Nebojte se küru!

6. 02. 2017 05:00

Obrázky: 4

Autor: Katka Lipinská Spoluautoři: Dana Kusebauchová Foto: Archiv FEI Rubrika: Drezurní ježdění Počet přečtení: 6774 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Volná sestava na hudbu neboli kür je divácky nejatraktivnější variantou drezury. Možná proto pomalu přestává být doménou mistrovských a mezinárodních soutěží a vypisuje se i na hobby závodech. Mohly by vás proto zaujmout naše tipy, jak si ji sestavit tak, aby se vám jezdila co nejlépe a samozřejmě i co nejlépe vypadala. Nabízí totiž mnoho možností, které vám předepsané úlohy nenabídnou. Dnes se podíváme, co přesně se v küru hodnotí a jak sestavit úlohu, příště Dana Kusebauchová popíše, jak k němu vytvořit co nejlepší hudbu.

ewDrezura jako taková vyžaduje zkušeného diváka se znalostí principů a pravidel, musí mít nakoukáno i naježděno, aby dokázal rozlišit dobré, skvělé a špatné. Proto je (dle našeho názoru) drezura stále na okraji diváckého zájmu. Spojení hudby a drezurní úlohy ale dokáže zaujmout i laiky, kteří nemají takové rozlišovací schopnosti k posouzení kvality výkonu. Proto volné sestavy považujeme také za nejlepší možnost, jak přiblížit drezuru širší veřejnosti, a bude nás velmi těšit, pokud tento článek inspiruje pořadatele alespoň hobby závodů, aby se nebáli volnou sestavu vypsat. „Vůbec nejraději bych viděla na všech drezurních závodech i volné sestavy, které by přilákaly více pozornosti. Ani já se nevydržím dívat bez přestávky na neustále se opakující úlohy, které trvají někdy i hodiny (u nižších stupňů)," říká k tomu Dana Kusebauchová.

Navíc jsou velmi příjemné i pro mnoho jezdců, protože na hudbu se jezdí lépe. Zejména jste-li trochu nervózní nebo máte na závodech problém se soustředit na svého koně, když se necháte unášet hudbou (samozřejmě za předpokladu, že jedete úlohu, kterou máte dobře nacvičenou, která vám pasuje a máte zvládnuté všechny obsažené cviky), jde najednou vše tak nějak lehčeji a příjemněji. I většina koní ráda chodí v rytmu hudby a mohou-li, rytmu se i přizpůsobují. Pokud tedy máte s rytmem problémy, pravidelná hudba vám může pomoci. Osobně si moc ráda při ježdění pouštím do sluchátek vídeňské valčíky, ale to už je trochu mimo téma. :-)

Co je dřív? Hudba, nebo úloha?

Paradoxně přes výše uvedené výhody se spousta jezdců küru bojí. Nedokážou si představit, že by si měli sami sestavit drezurní úlohu, nebo k ní dokonce napasovat hudbu, a nemají ani představu, jak na to. Pokusíme se vám trochu poodhrnout tajemství toho, jak na to, a věříme, že s našimi tipy vám sestavení úlohy tak těžké připadat nebude. S hudbou je to poněkud horší, pokud nemáte hudební sluch a nekamarádíte se s technikou, možná si sami neporadíte, ale i tady platí - pokud víte, jak zhruba na to, určitě v okolí seženete někoho, kdo vám s tím pomůže. A pokud ne, zbývá ještě možnost domluvit se s někým, kdo vám připraví hudbu k úloze za úplatu. Rozhodně to bude lepší, než se snažit napasovat na svého koně kür, který pro něj není určen, protože byl psán pro někoho jiného, nebo na poslední chvíli improvizovat, jak to popisuje Dana Kusebauchová:

„Byť se sportovní drezuře nevěnuji aktivně, pár let jsem prožila jako „oška" koní na úrovni MČR a díky tomu jsem se mohla seznámit se zákulisím a vidět mnoho kürů naživo. Mluvím o období cca 15 až 20 let zpátky, kdy zdaleka nebyly takové možnosti, které nám technika nabízí dnes. Proto bylo často vidět jezdce, kteří si prostě vybrali jednu až tři skladby nebo písničky, ty nějak smontovali dohromady a tomu pak přizpůsobovali úlohu jako takovou. I dnes je vidět, že hudba často zcela nekoresponduje s projevem koně a je tedy pravděpodobné, že si jezdec prostě vybere to, co se mu líbí, a na to nějak jezdí. Takový kür působí ale spíš tak, že pořadatel nahlas pustil podkresovou hudbu a jezdec to musí vydržet."

