Melanie Bulmahn: Škola lehkosti je pro každého koně

Pojďte se se mnou vydat na cestu mapující dnešní situaci školy, která se rozšířila na čtyři světové kontinenty a o níž zájem stále roste. Pokusím se vám představit některé z těch, pro které se stala povoláním a životní cestou v jednom.

Začneme jednou z nejzkušenějších instruktorek školy, paní Melanie Bulmahn.

Melanie se ježdění na koni věnuje od raného dětství. Stejně jako mnoho dalších, i ona prošla v mládí drezurním a skokovým výcvikem pod vedením oficiálních instruktorů německé jezdecké federace. Hledání metod, které by byly přátelštější ke koni, ji postupně přivedlo k baroknímu a westernovému ježdění a nakonec, cca kolem roku 2001, ke Škole lehkosti.

V letech 2007-2010 Melanie absolvovala se svým valachem plemene quarter horse instruktorský kurz Školy lehkosti pod vedením Philippe Karla, který úspěšně zakončila složením instruktorské zkoušky úrovně 3. Tato úroveň vyžaduje kromě teoretických znalostí také praktické předvedení práce s neznámou jezdeckou dvojicí a předvedení sebe a svého pravidelného studenta na úrovni, kdy kůň ve velmi dobré kvalitě a v uvolnění zvládá kompletní stranovou práci ve všech třech chodech, kontracvaly a jednotlivé korektní přeskoky na rovných liniích. Od loňského roku je Melanie služebně nejmladší master instruktorkou školy čili jednou z těch, kteří vzdělávají budoucí instruktory školy.

Kromě ježdění a výcviku se Melanie zabývá i dalšími, s koňmi souvisejícími, obory. V letech 2012-2015 například studovala rehabilitační způsob tréninku a koňskou osteopatii v celostním centru zdraví Equo Vadis. Celostní přístup ke koním využívá i při své práci. Zde je, co nám Melanie nejen o sobě prozradila.

Melanie, řekněte nám něco o sobě – odkud pocházíte, čím jste se zabývala, než se koně stali Vaší prací, jaké máte záliby.

Vyrostla jsem na vesnici nedaleko Hamburku (Německo), ale narodila jsem se v Berlíně. Mám odborné vzdělání jako asistent lékaře a několik let jsem pracovala pro ortopeda a sportovního lékaře. Byl to lékař fotbalového týmu, tanečníků státního baletu Hamburk, muzikálových tanečníků, popových hvězd i „obyčejných" lidí. Byl to zajímavý vhled do oboru, ošetřovat převážně lidi, pro které je jejich tělo investicí. Myslím, že mé vzdělání a tato zkušenost mě stále ovlivňují i při práci s koňmi, protože koně jsou atleti.

Než jsem se rozhodla být jezdeckým instruktorem na plný úvazek, pracovala jsem deset let napůl jako jezdecký instruktor a napůl v laboratoři.
Hodně cestuji a ráda fotím a poznávám nová místa. Snažím se trávit tolik času, kolik jen mohu, se svým manželem. Kromě výcviku koní ráda učím i další zvířata různým trikům. 🙂 Zkoumat mysl zvířat je jedním z mých koníčků. Stalo se z něj mé zaměstnání.

Jak jste se dostala k ježdění na koni, v jakém věku?

Na koni jsem poprvé seděla, ještě než jsem se naučila chodit. Mí bratři jezdili a brávali mě s sebou ke koním. Svého koně jsem měla, až když mi bylo 17 let.

Co pro Vás koně a práce s nimi znamenají?

Koně jsou částí mého života. Moje práce je dělat svět lepší pro koně a jejich jezdce. Vytvářím most mezi koněm a člověkem, aby si dokázali vzájemně porozumět.

S jakými koňmi pracujete? Dáváte přednost nějakému plemeni nebo typu?

Pracuji s koňmi všech plemen, každého věku a všech disciplín. Nemám oblíbené plemeno, kterému bych dávala přednost.

Co považujete za nejdůležitější při výcviku koně?

Nejdůležitější je, aby nám kůň rozuměl a měl motivaci se učit.

Řada lidí v České republice nemá ráda horsemanship. Vy ho používáte a kombinujete s drezurní prací. Jak se Vám tohle pojetí osvědčuje?

Pojem horsemanship má pro mě možná jiný význam než pro většinu lidí. Horsemanship je starý pojem, který znamenal znalost o koních (znalost o výživě, anatomii, biomechanice, historii,…). Horsemanship není metoda, je to přístup k životu. Kombinuji vědecké poznatky o koních s klasickou drezurou. Stále vědu o koních studuji, protože podporuje objektivní, na důkazech založené dobré zacházení (welfare) s koňmi.

Existuje mnoho škol a přístupů, které sebe označují jako klasické. Často se ale od sebe liší, někdy i dost podstatně. Chtěla byste k tomu něco říct, případně situaci objasnit?

Hmmm, povídání o klasické drezuře by vydalo na celou knihu. Například: máme klasický španělský přístup, který se liší od toho francouzského. Každá země má svou historii a každé století mělo své mistry. Pro mě klasické ježdění často zahrnuje odhození předpojatých názorů a to, že na sebe jezdec bere naprostou odpovědnost za své jednání. Takže nikdy neobviňujme koně. Pojem „klasický" zahrnuje všechny umělecké formy – hudbu, poezii atd. Pracuje s přírodou, což znamená, že se řídí přírodními zákony. Pokud se kůň nezačne pohybovat krásněji a mít potěšení ze svých dovedností, tak byl trénován, ale nebyl vzděláván klasickým způsobem.

