Mezinárodní vozatajské závody jedno a dvojspřeží CAI-B v Topoĺčiankách

Jelikož jsem v Národním hřebčíně v Topoĺčiankách dosud nebyl, chtěl jsem se tam podívat alespoň jako divák při příležitosti konání CAI-B a protože to mám do Topoľčianek z domu jen něco málo přes 200 km, tak je to pro mě také nejbližší příležitost porovnat výkony jezdců, pohybujících se na mezinárodní scéně, s těmi tuzemskými. Letošních Topoĺčianek se zúčastnilo celkem 5 národních družstev, a to z těchto zemí: Slovensko, Česko, Polsko, Maďarsko a Rakousko. K vidění na pěkně upraveném závodišti v Topoľčiankách byly celkem 3 soutěže: mezinárodní jednospřeží, mezinárodní dvojspřeží a národní dvojspřeží. Barvy České republiky hájili v jedničkách Pavel Drbohlav a Pavel Matouš, ve dvojkách Vladimír Cerman a Petr Myslík (ti neměli vyřízený pas pro koně, proto startovali v národní soutěži).

Po shlédnutí startovní listiny jsem byl mírně zklamán nízkým počtem jezdců jednospřeží a národních dvojspřeží, když jedniček bylo přihlášeno pět (posléze startovaly jen čtyři) a dvojky do národní soutěže byly jen tři. Třináct startujících v mezinárodní soutěži dvojspřeží však nízký počet ve zbylých dvou soutěžích jakžtakž vyvažovalo.

Po deštivém týdnu se na páteční drezury vyčasilo. Přestože byla velká část dostihového závodiště podmáčená, travnatý povrch drezurního obdelníku před hlavní tribunou předchozí přívaly vody negativně neovlivnily. První šly na řadu jedničky spolu s našimi dvěma zástupci, kteří soupeřili se dvěma zástupkyněmi Rakouska. Nejlépe se dařilo Margit Hübner (41,40 tr.b.), druhý byl Pavel Drbohlav (63,40 tr.b.) , třetí Pavel Matouš (65,20 tr.b.) a čtvrtá Elfiede Kandler (68,80 tr.b.). Druhou soutěží byly mezinárodní dvojspřeží, kde výkony jednotlivých jezdců opravdu stály za shlédnutí. Nejlepším v pátek se stal Pavol Baláž (37,92 tr.b.), druhý Zoltán Udvari (39,52 tr.b.), třetí Andreas Ruschitzka (44,48 tr.b.), čtvrtý Lászlo Török (46,72 tr.b.) a pátý Arkádius Górski (47,52 tr.b.). Poslední páteční soutěží byly drezury národních dvojspřeží, kde se nejlépe dařilo Michalu Švagerkovi st. (69,76 tr.b.), druhý byl Vladimír Cerman (74,40 tr.b.) a třetí Petr Myslík (76,48 tr.b.).
Nebylo českého jezdce, který by byl se svojí drezurou spokojen, to bylo vidět na tváři každého z našich, když na tabuli na opracovišti studoval známky od jednotlivých rozhodčích a součty, které tam zapisoval jeden z pořadatelů. Každý jezdec se tak do cca 10 minut po odjetí drezury dozvěděl, jak se kterému rozhodčímu jeho výkon líbil a jak si stojí v průběžném pořadí (které se s přibývajícím počtem odjetých stávalo konečným).

Sobotní slunce rychle vysávalo z trati maratonu vodu a dávalo tušit, že ovál dostihovky, po němž vedl celý úsek E, nebude koním odčerpávat tolik sil, jak se v předchozích dnech zdálo. Startovalo se před tribunou, první 2 překážky byly v odlehlejší části závodiště, zbylých 5 bylo u sebe, všechny pro diváky docela dobře dostupné. Klusalo se po oválu a k jednotlivým překážkám se zajíždělo tak, jako v Radslavicích. U překážek byly hodně dlouhé ulice od startu k vlastní překážce, překážky byly vesměs prostorné s bohatou kolekcí možností volby trasy mezi jednotlivými prvky a s digitální časomírou na každé překážce; s velkým displejem a rádiovým přenosem na věž rozhodčích.
Překážky byly opravdu dobře postaveny. Zmíním se například o překážce číslo 5 (metry dřeva), které vévodí ve středu postavený posed, na němž 2 myslivci po vjezdu jezdce začali troubit a troubili tak dlouho, než jezdec překážku opustil, překážkou číslo 6 byla voda s vodotryskem, kterým musel projet každý, kdo chtěl do průjezdu E (což byli všichni) apod. Výborná podívaná pro diváky (kterých bohužel nepřišlo mnoho) a skvělý zážitek pro jezdce i spolujezdce (jel jsem s Pavlem Matoušem a byla to paráda :-)).

Bezvadnou kulisu všem českým jezdcům vytvářel tým Čechů, který s vlajkou v ruce doprovázel každého našeho jezdce od překážky k překážce a fandil (druhý takový byste v Topoľčiankách nenašli!). A výsledky byly potěšující. Pavel Matouš, který maratony umí, byl nejrychlejší v šesti překážkách a maraton vyhrál (94,25 tr.b.), druhý byl Pavel Drbohlav (131,86 tr.b.), který měl smůlu v překážce s posedem, kde se mu dostal kůl mezi maratoňák a ochraný rám a dlouho trvalo, než se podařilo maratoňák vyháknout, mezitím, co trubači troubili a troubili… a když dotroubili, museli začít znovu (přitom bylo Pavlovi napočítáno sesednutí spolujezdce, který se dušuje, že dal na zem jen jednu nohu). Třetí se v maratonu umístila Margit Hübner (196,61 tr.b.), která nasbírala hodně za překročený čas v úseku E (s Pavlem Matoušem jsme ji dojeli v poslední překážce). Elfiede Kandler byla vyloučena na překážce číslo 6 (voda).

Ve dvojspřežích se nejlépe dařilo vítězi drezury Pavlovi Balážovi (82,87 tr.b.), druhý byl Arkádius Górski (87,51 tr.b.), třetí Balász Kelemen (88,97 tr.b.). Na čtvrtém domácí Miroslav Matúška (89,63 tr.b.) a pátý Waldemar Kaczmarek (93,66 tr.b.). Smůlu měl Zoltán Udvari a Marek Zeman, kteří byli na třetí, lehce zapeklité překážce vyloučeni. Oba pokračovali v soutěži a časy Zoltána Udvariho byly vynikající (byl to můj soukromý tip na vítěze maratonu). Prostě škoda.

V soutěži národní dvojspřeží se blýskl nejlepším maratonem v sezóně Petr Myslík (99,41 tr.b.), který si překážky nachodil "nadlouho" a bylo poznat, že to jeho koním vyhovuje. Všichni absolvovali stejnou maratonovou trať, takže jeho výkon je porovnatelný s výkony v mezinárodní soutěži, kde by tento maraton stačil na umístění ve středu startovního pole v této disciplíně. Druhým byl Michal Švagerko st. (141,41 tr.b.) a třetím Vladimír Cerman (170,89 tr.b.), kterému se v sobotu příliš nedařilo a v překážce číslo 6 (voda) musel spolujezdec jeho spřežení za uzdu zavést do vody po betonové šikmině (k prskajícímu vodotrysku se koním moc nechtělo). Pak ještě zachytil desku z hrazení do špic kola, takže zaměstnal "rychlou rotu" pořadatele drobnou opravou překážky. Smůla si tedy v sobotu vybrala Vladimíra, ale on se nedal, maraton dokončil a to se cení.

Večerní posezení s vyhodnocením se konalo v jezdecké hale. K dispozici byly švédské stoly a k pití víno a pivo, co hrdlo ráčí grátis. Účast jezdců byla hojná :-). Při vyhlašování bylo slyšet největší ovace doprovázené máváním vlajky, když si pro cenu šel český jezdec. Později se za našimi jezdci zastavil tajemník České ambasády v SR, který jim poděkoval za reprezentaci a ujistil je, že i v neděli se na jejich výkony přijede podívat. Jestli přijel, to nevím, ale pokud ano, mohl být velmi potěšen, protože si vstoje mohl vyslechnout naši hymnu, jako poctu pro vítěze.

O to se zasloužil Pavel Matouš, který sice v parkuru nasbíral 24,50 tr.b., ale přesto s přehledem uhájil první místo v jednospřeží (183,95 tr.b.). Druhý byl Pavel Drbohlav (parkur 18,50 tr.b., celkem 213,76 tr.b.) a třetí Margit Hübner (parkur – 8 tr.b., celkem – 246,01 tr.b.). Elfiede Kandler, která byla vyloučena v maratonu se zúčastnila parkuru a byla v něm třetí s 24 tr.b.

Parkur byl těžký překomplikovanými nájezdy nakrátko, kombinovaný s velkými vzdálenostmi (mezi 9. a 10. překážkou se muselo přejet celé kolbiště napříč) mezi některými překážkami. Přišlo mi nereálné stihnout to v čase. To dokázali jen opravdoví mistři, kteří měli koně přiježděné takovým způsobem, že i slovenskému komentátorovi to chvílemi vyráželo dech a obdivem se mu hlas zadrhával. Klíčem k stihnutí časového limitu bylo trapovat na každém metru, kde je to jen možné a mít schopnost vzít spřežení z prudkého cvalu na cca dvou třech metrech do pracovního až shromážděného klusu a hned zase vypálit na maximální speed. Přitom aby koně zůstali ochotní – byl jsem z některých jízd přímo nadšený. To všechno se podařilo několika jezdcům dvojspřeží, z nichž někteří doplatili na jednu chybku (koně se při vzítí zpět zavlnili) a balonek na kuželu se poroučel, jedním z těchto smolařů byl Balász Kelemen.
Ti, co k umu a přiježděnosti měli ješte i trošku štěstí, se pak mohli utkat v rozjížďce. Těmi nejlepšími byli Pavol Baláž, Waldemar Kaczmarek a József Balogh. Po napínavé rozjížďce zvítězil i v třetí disciplíně Pavel Baláž a potvrdil tak své první místo v celkovém hodnocení (120,19 tr.b.). Druhým se celkově s velkým bodovým odstupem umístil Waldemar Kaczmarek (142,14 tr.b.) těsněji následovaný Miroslavem Matúškou (148,43 tr.b.), kterému na záda dýchal čtvrtý Arkádius Górski (149,56 tr.b.). Pátým v celkovém hodnocení byl nejlepší z Maďarů – Balász Kelemen – kterého to jedno smolné shození stálo bronzovou příčku. Ale to je sport.

Národní soutěž dvojspřeží neměla nikoho (stejně jako jedničky), kdo by jel čistě a v čase. Nejlepším v neděli i celkově byl Petr Myslík (parkur – 10 tr.b., celkem 185,89 tr.b.) následovaný druhým Vladimírem Cermanem (parkur – 20,50 tr.b., celkově – 265,79 tr.b.). Smůla si v neděli přesedlala na Michala Švagerka st., který se 61,00 tr.b. na parkuru posunul ze svého jasně druhého místa na místo třetí (celkově 272,17 tr.b.).

Musím říct, že Topolčianky byly nejlepší závody v sezóně, kterých jsem se se zúčastnil (jako jezdec nebo jako divák). Podmínky a support pro závodníky a jejich svěřence, stejně jako drezurní obdelník, trať krosu i parkuru byly na vysoké úrovni a tak chtěl-li někdo přijet závodit (nebo se podívat) do Topoľčianek a nepřijel, může jen litovat! Myslím, že pokud udrží organizátoři vysoký standard, můžou se příští rok těšit na mnohem větší účast, protože zprávy o tom, že je někde dobré prostředí, dobrá organizace a příjemní lidé se šíří rychle.
Nemusí tak být daleko doba, kdy sezóna vozatajů střední Evropy bude začínat mezinárodními závody v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem a končit závody v Národním hřebčíně v Topoľčiankách a oba subjekty se budou předhánět, kdo bude lepším pořadatelem a hostitelem. Z mého pohledu mají Kladrubští snažší pozici v tom, že na vozatajské závody (hlavně maraton) chodí v Čechách přece jen více diváků. Nicméně uvidíme…

Ať nám koně jdou!

Kompletní výsledkové listiny:

Jednospřeží:

Dvojspřeží CAI:

Dvojspřeží CAN: