Mýty kolem dostihů: A co je pak? Jatka?

27. 10. 2014 Eva Holubcová Autor fotek: © Jana Němečková, Eva Holubcová, Kristýna Čermáková, Marcela Klingorová a archiv

V druhém díle mýtů kolem dostihů se dostaneme k častokrát řešenému osudu bývalých dostihových koní, ačkoliv to je otázka, která se týká všech koní, bez ohledu na způsob jejich využití.

S bývalými dostihovými koňmi se pojí několik mýtů. Jedním z nich je, že takoví koně se vlastně k ničemu nehodí. Myslím, že v seriálu „Hřebci A 1/1 v teplokrevném chovu" (poslední díl najdete zde) se podařilo ukázat, že mnoho z nich dosáhlo ve sportu takové úrovně, o které se našim nejlepším teplokrevným koním ve sportu ani nezdá. Navíc je lze využít prakticky k čemukoliv, včetně hiporehabilitace nebo výuky začátečníků, prostě na co si vzpomenete. Další problematickou záležitostí a zdrojem nedorozumění je jejich temperament, vysoká senzitivita a často i inteligence.

V neposlední řadě tito koně umí perfektně svoji práci, to jest být dostihovým koněm, ale noví majitelé si často neuvědomí, že se jinak jedná o koně, který se jinému typu práce musí teprve naučit, navíc mají jiný typ rovnováhy. Z pohledu nedostihového využití jsou vlastně remontou. Z dostihového provozu si také odnáší určité nepříjemné návyky, to ovšem neznamená, že kůň je nevychovaný, jen byl některým věcem učen jinak. Důležité je, že tito koně jsou levní proto, že se počítá s určitou dobou potřebnou na jejich redrezúru a že tato redrezúra patří do rukou zkušeným lidem nebo alespoň pod odborný dozor zkušeného.

Tomu, jak s bývalým dostihovým koněm pracovat, byl věnován pěkný seriál z pera australské autorky, který se zabývá i tím, na jaké potenciální zdravotní problémy je třeba u dostihových koních dávat pozor.

Vulkán

Jak to tedy je?

Je třeba zdůraznit, že náš dostihový provoz se svojí mentalitou a způsobem provozu koní dosti liší od vyspělého západního světa, navíc počet koní, který každoročně odchází z dráhy, je tak malý, že ho jezdecký svět většinou absorbuje. V zemích, kde jsou dostihy regulérním průmyslem s obrovskými počty koní v provozu, je situace už jiná. Tam už část populace ex-dostihových koní není objektivně možné udat, takže končí na jatkách, stejně tak tam ale končí i koně z jiných sportů či hobby využití, protože tam je přístup k problematice „co s ním" jiný než u nás (a to by bylo zase na hlubší rozbor, který však přísluší sociologovi). Možná cyničtější, určitě však racionálnější, v konečném důsledku však pro některé koně férovější. Kdo ví?

USA

Po zrušení koňských jatek přímo v USA roku 2007 se stalo jen to, že koně všech plemen se dál vozili na jatka, jen absolvovali podstatně delší cestu, jejich situace se tedy jen zhoršila. Také ale výrazně stoupl počet případů zanedbání péče o koně. Souviselo to i s hospodářskou krizí, která pro americké obyvatelstvo nebyla jen věcí, o které se čte v novinách. Původně vzorní majitelé se dostali do situace, kdy neměli za co nakrmit koně a zároveň je nebylo možné nechat porazit. Sešlo se tak dohromady několik nepříznivých faktorů, které způsobily, že se otázka koňských jatek pravidelně v Kongresu otevírá.

Zatím však koně z celých USA cestují do Kanady a Mexika, každým rokem tam na jatka celkově zamíří asi až 100 tisíc koní všech plemen (jiná čísla uvádí až 140 tisíc), z toho čísla se uvádí, že přibližně 7 tisíc odporažených koní jsou bývalí dostihoví koně. Statistiky před zavřením koňských jatek v USA hovořily jenom za rok 2007 o čísle 140 tisíc koní všech plemen a využití, kteří zamířili na jatka v USA, Kanadě a Mexiku. To číslo je v očích ČR nepředstavitelné, neboť u nás na jatka míří podle veterinární správy několik stovek koní všech plemen ročně, přičemž celkové počty koní se u nás počítají přes 70 tisíc koní.

