Tajně pořízené záběry na barování koně špičkového jezdce strhly lavinu v jezdeckých médiích a emocionální bouři na sociálních sítích. Na videu, které zveřejnila 11. ledna stanice RTL, je poněkud problematické dívat se na „doteky“ tyčí na předních nohou koně nad skokem jako na tušírování, které je podle pravidel Německé jezdecké federace povolené. Ale nevíme ze záběrů, kolik tyče váží a jak jsou přesně dlouhé. Video není příliš ostré a vlastně není ani „čerstvé“. 

Video z roku 2020

Německá jezdecká federace (FN) dostala loni na jaře od reportérů stanice RTL několik vteřin trvající záběr na situaci, kdy koně nějakého jezdce nad skokem pomocník ťukne tyčí do předních nohou. Video bylo zřejmě natočeno v létě roku 2020 (reportéři RTL na tento úlovek údajně čekali dva roky). Obraz byl rozostřený, takže nebylo patrné, o koho jde. Podle generálního sekretáře FEI se nějakou dobu předtím reportéři z RTL zajímali o otázku barování, resp. o to, jaký je rozdíl mezi barováním a tušírováním.

Tušírování nebo barování

Barování je zakázané, ale pravidla v Německu určila podmínky, kdy se jedná o povolené tušírování, které je popsáno ve Směrnicích pro jezdectví a vozatajství 2. V případě tušírování se jedná o citlivou a odbornou senzibilizaci koně cílenými doteky na nohou koně ve fázi letu nad překážkou. Také je v nich stanoveno, kdo může tušírování provádět – jen velmi zkušený, rutinovaný odborník na koně, který má dostatek citu a zkušeností. Jak se tento odborník ke své kvalifikaci dostane, není specifikováno.

Pravidla Německé jezdecké federace považují za tušírování, pokud předmět tohoto aktu není delší než tři metry a těžší než dva kilogramy. Tyč musí být kulatá, hladká, prostá jakýchkoliv výčnělků a nesmí být kovová. 

Ukázalo se však, že není snadné přesně popsat hranici mezi tušírováním a barováním. Generální sekretář FEI Soente Lauterbach prohlásil, že je třeba po třiceti letech znovu zrevidovat pravidla ohledně barování/tušírování na základě nových vědeckých poznatků a společenské přijatelnosti, a pokud bude potřeba, tak pravidla změnit. Za tímto účelem byla sestavena komise, která měla provést pečlivou analýzu a podat zprávu koncem roku 2021. To se však nestalo, problém je podle komise příliš komplexní.

FN opakovaně žádala, aby RTL poskytla celou dokumentaci. Vzhledem k tomu, že jí nebylo vyhověno, bylo loni na jaře podáno trestní oznámení na neznámého pachatele. Tímto aktem FN převzala odpovědnost za welfare koní v jezdeckém sportu. Státní zastupitelství v Münsteru loni v listopadu informovalo FN, že vyšetřování bylo zastaveno.

Nicméně, 11. ledna RTL video zveřejnila. Jméno jezdce nyní rezonuje všemi jezdeckými médii. Týkalo se držitele 4 zlatých olympijských medailí, dvojnásobného světového šampiona, Ludgera Beerbauma (ilustr. foto výše). Detektivní práce RTL probíhala dva roky prostřednictvím reportérky, která do areálu Ludgera Beerbauma v Riesenbecku pronikla jako zaměstnankyně. 

Reakce ochránců zvířat PETA

PETA (People for the Ethical Treatment of Animals) podala na münsterské státní zastupitelství trestní oznámení na Ludgera Beerbauma a další zatím neznámou osobu pro porušení zákona na ochranu zvířat. „Jezdectví je nepoučitelné – týrání v „jezdeckém sportu“ se táhne jako červená nit jeho historií: první obvinění z barování proti Paulu Schockemöhle známe z roku 1990. Následovaly dopingové skandály známých jmen jako Ludger Beerbaum, Izabell Werth. Průmysl je zjevně nenapravitelný. Vyzýváme politiky, aby konečně zastavili tento byznys s krutostí vůči zvířatům," prohlásil Peter Höffken z PETA Deutsch. Kromě toho stále běží petice na úplné vyřazení jezdectví z olympijských her (zatím 14 186 podpisů) - která směřuje k MOV.

Reakce Ludgera Beerbauma

Ve svém prohlášení zveřejněném na svém webu a v jiných médiích upozorňuje na příkladnou péči o svěřené koně. Podnikne právní kroky proti natáčení na jeho soukromém pozemku. Tvrdí, že scény zobrazené v materiálu nemají nic společného s barováním. Jde o povolené tušírování, které prováděl zkušený odborník, navíc předmět na videu splňoval požadavky Německé jezdecké federace na přípustné tušírování: ne delší než tři metry, maximálně dva kilogramy hmotnosti. Na videu jsou také vidět bariéry s gumovými hroty, které se však podle Beerbauma vůbec nepoužívají, a podotýká, že jedna ze sporných bariér vypadala velmi „nově“, což vyvolává podezření, že ji tam někdo zvenčí donesl. Nebyl by to podle něj problém, stáje jsou otevřené, chodí tam majitelé koní, návštěvníci. 

