kruhu. A teprve potom (na kruhu nebo zahnutých liniích) se tato pozice stane cestou, díky které můžeme záměrně ovlivnit míru ohnutí kloubů zadních nohou.

Nepřehánějte to, zvlášť když kůň začíná tušit, co po něm chcete. Nekonečné drcení koně jen zkyselí, čímž se stává méně ochotným nabídnout jezdci cokoli sám od sebe.

Podívejme se, jak to funguje.

Když jedete na kruhu s vnitřníma nohama srovnanýma, vnitřní nohy urazí kratší vzdálenost než vnější nohy (viz obrázek výše a koně S3, 3X a 3Y) a pokud kůň vydá stejné množství energie oběma zadníma nohama, jak by měl (což spolehlivě poznáte tak, že kráčí rovnoměrně do obou otěží), pak vnitřní zadní noha využije tuto energii tak, že více ohne své klouby. To má za následek vyšší, kulatější krok, zatímco vnější zadní noha bude pokračovat relativně delším a plošším krokem.

Čím menší jezdíme kruh, tím více potřebujeme ohýbat tělo koně (abychom udrželi jeho páteř na oblouku, na které se jezdí), a tím více by se měl snažit ohýbat a zatěžovat vnitřní zadní nohu. Naproti tomu na rovné linii by kůň stěží cítil nutnost ohýbat vnitřní nohu.

Správně určit vhodnou velikost kruhu pro konkrétní úroveň vývoje koně je velmi důležité proto, abychom nepřetěžovali ještě málo připraveného koně. Měli bychom koni tyto požadavky představovat tak postupně, že sotva zaznamená, že jeho zadní nohy jsou ohnuté nebo více zatížené (z důvodu prevence stresu, únavy nebo bolesti). Přetížení je zde skutečně kontraproduktivní, protože bychom koně snadno naučili, jak najít skuliny, kudy uniknout čistě proto, že cítí potřebu se bránit.

Poznámka: Pokud byl kůň trénován silou a nátlakem, výše uvedené účinky a výhody se neprojeví. To platí zejména pro ty koně, kterým byla vnucovaná určitá pozice hlavy nějakou formou ježdění „za hlavu“, tedy zpředu dozadu. Když jsou koně vtěsnáni do umělého rámce „mezi ruku a botu“ (tzn. vpředu drženi a zezadu tlačeni), zadní končetiny se nikdy nesníží a neohnou se v kloubech. To platí bez ohledu na to, kolik ohýbáme tělo, nebo jaké domnělé uvolněnosti jsme dosáhli „hoblováním pravá levá“, tedy prostavováním krku rukama, které je tak často k vidění.

Takovéto špatně nasměrované působení bude mít za následek, že koně budou sice možná uvolněni v krku, ale ztratí dopřednost a nebudou vůbec prostupní v těle. Skutečné poddajnosti lze dosáhnout pouze energickým dopředným odrazem, procházejícím celým tělem koně, který ho uvolňuje díky výslednému posunu rovnováhy na zadní nohy.

Steinbrecht nás varuje, že pokud se pokusíme přinutit zadní nohy, aby se ohýbaly, pomocí síly, nejenže se nám jistě nepodaří dosáhnout našeho cíle, ale pravděpodobně kvůli tomu nakonec poškodíme koni hlezna a/nebo hřbet (ztuhnutí, až křeč bederních svalů). A to jsou dozajista běžné „nemoci“ dnešních drezurních koní.

Obrázek vpravo nahoře: Když jsou koně vtěsnáni do umělého rámce „mezi ruku a botu“ (tzn. vpředu drženi a zezadu tlačeni – pozn. překl.), zadní končetiny se nikdy nesníží a neohnou se v kloubech.

Obecná doporučení:

Většina této práce by měla být prováděna v dobrém, dopředném a pravidelném pracovním klusu. Střídejte klus lehký a vysezený. Přiměřeně často měňte ruce, aby každá zadní noha měla dostatek doby, kdy jako vnitřní pracuje, je ve větším zatížení a ohýbá se v kloubech, ale také dost času na odpočinek, kdy je na vnější straně. Nezůstávejte delší dobu na slabší straně koně. Občas nechejte koně se vytáhnout dopředu a dolů, abyste podpořili pružnost, elasticitu a „živost“ všech svalů, a tím i ladnost a plynulost pohybu.

Dávejte koni přestávky, v nichž si může odpočinout.

Když se dostanete do této fáze, dobře vám poslouží malé změny v tempu, prodlužování a zkracování kroků a poloviční zádrže. Stejně jako u všeho ale postupujte s rozumem, to je klíčem k úspěchu. Pamatujte si, že přesun váhy na zadní končetiny může úspěšně začít, pouze když kůň ohýbá zadní nohy nenásilně a snadno. A pak, když je začne ohýbat, musíme dávat velký pozor, abychom nechtěli moc a nepřetížili je, buď tím, že budeme trávit ve shromáždění příliš mnoho času, nebo že budeme požadovat příliš velké shromáždění.

K pokažení může dojít velmi rychle, takže „spěchejte pomalu“. Uvážlivým střídáním okamžiků větší námahy zadních končetin na různě velkých menších kruzích a s uvolněním koně v dopřednějších pracovních chodech na liniích s méně ohnutím se můžeme začít učit, jak najít rovnováhu mezi silou posuvnou dopřednou a nesoucí shromažďující.

Pokud kůň snadno provádí požadavky druhé fáze, můžeme pokračovat do fáze třetí.

Jak to poznáme? Kůň naše požadavky plní snadno a zůstává narovnaný v obou otěžích. Chody zůstávají po celou dobu práce čisté, plynulé, elastické a pravidelné. Hřbet dovoluje příjemné vysezení.

 

Čtvrtá a pátá fáze: Plec vpřed na dvou stopách a dovnitř plec

  • V této pozici jsou plece přivedeny ještě více dovnitř a kůň se nejprve pohybuje na čtyřech stopách (viz dvoustopá plec vpřed na obrázku výše) a postupně se dostane ke skutečné třístopé dovnitř pleci (viz obrázek níže).

  • Tyto pozice a cviky ještě více utvrzují koně v reakcích na vnější pomůcky a upevňují rovnováhu a pružnost.
  • Pomáhají také dále zlepšit ohnutí v těle, což vede k ještě většímu ohnutí kloubů zadních nohou. Jedná se tedy o efektivní prostředek k rozvoji vyšších stupňů shromáždění.

Obrázek: Neohýbejte krk do strany, zejména ne v jeho bázi.

Tady je stručná definice práce na jedné a dvou stopách pro ty, kdo možná ještě tápou: jakákoli práce, na které se nejezdí rovně (tj. na jedné stopě jako ve zde uvedené první, druhé a třetí fázi), se označuje jako práce na dvou stopách; a to bez ohledu na to, zda nohy koně kráčí ve třech nebo čtyřech samostatných stopách.

Důvodem tohoto pojmenování je, že předek a záď se pohybují po svých samostatných stopách, tedy „dvou“ stopách. Takže o práci na dvou stopách můžeme mluvit pouze tehdy, pokud jsou jedna nebo obě zadní nohy úmyslně vedeny mimo stopy, které vytvořily přední nohy (viz obrázky výše).

Skutečnou práci na dvou stopách nelze zaměňovat za neúmyslné křivení koně. Je důležité si uvědomit, že cviky plec vpřed a dovnitř plec samy o sobě nevyvolají větší ohýbání zadních nohou. Jsou to ale cviky (nebo pozice), které nám kromě pomoci při prohlubování celkové pružnosti zadních končetin a zlepšení poslušnosti koně na holeně umožňují získat větší ohnutí v těle (zejména v oblasti za kohoutkem), což potom při jízdě na obloucích ve třetí fázi způsobí, že se zadní nohy více ohýbají (viz koně S-3, 3X a 3Y na obrázku nahoře).

Proto je tak efektivní přecházet z dvoustopé dovnitř plece na dlouhé stěně na jednostopé desetimetrové kruhy po různě dlouhé době. Větší ohnutí v těle získané během práce na dvou stopách se tak hned přemění na větší ohnutí kloubů vnitřní zadní nohy při vyjetí na jednostopý desetimetrový kruh. Přechody mezi těmito dvěma pozicemi jsou klíčem k úspěchu (samozřejmě je nutné je provádět s mírou!).

 

Šestá fáze: Dovnitř záď neboli „travers“

  • Jedná se o pohyb se zádí ohnutou dovnitř.
  • Toto je třetí (vyšší) fáze ohnutí: kůň se pohybuje do směru, ve kterém je ohnutý (viz kůň S6 na našem základním obrázku).
  • Je to ohýbací, uvolňovací a shromažďovací cvik, ježděný na dvou stopách. Tato pozice je poslední, kterou se kůň učí, protože pro zvládnutí úspěšné dovnitř zádě/traversu musí být kůň dobře poslušný na vnitřní holeň (a to jak na pomůcku pobízející, tak na pomůcku ohýbající) a musí také dobře chápat a přijímat vnější pomůcky (zejména vnější otěž!). Toho lze dosáhnout pouze pečlivou přípravou v předchozích fázích, zejména ve druhé a čtvrté fázi.

