Můj kůň je tlustý?

16. 8. 2018 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Ideální nastavení krmné dávky je téma, se kterým se potýkají spíše drobní chovatelé a hobby jezdci, než ti, kteří se svými koňmi aktivně sportují na vyšší úrovni. Sport je v této souvislosti kapitolou sám o sobě, protože vhodně nastavená krmná dávka úzce souvisí s výkonností. Sportovci všech disciplín mají v krmných dávkách, a potažmo i kondici svých koní, obvykle o něco více jasno než majitelé koní rekreačních. Ovšem výživný stav některých úspěšných drezúrních koní ukazuje, že ani ve sportu tomu tak nemusí být vždy.

Máme-li sestavit vhodnou krmnou dávku, musíme vzít v úvahu mnoho faktorů, věkem a plemenem koně počínaje a typem, charakterem a množstvím práce konče. Sestavení krmné dávky je tedy vždy nejen věda, ale i umění. Věda nám v této souvislosti odpoví na otázky týkající se krmivářských zásad a nutričních požadavků, ale ve výsledku budete muset být vy onen "alchymista a umělec", který dokáže do krmné dávky svého koně promítnout jeho individuální požadavky. Každý kůň je totiž jiný, co je pro jednoho málo, pro jiného může být až moc. Někteří jedinci mají metabolismus nastavený v režimu diesel a jiní létají na kerosin. Dokážeme ale skutečně správně vyhodnotit, jaké mají naši koně požadavky? Jsme při posuzování kondice svého koně schopni být objektivní? Umíme sestavit vhodnou krmnou dávku?

Zajímavý pohled na toto téma přináší výsledky studie švýcarského vědeckého týmu Bernské zemědělské univerzity (Bern University of Applied Sciences School of Agricurtural, Forest and Food Sciences), vedený BSc. Marií Pfammatter, jejíž závěry publikoval časopis The Horse v článku "Many Owners Don't Realize Their Horses are Fat":

"Milujte své koně takové, jací jsou, i přes všechny jejich nedokonalosti. Pokud jde ale o jejich kondici, snažte se je vidět jasně, buďte objektivní. A pokud je to možné, zkontrolujte jejich váhu měřitelnými metodami," vzkazují nám švýcarští vědci.

"Majitelé koní, kteří se účastnili naší studie, neměli tendence zaznamenat u svých koní obezitu, ačkoliv byla pro nás, vědce, zcela zřejmá," říká Marie Pfammatter z Bernské univerzity aplikované vědy zemědělské, lesnické a potravinářské ve Švýcarsku. Marie Pfammatter a její kolegové navštívili 51 privátních stájí a požádali majitele o zhodnocení výživné kondice jejich koní. Kondici svých koní měli vyhodnotit podle šestibodové stupnice, přičemž stupněm šest byla obezita.

Vědecký tým se rozhodl nepoužívat běžně užívanou metodu bodového hodnocení kondice koní, aby tak neovlivnili odpovědi respondentů. Souběžně vědecký tým ohodnotil tytéž koně obdobnou metodou. Následně bylo uskutečněno porovnání dosažených výsledků.

Studie zjistila značné nesrovnalosti mezi výsledky, které poskytli vlastníci koní a výzkumní pracovníci. Bylo zjištěno, že 27,5 % hodnocených koní trpělo významnou nadváhou nebo obezitou a jejich skóre bylo nejméně na úrovni 5 v šestibodové stupnici. Žádný majitel ale u svého koně vyšší číslo než pět neuvedl. Studie tedy prokázala, že vlastníci koní, kteří se účastnili studie, měli tendenci podceňovat výživný stav svých koní.

Je zajímavé, že výzkumníci nenalezli žádnou korelaci mezi "výživným stavem" majitelů a jejich koní, což by bylo možné očekávat.

Jako vedlejší poznatek však studie zaznamenala velký rozdíl v úrovni obezity mezi koňmi příslušejícími k plemeni "Franches-Montagnes" (švýcarské plemeno Freiberger) a švýcarským sportovním plemenem "Demi - Sang" (švýcarský polokrevník, druhé nejčastěji chované plemeno ve Švýcarsku, ke kterému náleží 20 % všech hříbat narozených ve Švýcarsku - jedná se o vysoce výkonné sportovní plemeno, které vzniklo jako produkt křížení klisen starých švýcarských plemen a hřebců dovezených z Francie, Německa a Švédska - pozn. překladatele). Studie prokázala, že téměř 50 % čistokrevných Freibergerů mělo nadváhu nebo bylo obézních, ve srovnání s pouhými 8 % u švýcarského plemene "Demi-Sang". Tento rozdíl ale není překvapující, protože Freiberger je rustikální, mimořádně nenáročné plemeno, které je díky svým genetickým předpokladům schopno lépe zužitkovávat krmivo.

Je tedy velmi významné vyvážit krmné dávky koní podle jejich potřeb a ujistit se, že jejich složení odpovídá individuálním požadavkům. Je také třeba, aby se tato informace dostala k majitelům koní, protože je důležité, aby právě oni více přemýšleli o možné obezitě svých koní a byli schopni rozpoznat její příznaky a to, pokud je to možné, měřitelnými metodami, protože jen ony jsou schopny podat objektivní informaci.

Obezita & podvýživa?

Obezita je epidemický problém v rozvinutých částech světa. Studie dokládají, že například v USA asi 33 % dospělých Američanů, 25 až 40 % amerických domácích mazlíčků a asi 19 až 32 % amerických koní lze hodnotit jako obézní.

Obezitu nelze bagatelizovat. Objektivita je v tomto případě mimořádně důležitá, protože nadváha s sebou přináší dlouhou řadu závažných zdravotních komplikací a rizik. Obézní koně mají nejen nižší výkonnost, ale objevují se u nich i změny v termoregulaci, abdominální lipomy, tukové nádory, objevuje se a rozvíjí inzulínová rezistence, Cushingova choroba, ortopedické problémy nebo akutní a chronická laminitida.

Přestože je ale téma obezity u koní skloňováno dnes a denně jak v tištěných, tak i v internetových médiích, a jedná se o závažný problém, neměli bychom nikdy při sestavování krmné dávky padnout do režimu "i málo je moc" a "pastva stačí".

V poslední době je až příliš často možné se setkat s majiteli koní, kteří v obavách z obezity a z ní plynoucích zdravotních potíží nastavují svým koním krmnou dávku, která je nedostačující nebo dokonce zcela nevhodná. Výsledkem jsou koně, kteří sice mají nadouvající se obří senná břicha, ale rýsují se jim žebra, nedisponují svalovou hmotou, mají nekvalitní rohovinu a matnou srst.

Jiným extrémem jsou koně, kteří, přestože reálně "tlustí" jsou, mají zdravotní problémy, související s nevhodně sestavenou krmnou dávkou. Do této kategorie patří nejčastěji ročci, mladí koně a chovné klisny, ale nelze říci, že mezi rekreačními koňmi se s tímto jevem nesetkáváme.

Každý majitel koně by měl mít alespoň "minimální" povědomí o základních zásadách výživy koní. Informace z nerelevantních zdrojů, kdy "jedna teta na Facebooku povídala", k odpovědnému vlastnictví koně skutečně nestačí.

Experimentovat v mnoha věcech můžeme, ale tento přístup právě v souvislosti s výživou nelze doporučit. Nechte si poradit odborníkem, najděte si důvěryhodný zdroj! Chybovat lze v příliš mnoha věcech a následky nevhodně sestavené krmné dávky nemusí být vždy možné či snadné odstranit. Koně jsou zvířata citlivá, nedostatečná výživa, překrmování, neodborné obohacování krmné dávky tu tím a jindy oním, mohou mít i fatální následky.

Suplementy i na pastvě

I pokud koně paseme na kvalitní pastvině, a to nyní, ke konci extrémně suchého léta, nejspíše nepaseme, nikdy bychom neměli zapomínat na dotaci suplementy. Skutečnost je taková, že jak obézní lidé, tak i obézní koně mohou trpět podvýživou. Jak je to možné?

Není podvýživa jako podvýživa

Podvýživu dělíme na tzv. protein-kalorickou (typickým příkladem jsou u lidí pacienti s mentální anorexií, tedy ti, kteří jsou kost a kůže) a na proteinovou malnutrici. V případě, že člověk trpí proteinovou malnutricí, nemusí vypadat podvyživeně, může být dokonce i jednoznačně obézní, ale vyšetření krve odhalí nízkou hladinu krevních bílkovin. Tento typ podvýživy není v našem lidském světě nic mimořádného, objevuje se naopak například u lidí, kteří pravidelně drží redukční diety, poměrně často. Protože ale tento typ podvýživy není "dobře viditelný", může probíhat i delší dobu, aniž by byl rozpoznán, a může se stát závažnou komplikací zdravotního stavu. Problémem ale nebývají jen s proteiny.

Obézní lidé mohou být ohroženi i nedostatečným příjmem některých vitamínů a minerálů. Velmi nebezpečný je například dlouhodobý nízký příjem vápníku a hořčíku, který se projevuje nejen vznikem svalových křečí, ale způsobuje i rozvoj osteoporózy. Co se týká jednoho savce, týká se zákonitě i jiného.

Optimální krmná dávka koně tedy musí obsahovat odpovídající množství energie, dostatečné a vybalancované množství proteinů (proteiny jsou složené z aminokyselin - zásadní význam má lyzin, který se například promítá i do porodní hmotnosti hříběte a ovlivňuje produkci mléka u klisny, a treonin, esenciální aminokyselina, kterou živočichové musí přijímat v potravě), vitamínů a minerálních látek.

Minerální látky jsou důležitou složkou výživy, přestože nemají žádnou energetickou hodnotu. Mají význam pro růst a tvorbu tkání, aktivují, regulují a kontrolují látkovou výměnu v těle a také se spoluúčastní na vedení nervových vzruchů. Rozdělujeme je, dle potřebného množství, na makroelementy (vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, chlor a síra), mikroelementy (železo, jód, zinek, měď, mangan, chróm, selen) a stopové prvky (křemík, vanad, nikl, bor).

Každý z těchto prvků zastává v organismu koně nezanedbatelnou úlohu, a proto je nutné se jejich obsahem v krmné dávce obzvláště u chovných a mladých koní zabývat.

Jen pro nastínění významu zásobení organismu minerálními látkami se zmíním o významu vápníku a fosforu. Při deficitu vápníku se objevují například svalové křeče, poruchy motoriky, zvýšená lámavost kostí, osteoporoza, změny v pH krve, krvácivost, zpomalení srdečního tepu nebo poruchy nervové soustavy (lekavost).

I vzájemný poměr vápníku a fosforu je významná veličina. Poměr mezi těmito dvěma prvky by měl být 1,2-2 : 1, u mladých zvířat pak ideálně 1,6 : 1. Poměr těchto látek by neměl klesnout pod 1 : 1. Tento poměr není nevýznamný. Pro příklad. Nadbytek fosforu znemožňuje ukládání vápníku v kostech, nadbytek vápníku zase snižuje schopnost organismu využít hořčík, mangan a zinek. Přestože kvalitní pastva a kvalitní seno by měly obsahovat vápníku a fosforu dostatek, nemusí tomu být tak vždy. Rizikovou kategorií jsou opět především březí a laktující klisny a mladí koně v růstu.

Půdní podmínky České republiky nejsou zárukou, že pastevní porost nebo seno zajistí dostatečnou suplementaci ani dalším minerálními látkami. V krmné dávce, opět především chovných a rostoucích koní, chybí nejčastěji síra (zdrojem jsou kvalitní bílkoviny - sirné aminokyseliny), železo (zdroj motýlokvěté rostliny, jadrné krmivo), měď (několik studií prokázalo souvislost mezi nízkou hladinou mědi v krevním séru a zvýšeným výskytem vývojových ortopedických onemocnění, např. osteochondróz) a mangan (pozitivní vliv na růst, vývoj a reprodukci, nadbytek snižuje využití železa, s následným rozvojem anémií, zdroj otruby, kvalitní pastva).

V centru naší pozornosti by měl být také selen. Metabolismus selenu je úzce spojen s metabolismem vitaminu E. Selen je obsažen i v enzymu účastnícím se přeměny hormonu štítné žlázy na tyroxin, který má vliv na metabolismus, především v souvislosti s vývojem a růstem organismu. Selenem lze, protože přechází do organismu přes placentu, hříbata zásobit prostřednictvím matky. Jeho nedostatek způsobuje, například u novorozených hříbat, svalovou slabost, srdeční problémy, ataxii, hříbata se nemohou po porodu postavit, projevují neochotu sát či nejsou schopna sát. Ovšem i zde velký pozor při dávkování - nadbytek selenu může způsobit akutní otravu.

Výživným stavem svých koní se tedy musíme zabývat komplexně, a to i u dobře krmitelných plemen koní a pony. Nelze se zaměřit pouze na to, zda jsou hubení nebo tlustí.

Skutečnost, že je kůň "tlustý", neznamená, že je a bude zdravý. Množství mladých koní, které mají vývojové ortopedické poruchy a jiné zdravotní problémy, by mohlo být nižší, pokud by si majitelé a chovatelé uvědomili, že výživa koní není černobílá magie, ale vědní obor, a podle toho k výživě svých koní přistupovali.

Jak zdravě a efektivně vrátit obézním koním jejich ideální hmotnost? Na toto kontroverzní a "velké téma" se podrobněji podíváme zase někdy příště.

Podobné články

Kdo z nás by neznal jásavě žluté pampelišky, které na pár jarních týdnů doslova zaplaví naše pastviny, louky a zahrady. Pampeliška lékařská ale není…

Když se vás zeptá nekoňák, co to je lonžování, pravděpodobně mu odpovíte něco ve smyslu, že kůň na opačném konci lonže běhá kolem vás dokola.…