Beerbaum nikdy kritikům neuhýbal. V knize z roku 1999 "Erfolg ist kein Zufall" říká: „Jezdecký sport je byznys, kde se investují velké peníze, kde se bojuje o vítězství, prestiž a vliv. Povolenými – a vždycky i odhalenými – zakázanými prostředky.“ Nevyhýbal se médiím a nebál se promluvit „bez ohledu na to, jak katastrofálně je náš sport prezentován v televizi“. 

„Barování je téma, doping je téma, špatné zacházení je téma. Tak tomu bude vždycky,“ prohlásil před lety v interview ve švábenském tisku. Dnes by si tato slova zřejmě rozmyslel. 

Reakce FEI

Reakce FEI na úterní záběry? „Pečlivě analyzujeme záběry zveřejněné v úterý večer a poté vyvodíme patřičné závěry, jak postupovat. Aby bylo možné vážně posoudit fakta, jsou zapotřebí všechna videa a všechny důkazy. Znovu proto žádáme RTL, aby nám materiál zpřístupnila v celém rozsahu,“ uvedl generální sekretář FEI Soenke Lauterbach. Instituce ve své tiskové zprávě také upřesňuje, že se s tématem plánuje vypořádat třemi způsoby: „Federace na jedné straně prověří, zda lze zahájit regulační postupy. Na druhou stranu, s ohledem na trestní oznámení podané v roce 2021, bude informovat státního zástupce o materiálu RTL, aby mohl posoudit skutkový stav na základě zákona na ochranu zvířat. Kromě toho se komise FEI, která byla zřízena v lednu 2021, nadále zabývá tréninkovými metodami pro jezdecký sport a zejména tématem tušírování.“

Déjà vu – jako před 32 lety

Několik týdnů před historicky prvním ročníkem Světových jezdeckých her ve Stockholmu roku 1990 stanice Stern zveřejnila fotografie, na kterých jsou barováni koně rukou nejrespektovanějšího majitele, chovatele a jezdce koní v Německu, Paula Schockemöhle. Výživná strava pro média a ochránce zvířat. Šok pro naivní milovníky koní, kteří o této metodě neměli ani ponětí. V sedle koní chystaných na aukci byli Otto Becker a Gerardus Krijenen. Slovo „barování“ vstoupilo do světa parkuru. 

Paul Schockemöhle – Deister, foto Alfons Batke

„Měl jsem štěstí,“ poznamenal později Beerbaum, „být to o nějaký rok dříve, byl jsem na záběrech já.“ „Dnes už také považuji barování mladých, dobrých koní za velmi nefér metodu,“ prohlásil Ludger Beerbaum před 21 lety v autobiografické knize Úspěch není náhoda (Susanne Strübel – Ludger Beerbaum, Erfolg is kein Zufall, 1999). 

Schockemöhle tehdy přešel do ofenzívy a tvrdil, že barují všichni závodní jezdci a pokud tvrdí, že to nikdy nedělali, pak nejspíš lžou. Beerbaum s tím tehdy souhlasil. Oceňoval Schockemöhleovu přímost i v nepříjemných situacích.

Vzhledem ke skandálu sport ve Stockholmu hrál pouze vedlejší roli. Bylo jediné téma – barování. Členové německé reprezentace byli s tématem konfrontováni na každém kroku. Tisková konference se nesla v duchu grilování týmu. Franke Sloothaak se rozhodl jezdeckých her nezúčastnit. Svou nepřítomnost zdůvodnil tím, že dny před Stockholmem byly pro jeho chlebodárce Paula Schockemöhle hrozné a stresující a v této situaci musel stát po jeho boku. Pro jezdce německého týmu to byla válka nervů, nicméně to ustáli a získali stříbrnou medaili v týmech (René Tebbel, Ludger Beerbaum, Karsten Huck, Otto Becker).

Německá jezdecká federace tehdy úzce spolupracovala s ochránci zvířat (Bundesverband Tierschutz) ve věci welfare koní, tato spolupráce byla ze strany ochránců ukončena roku 1993 se zdůvodněním, že FN nezakázala používání průvlečných otěží na opracovištích. 

Vrcholové jezdectví je výkladní skříní, do které veřejnost vidí a podle toho se dívá na sport jako celek. Negativní záležitosti pak katalyzují sociální sítě, kde má přestupek jednotlivce potenciál zničit celé odvětví.   

• www.fei.org
• www.rtl.de
• Ludger Beerbaum, Erfolg ist kein Zufall – Susanne Strübel, 1999
• Reiter Revue 8/93, str. 33