Perfect DriftV USA se letos narodilo asi 23 tisíc plnokrevných hříbat jako výsledek krytí 2 392 plemennými hřebci, kteří připustili 37 908 klisen. Z toho velká část odejde přímo do dostihového provozu. Po konci dostihové kariéry mají před sebou několik cest. Část z nich míří do dalšího chovu, někteří z nich jsou prodáni jako jezdečtí/sportovní koně, zpravidla po absolvování speciálního programu, který poskytuje řada organizací v jednotlivých státech USA. Další zase zůstanou přímo na dráze a plní úlohu tzv. ponyů (takto jsou označováni koně, kteří pracují jako vodiči dostihových koní, je to velmi zajímavá koňská práce specifická pro americký dostihový provoz, kterou někdy vykonávají slavní valaši v „důchodu" jako Perfect Drift či vítěz Kentucky Derby Funny Cide), jiné si ponechávají jejich majitelé na dožití, další míří za příspěvek majitelů do míst jako Old Friends, ti nejslavnější pak do Kentucky Horse Parku. Ti, co míří na jatka, tam obvykle nejdou přímo ze stáje, ale přes určité dražby koní, kde si je lidé mohou koupit pro normální využití. Pokud si koně však koupí tzv. killer buyer, je jeho osud obvykle zpečetěn. V USA využití bývalých dostihových koní mimo dostihový svět přesto pořád není samozřejmostí jako v Evropě či u nás a jsou nutné různé edukační a popularizační programy.

Vzhledem k vysokému počtu plnokrevníků, ale i westernových plemen jsou v USA teplokrevníci vzácnější a tím i dražším artiklem, nelze se proto divit, že řada bývalých dostihových koní reprezentovala USA i na OH či Světových jezdeckých hrách; jejich účast na národních soutěžích je zcela běžná, to u nás je to vzhledem k malému počtu plnokrevníků přeci jenom vzácnější. Ostatně nebyla by to Amerika, kdyby neměla svoji sladkou story o protivném plnokrevníku vyřazeném z dostihové dráhy, kterého rodiče koupili začínající třináctileté dívčině. Tento pár to dotáhl po čtyřech letech na metu nejvyšší - na start na OH v drezúře...

Anglie, Francie, Austrálie, Japonsko


Situace v Anglii je narozdíl od USA poněkud odlišná, protože zdejší jezdectví má podstatně delší tradici, navíc zde plnokrevník také v 17. století vznikl, tudíž využívání plnokrevníků po konci dostihové kariéry bylo vždy zcela běžné a normální. Navíc ušlechtilý plnokrevník byl vždy oblíbený. Angličané také s oblibou kříží plnokrevníka s chladnokrevníky, takto vzniklý hunter je nejuniverzálnějším koněm na britských ostrovech vůbec. Kromě toho je zde ještě jedno specifikum, podobně jako ve Francii je zde rozsáhlý překážkový provoz, pro který je vlastně oddělený chov.

PalmareRočně tak 5 tisíc bývalých dostihových koní po redrezúře (v čele těchto aktivit stojí dostihovým průmyslem založená organizace Retraining of Racehorses a na jejích stránkách se můžete dozvědět spoustu inspirativních věcí) nachází nové domovy a využití ve všech disciplínách. Odhaduje se, že zhruba až pro dva tisíce jiných ex-dostihových koní se využití nenajde a jsou poraženi v samotné Anglii (či vyvezeni do Francie), odvezeni drábům nebo využiti na maso pro psy. Data bohužel nejsou přesná a jsou značně rozdílná, např. BHA uvádí, že v roce 2011 se jednalo přesně o 1 127 koní, kteří byli nahlášeni jako odporažení, přitom číslo z roku 2010 hovořilo o 499 koních (tj. vzestup o 126 %).

Pro Austrálii bohužel přesná data známa nejsou, faktem je, že v samotné Austrálii je na jatkách poraženo ročně celkem až 40 tisíc koní všech plemen, není však známo, jaké procento z toho tvoří bývalí dostihoví koně, kteří nenašli využití v chovu či ve sportovních disciplínách. Nicméně při odchodu z dráhy musí majitel koně vyplnit formulář, co s koněm dále bude. Ale podobně jako v USA jsou zde teplokrevníci vzácnějším artiklem a plnokrevníci jsou mohutně využíváni zejména do všestrannosti. Třeba letos zářil na WEG Keyflow, což byl pro samotný australský dostihový provoz pro svoji nezvladatelnost nevyužitelný kůň, po redrezúře a úspěšném uvedení se do sportu byl prodán do Evropy.

Zajímavé je, jak si s problémem vysloužilců poradili v Hongkongu. Když je kůň importován, majitel musí složit kauci 40 000 hongkongských dolarů (ekvivalent 4 000 EUR). Po skončení kariéry koně je tato kauce majiteli vrácena, pokud je schopen zajistit koni umístění a jeho využití. Pokud není, hongkongský Jockey Club přidá k této majitelově kauci svoji část peněz a zajistí redrezúru koně a jeho další využití v kontinentální Číně. V tomto kontextu ještě dodáme, že Jockey Club může za určitých podmínek odchod koně z dostihů vynutit, např. pokud koně mají určitou veterinární historii, slabou výkonnost, či dosáhli věku 11 let nebo jsou u nich odůvodněné obavy, že další běhání by pro koně nebylo vhodné.

Ve Francii je jedení koňského masa tradicí, a tak tam míří mnozí koně všech plemen z Evropy, včetně bývalých dostihových koní z britských ostrovů. Francie má jinak velmi rozsáhlý dostihový provoz jak na rovině, tak i na překážkách, a je zemí s dlouhodobou jezdeckou tradicí. Mnoho plnokrevníků, kteří nejsou využiti přímo v A 1/1 chovu, je úspěšně využito v chovu sportovních koní (AQPS, Selle Francais, Angloarab) a nebo přímo ve sportu.

Celosvětově je nejhorší situace v Japonsku, která ani tak nesouvisí s dostihovým provozem, jako s faktem, že Japonsko je malá země, která má velmi vysokou hustotu obyvatel, kteří sami mají dost málo životního prostoru (mít větší byt je tam obrovský luxus, podobně jako v Hongkongu - určitě se k vám dostaly zprávy o tzv. klecových lidech), takže tam se pro bývalé dostihové koně těžko nachází využití i životní prostor. A tak na jatka tam míří mezi 75-80 % bývalých dostihových koní. To je ale vnějším prostředím vynucený extrém, který nikde jinde na světě není.

LanaretČR

Jak jsem už uvedla výše, u nás je dostihový provoz tak malý, že zdejší jezdecký provoz koně, kteří každoročně z dráhy odchází, absorbuje. Možná si někdo vzpomene na konkrétní případ, kdy kůň šel rovnou z dráhy na konečné řešení, ale řekla bych, že to bude tak vzácné, že se bude jednat o výjimku z pravidla, pokud vůbec takový případ ze současnosti je... Veterinární statistiky totiž praví, že u nás v ČR ročně na jatka odchází několik stovek koní všech plemen a na rozdíl od USA, kde až 92 % koní všech plemen koupených tzv. killer buyer je údajně v pořádku a schopných dalšího využití, zde na jatka chodí častěji zvířata, která už mnoho jiných možností nemají. Samozřejmě, výjimky potvrzují pravidlo.

Bude nicméně zajímavé, jak se tento trend změní s ohledem na velké počty koní v ČR, už dnes je problém slušně prodat koně a toto se určitě do budoucna bude negativně odrážet na situaci bývalých dostihových koní.

Historický kontext

Dlouhodobá tradice využití po dostihové kariéře v ČR a bývalém Československu ovšem hraje ve prospěch plnokrevníků. Historie tohoto využití je neoddělitelná od historie koní u nás po r. 1948. Po převratu zde v padesátých létech existovala komise, která po konci sezóny v Chuchli rozhodovala o tom, kteří koně zůstanou na dráze, kteří půjdou do chovu, kteří půjdou na prodej do sportu za pevně stanovenou cenu a kteří odejdou na jatka. Toto dlouhodobě udržitelné nebylo, neboť rostl počet subjektů (často JZD), které vstupovaly na dostihovou scénu a tyto subjekty si pochopitelně do svých koní nechtěly nechat mluvit.

V dalších dekádách koně byli po sezóně prodáváni do různých jezdeckých oddílů nebo si je ponechali původní majitelé pro vlastní účely. Tento trend pokračoval v podstatě dodnes, kdy v řadě stájí nalezneme bývalé dostihové koně v různých rolích a bere se to jako normální věc, i když z hlediska sportovního využití A 1/1 se situace změnila. Koně tehdy prošli přirozenou redrezúrou, takže byli pochopitelně využiti ve všech oblastech jezdeckého sportu, k tomu sloužili jako provozní a turističtí koně. Koní bylo po masové redukci v 50. letech, způsobené nástupem motorismu, traktorů obecně, tak málo, že bylo potřeba i té s prominutím největší herky, protože pokles koňské populace byl tak prudký, že soudruzi veřejně přiznali a naznali, že to přehnali (samozřejmě tehdejším ptydepe), že je také žádoucí přitáhnout mladé lidi ke koním a pro změnu zařazovali doslova každou kobylu do chovu, aby počty koňstva zase stouply. To, jak tehdy byli koně vzácným artiklem a jak každého obklopoval houf děcek, si jistě mnozí pamětníci a současní čtenáři EQCH vybavují.

Le Beau TempsV této situaci byli vyřazení plnokrevníci pokladem, protože rozšiřování stájí o nové koně bylo jinak docela nesnadné, zvláště v situaci, kdy se ti nejlepší teplokrevní koně pravidelně prodávali do zahraničí za cenné valuty. Plnokrevní koně byli také velmi hojně využíváni v teplokrevném chovu, z této doby zůstává řada hřebců v rodokmenech současných sportovních koní tuzemského chovu (Masis, Detvan, Silver, Cent, Div, Diadém, Varin, Blatec, Korok, Libanon, ...), což je zase něco, co dneska už neplatí a mít červenou kolonku v rodokmenu je pro mnohé negativní signál, ačkoliv v zahraničí jsou běžně užíváni.

Po převratu roku 1989 nastala v přechodném období zlá doba pro koně a mnozí z nich po rušení různých JZD a komplikovaných situacích ve velkých chovech končili na jatkách či v jatečném vývozu, plnokrevní koně se s nimi samozřejmě v dobovém trendu „svezli".

Současnost v ČR

Neexistuje zde žádná organizace, která by se zabývala redrezúrou takových koní a jejich následným prodejem, protože se to v Československu ani v současné ČR nikdy nevnímalo jako velký problém. Otázkou je, jak tomu bude do budoucna, protože současná generace majitelů koní mnohdy nemá zkušenosti ani trpělivost na koně z dráhy a dost brzy (převýchova ex-dostihového koně potřebuje opravdu čas, není to otázka měsíce) nazná, že koně bude lepší prodat. Takhle někteří cirkulují opakovaně v inzerci v jakémsi začarovaném kruhu, protože koně pokaženého mnoha majiteli si dnes koupí málokdo zkušený. Ale to je obecně problém, který se netýká jenom ex-dostihových koní.

A jak je to tedy s prodejem koně staženého z dráhy?

Obecně se prodávají dvě kategorie koní: a) rovinoví koně a b) steepleři.

Koně z roviny bývají v globálu oproti steeplerům mladší, výjimečně jsou vyřazeni již ve dvou letech, obvykle však běhají do pěti, šesti let, není vzácné vidět sedmileté, osmileté i starší koně. Málokdy si u nás špičkový kůň udrží třídu do vyššího věku, zpravidla kvalitou výkonů klesá do nižších kategorií, výjimkou jsou například extratřídoví Scyris či Ryan (oba dva v chovu). Přesto koně na rovině nad deset let věku jsou oproti zahraničí u nás spíše vzácní. V současné době bude asi nejstarším rovinovým koněm klisna Barletta (13 let). U rovinových koní je dobré si před koupí zjistit, kde byli trénováni. Pokud v Chuchli, je třeba počítat s možnými problémy v terénu, který tito neznají, zatímco většina ostatních koní mimo Chuchli trénuje normálně v terénu a tyto koně v plném tréninku a vrcholné kondici venku většinou bez větších problémů ujezdí subtilní slečny.

Steepleři u nás oproti Anglii či Francii za sebou obvykle mají i rovinovou kariéru, tedy běhají mnohem déle, tudíž mohou být více opotřebovanější a také se prodávají obvykle již starší a s většími omezeními. Výhodou pro kupce je, že kůň, který běhá překážky, je obecně klidnější, protože vyzrálejší; i příprava steeplechase koní je odlišná. Proto je možné, aby na překážky přešel kůň z všestrannosti (např. Klip) a aby je úspěšně běhali polokrevní koně.

Na co se dívat u prodávaného dostihového koně, dobře radí tento článek, rozhodně je dobré si nepořizovat koně jen tak bez veterinární prohlídky. Obecné informace o koni zjistíte po zadání jména zde.

Prodej či darování koní z dráhy: situace v ČR

V současné době se koně buď prodávají přímo ze stáje, či jsou darováni nebo prodáni za symbolickou cenu někomu známému bez veřejné inzerce, někdy svým ošetřovatelkám z dostihových dob. Některé si majitelé nechávají dále pro sebe do chovu (většinou klisny, zřídkakdy hřebce) nebo je pronajímají (např. pan Piskla, Trávníček Šnábl či majitelé stáje Rabbit Trhový Štěpánov, YOKO, Wrbna, Orling atd.). S ohledem na velkou krizi tuzemského chovu se často stává, že o klisny s výbornými předpoklady do chovu není zájem a samotná stáj je všechny není schopná (z ekonomických, racionálních i provozních důvodů) uchovnit, a tak i tyto jsou nabízeny k prodeji k rekreaci. Část koní v našem dostihovém provozu je také odchována a vlastněna stejnými majiteli (tzv. owner-breedery), a pokud je to klisna, takový majitel s ní často pokračuje v dalším chovu, viz předcházející řádky.

Sir TirolVelcí majitelé jako pan Charvát (současný prezident JC ČR) bez problémů udali dobře řadu svých koní, ale činí tak i drobní majitelé. Někteří majitelé se o své miláčky a další jejich osud tak bojí, že je radši nechávají pod svými ochrannými křídly, i když to znamená, že kůň zůstane nevyužit. Jiní je zase využívají jako rekreační koně, i když si troufám poznamenat, že málokdo z majitelů bude jezdecky na tom tak dobře, aby se svým z dráhy čerstvě staženým koněm šel bez problémů huberta třeba jako pan Vedral s Arctonikou...

Řadu let např. obří stáj Wrbna zajišťovala řadě svých reprezentantů důchod, ale není to zase obecně zvykem, přeci jenom kapacity i možnosti většiny lidí nejsou nafukovací. Obvykle se jedná o jedno speciální zvíře. Někteří trenéři také drží dlouhodobě své oblíbence jako učitele pro nově příchozí. Jsou také případy, kdy dotyčný koník je vyhlídnut už před koncem dostihové kariéry a předem zamluven.

Protože náš dostihový provoz je velmi malý a ve většině stájí trenérů podupává pár zvířat, a ty největší mají maximálně 60 koní v tréninku (např. pan Váňa má aktuálně registrováno 57 koní, úspěšný rovinový trenér V. Luka 41, pan Holčák 29 atp.), nejedná se tudíž o poněkud odosobněný provoz (jako např. někde v zahraničí, kde často top trenéři mají stovky koní a fluktuace je tam vysoká), a tak si trenéři, ošetřovatelé i jezdci koně často pamatují i po mnoha letech. Lidem z dostihového prostředí není obvykle jedno, jak ti koně končí.

Mnozí z vás spíše než koně rovinové znají ty překážkové díky Velké pardubické. V naší největší překážkové stáji mnohonásobného vítěze Velké pardubické pana Váni se otázka vyřazených koní řeší následovně. Pokud koně běhání nebaví nebo je zraněný, případně je už rozhodnuto o prodeji (bývá nabídnut již ze stáje), odchází mimo centrálu na pastviny k bývalé ošetřovatelce pana Váni, kde se rozhodne o dalším osudu koně. V případě potřeby je kůň redrezúrován, nachystán do sportu a prodán. Jindy je často darován (nebo levně prodán) někomu po referenci známých z okolí, případně pokud ho chce - vlastní ošetřovatelce koně. Na některé zvláště oblíbené koně je dokonce něco jako „pořadník". Takhle se bez problémů udávají koně z obří centrály už mnoho let, a to i koně, kteří nejsou zrovna zlatíčka.

Možná někoho bude zajímat, jak se mají např. bývalí vítězové Velké pardubické: Registana je v chovu stáje Wrbna, Vronsky uhynul loni po dlouhodobém pěkném důchodu placeném svým majitelem Viktorem Komárkem na pastvě u pana Knora, Decent Fellow zůstal ve stájích pana Váni jedné slečně, Maskul tráví důchod v Oblekovicích, kde vozí děti; Sixteen je prozatím jako rekreační kůň v Suchdole pro vnučku majitele a známý Peruán má doživotní rentu ve stáji Zámrsk. Někteří z vás pamatují třeba ještě Barbaresca, tak jeho příběh i některé další příběhy ex-dostihových koní si můžete přečíst zde.

Barbaresco

Jinak abych byla aktuální, letos si majitel k sobě vzal znamenitého koně Iryklona, někdejší sprinter roku Line Honey našel trvalý domov u svých chovatelů, stáj CK Martin Tour umístila svého dlouholetého reprezentanta Lorda Silvana do chuchelské učňovky atd. Pěkný důchod se chystá i pro trojnásobného vítěze Velké pardubické Tiumena.

Celkově, pokud si mohu dovolit shrnout, je zde většinou snaha koně dobře udat, i když to znamená, že půjde zadarmo nebo za velmi nízkou cenu. Nikdo normální nechce, aby se kůň, do kterého je zainteresován ať už jako majitel, trenér, jezdec či nejčastěji ošetřovatel, měl špatně. Samozřejmě je ideální, aby vyřazený kůň nezabíral box v dostihové stáji příliš dlouho, a aby byl prodán co nejdříve; a ne každé darování či levný prodej se vydaří podle představ majitele nebo alespoň stájového personálu; a smutnému kolečku koně po majitelích pak už nelze zabránit. Nic není růžové a to, co jsem vám předestřela v předcházejících řádcích, platí za ideálních okolností. Ale tak tomu je i v nedostihovém prostředí.

Jaké zkušenosti máte ve vašem sportu (drezúra, všestrannost, skoky, western, ...)?

Příští díl bude věnován speciálnímu a velmi dobře zakořeněnému mýtu, že dostihoví koně jsou jenom kasičky na peníze, realita je ovšem jinde.

Podobné články

Obsahem této kapitoly bude zřejmě nejožehavější téma týkající se dostihových koní, a tím je trénink ve velmi raném období - ve věku dvou let. Účelem…

Máloco je kolem koní tak pevně spojeno s příchutí neřesti, pikantnosti a sebezničení. Sázky na dostihové koně zničily mnoho lidských osudů a bývají…