Nový krok do nového života: odstav

1. 9. 2010 Dominika Švehlová Autor fotek: Dominika Švehlová

Chovatelé koní se téměř ve všech případech nevyhnou chvíli, kdy se hříbě musí od matky oddělit. Stres, který si přitom oba dva čtyřnozí aktéři prožijí, však není jen smutnou podívanou pro citlivější povahy, ale může mít dalekosáhlé následky na zdraví především hříběte. Nejen citlivý, ale každý rozumný chovatel proto bude volit ten nejšetrnější způsob odstavu, jaký může svým svěřencům nabídnout.

malé hříbě je stále u matkyHříbě je po narození jako přilepené k matčinu boku. Postupně roste a je stále odvážnější a nezávislejší, stále častěji se od ní vzdaluje - ale jakmile se necítí jisté nebo se mu něco stane, hned k ní běží pro pomoc. Za pár měsíců ji už ani příliš nepotřebuje k výživě, ale spíš ji využívá jako „přístav bezpečí". Pak ale přijde odstav. Dá se říct, že je nezbytnou součástí života mladého koně, který z mnoha důvodů nemůže nadále zůstat po boku své matky; je prodán, je odvezen k odchovu do vhodnějších podmínek, ale často je odstav důležitý i pro pohodu klisny, především v případě, pokud byla znovu připuštěná nebo má být pracovně využívaná. Je známo, že některé klisny mají problém během kojení „vyprodukovat" funkční folikul - a nezabřeznou, což může být pro chovatele nanejvýš nepříjemné.

Inspirace u divokých koní

Léta letoucí, generace od generace, platí nepsané pravidlo, že se hříbata odstavují přibližně ve věku šesti měsíců. Předpokládá se, že v té době už jsou dostatečně nezávislá a mentálně zralá, aby přečkala trauma z odstavu. Je tu ale i další důvod: Je známo, že mléko klisny je velmi výživné, především krátce po porodu. Mlezivo navíc obsahuje i hodně protilátek, takže hříbě je chráněno proti infekcím, než si začne tvořit své vlastní protilátky. První týdny svého života je proto hříbě plně závislé na mléku. Po cca 6 týdnech však jeho výživná hodnota začne klesat a hříbě nejdřív ochutnává, později regulérně přijímá „normální" pevnou potravu. Přibližně v šesti měsících už na mateřském mléce není závislé a dokáže vyžít z trávy a/nebo sena a jádra. Není proto „nutné", aby nadále u matky setrvávalo.

(Pozn.: Samozřejmě dnes, na rozdíl od dob ještě nedávno minulých, už je k dispozici mnoho krmiv speciálně určených i pro velmi mladá hříbata. Chovatelé proto mohou vesele odstavovat už ve třech, čtyřech měsících a matce dopřát „klid" pro vývoj nového plodu v děloze nebo k práci, do níž se po odstavu vrátí. Sami si můžete odpovědět, zda je to tak správné...)

Podívejme se však na to, jak to chodí v přírodě: odstavu se totiž nevyhnou ani divocí koně, i když u nich vše probíhá poněkud jinak. Klisny, pokud znovu zabřeznou, začnou odstavovat hříbě několik měsíců před porodem. Dělají to tak, že mu prostě odmítají dát napít. Otáčejí se od něho, odcházejí, někdy ho i kopnou. Hříbě postupně vzdá snahu sát, přesto však nadále zůstává s matkou, a to klidně i v době, kdy se matce narodil další potomek.

Pokud klisna nezabřezne, může se stát, že hříbě vlastně ani neodstaví. Někdy lze vidět sát i dvouletka, skoro většího, než je jeho vlastní matka, jak se kroutí pod jejím břichem a ona ho nechá. Mléko v té době už nemá skoro žádnou výživnou hodnotu a sání je spíš zvyk, příjemný pocit bezpečí, který uklidní zatím nezkušené, byť už poněkud odrostlé mládě.

hříbata ve stádě

Nejen výživa, ale hlavně stres

A jsme u toho: mezi matkou a jejím mládětem se vytvoří za normálních podmínek citové pouto, které je zrovna u koní velmi silné. Klisna hříběti poskytuje pocit bezpečí, dokáže ho ochránit před silnějšími jedinci i před predátory a je pro hříbě také zdrojem znalostí a zkušeností - je jeho učitelkou. Po jejím boku, byť je od něho časem stále vzdálenější, se hříbě učí poznávat svět a nachází v něm své místo. Odloučení od tak blízké „osoby" je pro něho vážnou životní ztrátou; pokud navíc je odvezeno někam pryč, dochází i ke změnám známého prostředí a okolních koní. Hříbě se dostává do velkého stresu.