Chcete-li, aby váš kür dobře vypadal a také se vám dobře jezdil, neudělejte tedy tuto chybu a začněte pečlivou přípravou úlohy. Volné sestavy mají svá pravidla na všech úrovních, ve kterých jsou vypisovány pořadateli. V pravidlech ČJF naleznete podmínky pro sestavy různé obtížnosti. Nejen délku úlohy, ale také předepsané cviky, délku vjezdu, dobu, po kterou může hudba znít před vjezdem do obdélníku, čas, od kdy se úloha počítá a další.

Jak se „to" vůbec hodnotí?

Volná sestava na hudbu se hodnotí poněkud jinak než standardní úlohy. Podrobně to najdete rozepsáno v Příloze 1 a 2 Drezurních pravidel, uvedu tady jen několik věcí, které je potřeba vědět při plánování a tvorbě úlohy. Hodnotí se technické provedení cviků a umělecký dojem. Cviky pro každou obtížnost jsou předepsány, podívejme se pro ilustraci, jak vypadají požadavky na volnou sestavu na úrovni L (vL), která je nejnižší, jakou můžete jet. (Pod článkem najdete celé PDF.)

veV úloze vL je bodováno jednak předvedení požadovaných chodů, tj. shromážděný a prodloužený klus a cval, shromážděný a střední cval a střední a prodloužený krok, tak cviky obtížnosti L, tedy dovnitř plec, poloviční pirueta, kontracval a jednoduchá změna cvalu. Přidaný je klusový poloviční překrok, který se objevuje i v těžších L a hodnotí se i vjezd a zastavení na začátku a na konci úlohy. Nejtěžší cviky pro tuto obtížnost, tedy překrok a jednoduchá změna cvalu, mají koeficient 2, ostatní jsou nekoeficientované.

Umělecké provedení má pět hodnocených bodů a každý má koeficient 4. Jsou to: 1. Rytmus, živost a pružnost. 2. Harmonie (soulad) mezi jezdcem a koněm. 3. Choreografie. Využití obdélníka. Vynalézavost, Stupeň obtížnosti. 4. Kalkulace rizika. 5. Hudba a její interpretace.

Je jasné, že bez kvalitního předvedení chodů a cviků slušné známky za umělecké provedení nedostanete, ale na druhou stranu nápaditou a padnoucí úlohou a kvalitním zpracováním hudby můžete hodně získat, a to i když ve cvicích budou nějaké chyby. Samozřejmě, odpor a neposlušnost koně se promítne všude, protože velmi kazí celkový dojem. Hodnocení technického provedení, tj. cviků, je stejné jako v běžných úlohách, tomu se tedy zde podrobněji věnovat nebudeme, ovšem s tím, že ve volné sestavě můžete cvik provést víckrát. V takovém případě rozhodčí hodnotí každé předvedení cviku a výsledek za daný cvik je jejich průměrem. Toho využívají zkušení jezdci, kteří na konci sestavy ponechají „místo" bez cviků a v něm pak opraví cvik nebo cviky, které se jim nejméně podařily, nebo které případně vůbec neprovedli (například když kůň přeskočí v kontracvalu). Pokud třeba „přepálíte prodloužení", na poslední dlouhé stěně ho můžete zopakovat.

Nenechte se svést k tomu, abyste do úlohy chtěli přidat nějaký cvik nad rámec daného stupně, za to byste totiž byli vyloučeni. V úloze L jsou to například vědomé přeskoky nebo cvalové překroky. Dávejte si pozor také na to, abyste místo poloviční piruety neudělali tříčtvrteční nebo celou (hodnoceno 0) a abyste měli dostatečně dlouhý krok (je předepsáno nejméně 20 metrů pro shromážděný a 20 metrů pro prodloužený), přičemž musí být v jedné stopě. Při hodnocení uměleckého dojmu se přihlíží i k tomu, zda se vejdete do časového limitu a zda jste předvedli všechny cviky.

Pokud tedy do úlohy nemůžete přidat žádný obtížnější cvik, jak je tedy možné zvýšit obtížnost? Například opakováním nebo prodloužením těžších cviků - pokud se vám podaří, rozhodčí to ocení jak ve známce za obtížnost, tak ve známce za kalkulaci rizika. Dále provedením cviku za náročnějších podmínek, například - kontracval na oblouku je těžší než na rovné linii, jednoduchá změna uprostřed dlouhé diagonály je náročnější než po obratu, překrok je tím obtížnější, čím ostřejší úhel má a obecně všechny cviky je náročnější korektně provést mimo stěnu. I to, jak řadíte cviky za sebou, se odrazí ve známce za obtížnost, jednoduchá změna cvalu po prodloužení je rozhodně obtížnější než třeba po malém kruhu.

Jak si napsat vlastní úlohu?

