Mistrovství ČR v drezuře 2011

Mistrovství je vždy třídenní a skládá se z dvoukolové soutěže dětí (úlohy DD a DJ drezurního stupně L) a tříkolových soutěží mladších a starších juniorů (obtížnost S, dvakrát úloha JD), mladých jezdců (obtížnost ST, úlohy SG a YJ) a seniorů (obtížnost T, úloha IM1). Třetím kolem všech tříkolových soutěží je divácky nejatraktivnější volná sestava na hudbu na dané úrovni. Tak tomu bylo i tentokrát a koně i jezdce navíc sužovalo pořádné parno.

Součástí bývá i seniorská soutěž družstev, tak neblaze loni proslulá. Letos se nekonala pro nedostatek přihlášených družstev. Stejný osud postihl i věkovou kategorii mladších juniorů. Byly přihlášené pouze tři účastnice na čtyřech koních a den před mistrovstvím došlo k nešťastnému úrazu jedné z mladších juniorek. Soutěž proto musela být zrušena. Čím to, že se letos našly jen tři zájemkyně o tuto soutěž, která dříve bývala vcelku zastoupená? Došlo ke změně pravidel ČJF a namísto dříve ježděné pákové úlohy JU bylo v dubnu ohlášeno, že junioři pojedou úlohy S0 a S1 na uzdečce. Nedělní kur měl zůstat na plné uzdě. Na tom, že mladší junioři pojedou uzdečkové úlohy není v zásadě nic špatného, až na ten malý detail, že drtivá většina těchto začínajících závodníků se učí na starších, zkušených koních, kteří již mnoho let chodí na uzdě. Takové koně dobře předvést na uzdečce je úkol spíše pro zkušeného matadora a ne pro mladého juniora. Sítem prošli skutečně ti nejlepší… bohužel jich nebylo dost.

V kategorii dětí celkem dle očekávání zvítězila Michaela Pavlisová na koni Baron Trenk. Následovala ji Tereza Kabešová na koni Hatum a Eliška Orctová na Belfastovi. Mezi staršími juniory doslova kralovala Kamila Kotyzová s Alicí 3. Zejména v neděli předvedla výkon na hranici 70 %, čímž získala i prémii za nejlepší procentuální zisk celého mistrovství. Následovala Barbora Dvorníková s nádhernou vrankou Why not (mimochodem dcerou Gribaldiho, který je též otcem hřebce Moorlands Totilas) a Michaela Bohuslávková s Melante. Líbilo se mi i předvedení Jana Falty s drobnější klisnou Rosalinde, který skončil čtvrtý. Bylo vidět, že muži jsou z hlediska správného a elegantního sedu ve výhodě, my dámy ho musíme „vydřít" mnohem víc. V této soutěži se nekonaly žádné dramatické souboje.

V kategorii mladých jezdců se v jednotlivých kolech střídaly s velmi malými bodovými rozdíly jezdkyně na prvním a třetím místě, Martina Opočenská (Rapstern) a Lucie Soustružníková (Lalique), zatímco druhá zůstávala Lucie Čejková s Marcusem. Ve finální volné jízdě vybojovala nakonec velmi pěknou jízdou prvenství Martina Opočenská, následována Lucií Soustružníkovou. Na Lucii Čejkovou tak „zbyl" bronz, i když zajela velmi technicky náročnou a nápaditou úlohu.

Zlatým hřebem programu byla seniorská soutěž. Letos bohužel ochuzená o dva nejlepší jezdce minulých let, Emu Jančářovou a Fabrizia Sigismondiho, kteří dali přednost výjezdu do zahraničí. Tam se pozice v jednotlivých kolech docela měnily. V pátek překvapivě vedla Ida Jančářová s Lancelotem. Následoval ale propad a celkově skončila pátá. Taktéž Hana Vášáryová s Luis Lasallem, která první den obsadila druhou příčku, se poté propadla na celkové čtvrté místo. Třetí místo obsadil Michal Ryndák s černým hřebcem Black a poměrně stabilními výkony. Edie Adély Neumannové se první den příliš „neprojevil" a skončil pátý, v následujících dvou dnech se ale vytáhl na druhou pozici. Viděla jsem jen dnešní volnou sestavu a pohled to byl velice hezký. První místo připadlo dle všeobecného očekávání Karolíně Žižkové s Darwinem. V pátek sice skončili čtvrtí, ale sobotní i nedělní prvenství rozhodlo o zisku zlaté medaile. Darwin mimoto získal ještě cenu za nejlepšího koně českého chovu a Karolína Žižková prémii za nejlépe umístěného pražského jezdce.

Co říci na závěr? Nepovažuji se za člověka, který by měl soudit a hodnotit. Byly k vidění velice pěkné výkony, ale i takové, o kterých si myslím, že by se ve finále mistrovství republiky již vyskytovat nemusely. Co se podle mého názoru opravdu zlepšuje, je sed jezdců zejména v mladších věkových kategoriích. V tomto ohledu mistrovství jistě představuje inspiraci. Zázemí na pražské „Žižce" bylo jako vždy příjemné pro diváky (tradičně se ale žádné davy nesešly) a nebýt úmorného vedra, řekla bych, že i pro jezdce. Takto jim patří hlavně obdiv.