Ve skutečnosti jsou v sousedících chovatelských plemenných knihách, kterými jsou holštýnská a hannoverská PK, noví hobby chovatelé obviňováni z naprosto protikladného chování. Hannoverští noví chovatelé jsou viněni z toho, že připouštějí pouze mladými „módními" hřebci, a ignorují staré prověřené hřebce, kteří si již dokázali udělat jméno. V sousedním Holštýnsku je stejná skupina - tedy noví chovatelé - viněna z přílišného inklinování k starším prověřeným hřebcům a nedávání šance mladým hřebcům, aby se prosadili. Oba lamenty spojuje jedno, a to stesk po moudrých chovatelích minulosti.

Holštýnští chovatelé omezili připouštění pro tzv. „velkou trojku", což jsou Contender, Corrado a Cassini, a to na 350 klisen pro každého z nich. Pokud chcete například připouštět Contenderem, museli jste v minulém roce využít mladého plemeníka, a akceptovány jsou pouze klisny s vysokým podílem plnokrevné krve. V roce 2006 bylo na 700 žádostí o připouštění Contendrem, tedy dvojnásobek přijatých.

V hannoverském chovu je problém přimět chovatele, aby využívali starší hřebce, v holštýnském chovu je problém je přimět, aby využívali mladé hřebce...

Co k tomu říká Norbert Boley, který vede holštýnský chov?

„V našich chovatelských oblastech je velký rozdíl. Trh ostatních plemenných knih je více směřován na drezurní koně a snadněji se jim prodávají hříbata - jsou pěkná a mají dobrý pohyb. V naší oblasti lidé preferují chov skokových koní, a pokud má výsledný produkt dobrý původ, má na trhu výhodu. Pohyb není tak důležitý, více se věří v linie. Pokud budete mít hříbě po hřebcích, jako je Contender nebo Capitol, před deseti lety by to byl Landgraf, pak máte poměrně velkou pravděpodobnost, že z něj bude skokan, a to dělá trh. Tohle s hříbaty po mladých hřebcích nedokážete, neboť nikdo o jejich potomcích nic neví. A to je rozdíl mezi naším holštýnským chovem a ostatními PK."

Povzbuzujete chovatele, aby využívali mladší hřebce - pokud chtějí připouštět Contenderem, musí také připouštět mladým hřebcem...

„Naši chovatelé mají velký zájem o připouštění staršími hřebci, protože mají téměř 100% garantováno, že na jejich hříbatech vydělají. Proto chtějí všichni chovatelé tyto hřebce využívat, chov s nimi je jednoduchý. Vymysleli jsme proto takovou kombinaci, která nám dává šanci zapojit do chovatelského systému také mladé hřebce, a v tuto chvíli také dobře funguje. Je to akceptováno, neboť pokud bychom nyní nedali šanci mladým hřebcům, neměli bychom šanci produkovat špičkové plemeníky pro období za cca čtyři nebo pět let."

„Stejná diskuze proběhla před deseti lety, kdy jsme měli hřebce Cor de la Bryѐre, Lord a Landgraf, coby tři hrdiny. Každý se ptal, co budeme dělat, až tu nebudou? Museli jsme navrhnout a začlenit některé mladé hřebce, a uspěli jsme. Dnes je situace kolem chovu koní ještě extrémnější než před deseti lety. Díky inseminaci mohou plemenní hřebci připustit mnohem více klisen. Musíme být opatrní, neboť nemáme v chovu jen tři nebo čtyři plemenné hřebce - tak, abychom v budoucnu měli také dobré mladé hřebce."

Je počet klisen, které může hřebec připustit, limitován?

„Momentálně je limit pro starší prověřené hřebce 350 klisen. Plemeníci nám musí dokázat, že dokáží zplodit kvalitní potomky, ne jen jednoho mimořádného, než je necháme připustit více klisen. Vždy musíme pracovat s ohledem na ne příliš vysoký počet našich chovných klisen - v hannoverském chovu je jich téměř 20 000, zatímco u nás 7 500. Je to pro nás tedy úplně jiný svět a musíme být opatrnější. Také z pohledu marketingu. Je mnohem zajímavější, když máte každý rok cca 250 hříbat po Contendrovi nebo Cassinim, takže je můžete lépe prodat. Pokud by jich bylo 500 nebo 700, nebyla by po nich taková poptávka. Kolik klisen smí mladý plemenný hřebec připustit, záleží na jeho výkonu. Po výkonnostních zkouškách začínají s 80, postupem času mohou připustit 150 klisen a největší skok je na oněch 350 klisen, což ovšem dokáže jen pár plemeníků."

Jak odlišné od hannoverského chovu, kde se chovatelé sbíhají k šampiónům körungů předchozího roku, tedy tříletým hřebcům, kteří tak mohou připustit i na 500 klisen každý, zatímco starší hřebci jsou do značné míry ignorováni.

„Je to bláznivé," souhlasí držitel plemenných hřebců, Ingo Pape, „všechny chovatele zajímá, jaké nové plemenné hřebce budete mít tento rok. U plemeníků, jako je například Davignon, víte, jaké potomky produkují a na jaké klisny pasují, ale chovatelé o něm nechtějí ani slyšet!"

Tento trend zasáhl také Zangersheide v Belgii. V červnovém vydání „Z Magazine" roku 2008 varoval Leon Melchior:

„Každý rok se z mladých plemenných hřebců stávají hity. Počet objednávek inseminačních dávek některých z nich se pohybuje dokonce ve stovkách, což je poptávka, kterou můžeme těžko pokrýt. Chovatelé by neměli zapomínat na plemenné hřebce, kteří se dokázali prosadit ve špičkovém sportu, dokázali v minulosti zplodit prvotřídní skokové koně. Byla by škoda, kdybychom se kvůli mladým slibným hřebcům příliš odchýlili od základu, na němž byla postavena PK Zangersheide. Velmi dobře našim chovatelům rozumíme, neboť jsme spoluodpovědní za nové trendy (využití nové krve). Děláme to tak v našem vlastním chovu. Ale během let jsme došli k poznání, že by bývalo bylo lepší mít více našich klisen, alespoň 60 %, připuštěných staršími hřebci, jako jsou Coriano Z, Candillo Z nebo Caretano Z a Chellano Z."

Německo je mezi všemi evropskými zeměmi unikátní v počtech teplokrevných klisen, které každý hřebec během roku připustí - to je totiž přísným tajemstvím. Plemenné knihy mají dohodu s FN, které zakazuje zveřejnění počtů klisen u jednotlivých hřebců, přestože Klaus Miesner z FN míní, že by tyto údaje měli mít chovatelé k dispozici. Zástupci jednotlivých plemenných knih ale argumentují, že by zveřejnění těchto údajů mohlo vést k ještě většímu trendu masivního připouštění „hvězdami současnosti".

Je ale např. obecně známo, že hannoverský vítěz körungu z roku 2006, Hotline působící u Paula Schockemöhla, připustil během své první připouštěcí sezóny 800 klisen. A tento trend je možné sledovat nejen u chovatelů hannoverských koní, ale také u vestfálských a ještě více oldenburských koní.
Vedení hannoverského svazu přistoupilo ve snaze tento trend omezit k výjimečnému kroku, od roku 2008 tak není vyhlašován vítěz hannoverského körungu mladých hřebců. Doufalo se, že chovatelé tak nebudou využívat pro své klisny jen vítězného hřebce, ale více různých mladých hřebců. Dle mého budou chovatelé i nadále pro své klisny vybírat ty nejdražší hřebce - což dává bohatým majitelům hřebců skvělou příležitost pro manipulování s trhem.

Zástupci holštýnského svazu tento „módní chov" odmítají coby šílenost, ale i tak by si přáli, aby jejich chovatelé dali mladým hřebcům šanci, a vzpomínají přitom na „staré dobré chovatele". Všude je to stejné.

Ozývají se ale i nesouhlasné hlasy. Francouz Arnaud Evain byl vždy svůj a není si příliš jist následky změny: „Nejsem si jist, kolik vědomostí se během této změny ztratilo. To, že někteří tradiční chovatelé, kteří své koně znali skrz naskrz, mizí, přece neznamená, že se chovatelské povědomí ztrácí. Mnoho nováčků v chovu se do něj vrhá s vášní, mnohem větší než jakou měli chovatelé dříve, takže bych se toho nebál."

Další, kdo zpochybňuje mizející „chovatelské povědomí", je Ludwig Christmann z hannoverského svazu: „Nemám rád kontroverzi mezi starými dobrými chovateli a novými naivními hobby chovateli. Myslím si, že je to romantizování si starých chovatelů a je to nefér vůči nováčkům. Souhlasím s Arnaudem Evainem, že bylo mnoho špatných starších chovatelů a je mnoho dobrých nových chovatelů. Potřebujeme nové lidi, kteří s chovem koní začínají, a myslím, že máme dobrou kombinaci obojího. V naší chovatelské oblasti je tendence nových generací přebírajících staré chovné farmy být více a více profesionální. Nabízí své služby v oblasti chovu a ustajují klisny po celý rok. Klisny na jejich farmách jsou znovu připouštěny, hříbata si sami odchovávají - především s ohledem na globalizaci chovu koní se mi to zdá jako velmi dobrý byznys. Např. chovatelé, jako jsou Jens Meyer nebo Hans Heinrich Brüning - chovy jako jsou ty jejich jsou velmi důležitým zdrojem vědomostí a zkušeností pro nové chovatele."

Souhlasím s Arnaudem i Ludwigem. Dělal jsem rozhovory s mnoha z těch „starých moudrých chovatelů", z nichž někteří byli ti nejvíce oslavovaní a známí, a s rozčarováním jsem zjistil, že většina z nich prostě měla štěstí. Když chováte skokové koně a jen tak mimochodem vám z toho vznikne chovné stádo klisen, které produkují špičkové drezurní koně, vypovídá to o vaší moudrosti a znalostech? Pokud se pohádáte s místním držitelem hřebců a další rok tak svou klisnu připustíte plemeníkem u jeho konkurenta a z toho hříběte se stane šampión - nebo ji připustíte určitým hřebcem, protože je levnější než ostatní alternativy - je to o moudrosti nebo o štěstí?

Pravdou je, že většina tradičních chovatelů neměla moc na výběr. V 80. letech byli schopni své klisny vzít na oblastní přehlídku či závody a rozhodně nebylo v jejich silách ji tahat až na druhý konec země při hledání plemeníka dle jejich výběru. Připouštěli těmi hřebci, které do jejich oblasti vedení dané plemenné knihy posílalo. A s ohledem na množství selhání komisí hlavních plemenných knih právě u výběrů hřebců do plemenitby, kdy nebyli schopni rozpoznat budoucí špičkové plemeníky, kteří se na körunzích objevili, se musíte nad moudrostí „starých dobrých" chovatelských poradců zamyslet.

Tu a tam zástupce plemenných knih prosím, aby mě takovým proslulým tradičním chovatelům představili, a nejčastěji skončím na farmě, kde se sice koně chovají po generace, ale většinou chov vede člověk, který je potomkem tradičních farmářů, ale má univerzitní diplom, spravuje vícejazyčné webové stránky a marketingovou strategii vede mezinárodním směrem.

Mnoho starších chovatelů s jednou či dvěma chovnými klisnami zažívá v současnosti komplikace s prodejem jejich potomků, ale často je to způsobeno jejich nenasytností. Mají pěkné starší klisny, které po připuštění mladými moderními plemeníky plodí velmi pěkná hříbata a místo, aby si nechali jednu z klisniček pro vylepšení svého chovného stáda, ji prodají a chovají dál na těch starých. A tak je tomu každý rok. Ve výběhu pak vidíte krásnou ročku, zatímco hříbě vedle klisny vypadá jako by uteklo z "muzea teplokrevníka". Proč? Protože ta stará klisna může (samozřejmě s vlivem daného plemeníka) porodit moderního koně nebo také „dinosaura", jako je ona sama. A problémem pro kupce pěkné klisničky z takové matky je ten, že může dávat potomky, kteří se budou podobat své babičce...

Věřím, že noví chovatelé, kteří jsou připraveni zaplatit odpovídající částky za kvalitní mladý chovný materiál, mají pravděpodobně větší šanci na úspěch. Věřím, že mezi „starými dobrými" chovateli byli i ti ignorantští, a že mezi těmi novými jsou i ti, kteří důsledně a opatrně promýšlejí svůj chovný program...
Což mi připomíná rozhovor s jedním z největších a nejúspěšnějších německých obchodníků s koňmi, kdy jsem poznamenal, že je zvláštní, že mnoho velmi chytrých podnikatelů při koupi koně nechává onen rozum v kanceláři. A on mi s úsměvem přitakal.