Na návštěvě u Nicka Skeltona

2. 5. 2017 The Horse Magazine Autor fotek: Clement Grandjean, Roz Neave, Dirk Caremans

Přijíždíme v hrabství Warwickshire do vesnice, která by se mohla přejmenovat na Skelfield, protože zde je vše o Skeltonových. Najít správnou cestu ale vyžaduje pár telefonátů jedinému britskému vítězi OH v parkúrovém skákání. Projeli jsme kolem tréninkové dráhy, kde Nickův syn Dan trénuje překážkové koně, a tam jsme se zeptali mladé dívky na koni, jestli jsme na správné cestě k Nickovi. Usmála se a řekla ano. Když jsme dorazili, uviděl jsem dvě známé tváře a věděl jsem, že jsem tu správně. U vrat stál Nickův ošetřovatel Mark Beever, který pro Nicka Skeltona pracuje už 37 let. Smějeme se na sebe, než zamíříme k Big Starovi užívajícímu si denní lázeňskou péči.

 Ačkoliv se už blíží Vánoce, od vítězné olympiády v Riu v létě nepřestal neustálý kolotoč rozhovorů, ceremonií, a ještě více rozhovorů s olympijským vítězem. Je to něco, co jeho partnerka, americká olympionička Laura Kraut, nezná. V USA bylo po slávě za dva dny a vše se vrátilo k normálu. Nicméně Nick Skelton svým ziskem prvního individuálního olympijského zlata pro Británii v parkurovém skákání v Riu ve věku 58 let zanechal odkaz, stejně jako tomu bylo v Londýně 2012. Inspiroval generaci? Nick inspiruje v mnoha ohledech. Na místním trhu v Alcesteru je pravidelně zastavován lidmi, kteří mu říkají, že je inspiroval v tom začít s cyklistikou, pěší turistikou, čímkoliv, co je baví. Lidé se inspirují jeho úspěchem, i když nikdy nebyli u koní.

Od jeho debutu na OH v roce 1980 (alternativních OH v Rotterdamu, tehdy totiž byl bojkot OH v Moskvě z politických důvodů, pozn. překladatele), kdy byl jeho tým stříbrný, se Nick nezúčastnil pouze dvou olympiád. A to Los Angeles 1984, kdy mu status profesionálního jezdce neumožnil start, a pak Sydney 2000, během nichž trávil bezesné noci sledováním všech možných obskurních sportů. Spaní totiž bylo obtížné s titanovou součástkou v lebce. Byl tehdy těžce zraněn z opilecké rvačky, utrpěl četná zranění, hovořilo se o konci kariéry...

O 14 měsíců později však bylo diagnostikováno, že se zlomenina obratle zahojila. Nick Skelton byl zpátky. Britský bulvární tisk z toho měl senzaci dne a titulky křičely: „Bad boy se vrátil." Příběhy o rvačce pod vlivem alkoholu, kdy Nick praštil svého bývalého mentora Teda Edgara a Nicka naopak sejmul Harvey Smith, mohly způsobit, že jste si mysleli, že se dostal mimo kontrolu jako nějaká rocková hvězda. Ale ten chlápek z titulků je nyní národní poklad. A mnohem více se kontroluje.

 U Nicka doma

Vnitřní stáj je dokonale uklizená. Nick má rád pořádek a čistotu. Hned u stáje je něco jako restaurace a kuchyně - krásně prosvětlená a jasná, s terasou. Usadili jsme se v útulné kanceláři. Nickova fenka ridgebacka Elsa si lehla, aby nás mohla poslouchat. Je úžasná. I tady je čisto. Mnoho trofejí, všechny pečlivě uspořádané, a od Ria je jich tady mnohem více. „Nikdy nemáme dost poliček," směje se Nick.

V „New Year Honours List" byl Nick jmenován jako Commander of the Most Excellent Order of the British Empire (ve zkratce CBE) a povýšil tak z Officera, kterýžto titul dostal od královny po Londýně 2012, kdy dovedl Brity k zisku týmového zlata. To znamenalo přidat do diáře další cestu do Buckinghamského paláce. Královna si ráda povídá o koních a dostizích, a tak bylo o čem mluvit.

Nick procestoval díky skákání celý svět, ale žije pouhé půl hodiny od místa, kde se narodil. Jeho otec David bydlí hned vedle a je na každých ranních galopech s nezbytným výtiskem „Racing Post" (nejprestižnější dostihové noviny v Británii, pozn. překlad.). Nick sám dělí svůj čas mezi skokové a dostihové loty. Když je doma ve Stratfordu, vstává v 5:50 a cvičí do půl sedmé. Poté se připojí ke svému otci a dívá se na první lot dostihových koní, předtím než se kolem deváté vrátí skokový. Jezdí Big Stara samozřejmě, ale legenda, že nyní sedlá jen svého olympijského partnera, není úplně pravdivá. V den, kdy jsem tam byl, jezdil čtyři různé koně své partnerky Laury Krautové před jejich odjezdem na závody na jednom z kontinentů, zatímco Laura byla na jiném.

