Nebezpečí (nejen) v terénu: Je dobré být připraven

7. 1. 2016 Tomáš Förchtgott Autor fotek: archiv autora a redakce

Poslední díl našeho miniseriálku sepsal Tomáš Förchtgott, člen týmu Koňské záchranky. Pokusí se objasnit některá úskalí provozu s koňmi či na koních, která si mnozí z nás ani neuvědomují. Vzhledem k letitým zkušenostem při různých akcích nejen v terénu, ale i na silnici či ve stáji, se zaměří na některé zážitky, které tu ani nemusely být.

Jízda v krajině a její úskalí

Podrobný a velice čtivý článeček jsme si všichni mohli už na stránkách EQUICHANNELu přečíst. Doplním jej o své postřehy z pořádání vytrvalostních závodů od úrovně národní až po tu světovou. Každoročně se podílíme jako záchranáři na více než deseti akcích za sezónu zejména na Slovensku a mnoho se již od doby prvního počinu změnilo. Především dokonalá organizace, přesné vytyčování tratí a komunikace mezi pořadateli jsou absolutním základem. To stejné by mělo platit i u "obyčejné" skupinové vyjížďky či Hubertovy jízdy. A jedeme-li sami, je přinejmenším vhodné napsat do stájové knihy přibližný směr vyjížďky, datum a čas odjezdu a předpokládaný návrat.

Nezanedbatelnou, ale v určité chvíli zásadní drobností je umístění mobilu. V první řadě by měl být nabitý, než se někam vydám na celý den do terénu. Za druhé, mám ho při sobě, ne v sedlové brašně či v kapse u podsedlové deky! Co je nám pak platný, když se ve stáji nečekaně objeví zpocený, vyděšený kůň bez jezdce a po naší snaze dovolat se na mobil jezdci, kde je a co se mu stalo, začne zvonit kůň! Naštěstí v tomto (našem) případě jezdkyně kulhala nedaleko stáje směrem od lesa se širokým úsměvem, když se dozvěděla, že je kůň v pořádku.

fcqaMáme všichni přechytřelé mobily, ani nevíme, k čemu je drtivá většina jejich funkcí a jak se používají, ale naučme se jedinou, která může výrazně pomoci (nejen u koní). Používat navigační systém, který nám ukáže polohu s navigačními souřadnicemi! Zpráva typu „mám asi zlomenou nohu, ležím tady v lese u toho vysokého stromu" je k ničemu. Přitom informace o poloze, poslaná do stáje nebo záchranářům, kteří jsou již na cestě, je zcela zásadní!

Na akcích, kterých se pravidelně zúčastňujeme, se používá navigační systém sledování jezdců a koní rakouského týmu Styria. Snažíme se celý systém inovovat a posouvat ho dále k vyšší kvalitě. Zabýváme se i myšlenkou vytvoření naprosto unikátního specializovaného týmu záchranářů určených pro sportovní akce. (Ono hlídat a uhlídat pět dnů i nocí přes sedm set koní té nejvyšší kvality v jednom areálu při skokových olympijských kvalifikacích, kdy se jezdí i na třech kolbištích současně, je fuška.) Díky naší připomínce před časem již nemá vysílač jen kůň, jak to bylo zvykem (protože zároveň počítá výsledky, časy, vstupy do veteriny, apod...), ale i jezdec. Stalo se, že kůň byl po pádu jezdce úspěšně dohledán - ale kde je jezdec? Naštěstí se našel na hlavní silnici, kráčející směrem ke startu a cíli. Chceme dál rozvíjet možnosti techniky a doufáme, že se nám podaří tento systém ještě vylepšit o možnost automatického tichého alarmu v případě rozpojení sdruženého signálu kůň-jezdec s rozesláním SMS zpráv na mobily všech záchranářů a traťových komisařů... To jsme ale trochu odbočili.

I koně doma jsou zranitelní

Další nebezpečí se týká samotného stájového managementu. Udivuje mě, že ještě mnozí chtějí „hřebce" za každou cenu, protože je „mimořádně hodný a kastrací by ztratil charakter", a podobně. Pokud ho máte doma jako my a staráte se o něj téměř nepřetržitě (koupili jsme ho navíc již jako dobře vychovaného čtrnáctiletého jezdeckého učitele), budiž. Zvyšuje se však riziko úrazu koně. Můj úplně první „záchranářský" počin byl odvoz v kufru kombíka milého, hodného hřebečka poníka, kopnutého kobylou ve výběhu přesně mezi oči se slovy majitelky „si to alespoň pořádně zapamatuje" - avšak už si nepamatoval nic. Otok mozku byl jasný, prognóza také.

