Nekonvenční léčba XIII. – sloní noha

To je také jeden z důvodů, proč mnohdy klasická veterinární léčba selhává a proč i přes antibiotickou nebo hormonální léčbu se nedaří chorobu vyléčit. Je to dáno variabilitou příčin. Chci také upozornit, že v žádném případě se nejedná o návody k léčbě a že v případě, že budete chtít využít nekonvenční léčbu, musíte si nalézt zkušeného terapeuta.

Pokusím se porovnat některé případy a využiji k tomu záznamy ze své kartotéky. Zveřejnění údajů jednotlivých koní se děje se souhlasem jejich majitelů a tam, kde jsem nedostal souhlas, koně nejsou do publikace zařazeni. To znamená, že počty koní s jednotlivými zdravotními problémy neodpovídají celkovému počtu léčených koní s těmito onemocněními. Nelze z nich tedy čerpat údaje pro jakoukoli statistiku. Některé případy také nejsou ještě ukončeny a jedná se proto o stav po určité době léčby.

Dnešní téma je tedy „sloní noha“ neboli lymfatický otok. Uvedu tři rozdílné případy. Využívám hlavně ty, u kterých mám fotografickou dokumentaci.

obr. 1

První případ je klisna Bajka. (Obr.1.) Byl jsem k ní zavolán po cca osmi měsících pobytu ve stáji. Délka onemocnění před tímto posledním přestěhováním není známa.

obr. 2

Lymfatický otok byl komplikován hypergranulací (tzv. divokým masem) v oblasti prstu. Na obrázku 2 je měřicí protokol EAD při první návštěvě. Pro vaši orientaci – normálové hodnoty leží v intervalu 50 až 60. Na obrázku šrafováno. Předepsal jsem podle vyšetření bylinné extrakty a homeopatika. Výsledek po cca pěti dnech je na obrázku 3, který porovnává stav na počátku a v průběhu léčby.

obr. 3

Tomu odpovídá i měřicí protokol. (Obr.4.)

obr. 4

Vidíme razantní ústup otoku a tomu přiměřenou úpravu hodnot EAV. Poslední fotografie je z nedávné doby (obr.5). Noha je objemově prakticky v normálu a téměř vymizela hypergranulace.

obr. 5

Případ 2. Jde o klisnu Hravá, stáří 16 let. Jedná se o stav po starém úrazu před 11 lety. (Obr.6.)

obr. 6

obr. 7

Měřicí protokol EAD ze vstupního vyšetření 21.6.2006 je na obrázku 7. Klisna v případě prvního vyšetření v létě loňského roku patřila JK Teplice – Doubravice. Kůň v průběhu let trpěl často flegmónami, které byly léčeny antibioticky. Z vyšetření je vidět, že hlavní problém je v oblasti oběhu (Os), tlustého střeva (Ts), ledvin (L) a jater (J) a žlučníku (Žl). Z vyšetření tedy můžeme usuzovat na městnání krve v cévním řečišti, poruchu imunity způsobenou zaplísněním koně, vznikem vazivových změn v lymfatickém řečišti a jaterní metabolickou poruchou. Byla nasazena bylinná a homeopatická léčba a 25.6. volala jedna členka JK Teplice, slečna Tykalová, že noha je viditelně štíhlejší. Otok prý ustupuje cca o 2 cm za den. Mezi léčebnými doporučeními bylo i doporučení, aby klisna byla umístěna trvale na pastvině, to ale nebylo splněno. Pak mi kůň zmizel z dohledu a koncem září požádala sl.Tykalová (nová majitelka) o umístění koně u nás na klinice, protože prodělal další flegmónu. Klisna byla přijata 1.10.2006 (Viz obr.8.) a EAD vyšetření z 6.10. (Obr.9.) ukazuje problém v oblasti ledvin, sleziny a slinivky a žaludku.

obr. 8

obr. 9

Klisna byla umístěna trvale na pastvinu ke stádu s trvalým přístupem k senu a pastvě a začala intenzivní pohybová léčba a akupunktura. Klisna chodí pravidelně do kruhovky, naše veterinářka jí dělá zábaly končetiny a jezdí ji pod sedlem. Harmonizace stavu ledvin pobytem u stáda a akupunktura s intenzivním pohybem a zábaly vedou k postupnému oplaskávání otoku. (Obr.10 . ) Onemocnění je zastaralé a lymfatické řečiště vykazuje vazivové změny. K úplnému odstranění zbytnělé tkáně asi nikdy nedojde, ale kůň se postupně vrací do režimu hobby koně a po mnoha letech ho bude možno takto využívat.

obr. 10

Třetím a posledním případem, který tu chci uvést, je případ chladnokrevníka Boba. Je mu 17 let a pracuje v lese. (Obr.11.) Měřicí protokol z prvního vyšetření je na obrázku 12.

obr. 11

obr. 12

Vidíme nápadnou podobnost s Hravou z předchozího případu. Zase to jsou okruhy krevního oběhu (Os), ledvin (L), sleziny a slinivky (SS) a jater (J). Také na podzim, zhruba ve stejné době jako Hravá, prodělal flegmónu. Případ je zatím příliš mladý, aby se dalo na něco usuzovat. Vše chce svůj čas, ale prvním úkolem je zastavení recidiv zánětů. Kůň je, pokud je mi známo, trvale na pastvině. Pohybová terapie koně drží v kondici a díky tomu byl schopen jet Hubertovu jízdu a byl schopen i skákat, stejně jako lehčí teplokrevní koně. Kdyby byl kůň umístěn ve stáji, tak by již dávno byl asi na jatkách.

Na tomto případě chci dokumentovat, jak důležitý je pro koně pohyb. Máme tady tři rozdílné případy a jen dva mají stejné rysy. Univerzální recept léčby neexistuje a ke každému koni musíme přistupovat individuálně. Zato z těchto případů můžeme usuzovat na to, co je spojuje, a to jak z pohledu léčby, tak příčin onemocnění. Také musím konstatovat, že u dalších léčených koní se stav nelepšil, dokud koně nebyli trvale umístěni na pastvině. Můžeme proto usoudit, že trvalá možnost pohybu je pro zdraví koně nezbytná a že její omezení ustájením v uzavřeném prostoru je rizikovým faktorem. Nakonec to pak uvidíme i u jiných typů onemocnění, a to zvláště u potíží dýchacích.

Také můžeme usoudit na to, že mnohé případy, které by mohly být považovány za neléčitelné, se někdy daří léčit a že je i velká naděje, že se koně podaří vrátit zpět do aktivního života a že jejich osudem není jen dožít jako trpaslík v zahrádce.