 

Základem veškeré dvoustopé práce je postupné provádění jednostopé plec vpřed (viz předchozí díl), poté dvoustopá plec vpřed (obr. 4) a nakonec skutečná dovnitř plec (obr. 5). Na tom je postaven travers. Poznámka: Pokud jsou pro travers (či poloviční překrok) a obrat kolem zádi dominantními pomůckami vnější noha a vnitřní otěž, jedná se o silně špatnou práci. V traversu je obsažen i prvek dovnitř plece, stejně jako je součástí dovnitř plece i prvek traversu.

 

Co to znamená?

To znamená, že kůň se správně naučil jít od vnitřní holeně jezdce a s tendencí dopředu se naučil přijít na vnější pomůcky a přijmout je. Plec vpřed a dovnitř plec jsou nejlepší pozice na naučení ježdění od vnitřní holeně do vnější otěže. Vhodným využitím této pozice jejím promyšleným kombinováním s ostatními výše popsanými postupně v průběhu měsíců a let roste pružnost zádi a její schopnost ohýbat se v kloubech a nést větší váhu až do konečného předvedení vysokých stupňů shromáždění, včetně samotné levády, aniž by došlo k poškození koně.

Dalšími užitečnými tréninkovými nástroji k doladění a vyvážení našeho živého uměleckého díla jsou pak přechody a piruety.

Na závěr uvedu shrnutí pokynů pro trénink a ježdění, které jsou nezbytné, abychom dosáhli výsledků způsobem, který je v souladu s klasickými ideály a standardy jezdectví přátelského ke koni.

  • Musíte koně respektovat.
  • Pracujte trpělivě a laskavě.
  • Buďte připraveni na dlouhou cestu. Zkratkami jen šidíme sebe i své koně.
  • Nechte koně určovat rychlost tréninku.
  • Neustále se snažte zdokonalovat své dovednosti: osvojte si dokonalý sed a držení těla, ale zlepšujte i svůj přístup ke koni a citlivost ve vedení koně a dávání pomůcek.
  • Vaše dovednosti a schopnosti musí být vždy použity, aby koni pomáhaly. Nikdy nesmí být použity jako zbraň proti němu.
  • Úspěch nespočívá pouze v tom, že provádíte doporučená cvičení, pozice a cviky, ale v tom, jak je provádíte. Velmi rychle můžete ztratit živost a jen je vykonávat mechanicky, takže musíte zůstat pozorní a vnímaví a vždy přítomní v tom „živém okamžiku“, který prožíváte.

Cathrine Dufour a Cassidy - partneři od dob Cassidyho mládí, nyní vyhrávají medaile pro Dánsko.

Když narazíte na potíže, musíte být obezřetní, abyste se nenechali strhnout k souboji kdo s koho. Kůň opravdu netráví své bezesné noci tím, že by se snažil přijít na to, jak s vámi vyběhnout. Je opravdu nesmírně důležité, abyste začali uvažovat o tréninku a ježdění jako o příležitosti, při níž se „ve spolupráci s koněm“ snažíte, abyste mu pomohli být pod vámi krásným, obratným a v rovnováze.

Musíte se ho naučit podporovat, ukázat mu, jak efektivně využívat celé své tělo a být prospěšným členem vašeho vztahu. A musíte se také naučit, jak mu umožnit to, co od něj požadujete.

Ježdění a trénink je vždy boj, který vedeme sami se sebou. Prvním skutečným nepřítelem v něm je naše nedisciplinovanost a kontrola nad našimi vlastními myšlenkami, emocemi, postoji a jednáním našeho těla, což nám velmi ztěžuje jasné a důsledné dávání pomůcek (pomáhání) našemu koni.

Další příčiny problémů mohou být: vaše práce je založena na nesprávných zkušenostech; nebo možná nemáte dostatek zkušeností, abyste zvládli zvlášť obtížného koně; nebo zkrátka máte nadání na něco jiného než na ježdění. Každý z těchto problémů však může být překonán a většina z nás se může naučit být rozumně dobrými jezdci, pokud budeme mít dostatek vůle a trvalého úsilí uspět. To je skutečnou podstatou efektivní práce. Přijměme skutečnou jezdeckou výzvu, odložme svá ega stranou a zhosťme se úkolu usilovat o dokonalost se skromností, pokorou a laskavým srdcem; trpělivě pracujme pro sebe a pro své koně.

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…