Nyní víme vše podstatné - víme, že celý proces tvorby küru začíná úlohou, víme, jaké cviky a chody v ní smí a nesmí být (mimochodem toto pro každou úroveň najdete vždy mezi drezurními úlohami na webu ČJF) a také víme, pro koho tuto úlohu chystáme (schopnosti, věk a zkušenosti jezdce) a komu ji chceme přizpůsobit (schopnosti, věk a zkušenosti koně). To je poměrně zásadní, proto se nad tím v klidu zamyslete. Zcela jinak budete sestavovat úlohu pro zkušeného závodníka, jinak pro dítě na pony. Zatímco zkušený závodník se určitě bude snažit získat hodně bodů za obtížnost, kalkulaci rizika a choreografii, člověk méně zkušený by se měl zaměřit raději na harmonii a soulad s koněm a volit úlohu tak, aby se mu především dobře jela. I on se může snažit být vynalézavý a získat body za využití obdélníku a dobře „prodat" silné stránky svého koně, ale musí počítat s tím, že v tomto typu soutěže není ještě zkušený a nastaví-li laťku příliš vysoko, pravděpodobně se mu nepodaří jet podle svých představ. Podobný rozdíl je mezi mladým a zkušeným koněm, u zkušeného si můžeme dovolit mnohem více.

brDalší, co při sestavování berte v úvahu, je naturel vašeho koně a jeho silné a slabé stránky. Nikde není ani určeno, jakým chodem začínat, většina drezurních úloh začíná klusem, ale ani to v küru není pravidlem. Možná máte koně, který je po příchodu na obdélník v tenzi a nejlépe se uvolní ve cvalu, tak proč nezačít jím. Nebo se vám kůň během úlohy čím dál víc rozjíždí a míváte problém ho pak udržet v čistém kroku, pak bude zajímavé začít jím. Tam ovšem musíte dát pozor, aby to nebyla nuda, první dojem je velmi důležitý! Můžete i střídat chody a dělat víc přechodů, pokud je to silná stránka vašeho koně, nebo vám pomáhají udržet pozornost a shromáždění koně, ale nezapomeňte, že to pak znamená hodně velké přizpůsobování hudby, což může být problém.

Každopádně, ať už si vyberete kterýkoli chod, je fajn úlohu začít něčím, co vám dobře jde, respektive v čem dobře vypadáte. U koní s pěkným pohybem to může být prodloužení. U koní, které máte problém udržet celou úlohu shromážděné, naopak ale shromážděním začněte. Nu a pak se můžete podívat na seznam cviků a zamyslet se: „jak se mi pojedou nejlépe za sebou?" Měla jsem třeba drezurního valacha, který byl dost nepohodlný a protože byl na závodech trochu v tenzi, dalo mi hodně práce vysedět jeho střední klus. Když jsem si s ním chystala volnou sestavu, záměrně jsem si po středním klusu proto naplánovala přechod do kroku a krokovou pasáž, pomohlo mi to užít si úlohu bez obavy z toho, že se ve středním klusu rozhodím a budu mít pak problém ho shromáždit pro cval nebo stranové cviky. Pravda, poněkud to snižuje body za riziko, ale člověk by měl riskovat až tam, kde se cítí už trochu jistě.

Když si ujasníte, jak zhruba chcete cviky za sebou, můžete uvažovat o tom, kde je provedete. Opět zvažte možnosti svého koně. Prodloužení samozřejmě vynikne lépe na diagonále, ale nezbytné to není. Nikde ani není řečeno, že diagonála musí být přes celý obdélník, může být dokonce i jen krátká v jedné polovině, v obou, ale i třeba uprostřed. Kolik metrů má být prodloužení, v úloze uvedeno není, takže máte-li „chodaře", který dobře prodlužuje, určitě toho využijte, ale pokud ne, krátká diagonála postačí a body sbírejte jinde.

Kroková pirueta vypadá skvěle uprostřed obdélníka, pokud ji dobře umíte, ale pokud v ní kůň vrávorá, bude to tam nejvíc vidět. A jestliže máte obavy, že bude moc velká, dělejte ji dále od rozhodčích, bude opticky vypadat menší. :-) Přeskakuje vám váš zkušený kůň v kontracvalu na známých liniích? Můžete jet takovou, kde přeskok očekávat nebude. Nikde není dáno, že musíte jet ve správném cvalu a změnit směr, klidně můžete nacválat rovnou do kontra a jet úplně jinak, než jak je zvyklý. Atraktivní je třeba středový kruh, kdy první polovinu pojedete v kontracvalu, pak dáte jednoduchou změnu a druhou polovinu ve správném cvalu. Anebo samozřejmě naopak.

