Nejprve pár slov k tomu, jak zajišťujeme práva hiporehabilitačního koně. Od roku 2009 je v platnosti nový „Řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností". Tento řád by měl, vedle splnění podmínek daných legislativou, vést ke standardizaci péče o koně zařazené do terapie v rozdílných podmínkách (např. soukromé osoby, občanská sdružení, ústavní zařízení), ke standardizaci používaných pomůcek a ke sjednocení metodiky výcviku a přípravy koní.
Výběr koně pro hiporehabilitaci se řídí jasným pravidlem: Musím vědět, pro koho koně chci a co s ním chci dělat. Rozdílné požadavky máme na koně pro hipoterapii, kde jde především o přenos pohybu, na koně pro terapii s využitím koně psychologickými prostředky či aktivity s využitím koní, a jinak vybíráme a připravujeme koně pro parajezdecký sport. Specifikaci jednotlivých podoborů hiporehabilitace jsme se věnovali v předchozích dílech seriálu, takže rovnou k věci.
Obecně musí být náš týmový kolega zdravý, psychicky vyrovnaný a s kladným vztahem k lidem. Pro TVKPP a AVK je prioritou vztah k lidem. Není to ale o bezmezné poslušnosti a podřízenosti. Pro tuto metodiku naopak potřebujeme různé „týpky". Úzkostný klient dosahuje skvělých pokroků při práci s jemným citlivým zvířetem, zatímco poněkud extrovertní typ osobnosti („přehleďák") by takové zvíře pravděpodobně stresoval. Tomu naopak přidělíme zlomyslného naschválníčka, který léta pracuje na terapeutických technikách umravnění klienta různými kousky, při povelech se nezřídka řídí heslem slyším, ale poslouchat nebudu a čištění kopyt považuje za drobný souboj síly, ve kterém pravidelně vítězí (všechny tyto terapeutické postupy jsou sledovány lidským terapeutem a v popředí zájmu je samozřejmě bezpečnost klienta). A ejhle, přehleďák najednou přemáhá sám sebe a žádá terapeuta/instruktora o pomoc a radu. Terapeutický či pedagogický efekt zaručen pouze v případě, že terapeut a cvičitel požívají dostatečné autority potřebné k tomu, aby klientovi předvedli, že koník to dělá bez problémů, akorát se s ním musí lépe komunikovat ve smyslu partnerství, kamarádství. Je však nezbytné, aby koňské žertíky byly pod naprostou kontrolou cvičitele a terapeuta.
Pro parajezdectví musí kůň prokazovat vlohy pro danou disciplínu, trpělivost v nesení břemene, které nevyhovuje jeho dynamice pohybu, a ochotu navyknout nestandardním pomůckám v ovládání. Jezdec bez nohy bude rozhodně pobízet nestandardním postupem a kůň jej musí pochopit a přijmout, v případě nevidomých jezdců zase respektovat zvuky, kterými okolí informuje jezdce o prostorové orientaci. Každý handicap a každý klient mají své specifické požadavky na daného koně.
Z výše uvedených důvodů je jasné, že kůň v hiporehabilitaci musí umět vše a ještě trochu navíc. Nezáleží na plemeni, ale na klientovi a typu využití.
Česká hiporehabilitační společnost připravuje v těchto dnech systém specializačních zkoušek pro koně v hiporehabilitaci. Ty představují způsob hodnocení a posouzení vlastností a stupně výcviku koně zařazeného do hiporehabilitace. Výsledkem zkoušek bude udělení certifikátu, který stanoví vhodnost koně pro terapeutické využití. Práce je to nelehká, ale rýsuje se výsledek, a tak v budoucnu budeme mít nejen certifikované terapeuty, instruktory a cvičitele, ale i koně. Koně s velkým K.
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