Stres je definován jako abnormální nebo extrémní změny životních funkcí nebo chování zvířete, ke kterým dochází následkem nutnosti přizpůsobit se nepříznivým vlivům prostředí nebo životního stylu; odstav je tedy pro mladého koně zřejmým zdrojem stresu.

Nejedná se „jen" o psychické strádání, smutek či stesk. Výzkumy zjistily, že odstav má velký vliv i na zdraví a další vývoj koně, a to tak, že ho může doživotně negativně poznamenat.

  • Hodně stresovaná odstavená hříbata například ztrácejí chuť žrát a hubnou, poté, co si na nový život zvyknou, začnou naopak intenzivně růst a ve zvýšené míře se u nich objevují vývojové ortopedické vady (DOD, čili stav, kdy se kosti a klouby vyvíjejí abnormálně a výsledkem je zkrácení šlach, fyzitida, kostní cysty nebo kloubní osteochondróza).
  • Stresovaná hříbata jsou také náchylná na tvorbu žaludečních vředů (což opět ovlivní jejich další růst a vývoj), opozdí se u nich vývoj pohlavních funkcí a snižuje se jejich imunita, takže snáze podlehnou infekci, např. hříběcí, chřipce, EHV nebo salmonele. Při stresu se totiž tvoří ve zvýšené míře hormon kortizol (v kůře nadledvin); to je sice výhodné pro momentální naladění koně na „útěk nebo boj", z dlouhodobějšího hlediska (což je i během odstavu) však kortizol snižuje imunitu.
  • Stresované hříbě dostatečně dobře nespí. Hříbata musí spát víc než dospělí a aby spala zdravě, musí ležet na boku, ne jen na hrudi. Vědci se domnívají, že uvolnění některých hormonů, například růstového, a proces dělení buněk mají vztah ke spánkovému cyklu; takže stresované hříbě bude pravděpodobně hůř růst.
  • A v neposlední řadě stresované hříbě snadno podlehne panice a může se zranit, ať už běháním, které je nezdravé pro nezralé klouby a přetěžuje je, nebo následkem nárazu, bouchnutí, upadnutí apod.

Měření stresu
U normálních koní spustí většina druhů stresu tvorbu ACTH (adrenokortikotropního hormonu), který reguluje sekreci kortizolu. Když se ACTH dostane do krve, ihned se zvedne hladina kortizolu v krvi, kam se dostane z nadledvin. Jeho sekrece trvá tak dlouho, dokud se zvíře neadaptuje na stresovou situaci nebo dokud se kůra nadledvin nevyčerpá.
Kortizol je výborný indikátor stresu, protože jeho hladina v krvi se zvyšuje u různých druhů stresu; u koní v těžké zátěži, u koní při zlomeninách, kolikách nebo hypoglykémii i při anestézii. Dokonce i nezvyklá manipulace, třeba při problémech s odebíráním krve, může u koně vyvolat zvýšení kortizolu v krvi. Existují i jiné indikátory stresu, například kyselina askorbová (vitamín C), které se také zvyšuje při zlomeninách, těžkých infekcích či přetrénování, ale ne při odstavu.

Šetrný odstav = zdravé hříbě

Cílem odstavu hříběte by proto mělo být: oddělit hříbě od matky tak, aby se na obou stranách, především pak u hříběte, minimalizoval stres. Dále zabránit hubnutí hříběte a jeho zranění. K tomu je třeba splnit dva předpoklady: hříbě je třeba na odstav připravit a odstav je třeba provést co nejšetrněji.

Kdy je hříbě zralé k odstavu?

Než hříbě opustí matku, mělo by splňovat následující podmínky, aby měl na něho odstav co nejmenší negativní dopady:

  • Musí být plně socializované s jinými koňmi, takže bude schopné žít samo ve stádě bez matky, která by ho chránila a řídila.
  • Musí být nezávislé na mléce, čili dokáže přijímat i pevné krmivo.
  • Musí být emočně nezávislé, velkou část dne tráví dál od matky.
  • Jak hříbě odstavit

    Věčná otázka: Ve stáji nebo ve výběhu? Najednou nebo postupně? Těžko jednoznačně odpovědět, přesto jsou současné výzkumy schopné dát některé odpovědi.

    • Lze říct, že je většinou lepší odvádět pryč klisnu než hříbě - to by mělo i nadále zůstat ve svém prostředí, které zná. I klisny sice prožívají stres z odstavu (zvyšují se u nich hladiny kortizolu, a to asi po dobu 24 hodin po oddělení), jsou však zralejší a lépe se adaptují.
    • Rozhodně je třeba odstavenému hříběti zajistit společnost; a to takovou, kterou zná už z doby před odstavem a která ho nijak dále nestresuje. Může se jednat o známé stádo, nebo třeba o klidného známého „strýčka" či „tetu", kteří mu v tomto těžkém období poskytnou „útěchu". Přestože společnost jiných koní snižuje u odstavených hříbat stres, výzkum ukázal, že hříbata odstavená v párech měla více sníženou imunitu, než hříbata žijící po odstavu o samotě. Příčinou je pravděpodobně dominance jednoho hříběte v páru, které se může ke druhému chovat agresivněji. Je také možné, že hříbata v páru si tolik „nevybila stres", protože méně řehtala a méně běhala; právě tento klid je udržoval více ve stresu. Osamocená hříbata možná právě řehtáním a zvýšenou aktivitou uvolnila stres lépe a snáze se novému životu přizpůsobila. Na druhou stranu byla samotná hříbata někdy opravdu až šílená a hrozilo u nich zranění. Takže lepší bude mít hříbě ne samotné, ale s někým klidným známým, rozhodně ne s druhým odstavčetem.
    • To, zda je lepší odstavit hříbě ve stáji nebo ve výběhu, záleží většinou na konkrétních podmínkách. Výběh či pastvina jsou přirozenější a poskytují hříběti dostatek prostoru k „vybouření se" i k úniku před případným dominantním jedincem. Na druhou stranu ve stáji bude hříbě lépe po ruce a je snazší ho kontrolovat.
    • Hříbě by ještě před odstavem mělo být navyklé na lidský kontakt a manipulaci. Snadněji si bude zvykat na nové životní podmínky a člověk pak svojí přítomností může hříbě ještě více uklidnit. „Divoce" žijící hříbata podléhala během odstavu většímu stresu, než hříbata již „ošahaná".
    • Myslete na to, že těsně před, během a po odstavu není vhodná doba k očkování nebo odčervování hříběte, úpravu jeho kopýtek, kastrování, ani k nějakému nácviku vodění apod. Jednak nebude hříbě spolupracovat, jednak mohou další nároky ještě více prohloubit stres a snížit imunitu.
    • Nezapomeňte na bezpečnost. Bezpečný, prostorný, měkce nastlaný box, bezpečný prostorný, rovný, pevně a vysoko ohrazený výběh/pastvina, pořádek apod. Ideální je, když hříbě tyto prostory už dávno zná.
    • Pokud hříbě onemocnělo, je třeba ho odstavit až poté, co zcela vyzdraví.

    odstavče se seznamuje

    Metody odstavu

    Nyní se dostáváme k otázce, zda je lepší hříbě odstavit hned, nebo postupně. Pokud se náhle, bez varování a nenávratně oddělí od matky, je stres velmi intenzivní, pravděpodobně však rychle pomine. Pokud se odstavuje pozvolna, bývá stres menší, ale hříbě je mu vystavováno déle.

    Náhlý odstav

    Jednoho dne se od hříběte odvede klisna pryč a už se k němu nikdy nevrátí. (Je to výrazně lepší, než když se hříbě odvede od klisny!) Podmínkou je, že hříbě ji nesmí vidět, slyšet ani cítit. Tento druh odstavu zní velmi drasticky (a bývá tím nejsrdceryvnějším), lze ho ale také provést poměrně šetrně. Pokud žije hříbě ve stádě, kde již má „své místo", odvedení matky a ponechání hříběte ve známém prostředí mezi známými koňmi lze považovat za šetrný odstav.

