Zda ten a ten krmelec či materiál na kruhovku stojí za benefity, které nabízí v protikladu k rizikům, která potenciálně může přinést – to je běžná rozhodovací rutina ustajovatelů, stejně jako majitelů koní doma. V minulém díle jsme si mmj. ukázali nebezpečí kovových krmelců, proto je do dnešního dílu již nezahrnu. Zato si posvítíme na rizika kovového hrazení: ano, i běžně používané Texas panely řadí záchranáři, vyjíždějící ke koním v nouzi, do kategorie potenciálního nebezpečí.

Spousta chovatelů nechápe a nevěří, že by zaoblené hladké kovové šprušle, ať už svislé či vodorovné, mohly u koní představovat problém. Vždyť dříve se hrazení výběhů běžně svařovalo z železných trubek. Možná tito nevěřící Tomášové zapomínají na podstatný ukazatel bezpečnosti, a to je rozestup šprušlí, tedy jejich vzájemná vzdálenost – a také jejich bytelnost. Takže zatímco železná ohrada o dvou řadách nebude pro koně představovat riziko zaklínění končetin při hrábnutí do hrazení ani při válení v těsné blízkosti (jak už to tak koně chytře vymýšlí) – nohu pohodlně vytáhnou díky velkým mezerám, jinak tomu bude u ohrady z Texas panelů a ostatního typově podobného hrazení, kde jsou příčky blízko sebe. Takže ať už jste se se zaklíněnými koňmi z těchto a podobných zábran setkali nebo nesetkali, faktem zůstává, že úrazy, bohužel občas i fatální, nejsou v takovýchto konstrukcích bílou vránou.

A nemyslete si, i já ráda mobilní boxové zábrany sem tam využiju – následující fakta tudíž berte nikoli jako zaujatost člověka, pro kterého je Texas panel to samé, co červený hadr pro býka, ale jako reálná upozornění, o kterých bychom my koňáci prostě měli vědět. Jak s nimi naložíme, je již na nás…

Ačkoli se s ohrádkami sestavenými z Texas panelů (a jim podobných konstrukcí) na závodech a výstavách běžně setkáváme, nedoporučuji používat je jako běžný typ ustájení. Lehají-li si koně v takovémto prostoru delší dobu, ztratí počáteční obezřetnost a začnou se i válet – nejlepší cesta k zaklínění končetiny. Riziko se tak neúměrně zvedá – oproti občasnému využití mobilního boxu např. na závodech, kde si kůň většinou nelehne.

Pro jistotu připomenu vliv separace na stav koňské mysli – mnoho koní se v mobilních ohrádkách z Texas panelů chová slušně, pokud jsou ve skupině koní, ale ve chvíli, kdy se vedlejší koně odvedou, může stres nabrat nevídaných obrátek. Nepodceňujte stádové instinkty koní a na jakýkoli typ omezení je postupně uvykejte! Koně umí překvapit, bohužel nejen v dobrém…

Riziku jdeme výrazně naproti i v případě, že prostory z Texas panelů steleme, což je vidět často v pastevních přístřešcích.

Tato stará 31letá kobylka se díky zásahu hasičů velice rychle a bez úhony zase postavila na nohy. Pastevní přístřešek je majiteli využíván léta, takže ještě den před nehodou by vám mohli lidé v této stáji říct klasické: „Je to bezpečné, nikdy se nic nestalo.“ :)

Majitelka byla tak odvážná, že mi dovolila fotku použít, ačkoli se na ni na sociálních sítích snesla vlna kritiky za výživový stav koně. Mnozí lidé si totiž bohužel nevidí do pusy (natož na prsty na klávesnici) a velice rádi hodnotí fotografie, o jejichž pozadí vůbec nic neví. O kobylku je dobře pečováno, ale věk si holt na kondici mnoha koní i přes sebevětší péči vybírá svou daň…

Majitelce moc děkuji za osvětu!

Chceme-li využívat kovová hrazení typu Texas v boxovém stylu (tedy ze všech 4 stran) na pravidelné ustájení koní, vřele doporučuji zabezpečit min. do výše plecí např. obložením silnou dřevotřískou, prkny, pruhy zátěžových koberců (vyplést jimi šprušle) či uchycením dopravníkových pásů (ty dáváme z vnitřní strany). Vše musí být samozřejmě přichycené na více místech tak, aby ani kopnutí materiál od konstrukce neoddálilo a noha neprošla skrz.

Také u dočasného oddělení dvou spřátelených koní a hlavně u odstavů pozor na tento typ předělů (v případě pokusu o přeskočení pozor na jakýkoli typ předělů)! Hříbata se tak moc snaží dostat za matkou, že si troufají skočit i vysoká hrazení – a celá situace nemusí dopadnout tak dobře, jako na ilustrační fotografii, kde se koník pouze pohmoždil. (Obecně oddělujte hříbata od matek tak, aby se v případě ponechání bez dozoru neviděla a neslyšela, nejsou-li již perfektně uvyklá. Rozdělovací stěny jsou v takové situaci vždy lepší plné – opticky dělají překážku mohutnější, koně ji více respektují.)

Protipólem koní, snažících dostat se přes hrazení za kamarádem či matkou, jsou koně, kteří se neznají a nepadli si do oka, také koně vysloveně znepřátelení – zvířata po sobě vyhazující a stavějící se na zadní v kombinaci s hrabáním. Takové postavit vedle sebe v Texas panelech znamená velice riskovat jejich zdraví.

I v klasických boxech hlídejte kvalitu a rozestupy šprušlí. Železo by po kopnutí nemělo pružit a ani na moment zvětšit vzdálenost mezery se sousední tyčí, a to ani v polovině výšky zamřížování, nejen dole u svárů.

Pozor na sousedící hřebečky, hodně si hrají i v době, kdy jsou ještě pod matkami, takže i před odstavem může dojít k rizikovým situacím – při vzepnutí a hrábnutí po sobě hrozí, při nevhodné šíři mřížoví, zaklínění kopyta!

Přijímáte-li na ustájení všechny kategorie koní nebo věnujete-li se chovu, myslete při výstavbě boxů na takovou vzdálenost šprušlí, aby mezi nimi neprošlo kopýtko hříběte vámi chovaného plemene.

Obecně se jako bezpečná vzdálenost jednotlivých šprušlí udává 5 cm.

Přední i zadní noha pevně zaklíněná v kovovém krmelci – všechny mříže konstruované tak, že v určitém místě kopyto koně projde skrz a v jiném již ne, tedy zužující se a různě tvarované šprušlení, je ke koním ZCELA NEVHODNÉ!

A pro majitele poníků jedno speciální varování: kam se nedostane velký kůň, tam projde pony… :)

 

(Za fotografie k článku děkuji Horse emergency a odvážným přátelům.)