Miminko při narození má vytvořenou pouze nepříliš stabilní úložnou plochu, kterou se opírá o podložku. Ze začátku mu to moc nejde a proto je mu dobře v povijanu, což věděly už i naše prababičky. Až v průběhu vývoje se postupně učí tuto opěrnou plochu používat a rozšiřovat podle toho, jak dozrává jeho nervový systém. Na základě opory, která je k tomu nezbytně nutná, začíná tvořit své první samostatné pohyby. Pokud dojde k tomu, že se při tom nejčasnějším pohybovém a koordinačním vývoji, např. už u maminy v břiše, něco pokazilo, rázem se výchozí podmínky dramaticky změní. Nefunguje, nebo se výrazně opožďuje pohybové učení, které v začátcích reprezentuje právě tvorba opěrné plochy.

Obr. 1: Hipoterapie u 9měsíčního miminka s diagnózou dětská mozková obrna (Foto archiv OS Svítaní).

V každém lidském mozku je však uložen neporušený genetický vzor pro lidský pohyb. Chyby se vyskytují pouze na výkonné úrovni – v použití této matrice mozkem a v technické realizaci pohybu, prostřednictvím nervových drah. Naše terapeutická šance tedy spočívá v připomenutí přítomnosti tohoto genetického vzoru mozku a nervům. Prakticky je nutno donutit organizmus na základě nějakých informací zvenčí k tomu, aby odpověděl právě použitím správného, v mozku uloženého pohybového vzoru. Při tom předpokládáme, že pokud se daný nervový spoj pro pohyb podaří vyvolat, organismus ho uloží a začne používat. Prostě se trochu přiblíží zdravé normě. My terapeuti se o to snažíme různými metodami a jednou z nich je hipoterapie.

Obr. 2: Využití stejné polohy jako na obr. 1 u staršího dítěte, které není schopno samostatně sedět kvůli postižení centrální nervové soustavy (Foto archiv OS Svítaní).

Již bylo řečeno, že pohyb produkovaný koněm je podobný lidské chůzi a můžeme tedy na jeho hřbetu simulovat fyziologické pohyby člověka. No jo, ale co to mimino, že? Když ještě nechodí, natož aby sedělo, a ještě k tomu má pohybový a koordinační problém. A jde to, vážení. Miminko samozřejmě necháme adaptovat se na náš svět minimálně šest neděl, ale nic by nám nebránilo začít s koňmi hned. Terapeut může na jeho hřbet mimino na čistou plenu na chvíli položit. Je to teplé a občas to přešlápne, žádné trhavé pohyby, prostě jen plynulá změna v rozložení váhy, umístění těžiště. Co tedy mimino dělá? Trénuje si právě práci s polohou a změny těžiště, věci, které jsou pro vývoj lidské hybnosti nezbytné.

Obr. 3: Nejmiminkovatější mimi na koni. Pozn.: aplikace hipoterapie zvláště u těch nejmenších dětí je možná jen na perfektně vycvičených koních a pod vedením zkušeného fyzioterapeuta. (Foto archiv os CaballinuS)

No pravda, trochu jsem zašla do extrému, ale pro správné pochopení principu hipoterapie, toho, o co se my fyzioterapeuté spolupracující s koňmi snažíme, naprosto výstižné, navíc zvládnutelné selským rozumem. Můžeme tedy plynule přejít k věku, kdy už dítě začne provozovat svůj vlastní pohyb. Pokud je porušený, snažíme se mu pomoci ho opravit a lze při tom zase spolupracovat s kým jiným než s koněm. To ale musíte počkat na příští díl našeho seriálu ;-).