Dnes tříletá Johanka se narodila s těžkým postižením levé horní končetiny, během porodu totiž došlo k poškození pažní nervové pleteně (paréza plexus brachialis). Kdyby nedošlo k včasné a intenzivní rehabilitaci, holčička by ruku nepoužívala a ovlivnilo by to celkové držení těla, s největší pravděpodobností by došlo k vývoji skoliózy. Určitě by nelezla, což by dále ovlivnilo kvalitu chůze, rovnováhu a koordinaci. Dále by byla negativně ovlivněna její sebeobsluha a samostatnost – hraní, oblékání, jedení. To vše by ovlivnilo zařazení dítěte do kolektivu, její sebeúctu a sebevědomí, následně i společenské postavení a zařazení.
Maminka měla doma čtyři koně a moc dobře si uvědomovala efekt působení pohybu koňského hřbetu. Také si byla vědoma, že ač je zkušená s koňmi, dcerka potřebuje odborně vedenou terapii. Proto kontaktovala hiporehabilitační středisko Svítání a Johanka zahájila hipoterapii ve věku 3 měsíců v intenzitě 2krát týdně a také absolvovala několik intenzivních týdnů. V tomto případě hipoterapie byla hlavní terapií doplněnou Vojtovou metodou, Synergickou reflexní terapií, Kraniosakrální terapií a kineziotapingem.
Na koni byla celá horní končetina začleňována do komplexních pohybových vzorů, naučila se ji zatěžovat a používat. To vše zábavnou formou, Johanka koně miluje, takže ani nevnímala, že absolvuje intenzivní cvičení. Holčička prošla všemi vývojovými stádii včetně lezení. V současnosti Johanka svou ruku používá ke všem úkonům, sama chodí a běhá, její postura je symetrická. Laik vůbec nepozná, že levá horní končetina byla kdysi nefunkční. Johanka na koně dochází dodnes a absolvuje intenzivní týdny několikrát ročně.
„O hipoterapii jsem se náhodně dozvěděla z televize. A to v době, kdy jsem byla ještě těhotná. Odcházela jsem do jiné místnosti a v tom mě zarazil komentář moderátora, že tato metoda je určená i pro miminka. To jsem ještě netušila, jak moc se mě to brzo bude týkat…," říká maminka Lenka Lukešová. To, že Johanka ruku nepoužívá, bylo viditelné od prvního dne, a proto s ní začala cvičit Vojtovu metodu. Paní Lukešová brzy pochopila, že pokud chce být v rehabilitaci dcery úspěšnější, než byly lékařské prognózy, musí hledat i jiné cesty než běžná medicína nabízí.
Maminka si vzpomněla na pořad v televizi a začala hledat hiporehabilitační centrum ve svém okolí. Vojtovu metodu Johanka neměla příliš v oblibě, a tak koně byli příjemnou alternativou, kdy pravidelně zapojovala širokou skupinu svalů a rehabilitovala navíc v naprosto dobré náladě. „Poloha na bříšku jí posilovala ruku, jako by sama lezla. Kolébavý pohyb je dětem známý z prenatálního stádia a i tak zároveň matky své děti konejší, takže mi i přišlo, že je to výborné na Johančinu psychiku. Při intenzivních týdnech dělala pak vždy viditelné pokroky. Dnes jezdí vsedě a krásně posiluje zádové svalstvo," vysvětluje paní Lukešová. Každý sport a i každé cvičení zaměstnává určitou skupinu svalů, a proto jsou vhodné kombinace a při rehabilitování se snažit o co nejkomplexnější pohybové zapojení jako v běžném životě. Čím dříve tím lépe.
Johanka má ke koním láskyplný vztah a hipoterapie je pro ni pozitivní fyzicky i psychicky. Zařazení hipoterapie do rehabilitačního procesu Johanky její maminka považuje za své nejlepší rozhodnutí: „Rehabilitace vedené v hiporehabilitačním středisku Svítání vnímám jako velmi profesionální a odborně vedené s maximálním zaměřením na potřeby klienta. Jsem ráda, že jsem hned od začátku byla velmi aktivní a hledala alternativní postupy při řešení Johančina postižení."
Ve sdružení Caballinus se zaměřují především na hipoterapii pro rizikové děti v raném věku, děti s poruchou řízení pohybu, rovnováhy nebo opoždění psychomotorického vývoje. Mezi nejčastější klienty patří právě děti předčasně narozené nebo děti s komplikovaným porodem v termínu.
Tomáš se narodil v 30. týdnu těhotenství a již v průběhu dlouhotrvající hospitalizace bylo jisté, že se jedná o miminko s centrální koordinační poruchou (motorika se nevyvíjí fyziologicky jak v kvantitě tak i kvalitě) a je ohroženo dětskou mozkovou obrnou. Maminka se po dlouhé „trnité" cestě, kdy se jednalo především o stabilizaci životních funkcí a následků předčasného porodu, mohla začít soustředit především na rehabilitaci. Základní metodou byla reflexní terapie podle profesora Vojty (cvičili 4-6x denně), kterou kombinovali po doporučení neurologem i s hipoterapií.
Po vstupním rehabilitačním vyšetření fyzioterapeutka určila pro Tomáše výchozí polohu na koni, a to polohu vleže na bříšku. Emoce dítěte byly od začátku terapie pozitivní, takže se mohli soustředit na korekci polohy. Dítě bylo hypertonické (tzn. mělo zvýšené svalové napětí – spasticitu), ale po několika krocích koně došlo k harmonizaci svalového napětí a umožnilo zaujmout držení těla a opřít se o lokty a zvednout hlavu. V běžné spontánní aktivitě Tomáš snášel polohu na bříšku velmi nelibě. Na koni však měl motivaci hledat po hlase maminku, a tak přijmutí polohy a zvedání hlavičky mu přišlo přirozené. Vzhledem k intenzitě impulsů během kroku koně bylo velmi náročné v této poloze aktivitu vydržet, a to se jednalo celkem o 5-8 minut terapie! Dítěti bylo kalendářně sice již 8 měsíců, ale korigovaně jen 5,5 měsíců.
Po 4 lekcích maminka hlásila, že Tomáš je na bříšku již velmi rád a bez problémů zvedá hlavičku. Za dalších 5 lekcí se začal točit na bok. Další posun v hrubé motorice závisel na frekvenci terapií. Velký skok se podařil při intenzivní hipoterapii, která byla zařazena dvakrát během dne, a tak během 7 dní došlo k otočení na bříško. Od zahájení terapie uplynuly 3 měsíce.
Tento pozitivní účinek hipoterapie fyzioterapeutka Mgr. Tereza Honců vysvětluje především tím, že byla zahájena včas a dále její mohutnou intenzitou podnětů, na které musí tělo a především mozek reagovat a startovat pohybové vzory. Průběh a výsledky jsou však individuální a ne vždy mohou být takto pozitivní. Nejvíce ze všeho však záleží na brzkém zahájení hipoterapie, tak jako i ostatních terapií.
Z obou příběhů jasně vyplývá, že zahájení brzké rehabilitace včetně hipoterapie mělo velmi pozitivní vliv na vývoj obou dětí. Mnoho rodičů zatím o této alternativě brzké rehabilitace neví a lékaři stále váhají. Jak to vlastně funguje a není to nebezpečné? Víte, že Česká republika je světovým průkopníkem v aplikaci hipoterapie u kojenců ve věku 2 – 3 měsíců?
Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající trojrozměrný pohyb koňského hřbetu, na kterém může balancovat už dvouměsíční miminko. Pokud u dítěte existuje podezření na opoždění psychomotorického vývoje nebo poruchu řízení pohybu a rovnováhy, není nač čekat a může se začít s rehabilitací, aby se předešlo případným zdravotním následkům. Takové problémy mívají nejčastěji miminka s komplikovaným porodem v termínu, nebo ta, která se narodila podstatně dřív, než měla.
Jednou z metod vhodných k rehabilitaci dětí od jejich narození je hipoterapie, jejímž principem je stimulace globálního lokomočního vzoru obdobně jako u Vojtovy metody. Jedná se o aktivaci pohybových vzorů, se kterými se již narodíme. V případě postižení centrální nervové soustavy jsou narušeny centra nebo dráhy, které jsou nutné především k vykonání určitého pohybu, ale i k nastavení svalového napětí či ke správnému vývoji řeči a smyslových funkcí. Význam hipoterapie je především v bohaté stimulaci, která je dána krokem koně, jeho balanční plochou v 3D rozměru a správném načasování v pravidelném rytmu. Pro úspěšnost léčby je nutná motivace, kterou nám kůň většinou přináší automaticky. Zároveň s aktivací limbického systému („pocitový mozek") je hlavním spouštěčem pro daný pohybový program. Například pokud stimulujeme dítě v poloze primárního vzpřímení (vleže na bříšku) má výraznou motivaci ke zvednutí hlavičky během hipoterapie i přesto, že toho není ve spontánní aktivitě zatím schopen. Intenzivním opakováním vzniká možnost k fixaci tohoto vývojového stupně.
Hipoterapie jako forma fyzioterapie je vždy zařazována do komplexní rehabilitační péče, a čím dříve je započata, tím je její efekt výraznější z důvodu využití plasticity mozku, která s věkem klesá. Zároveň je nutné respektovat první týdny života, kdy je prioritou klid matky i dítěte. Pokud nebudeme brát v potaz šestinedělí, tak teplo koně a balanční plocha, kterou nám hřbet koně nabízí, mohou být přínosné už od cca 4. týdne života, kdy nám začíná zapojování těch svalů, které jsou zodpovědné za první oporu o ruce a tím i zvednutí hlavičky.
Než se ale miminko na koně poprvé položí, musí absolvovat rehabilitační vyšetření, na jehož základě fyzioterapeut určí především polohu na koni, délku a intenzitu terapie, tempo, terén a vybere vhodného koně v závislosti na jeho výšce, šířce hřbetu a zejména na druhu pohybu koňského hřbetu. Toto setkání je také důležité pro rodiče, kteří zde získají podrobné informace o průběhu jednotky hipoterapie a s fyzioterapeutem stanovují cíle krátkodobého a dlouhodobého rehabilitačního plánu.
Průběh jednotek hipoterapie je vždy individuální. Fyzioterapeut před každou jednotkou znovu přehodnocuje polohu, tempo, terén a délka terapie se zcela řídí momentálním stavem dítěte, jeho motorickým projevem a psychickou pohodou. Hipoterapie je možno absolvovat ve formě ambulantní terapie (rodič s dítětem dojíždí na terapii cca 2x týdně po dobu minimálně 3 měsíců) nebo v intenzivní formě. Naše zkušenosti a výzkum jednoznačně ukazují, že intenzivní týdenní hipoterapie, kde terapie probíhá 1- 2krát denně, přináší největší efekt.
Miminka většinou začínají svoje první terapie na koni vleže na bříšku na stojícím koni, hlavou k zádi koně. Už to je hodně informací pro jeho mladý organismus – je najednou ve výšce, teplý trup koně se pod ním hýbe s každým nádechem a výdechem. Těžiště dítěte se pohybuje všemi směry, zatěžování pravé a levé půlky těla se plynule mění. Centrální nervová soustava a smyslové orgány se automaticky začnou s těmito výzvami zabývat, hledají stabilitu a pevnou oporu, orientace v prostoru vzbudí zvědavost a dítě zvedne hlavičku, aby se rozhlídlo, co se to vlastně děje. Speciálně připravený kůň je v rukách zkušeného dospělého vodiče a dítě je jištěno z obou stran – fyzioterapeutem a asistentem, kterým může být i zaškolený rodič. První hipoterapie trvají pouze několik minut, protože nezralá centrální nervová soustava se může lehce přetížit. Po skončení je důležité zachovat dítě v klidu v „klubíčku", aby vliv stimulace mohl ještě doznít.
Zejména děti s neurologickými a ortopedickými problémy jsou několikrát denně cvičeny na rehabilitačních stolech v jim někdy nepříjemných a někdy i neakceptovatelných pozicích. Hipoterapie jim nabízí velmi účinný přístup mimo zdravotnické zařízení, lákadlem je ten „velký, živý" kůň. Děti tuto formu fyzioterapie nechápou jako cvičení, může být naopak odměnou a motivací po klasické rehabilitaci. Hipoterapie je ve většině případů vnímána dítětem pozitivně!
Povědomí o této možnosti včasné rehabilitace je stále malé, klientů ve členských střediscích České hiporehabilitační společnosti je cca 60 ročně. Většinu rodičů totiž ani nenapadne, že se svým kojencem mohou absolvovat hipoterapii. V současnosti jsou nejčastějšími klienty děti, které se narodily předčasně z jakéhokoliv důvodu. Dále děti, které měly komplikovaný příchod na svět v řádném termínu. Například během porodu došlo k nedostatečnému okysličení mozku nebo porušení pažní nervové pleteně, zlomeninám na končetinách, atd. Častými klienty jsou děti s tzv. asymetrickým držením. Ty upřednostňovaly určitou polohu v děloze, a dále ji preferují po narození, a to negativně ovlivňuje další pohybový vývoj. Tato včasná terapie je vhodná i pro děti s ortopedickými problémy jako jsou různé deformity nohou (např. koňská noha – Pes Equinovarus) nebo tortikolis. V neposlední řadě jsou to děti s různými vrozenými genetickými vadami (např. Downův syndrom), které postihují psychomotorický vývoj dítěte. Je to ideální a atraktivní terapie pro děti, které přeskočily nějakou vývojovou fázi – například nemají rády polohu na břiše, nelezou, jsou tzv. „líné" a nechtějí se samy hýbat, ačkoli jsou klinicky v pořádku. Když dítě neprojde všemi vývojovými fázemi, tak jak má, vždy se to projeví v pozdějším věku v různých formách, např. vadné držení těla, skoliózy, vbočené dolní končetiny, problémy s nožní klenbou, porucha rovnováhy, stability, koordinace, jemné motoriky, mluvy, atd.
Střediska provozující hipoterapii pro miminka a děti do 3 let musí splňovat základní podmínky. Jednou z nich je, že hipoterapie je prováděna zkušeným fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem, specialistou na hipoterapii a další metody, jakou je například Vojtova reflexní terapie nebo Bobath koncept. Koně musí být speciálně vybraní a připravení, musí být naprosto spolehliví a klidní v situacích, kdy například dojde k náhlému pohybu nebo zvuku. Další podmínkou je bezpečné prostředí a zachování hygienických podmínek – každé miminko má na koni svou vlastní podložku. Dítě je přijímáno pouze na základě rehabilitačního vyšetření a s písemným souhlasem lékaře.
V současnosti se o této možnosti rodiče dozvědí ve svém okolí, méně často přímo od svého lékaře. Poté kontaktují provozovatele a následuje výše popsaný přijímací proces včetně písemného souhlasu lékaře.
Hipoterapie není hrazena zdravotními pojišťovnami. Cena za jednu terapeutickou jednotku v délce 10-20 min se pohybuje od 150-300 Kč. Reálné náklady se pohybují kolem 650 Kč (terapie se účastní minimálně dvě vyškolené osoby a speciálně připravený kůň), rozdíl je hrazen ze sponzorských darů, grantových a dotačních titulů.
Čím dříve se dítě na koně dostane, tím je větší šance k pozitivnímu ovlivnění jeho pohybových schopností jako je otáčení, plazení, lezení, sed, stoj a chůze. Zlepšuje se také koordinace, rovnováha, prostorová orientace. Kůň tak maximálně aktivuje schopnosti dětí a motivuje je k dalším pokrokům. Velmi často jsme přítomni prvním krůčkům, pokusu o samostatný sed anebo zvednutí hlavičky. Radost dětí i rodičů z dokázaného pokroku je pro nás velkou odměnou.
Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) vznikla v roce 1993 a v současné době sdružuje 36 členských organizací ve většině krajů republiky a desítky individuálních členů. Každá organizace pracuje zhruba se 150 klienty, ročně se tedy jedná o více jak 5 000 lidí. K dispozici pro klienty je téměř 180 speciálně připravených hiporehabilitačních koní, kterým ČHS uděluje licenci pro jednotlivé obory hiporehabilitace na základě složení specializační zkoušky. Jednotlivá střediska se zabývají různými obory hiporehabilitace – hipoterapií, psychoterapií pomocí koní, parajezdectvím a aktivitami s využitím koní. ČHS také umožňuje vzdělávání pracovníků v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace a vydává důležité dokumenty, jako jsou standardy péče, oficiální slovník, etický kodex, metodiky, atd. ČHS poskytuje zájemcům informace nebo rady, sdílí zkušenosti a příklady dobré praxe. Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů dle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.
Na stránkách EQUICHANNELu si můžete o hiporehabilitaci a jejích formách přečíst více v seriálu Léčba koňmi.
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