Neomezujte se na známé linie, tedy stěnu, velké kruhy a diagonály, můžete využívat i tříčtvrteční linie, jezdit od stěny na vnitřní stopě a experimentovat s vlnovkami, hodně měnit směr, zkrátka těmito nenáročnými věcmi učinit úlohu zajímavou. Zajímavost jí dodá více přechodů, ale samozřejmě jednak musí být přiměřené a za druhé musíte mít opravdu šikovného hudebníka, aby k tomu seděla hudba, jinak přechody působí rušivě.

Cviky, které vám jdou nejlépe, můžete předvádět na střední čáře. Taková dovnitř plec na střední čáře má úplně jinou hodnotu, než když vás rámuje stěna. Poloviční překrok zase vypadá nejlépe zepředu, tedy pokud kůň dobře kříží nohy a jde v pěkném ohnutí. Naopak, při pohledu zezadu bude sice vidět předběhnutí zádi, ale jiné věci lépe zamaskujete, kůň bude vidět méně.

bsVelice dobře vypadá, když jsou cviky uspořádány zrcadlově, tedy jedete-li poloviční překrok ze středu, je hezčí, je-li na obě ruce z A, nebo naopak z C a ne jednou tak a jednou obráceně. Tím dosáhnete ještě jedné věci a to té, že cviky nejdou hned za sebou na obě ruce, tak jak je to ve většině předepsaných úloh. A to také přidává vaší sestavě na zajímavosti. Pro člověka, který je zvyklý jezdit právě jen předepsané úlohy, je nesmírně obtížné se oprostit od zvyku jezdit symetricky na obě ruce a po těch nejběžnějších liniích a zoufale postrádá inspiraci pro sestavení volné sestavy.

Zkušená drezurní trenérka Daniela Křemenová má vynikající tip, jak se s tím vypořádat: „Dříve, než vůbec začnete něco tvořit, podívejte se, jak má dobrý kür vypadat. Ideálně samozřejmě naživo někde na závodech, ale pokud to není možné, na youtube jich najdete mnoho pro různé úrovně. Některé budou obyčejné a nezajímavé, u jiných si řeknete 'wow, tohle se mi líbí'. Já to dělám právě takhle. Podívám se třeba na deset kürů, nejlépe s tužkou v ruce, a hned si poznamenávám, co se mi tam líbilo a co mi připadalo zajímavé."

„Pak je samozřejmě ještě potřeba realisticky zhodnotit, jestli už na to můj kůň má a jestli nám to vyhovuje. Pokud cítím, že ne, nepouštím se do toho. Po zhlédnutí několika úloh mám takových tipů dost, takže si vyberu ty, které nám vyhovují, a z toho potom sestavím kür vlastní a doladím dle potřeby."

Sestavu si nejlépe zakreslujte do obdélníčků, ideálně každý chod jinou barvou. Když se na to potom podíváte, uvidíte, zda máte cviky rovnoměrně rozložené po celém obdélníku, zda nejezdíte pořád ty samé linie, jak to vypadá a kde by to šlo vylepšit. Na konci si nechte krátkou záchytnou pasáž bez cviků a promyslete si, jak tam eventuálně vložit to, co se vám během úlohy nepodařilo podle vašich představ.

Tím vaše práce nekončí, ještě dříve, než začnete řešit hudbu, si úlohu zajeďte a ověřte si, že vám skutečně takhle vyhovuje a že jste někde nepřecenili svoje síly. Možná vás přitom ještě napadne nějaké zpestření, kterým ji můžete obohatit. Úlohu si natočte a podívejte se na ni i v klidu doma. Další dobrý nápad je nechat ji zkouknout někým jiným, nezaujatým. Zkušený trenér je ideální, ale v tomto případě vám dobrou službu udělá i laik - hodnotí se přece i estetický dojem. Pokud jste s výsledným produktem spokojení jak po stránce jezdecké, tak po stránce estetické, můžete se začít zaobírat hudbou - a o tom bude psát příští týden Dana Kusebauchová.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Lenka S

    Moc pěkně napsané

    08:43 - 12. 02. 2017

    Dobrý den, děkuji za článek, který je moc pěkně napsaný a jsou tam pro laika či začátečníka v sestavách na hudbu zajímavé poznatky, kdy jsem si řekla - "a jo, to je fakt". :) Možná si zkusím také nějakou sestavu vytvořit a když se mi bude líbit, tak zkusím i hudbu a uvidíme, jestli s ní vyrazím i na závody. :)
    DĚKUJI!
    Lenka S

  • 2. Katka K.

    Dobrý den

    10:01 - 13. 02. 2017

    Reaguje na 1.

    Děkuji, jsem ráda, že vás namotivoval. Zítra vyjde povídání, jak s hudbou, tak doufám, že najdete inspiraci i tam.:-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: