Míšo, jak jste se dostala k bezudidlovému ježdění a kdy vás poprvé napadlo úplně zahodit ohlávku a zkusit odjezdit koně dokonce jen na nákrčáku?

Na koni jezdím od svých 8 let. Vždy to bylo v jezdeckých oddílech, takže klasický výcvik. Prošla jsem dva kluby, kdy ten druhý byl mým druhým domovem. A stal se i místem, kde se odehrály první bezudidlové závody. Rok jsem pracovala jako ošetřovatelka v Itálii ve velmi luxusní stáji. Jezdili jsme závodně po Evropě s parkurovými koňmi. Od 4letých po koně úrovně parkurů 160 cm (tyto zkušenosti dále využívám k tvorbě pravidel i celkovému chodu bezudidlového spolku). Zkusila jsem si, jaké je to pracovat s koňmi za miliony, i s koňmi z jatek. Okusila jsem velké závody po celé Evropě, vystupovala jsem v různých koňských divadlech...

Dělala jste i představení, chápu to dobře?

Ano, jeden čas jsem jezdila v dámském sedle. Vystupovala jsem například v Lysé. Předváděla jsem ukázky skokové i sokolnické. Bylo to moc krásné období... :-)

A kde se tam nabralo to bezudidlo?

Po létech u koní jsem došla k filozofii pracovat s koňmi tak, abychom byli oni i já schopni fungovat všestranně a na všem: s udidlem i na ohlávce, se sedlem i na holém hřbetě. Takto jsem také začala pracovat i se svým vlastním prvním koněm, klisnou ČT Karou. Koupila jsem ji tříletou, neznalou jakékoli práce s lidmi. Obsedala jsem bez udidla na lonžovacím obnosku se 3 kroužky. Na něm jsem lonžovala a chystala si ji k obsednutí, tudíž ho dobře znala. Stejně tak probíhaly i počáteční jízdárny a vyjížďky. Práci na udidle jsem zapojila do výcviku až posléze. Načež jsem s Karou odjezdila "klasicky", tedy na udidle, dvouletou skokovou kariéru. Vždy byla velmi dopředná. Často se naše tempo rovnalo dostihovému. :-)

A potom jsem narazila, cca tři roky zpět, na fotky z Mistrovství v jízdě bez uzdečky z Polska. Nikdy dřív jsem moc nevnímala, že se dá jezdit jen na provaze kolem krku, bez ničeho na hlavě koně... a ještě v tom závodit! Ovšem po zhlédnutí fotek z této akce jsem to chtěla zkusit. Dala jsem tehdy 5leté Kaře provaz a jela ven, potom na jízdárnu zkusit skočit. A ona byla tak spokojená - úplně mi to vyrazilo dech!

Následovalo mé těhotenství, také Kary březost. Návrat do sedla byl ve znamení vyjížděk na nákrčáku, jízdárny na nákrčáku. První skoky jsem chtěla z důvodu bezpečnosti absolvovat na uzdečce, ale Kara mi dala jasně najevo, že takto spokojená není. Hodně zastavovala, byla náhle velmi nejistá a rozhozená. Další skoková lekce byla opět na nákrčáku - a ejhle! Seděla jsem na úplně jiném koni. Z chování klisny jsem jasně vyčetla, co chce a co ji baví. Takže jsem s ní začala pracovat nahoře bez. :-) A na to konto jsme se s partičkou nadšenců ponořili do fungování Českého bezudidlového spolku a pořádání závodů pro jezdce s koňmi bez udidla.

Znamená to, že v současné době už vůbec neuzdíte?

V současné době Kaře dám na hlavu zrovna to, na co máme náladu. Chci, aby byla schopná fungovat aspoň základně na všem. Takže na pohodičku dám provaz. Na drezurní tréninky pod vedením cvičitele dám bezudidlovou uzdečku, občas plastové udidlo. To vše proto, že člověk nikdy nemůže vědět, co se může náhle stát a kdy váš kůň bude nucen změnit majitele. Takže aby v tom klasickém světě nebyla zas až za takového exota, se kterým si většina jezdců neporadí... :-)

Jaký je Kara kůň, co se temperamentu týče? Je na ježdění jednoduchá?