Další případ se stal, když vlastně nedopatřením při lonžování plemenného hřebce došlo k pohybu kobyly v daném prostoru. Samozřejmě hřebce se jedním člověkem na lonži nepodařilo udržet, následoval kopanec od kobyly do jeho přední nohy. Komplikovaná fraktura. Nebo hodný malý hřebeček ve společném výběhu - výsledkem byla zlomenina korunky... Tomu se dá přece jednoduše zabránit, nemyslíte?

vwStáj samotná přináší také mnoho úskalí. Při manipulaci s pilinami, slámou a senem v dřevěných boxech vzniká nebezpečí požárů s katastrofálními následky. Kdo má ve své, byť malé domácí stáji alespoň jeden velký funkční práškový hasicí přístroj nebo hlásič kouře? Stojí pár stokorun, ale může zachránit životy nejen koní. A v kolika stájích se skutečně dodržuje zákaz kouření? Přitom se jedná o velmi rizikové prostředí. Víte o tom, že sláma zahoří až šestkrát rychleji než nafta? Nedávno jsme byli na světové konferenci záchranářů velkých zvířat, konané k naší radosti v Praze (zúčastnili se odborníci z USA, Austrálie, Anglie, Rakouska, Francie...) a viděli jsme, co všechno se může stát. Čeští lidé si rádi nepřipouští, že by se mohlo něco stát právě jim. Ale stává se. A leckdy je už pozdě. Existuje zajímavé video, které srovnává zahoření špatné elektroinstalace přímo v boxu koně a časovou osu výjezdu místní hasičské jednotky. Jednotka byla na místě za šest minut (!). a přesto již nebylo co řešit. Pokud by v tom boxu stál kůň... Již při plánování a provádění staveb by měli být zapojeni nejen slovutní a drazí architekti, ale i odborníci na prevenci. Co je platný supermoderní areál, když kvůli nemožnosti dojezdu hasičů lesní cestou k areálu pro úzký a nízký profil stromů uhoří osmnáct koní i olympijské úrovně.

Také samotná konstrukce boxů v některých stájích je velmi nedomyšlená. Děsím se boxů z trubkového lešení, pobitých deskami, se škvírami sotva většími než je kopyto. Jsou ideální k zaháknutí koňské nohy. Nebo ulička tak úzká, že tam sotva projde kůň samotný. Co když si zraní nohu a nebude moct kráčet, jak ho odsud dostanete? Nebo stačí kolika, řešitelné bolesti, při kterých ale kůň ulehne v boxu a odmítne vstát. Pokud ho není technicky jak odsud dostat, má smůlu. Dojezd naší techniky je mnohdy časově náročný, hasiči (zatím) nemají ani technologie, ani zkušenosti při složitějších akcích. Stalo se, že při noční kontrole lehce kolikového koníka zřejmě zapomněl stájník zajistit box. Koník vyšel ven, uklouzl v úzké uličce a upadl. Našli ho až po několika hodinách vysíleného. Nejprve bylo nutné ho vyprostit z úzkého prostoru. Opět došlo s největší pravděpodobností k uhození hlavou do stěny při pokusech o vstávání a k otoku mozku.

Majitelé koní, nepodceňujte výchovu svého miláčka, za kterého nesete zodpovědnost! Nenechte ho dospívat bez jasně stanovených pravidel chování, bez toho, aby se naučil v klidu přijímat povely a pobídky, nutné při každodenním soužití s člověkem! Naučte své koně, že člověk je přítel a kamarád a ne predátor, který by mu chtěl ublížit! Co je nám platné, když tým dorazí na místo a tam zjistíme, že koník, který potřebuje pomoct, nezná ohlávku, panicky se bojí lidí a vozík v životě neviděl... Zamyslete se.

Bezpečné výběhy

Také ne každý prostor je vhodným výběhem pro koně. O tom by mohla vyprávět kobylka, která v noci uklouzla v blátivém šikmém výběhu tak nešťastně, že se zády zavalila o plot. Protože to bylo v prosinci, do rána byl organizmus nejen zcela vyčerpaný, ale i podchlazený. Výběh se nacházel na naprosto nevhodném místě, v podstatě na skále za domem, kde nebylo možno použít žádnou techniku (kromě vrtulníku...). Proto se použilo lešení postavené nad koněm a zvedací zařízení. V tomto případě naštěstí celá akce skončila úspěšně a kobylka byla přemístěna do vhodnějších stájí.