 A pak je tu trénování. Není to učení. Nick říká empaticky: „Laura umí vše, nejsem učitel." Ale být trenérem, to je z jeho strany typické podhodnocení toho, co se tu děje. Celá léta v tichosti pomáhal ostatním jezdcům, po Riu učil jezdit Victorii Pendleton, olympijskou cyklistickou vítězku, která se chtěla stát žokejkou (a její sen se splnil, pozn. překl.) a legendárního žokeje Frankieho Dettoriho pro soutěž celebrit v Olympii před Vánocemi, která měla přinést peníze pro fond zraněných žokejů. V tomto se angažoval také Anthony „AP" McCoy, bývalý šampión překážkových žokejů a velký kamarád, který se později k Nickovi vrátil, aby s jeho hvězdou Big Starem nafotil fotky pro článek v časopise. To bylo zajímavé! Big Star doma skáče málo a McCoye provětral, což skončilo škádlením, že by s Big Starem mohli startovat na nadcházejících OH v Tokiu. No a Nick samotný že bude startovat jako žokej na dubnovém mítinku v Cheltenhamu v charitativním dostihu.

Nick raději trénuje koně než jezdce. Vysvětluje: „Skáčeme hodně s dostihovými koňmi, protože skákání není nikdy dost. Je to celé o skákání v rychlosti a skákat s nimi v lotu je naše tajemství." Tréninkové místo je u Nickova syna Harryho, plné bidel, překážek, barelů a všech možných druhů skokových překážek postavených na písku i trávě. A když Nick poznamená, že je teď moc tvrdo, nepřijde mi to překvapivé v anglické zimě, i když není sníh.

 Bavíme se o dostihových koních, je jich tu hodně. Dan je sice trenér, ale Nick říká: „Pracujeme hodně s mladými koňmi, aby byli jezditelní. Pokud nejsou jezditelní v 60kilometrové rychlosti, v té rychlosti už toho moc nenaděláte. Pokud je dokážete ovládat, je to o něčem jiném. Pracujeme s nimi hodně na rovině a školíme je." Rychle dodává, že s nimi samozřejmě pracují jeho synové Dan a Harry. „Pokud jsem tady a vidím něco, s čím mohu pomoci, pomůžu. Ale oni jsou velmi dobří v tom, co dělají." To opravdu jsou, dalším cílem Skeltonovic rodiny je v Nickových očích vítězství v Cheltenham Gold Cupu s Danem jako trenérem a Harrym jako žokejem. Jsem si jistý, že se to stane spíše dříve, než později. (Pozn. překladatele: Cheltenham Gold Cup je největší překážkový dostih v Anglii, který můžete vyhrát. Velká národní je vlastně jen populární, ale skutečně prestižní a ceněnou trofejí je právě Cheltenham Gold Cup.)

Zatímco Danovým talentem je trénink koní a přilákal tak k sobě přední majitele překážkových koní, včetně Johna Halese, který kdysi koupil Arka III pro jeho otce, Harry kráčel v otcových šlépějích, již jako teenager si zvolil kariéru žokeje. Nickova pýcha na syny je zřejmá. Sice v počátcích pomohl, ale podědili pracovní morálku a svůj talent využívají. „Pracují dobře jako tým, děláme vše společně, jsme tu pro sebe navzájem. Pokud jezdím Big Stara a Dan přijde sem, dívá se. Jsme úspěšný tým díky velkému úsilí."

Rio

"Věděl jsem, že pokud neudělám chybu já, Henry (Big Star) chybovat nebude. On velmi, ale opravdu velmi vzácně překážku shodí. Když první den trefil prostřední část kombinace, byla to moje chyba. Ale myslím si, že to bylo tím, že nic podobného neskákal od Cách v roce 2013, kdy vyhrál Grand Prix. Skákání v Riu bylo jeho jedenáctým závodem v tom roce. Nemyslím si, že bych něco takového mohl udělat s jiným koněm, aby skákal olympiádu po tak málo soutěžích. Chce to typ koně, kterého na to můžete připravovat doma. Je to jako trénovat vítěze Gold Cupu bez přípravného dostihu. Chce mít odvahu to udělat a potřebujete k tomu třídového koně. Nemyslím si, že někdy budu mít jiného koně, se kterým budu moci udělat to samé."

 Díval jsem se na finále doma na TV, tak jsem mu řekl, že jsem věděl, že to vyhraje. Nick se smál a dodal: „Nemyslel jsem si to, dokud nebyl Eric Lamaze ze hry! Eric na tomto koni (Fine Lady 5) vyhrál tolik soutěží. Neřekl bych do ní, že je to olympijský kůň, ale on je úžasný jezdec. Dostal z ní vše a klisna odvedla skvělou práci. Myslím si, že konečně po těch letech nadešel čas vyhrát, když jsem byl tak blízko v Londýně a Aténách. Byl to můj čas."

Zatímco ostatní jezdci skákali, Nick zůstal sedět na Big Starovi. „Normálně bych sesednul a díval se, jenže v ten čas přišel další jezdec na řadu, tak jsem si pomyslel, že to nemá smysl. Co bych mohl dělat? Jen si sednout a poslouchat dav."

Zdá se neskutečné, že Rio bylo jejich první rozeskakování na čas od Cách, kde vyhrál, první po téměř dvou letech. To je příklad partnerství.

O sportu a budoucnosti

„Sponzorování loterií (něco jako když u nás Sazka odváděla část zisku do sportu, pozn. překl.) nám obrovsky pomohlo. V roce 1980 získala Velká Británie několik medailí a postupně jsme se zlepšovali a zlepšovali, až jsme se v počtu medailí vyšvihli na druhé místo za USA, což by se dle mého bez tohoto financování nestalo. To dokazuje, že to funguje. Veslaři, plavci, cyklisté, ti se mohli profesionalizovat díky loterii. Pro nás je to trochu jiné, protože fungujeme v partnerství s koněm a pokud nedostanete správného koně, žádné peníze na světě vám nepomohou být lepší. Ale jak jsem řekl, jsme vděční, pomůže to s veterinární péčí, udržením se ve formě a podobně."

 Potom jsou zde majitelé. Po Londýně se objevily nabídky, opravdu vysoké, ale Gary a Beverley Widdowson jsou úžasní majitelé, kteří naštěstí nechtěli koně prodat. Nick zná Garyho od doby, kdy byli společně v juniorském týmu. Stali se celoživotními přáteli. Nick je srozuměn s tím, že v průběhu let přichází o koně, ale je to ironické, že Gary chtěl koupit zrovna toho, o kterého skutečně přijít nechtěl, Top Guna. Ten pomohl Holandsku k zisku zlaté medaile v Barceloně. Nick ale byl loajální, řekl, že koně slíbil Tony Elliotovi, který musel vše prodat, když se dostal do finančních problémů.

Od konce roku 2015 jezdí primárně Big Stara. „Moje tělo si nese následky: bolesti, záda, kyčel a bůhví co všechno ještě. Žádá si to hodně práce, dvě hodiny v tělocvičně. Pokud mám být upřímný, když jsem jezdil jiné koně, necítil jsem se na nich pohodlně a jistě. Ať už je to věkem nebo strachem z pádů a úrazů, protože už víte, že vás to bude bolet ještě dříve, než dopadnete na zem, protože už jste křehcí. Takže pokud bych jezdil mladého koně doma, mohl bych být zbytečně tvrdý, abych se ujistil, že nebude dělat nic nepatřičného. Nemá to pak smysl a je lepší to vzdát. Každý jezdec má jiné pocity v různém věku a někteří jezdci se pravděpodobně nikdy takto necítili, ale já ano. Ale necítím se tak na Big Starovi, jak můžete vidět. Měl jsem hodně pádů, takže když víte, že se něco blíží, snažíte se zachránit, což je horší. Když jste mladší, spadnete a odrazíte se," směje se.

Připomeňme, že ten den doma Nick skákal se čtyřmi koňmi! Také koupil šestiletého koně, klisnu, o níž má vysoké mínění. I přesto, že řekl, že přestane závodit, jakmile půjde Big Star do důchodu, stále má v úmyslu produkovat další koně. Nick k tomu říká: „Ano, mám pár mladých koní, které jezdím a připravuji na další úroveň, poté je prodám. Myslím si, že to můžu dělat s těmi, které mám rád. Například jsem viděl klisnu v Holandsku, vyzkoušel jsem si ji a ihned si ji zamiloval, což je dobré znamení. Myslím si, že bude velmi dobrá. Je velmi klidná a pohodová na ježdění. Je šestiletá, ale chová se jako desetiletá."

Stále je zde palčivý problém, odkud se berou mladí jezdci? Nick, Whitakerovi, a ano, jsou zde Ben Maher, Scott Brash či Jessica Mendoza, ale v Riu byli hvězdami Nick a Whitakerovi, kteří dohromady mají 174 let. Proč tomu tak je? Nick odpovídá: „Myslím si, že mladí jezdci si špatně vybírají koně. Jdou a koupí si nějakého, o kterém si myslí, že bude ten pravý, ale není. Zkušenost hraje roli, ale to je také horsemanship. Mají to ti mladí jezdci dneska těžké. Chtějí úspěch, chtějí být na listinách vítězů, ale jedinou cestou je hodně skákat. Pokud nemáte dost koní, musíte na soutěže brát ty, které prostě máte k dispozici, abyste se dostali na lepší úroveň, a to je problém."

Ještě dodává: „Nechci se už stresovat, abych byl na nějakém seznamu. Nezáleží mi na tom, protože to dělám pro radost. Pomohu Lauře s jejími koňmi a k tomu mám studenty, takhle to stačí. Být prvním na světě není můj život. Mladší jezdci jako Joe a William Whitakerovi, kteří chtějí být světovými jedničkami, by to nemohli dělat, pokud by ve svém věku neměli dostatek drive. Takže se musíte dostat ven, být dostupný, abyste se dostal do kontaktu se správnými lidmi. Potřebujete dobré koně i majitele."

Big Star

Big Star je po Quick Star (který udělal jméno Meredith Michaels-Beerbaumové) z Jolandy po Nimmerdor, má královský původ. Není vysoký (pouze 168 cm), ale je to impozantní kůň. Doma je uvolněný, někdy až líný, ačkoliv také může mít bláznivý den, ale v aréně má úplně jiný charakter.

 Nick ho dobře zná: „Když jdeme na soutěž, rozzáří se. Vždy řehtá, když jdeme do kolbiště, a pokud by to neudělal, myslel bych si, že je s ním něco špatně. Musíte ho dobře znát, abyste věděli, jaký je, samozřejmě to je u všech koní, ale mám ho osm let a znám ho skrz naskrz. Byl vždy stejný, zamlada i teď. Je to úžasný kůň, životní kůň."

Doma moc neskáče, ale dřívější překážkový šampión Sir "AP" McCoy měl šanci s ním skákat pro článek v časopise. Největší problém bylo Big Stara zastavit. Jakmile se zahřeje...

Koně objevila Nickova partnerka Laura Kraut. Připravovala se v Holandsku pro olympijské hry v Pekingu a přijela o den dříve. Nedaleko byly závody, tak se na ně jela podívat. Uviděla impozantně skákajícího koně, ježděného Američanem, který žil v Holandsku. Zeptala se, jestli je Big Star na prodej. Odpověď zněla, že ano, ale jen pro dobrého jezdce a že je drahý. Laura zavolala Nickovi a řekla mu, že jestli ho chce, tak má přijet. O pár dní později byl Big Star koupený.

Vzpomínám na finálové kolo v Riu, kdy jsem nebyl jen přilepený k sedačce, ale cítil jsem i něco magického. Nick se směje: „Vše, co Big Star dělá, dělá s velkým nadšením, je to prostě on. Lidé i jezdci se chodí dívat, jak skáče. Skákání je jeho život, jeho charakteristika. Je zvířetem zvyku. Koukněte se na něj nyní, jak je klidný, uvolněný ve svém boxe." Každé slovo, které Nick pronáší, je procítěné láskou k Big Starovi.

 Welfare Big Stara je prioritou číslo jedna. Když si namohl kloub týden před soutěží v Ženevě, byl stažen také z velké vánoční show v Olympii a byl tam prezentován jen v pomalé práci před odjezdem do Twemlows Hall, kde měl působit v chovu. V žebříčku sportujících plemeníků je číslem jedna a shodou okolností je v sousedním boxu nyní 23letý Arko III, Nickův partner z OH v Aténách a někdejší světová jednička v letech 2004 až 2006. O čem se asi tak baví u sena, zvláště když o další box vedle stojí Jaguar Mail?

Big Star se v polovině února vrátil zpátky domů k Nickovi do sportovního režimu, aby byl připraven pro další pokračování svého příběhu.

Dodatek překladatele: Nedávno se objevila informace, že Big Star a Nick Skelton ukončí společně kariéru již za pár dní, 14. května letošního roku na Royal Windsor Horse Show.

Podobné články
Miloslav Příhoda

První ročník Zimní jezdecké ligy vyhráli Zlatí lvi, které v Královicích při finále reprezentovali Jiří Tměj s Miloslavem Příhodou. Ten byl doslova…

Skvělá zpráva nejenom pro fanoušky parkurového sportu. Global Champions Prague Playoffs se vrátí do O2 areny – organizátoři z Czech Equestrian Teamu…