Dalo by se říct, že je to klasická náladová ženská. :-) Kdo nás zná, ví své. První roky se jí přezdívalo "horská koza skákavá". Byla takový ošklivý malý tlustý hucul, co většinu času trávil všema 4 nohama ve vzduchu. Vždy byla a bude velmi živá, temperamentní a s vlastním názorem, který musí jezdec respektovat. Na druhou stranu je neskutečně oddaná. Její člověk s ní ale musí být v partnerském svazku, nejednat s ní z pozice diktátora, kterého nezajímá její pohled na věc. Musí spolu být dohodnuti co a jak. Pak ze sebe vydá maximum.

Pod sedlem ji zvládne i můj 2letý syn zastavit, zatočit, rozejít. Odvede ji z ohrady, vyčistí. Kdokoli cizí, kdo se chce naučit jezdit, může. Kara mu vše trpělivě ukáže a bude si ho nosit jako ten největší poklad. Ale jakmile si na ni sedne někdo, kdo jezdit umí, okamžitě to pozná a radostně si povyrazí a "zažertuje". Kozlíky a sem tam poskočení totiž miluje. Vždy tak, aby jezdec tyto záchvěvy bujarosti useděl a zasmáli se společně. :)

Dost jezdců v těchto veselých projevech koně vidí nevychovanost, nedostatek přiježděnosti. Vy to tak nevnímáte, máte to spolu nastavené jinak?

Pro mě je to zdravý názor koně na daný okamžik. Rozhodně ne nevychovanost. Když se koni jeho osobnost a názor nechá, nevyužije ho proti vám. Kara je veselá, ale ne tak, aby mě ztratila! Vždy si vybere správný okamžik, kdy si zaskotačit. :-)

Krom Kary máte mladého koně, jak plánujete obsedat a pracovat s ním? Pozná udidlo?

Mám hříbě po Kaře, malou 1,5letou Karmu. Zatím se jeví jako absolutní klon Kary. Jak vzhledově, tak povahou. Takže s ní budu muset od začátku pracovat opět jako s partnerem. Určitě budu obsedat bez udidla a pravděpodobně tak bude první rok jezdit do přírody. Časem ji nejspíš s udidlem seznámím ze stejného důvodu jako Karu. Nikdy nevíte, co bude... A to, že kůň zná udidlo, je pro něj do budoucího života jen a jen plus. Pracovat na něm však nemusí.

Letošní rok se české ekipě podařilo vyjet na mistrovství v bezudidlovém ježdění do Polska (mimochodem, byli opravdu Poláci první, kteří zaregistrovali poptávku jezdců a začali pořádat závody bez udidel?) - jak výjezd probíhal?

Ano, v Polsku byli nejspíše první, kteří uspořádali závody "bez". Letos měli na pořadu již 5. ročník. Na Mezinárodním mistrovství Polska v jízdě bez udidla smí startovat, jak název jasně napovídá, pouze koně bez udidla - ovšem, a to už z názvu patrné není, nejsou povoleny žádné typy ohlávek ani bezudidlových uzdeček. Takže se všechny soutěže jedou JEN na nákrčním řemenu nebo na bičíkách. Tedy S VOLNOU HLAVOU koně.

Mistrovství se každoročně pořádá jako 3denní akce v polské Wroclavi, kde se soutěží hned v několika disciplínách. Pravidelně se jedná o drezuru, parkur a westernový trail. A vždy k tomu přidají něco nového. Letos se jednalo o liberty trail, trail inspirovaný working equitation. Polští pořadatelé se každý rok zaměřují pouze na tuto jednu bezudidlovou akci. Více závodů nepořádají. Snažily jsme se od nich vyzjišťovat více informací o jejich organizaci, o pravidlech atd. Bohužel nic tak rozsáhlého, jako je Český bezudidlový spolek, zatím nemají.

Kdy náš český spolek vznikl a jak probíhala první sezóna?

Český bezudidlový spolek vznikl letos na jaře. Uspořádat jsme zvládli již několik hobby závodů pro bezudidlové jezdce a první Mistrovství České republiky v bezudidlovém jezdectví. Vzhledem k tomu, že spolek sídlí na severu Čech, proběhlo nejvíce akcí právě tam. Tedy v okolí Liberce. Dále se do bezudidlové propagace zapojil i areál Fassati v Jaroměři. V listopadu proběhly první závody svého druhu na Šumavě, a to dovednostní disciplíny, práce na ruce a soutěže trailového typu ze sedla.

Od příštího roku si slibujeme ještě větší rozšíření po celé ČR. Díky těmto akcím jsme podpořili ve sportovní kariéře i jezdce, kteří, ať už z přesvědčení, nebo z jiných důvodů, své koně neuzdí. A podařilo se nám získat více nadšenců pro Polsko. Celkem se do Wroclavi na mistrovství vydalo 8 dvojic (samé ženy, ani jeden muž) z celé ČR. Tvořily jsme třetinu startovního pole! České dvojice reprezentovaly republiku v drezuře, parkuru a liberty trailu.

Jak jste zvládaly první, tak velký výjezd?

První den Polského mistrovství jsme byly velmi nervózní a zvědavé na úroveň polských jezdců, která nás upřímně překvapila. Nejspíš tím, že se tam tato akce již několik let opakuje, byli polští jezdci velmi dobří! První páteční disciplína byla drezura.

V seniorské kategorii startovalo 18 jezdců. Z našich se nejlépe umístila Petra Wiktoria Zemanová se svým Diablem. Získala s hodnocením 64,67 % průběžné 3. místo. Další česká jezdkyně Veronika Šteffenová s Vollisem obsadila 5. místo s 64,00 %. Ostatní jezdkyně, Anna Kohútová a Fenix obsadili 9. místo, Maja Kupčáková a Viny 10. místo, Kateřina Pavlišáková 16. místo.

V parkuru jsme si byly celkem jisté. Ale to jsme ještě netušily, co na nás polský stavitel vymyslí. Skoky byly postaveny na mírách 110-120 cm! Pro nás to byl opravdu šok. Vzhledem k tomu, že jízda bez udidla je na závodech v ČR v naprostých plenkách, nemají jezdci zkušenosti. Většina začala pořádně skákat až na našich závodech a jejich vyskákané maximum byl cca metr, 110 cm šli jen jako žolíka. A další věc jsou halové závody (ty měla z ČR absolvované jediná Kara) - opět nová zkušenost pro koně i jezdce. Prostě jsme všechny čekaly nějakých 80 cm... :-) A připomínám, že se v Polsku smí startovat pouze s nákrčním řemenem! 3 ze 4 českých dvojic parkur zvládly dokončit. Jedna čistě, dvě za chybu (čtvrtá dvojice byla vyloučena pro třetí neposlušnost). Celkově to bylo opravdu VELMI těžké.

Liberty trail nás překvapil naopak mile. Koníci byli nadšení, překážky překonali téměř všechny. I když ani jedna jsme podobný závod nikdy neviděly. Opět na nákrčních řemenech... Celkově jsme si tyto závody užily jako jednu velkou koňskou dovolenou plnou zkušeností!

Nejlepší umístění získala Petra Wiktoria Zemanová s Diablem - umístili se na celkovém 3. místě v drezurách seniorů. Naprosto úžasný výsledek! Ostatní se držely ve středu startovního pole. Takže české ženy ostudu rozhodně neudělaly a směle se mohou těšit na příští rok!

Našli se mezi soutěžícími i muži, nebo je zatím bezudidlové jezdectví doménou žen a dívek?

V Čechách jsme zatím muže na bezudidlových závodech nepotkali. I když víme, že i oni jezdí bezudidlově! V Polsku bylo mužů víc. Tipuju asi 4 z celkového počtu startovního pole.

A na závěr podzimní otázka: vyrazil letos Bezudidlový spolek do hubertovské sezóny věren svému jménu - tedy bez uzdění?

Ano! Koní bez udidla jsem letos na Hubertech zaznamenala více. Já sama jsem absolvovala jednu celkem náročnou skokovou Hubertovu jízdu na kožené jezdecké ohlávce. Anička Kohútová, spoluzakladatelka spolku, vyjela do Pardubic na Hubertovu jízdu městské policie na maličkém hackamore a dokonce se stala královnou toho nejnáročnějšího lotu! Takže i toto je možné praktikovat bezpečně a s přehledem bez udidla, pokud si koně pečlivě připravíte. A věřím, že příští rok se nás bezudidlářů na Hubertech sejde ještě víc!

Moc děkuji za příjemný rozhovor! Bezudidlovému spolku přeji hojnou účast na všech jím pořádaných akcích. A vám osobně, Míšo, popřeji zdraví a elán do dalších jezdeckých (samozřejmě bezudidlových!) let. Ať jezdíte s Karou a později i Karmou jako ti nejsehranější parťáci!