vcaO vhodném ohrazení výběhů by se daly také napsat romány. O nebezpečnosti pletiva, planěk a podobných pokusů asi není potřeba psát. Ovšem známe případy koní popálených o elektrickou pásku, i případy nohou spálených a proříznutých na kost od slabého ohradníkového provázku. Stejně tak ale i fatálně zraněné koně, kteří se pokusili projít pevnou ohradou, nebo těch, kteří se zranili při snaze ji přeskočit. Sebelepší hrazení není bezpečné, pokud máte koně, který je ve výběhu stresovaný a chce pryč. Vytvořte tedy takové podmínky, aby se v první řadě utéci nesnažil. Za druhé, ať je hrazení jakékoli, mělo by být dobře viditelné a kůň by ho měl respektovat. Pevná ohrada tedy musí být skutečně pevná (aby nedávala možnost snadného proběhnutí a probourání) a dostatečně vysoká (aby nesváděla k přeskočení).

Elektrický ohradník má být pokud možno třípáskový a dobře natažený. Páska je určitě lepší než skoro neviditelný provázek (i když koně elektřinu i slyší). Pokud už máte provázek, navažte na něj alespoň fáborky. A v případě elektrického ohradníku je také dobré, když jím prochází elektřina. Aby procházela, pásky se nesmí nic dotýkat, je potřeba vysekávat trávu a případné keře. Navíc v mnoha stájích je běžné, že protože koně pásku respektují, elektřinou se šetří a zdroj se vypíná. V takovou chvíli je provázek pro koně prakticky neviditelný a velmi nebezpečný. Nedělejte to!

Rizika při přepravě

Další kategorií je přeprava koní. Nakládání, výběru vhodné soupravy i samotnému transportu již bylo na EQUICHANNELu věnováno spousta prostoru, proto to tady nebudu rozebírat. V mnoha případech na nakládání není hezký pohled. Jak má kůň, vystresovaný už při nakládání, v klidu absolvovat cestu?

cqaChci upozornit na něco jiného: Kolik z vás s sebou vozí adekvátní rezervu? Kolik z vás má s sebou i účinný zvedák (výborný je např. z trámku vyřezaný nájezdový klín, na který se dá najet "zdravým" kolem za pár vteřin i s koňmi na vozíku a vyměnit za pár minut píchlé kolo) a hlavně patřičný klíč na kola? Překládat koně na dálnici za plného provozu navíc těsně před zúžením, kdy policisté jsou nuceni zastavit na nezbytně nutnou dobu celý provoz, není nic jednoduchého a nechtějte slyšet, co se všechno člověk dozví od ostatních řidičů, čekajících hodiny v koloně... :-) Pro mne je v dnešní době naprosto nezbytná věc kamerový systém. Za metalízu si leckdo připlatí i desetitisíce, ale na kamerový systém za pár tisícovek nemá? Koně nás stojí nejen v pořizovací ceně, ale i jejich provoz statisíce i miliony, ale je nám líto pár tisícovek za to, abych měl opravdu přehled, co se děje vzadu, když mi ten kretén v bavoráku udělá myšku a zabrzdí těsně přede mnou? Hlavně, že máme značkové mikiny, stájové deky - samozřejmě ty nejdražší, i když 364 dnů v roce se na ně práší v sedlovně.

Nestalo by se potom to, že kůň, který spadl ve vozíku, aniž by si toho snad posádka tažného vozidla vůbec všimla, byl vyprošťován až po delší době zraněný a vysílený. Na silnici se ho naštěstí podařilo postavit pomocí šesti statných chlapů místního hasičského sboru, ale místo plánované akce přivolaným náhradním vozidlem byl transportován na kliniku pro pohmožděniny, natržené šlachy, celkové vysílení (nebyli schopni určit, jak dlouho tam koník ležel...). Nebo jiný případ téměř uškrceného koníka na vazáku za jízdy. Naštěstí do stáje to už nebylo daleko, ale kdyby ještě měl cestovat pár hodin...

Závěrem, vždy mějte na paměti jednoduchou radu: je lepší být připraven a nikdy nemuset použít, než naopak. Pak už bývá pozdě. Oblíbený argument v našich zeměpisných šířkách typu „mně se nic takového nemůže stát" už jsem slyšel mnohokrát...

Podobné články

Státní veterinární správa (SVS) v souvislosti a aktuální vlnou mrazů upozorňuje chovatele zvířat, zejména těch trvale umístěných ve venkovních…

Silvestrovské oslavy se rychle blíží. Přinášíme tedy pár tipů, jak přečkat náročné dny, které nás čekají.