    Majitelé více hříbat mohou tuto situaci řešit tak, že stádečko matek s hříbaty bude žít na jedné pastvině. Postupně se z něho začnou odvádět klisny; nejdříve ty, které jsou dominantní (aby nebyly náhodou agresivní k osamělým hříbatům) a/nebo mají nejzralejší hříbata. Opuštěné hříbě zůstává s kamarády a „tetami". Postupně se tak odvedou všechny matky (jako poslední ta, která je nejtolerantnější a nejcitlivější).

    Rozhodně se nedoporučuje zavřít do stáje hříbě navyklé na život na pastvině a matku odvést pryč. Je to pro něho příliš velký stres. Pokud se rozhodnete pro tento typ odstavu, nejdříve navykněte klisnu a hříbě na stáj, pak je tam držte několik dní odděleně a až pak klisnu odveďte.

    Postupný odstav - matka a hříbě se prostorově oddělí

    ještě mám časPokud se podíváme na to, jak probíhá odstav u divokých koní, lze říct, že nejpřirozenější, nejšetrnější a „nejzdravější" je takový postupný odstav, kdy se matka odvede na vedlejší pastvinu (do vedlejšího boxu), takže se se svým hříbětem vidí, mohou si „povídat" a cítí se; vlastně jsou spolu, jen hříbě už nemůže sát. První dny se k ní může hříbě snažit dostat, proto je potřeba mezi nimi mít pevné hrazení. Obvykle se však vzájemné vztahy brzy ochladí a jednoho dne matka prostě od hrazení odejde a hříbě ji už ani nevyhledává. Vědci říkají, že tento způsob odstavu je méně stresující (podle hlasových projevů a chování, ale i podle hladiny kortizolu) než náhlý odstav. Dokonce i riziko zranění je menší.

    Postupný odstav - hříbě je u matky jen na část dne

    Naopak tento způsob odstavu se příliš nedoporučuje: hříbě je u matky v noci, ve dne je na oddělené pastvině (nebo naopak). Půldenní odloučení je zmařeno ve chvíli, kdy se hříbě dostane k matce a napije se od ní. Dá se říct, že v tomto případě se jedná skutečně o zbytečné prodlužování trápení obou aktérů.

    Jádro snižuje stres

    Zní to divně? Možná. Vědci z texaské A&M univerzity však zjistili, že hříbata naučená před odstavem přijímat jádro, procházela menším stresem, než ta, která předtím jádro nedostávala. Ta první často lépe přibírala, takže případné hubnutí během odstavu nebylo tak kritické - a protože pevná strava pro ně byla už rutinou, lépe se adaptovala na nové podmínky. Hříbata nezvyklá před odstavem na jádro během odstavu výrazně zhubla a později vše žravostí „dohnala", náhle přibírala a rostla, což s sebou neslo riziko DOD (o tom napíšeme více v jednom z dalších článků). V současné době se proto chovatelům doporučuje, aby hříbě už pod matkou mělo svůj žlab a své jádro (nejlépe speciální pro hříbata, obsahující mléčnou bílkovinu, která má lepší profil aminokyselin, než rostlinné bílkoviny v krmivu pro dospělé koně).

    Péče o matku

    Nelze však zapomenout i na matku! Asi 5 dní před odstavem se doporučuje odstranit jádro, aby se podpořilo zasušení. Po odstavu pak může trvat několik dní, než přestane mléko tvořit. Měla by mít dostatek pohybu a vy byste měli kontrolovat její vemínko, ale neoddojovat ho; pokud byste jí přece jen chtěli ulevit, pak oddojte jen trochu mléka, abyste její mléčnou žlázu zbytečně nestimulovali. Pokud by bylo vemínko tvrdé cca 4 dny po odstavu nebo by klisna jevila známky diskomfortu, je třeba volat veterináře; může se jednat o mastitidu (zánět mléčné žlázy).

    O různých způsobech odstavu, které se osvědčily různým chovatelům, si řekneme příští týden.

    Pár tipů na čtení o odstavu (anglicky),

    podle nichž byl také článek zpracován (v jednotlivých textech jsou také citovány zmíněné studie):

    Podobné články

    Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

    Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…