Jak jste se dostala ke Škole lehkosti a proč jste si vybrala zrovna ji?

Jeden z mých studentů mě přibližně před 17 lety vzal na otevřený kurz s Philippe Karlem. Poslouchala jsem ho a bylo to poprvé, kdy jsem slyšela, že koně trénujeme pro koně samotného a ne pro nějakou disciplínu. Zamilovala jsem si to a můj postoj se nezměnil.

Jak se podle Vás Škola lehkosti liší od jiných způsobů ježdění a proč ji považujete za lepší?

Liší se od dnešního běžného způsobu ježdění. Ale to, co je běžné, ještě nutně nemusí být správné. Škola lehkosti respektuje přirozenost koně, jeho schopnost učit se a biomechaniku. Kůň sám určuje svůj trénink. Neexistuje časový rozvrh, ale pouze daný moment. Je to přístup jdoucí krok za krokem, který se adaptuje na konkrétního koně.

Philippe Karl říká, že Škola lehkosti je pro každého koně. Mnoho lidí ji naopak vidí jako jednu metodu, která tím pádem nemůže fungovat pro všechny koně. Jak to vidíte Vy?

Škola lehkosti je vhodná pro každého koně, protože vylučuje používání síly a umělých donucovacích prostředků. Využívá znalostí starých jezdeckých mistrů, kteří přispěli k dané jezdecké filosofii. Je založena na prokázaných a hlubokých vědomostech o koních a je ochotná se analyzovat a dále rozvíjet ve prospěch koní. Škola lehkosti je tu pro koně, ne naopak.

Philippe Karl zdůrazňuje roli jezdcových rukou a naopak se moc nezaměřuje na sed. Jaký je Váš přístup?

Můj přístup je naučit jezdce být si více vědom, co dělá rukama, sedem a holeněmi a naučit ho lépe porozumět koni. Philippe Karl vyžaduje, aby jeho jezdci měli nezávislý sed. Zdůrazňuje ruce, protože naše ruce potřebují být vycvičeny s ohledem na to, že komunikují s velice citlivou částí koně – jeho hubou.

Jsou lidé, kteří měli možnost si Školu lehkosti vyzkoušet a říkají, že na jejich koně to nefunguje. Setkala jste se s tím někdy? A pokud ano, proč myslíte, že k takovému závěru došli?

Takoví jezdci, které znám, špatně Školu lehkosti pochopili. Dalším důvodem často je, že Škola lehkosti je snadná pro koně, ale ne nutně snadná pro jezdce.

Někteří lidé zkoušejí pracovat s koněm podle Školy lehkosti bez pomoci instruktora, který to umí. Jiní si naopak netroufají to bez učitele zkoušet. Dala byste jim nějakou radu? Vyzdvihla byste nějaké úskalí nebo častou chybu, kterou začátečníci dělají?

Myslím, že mé doporučení by hodně záleželo na konkrétním jezdci. Ale obecně lze říct, že prvním krokem ke změně je jezdit podle francouzských principů: oddělit pomůcky; přestat působit, když kůň zareaguje a minimalizovat pomůcky. Nejčastější chybou je zvedání rukou bez následného snížení. Je třeba vědět, že zvedání ruky je stejně důležité jako její snížení.

Znám lidi, kteří říkají, že Philippe Karl je génius, ale že nikdo jiný to jako on nedokáže. Odpověděla byste jim něco?

Řekla bych jim, že znám po celém světě jezdce Školy lehkosti, kteří své koně zlepšují. A nejen to, znám mnoho takových, kteří přišli se zničenými koňmi a změnili je ve šťastné atlety.

Philippe Karl nerad vidí, když jeho instruktoři závodí na oficiálních soutěžích, obzvlášť těch drezurních. Jaký je Váš názor? Jak vidíte dnešní svět jezdeckých závodů?

Nemám nic proti závodnímu ježdění, dokud je kůň důležitější než vyhrávání mašlí. Budu upřímná, dnešní svět závodního ježdění zapomněl, že kůň je cítící bytost s vlastními potřebami. Začíná to ustájením koní v režimu 23 hodin denně v boxe a končí hyperflexí (zarolováním).

Máte nějakou zkušenost s tím, že by práce s koňmi podle Školy lehkosti prodlužovala jejich aktivní život?

Nemůžu předložit žádný důkaz. Mohu ale říct, že mám studenty s koňmi ve věku přes dvacet let, kteří s lehkostí předvádějí piafu a pasáž.

Děkuji Vám za rozhovor a budu se v říjnu těšit na osobní setkání.

Melanie s jejím QH valachem Leroy Dear Heart je možné vidět na DVD studentů Školy lehkosti (bohužel nejsou dostupná v češtině) a video s její mladou klisnou Lichterfee je k vidění na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=VYUFMJZ2HVg

Pro každého, koho Škola lehkosti zajímá, je zde možnost přijet se podívat na kurz vedený Melanie Bulmahn, který proběhne o víkendu 21. – 22. října 2017 v areálu stáje VASURY Kolesa. Více informací je možné se dozvědět na mailu legerete.cz@gmail.com nebo na facebooku ve skupině „Jezdíme s respektem a lehkostí – s Barborou Vokatou dle Školy lehkosti PK", popř. „Škola lehkosti Philippe Karla – Ecole de Légèreté v ČR". Informace najdete také v souboru pod článkem.