Autor článku: Redakce Equichannel, Gabriela Rotová
Zimní období přináší pro majitele koní specifická rizika, která by se neměla podceňovat. Příspěvky na sociálních sítích v posledních dnech stále častěji upozorňují na nehody spojené se silnými mrazy – od propadnutí koní na vodních plochách až po pády na zledovatělých cestách. Kůň, na rozdíl od jiných zvířat, nedisponuje biomechanikou, která by mu umožnila efektivně korigovat podklouznutí, což z ledu činí jeden z nejrizikovějších povrchů vůbec.
Zde je přehled hlavních rizik a doporučený postup při řešení krizových situací.
1. Zrádná vodní hladina ve výbězích
Velkým nebezpečím jsou zamrzlé kaluže, jezírka a vodní toky přímo ve výbězích nebo v jejich těsné blízkosti.
Neviditelná past: Tenká vrstva ledu, často poprášená sněhem, je pro koně opticky nerozeznatelná od pevné země.
Riziko propadnutí: Led pod vahou 500–600 kg okamžitě praská. Hrany ledu mohou způsobit hluboké lacerace (tržně-řezné rány) na distálních částech končetin. Vzhledem k minimálnímu svalovému krytí v této oblasti hrozí bezprostřední nebezpečí přetětí šlach flexorů či extenzorů a poškození cévního zásobení. V případě hlubší vody hrozí rychlé podchlazení a vyčerpání zvířete.
Kritickým rizikem je jak volný, tak řízený pohyb na zledovatělém povrchu. Pokud koni podklouznou nohy a dojde k jejich nekontrolovanému rozjetí do stran (násilná abdukce), vznikají specifická zranění měkkých tkání i skeletu, jejichž léčba je komplikovaná a prognóza často nejistá.
Možná traumata pohybového aparátu:
Ruptura adduktorů (svalů vnitřního stehna): Při rozjetí zadních nohou dochází k extrémnímu tahu na svalové skupiny, které zajišťují přitažení končetiny k tělu (m. gracilis, m. adductor, m. pectineus). Dochází k parciálním až totálním rupturám (přetržení) svalových vláken.
Klinický obraz: V místě vzniká masivní edém (otok) a hematom. V těžkých případech je hmatatelný defekt ve svalovině.
Prognóza: Hojení probíhá tvorbou fibrózní tkáně, která postrádá elasticitu původního svalu. To může vést k trvalému zkrácení kroku a limitaci sportovního využití.
Fraktury pánve a kyčlí: Pokud měkké tkáně tah nevydrží nebo kůň tvrdě dopadne na bok na neelastický podklad, hrozí poškození skeletu.
Fraktura kyčelního hrbolu (Tuber coxae): Časté zranění při pádu na bok. Dochází k odlomení části kosti kyčelní. Hojí se obvykle vazivovým svalkem, ale zanechává trvalou asymetrii pánve (kosmetická i funkční vada).
Fraktura acetabula (jamky kyčelního kloubu): Velmi závažné intraartikulární (vnitrokloubní) zranění, které může vést k rozvoji těžké artrózy a trvalé bolestivosti.
Poškození vazů a nervů: Při extrémní abdukci hrozí přetržení oblého vazu stehenní kosti (ligamentum capitis femoris), což vede k luxaci (vykloubení) kyčelního kloubu. Závažnou komplikací je poškození nervů, typicky nervus obturatorius, který prochází pánví. Jeho zhmoždění či přerušení vede k paréze až paralýze adduktorů – kůň není schopen udržet nohy pod sebou a ty se mu samovolně rozjíždějí, i když kosti zůstaly nepoškozeny.
3. Uvíznutí na ledu a nemožnost vstát
Specifickou situací je pád koně na souvislé ledové ploše, kde zvíře není schopno vstát. Kůň se instinktivně snaží zapřít kopyto o pevný podklad, ale na ledu končetiny prokluzují. Zvíře se rychle vysiluje, v panice kope kolem sebe a mlátí hlavou o zem (tzv. thrashing), čímž si může způsobit sekundární traumata – typicky poranění očí, lebeční traumata či zlomeniny končetin vlastní silou.
Jak postupovat při nehodě?
Pokud se kůň propadne do vody nebo nemůže vstát z ledu, je nutné zachovat chladnou hlavu a dbát na vlastní bezpečnost.
Volejte hasiče (150 nebo 112): Nesnažte se koně vyprostit vlastními silami, pokud hrozí riziko úrazu. Jednotky Hasičského záchranného sboru (HZS) jsou dnes na záchranu velkých zvířat školeny a disponují technikou, manipulátory i speciálními sítěmi pro šetrné vyzdvižení a transport koně.
Zajistěte trakci: Pokud kůň leží na ledu, prioritou je změnit povrch. Pokud je to bezpečné (přistupujte vždy od hřbetu, nikdy ne od kopyt!), podsypte mu pod nohy a tělo písek, hlínu, piliny nebo podložte deky či koberce. Cílem je umožnit mu oporu při pokusu o postavení.
Udržujte klid: Snažte se koně uklidnit hlasem a fixací hlavy zamezit zbrklým a opakovaným pokusům o vstávání, dokud není povrch zajištěn nebo nedorazí odborná pomoc.
Rizika zimních vyjížděk
Mnoho úrazů se stává ve chvíli, kdy jezdec podlehne romantické představě cválání v čerstvém sněhu. Pod bílou pokrývkou se často skrývá překvapení v podobě ledových ploten nebo zmrzlých kolejí od traktorů.
Pravidlo známého terénu: V zimě platí striktní zásada: Jezděte jen tam, kde bezpečně víte, co je pod sněhem. Pokud terén neznáte nebo jste ho neviděli před napadnutím sněhu, neriskujte. Stačí jedna skrytá louže, která se změnila v kluziště, a kůň ve vyšší rychlosti nemá šanci zareagovat.
Vodní plochy jsou tabu: Nikdy, za žádných okolností, nevstupujte s koněm na zamrzlé vodní plochy, i kdyby led vypadal pevně. Bodové zatížení koňským kopytem je enormní a led, který unese člověka, pod koněm praskne.
Past jménem asfalt: Zvýšenou opatrnost vyžadují přejezdy silnic. Asfalt může být pokrytý neviditelnou vrstvou tzv. černého ledu. Pro okovaného koně bez ozubů či hrotů se taková silnice mění v kluziště, kde ocelová podkova funguje jako brusle.
Výstupy a sestupy: V kopcovitém terénu ztrácí kůň na kluzkém podkladu stabilitu mnohem snáze. Při výstupu hrozí podklouznutí zadních i předních nohou, při sestupu nekontrolovaný pád. Pokud si nejste jisti povrchem, vyhněte se v tomto období prudkým svahům obloukem.
Prevence je základ
Management výběhů: Projděte výběhy. Veškeré vodní plochy či místa s akumulací vody, která mohou zamrznout, nekompromisně oploťte.
Údržba komunikací: Kritická místa (vstupy do výběhů, okolí napáječek) pravidelně ošetřujte inertním posypem (písek, štěrk).
Kování: U kovaných koní v zimním režimu konzultujte s podkovářem aplikaci ozubů, vidiových hrotů nebo protiskluzových podložek. Hladká podkova na ledu zcela eliminuje přirozenou trakci kopyta. Možným řešením je i sundání podkov.
Omezení pohybu: V případě extrémních klimatických podmínek (ledovka) je z veterinárního hlediska bezpečnější dočasně omezit pohyb koní na zpevněné a ošetřené plochy. Žádný výběh nestojí za riziko fatálního traumatu pohybového aparátu.
Zimní období klade na management koní vysoké nároky. Ačkoliv je volný pohyb pro koně přirozený a žádoucí, v situaci, kdy se výběhy a cesty mění v ledové plochy, musí zvítězit opatrnost nad rutinou. Anatomie koně není uzpůsobena pro pohyb na kluzkém povrchu a jediné špatné šlápnutí může vést k nezvratným poškozením pohybového aparátu. Buďte proto o krok napřed, sledujte předpověď počasí a nepodceňujte preventivní opatření. Prevence je v tomto případě vždy levnější a snazší než řešení následků úrazu.
