Krmelce a koně venku

26. 9. 2023 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Pixabay, majitelé krmelců, výrobci, prodejci a archív autorky

Počet fotografií: 101

Venkovní ustájení má oproti ustájení boxovému jednu zvláštnost - je naprosto nutné pořešit krmení senem ve venkovních prostorách. Tam, kde jsou koně krmeni na boxech a ven chodí jen po určitý vyměřený čas (ať už dlouhý nebo krátký), není možná nutné, aby se krmení senem na venkovních plochách věnovala obzvláštní pozornost.

Koně se nadlábnou večer a přes noc doma ve stáji, ráno dostanou svoji porci také ještě na boxu a přes den si prostě vystačí se ždibáním zbytků trávy na plochách, které mají k dispozici, někde dostanou v poledne pár kupiček "na chuť". Pokud je zrovna bláto a silný vítr, mají velice rychle seno zašlapané nebo také odfouknuté úplně mimo ohrady. Což není žádná tragédie, protože stejně odchází za chvíli na box, kde čeká v suchu a v závětří hromada sena jen na svého jedlíka...

Jenže pro koně venku je to zcela jiné. Tam žádný sólo box na svého strávníka nečeká, žádné "za chvíli si stoupneš jen ke své hromadě" není na pořadu dne ani noci. Přitom ve venkovním ustájení je seno alfa a omega bytí - koně, kteří mají vydržet rozmary počasí pod širým nebem, musí mít zimní kondici o trošičku blahobytnější než koně boxoví. Takže ve většině případů mají venkováci v chladná období roku přístup k senu non-stop. Aby majitelé a ustajovatelé neprodělali na takovémto systému držení koní kalhoty, zjistila časem téměř všechna tato ustájení nutnost se senem nějak šetrněji hospodařit a zbytečné ztráty (vznikající zašlapáním sena do bahna, pomočením a znehodnocením či odvátím hromádek) důmyslně eliminovat.

Jenže jak? Dá se spolehlivě zajistit, aby koně měli přes zimu a klimaticky nepříznivé dny stálý přístup k objemnému krmivu, ale zároveň senem a krmnou slámou neplýtvali? Jak nejlépe pohlídat kvalitu sena, když střed navlhlého slisovaného balíku chytne ve vedrech plíseň dříve, než ho stačí dva domácí koně prožrat? Jak zabránit tzv. norování, kdy koně do balíku vykoušou díru a spokojeně vegetí v seně s hlavou zabořenou uvnitř, takže dýchají prach a zadělávají si na onemocnění dýchacího aparátu?

Od té doby, co lidé nechali koně žít i přes zimu a blátivá období nonstop venku, začalo hledání a vymýšlení toho pravého systému krmení senem, systému, který by nedovoloval koním zbytečně krmivem plýtvat a podestýlat si jím, který by alespoň trošičku omezoval "žraní plnou hubou" a zabránil nechtěnému "norování".

Ano, tehdy přišly na svět krmelce.

A my se v dnešním článku podíváme, s jakými všemožnými typy krmicích profi i samodomo zařízení se při cestách po koňských volnochovech můžeme setkat.

Než na to ale vletíme, ještě pro jistotu zdůrazním jednu skutečnost - totiž že neexistuje bezúdržbový krmelec. Naprosto každý typ těchto krmných zařízení potřebuje určitou míru pozornosti. Ať už si vyrobíte jednoduché krmné bedny, nebo zakoupíte super promyšlené profipříkrmiště i se stříškou, stejně budete muset uklízet zbytky ze dna a hůře dostupných míst, aby nezahnívaly a neplesnivěly. Pouze snadno přenosné typy krmelců bez podlahy, například lehké drátěné kruhy, stačí přesunout na jiné místo pastviny - ale lopatu a koště nebo hrábě na úklid starého stanoviště stejně do ruky vezmete... Sítě sice koně vyprázdní a odpadá tedy vybírání a vymetání odrolu a zbytků, zase jsou ale náchylné na trhání, takže bez oprav děr, které v nich koně umí někdy až neskutečně rychle vyrobit, se prostě neobejdeme. Věřím ale, že jste všichni pečliví majitelé a ustajovatelé, kterým netřeba zoohygienu chovu připomínat.

Pojďme proto ihned k tomu stěžejnímu pro dnešní článek - k prohlídce jednotlivých typů krmelců na seno. Poslední roky jsou asi nejčastěji v ČR k vidění, krom malých závěsných sítěk, krmné kruhy. Od kovových, občas pro koně ne zcela vhodných (z důvodu ostrých spojů - a tedy potenciální hrozby řezných a tržných ran... šprušlí, ve kterých hrozí zachycení nohy... nevhodného tvarování či nevyhovující výšky spodní hrany, která může zranit přední holeně a karpy koní), až po velmi povedené specializované koňokusy.

Ty by měly být relativně bezpečné (zcela bezpečné není nic, co ke koním postavíme, jak si níž ukážeme...), nevýhodou je často vyšší cena a fakt, že mnoho z těch nejlepších a nejbezpečnějších typů v ČR prostě neseženeme - například skládací panelový systém z tvrzeného odolného plastu ve tvaru půloblouků nebo čtverců, z nichž si můžete seskládat krmelec přesně na míru podle svých potřeb a preferencí.

U čtvercové stavebnice pozor na mezery, například pony nebo hříběcí kopýtko by se dovnitř klidně zachytilo - hlášené jsou i fatální zlomeniny... (Kulatá verze je z tohoto pohledu bezpečnější.) Odkaz na podrobnosti o stavebnicovém systému: https://www.barnworld.com/cattle-guards/Horse-hay-feeder-from-poly-panels/

Příkrmiště kovová čtverec/obdélník - těch již na českém trhu můžeme nalézt x variant, otázka je, co si kdo ke koním troufne postavit. Prodejci občas nabízí coby vhodné pro koně i taková provedení, která jsou primárně určena skotu. Nejeden koňák si jimi již ve stádě způsobil úrazy...

Málo platné, volní koně v kombinaci s železnou konstrukcí nemusí být zrovna značka ideál. Samozřejmě ale najdeme v řadách chovatelů krom zarytých odpůrců i vášnivé příznivce těchto krmných zařízení, kteří žádnou špatnou zkušenost ani za více let provozu neučinili.

Všechna tato příkrmiště se dají kombinovat s ochrannou sítí s malými či většími oky, která má za úkol zabránit roztahávání a rozhrabávání sena, norování, ale i větším ztrátám vlivem větrů. Také rychlost příjmu objemného krmiva se díky sítím s menšími oky zpomalí. Příliš blahobytná kondice koní si možná přímo žádá o regulaci rychlosti žraní. Ale jelikož koně jsou zvířata velmi učenlivá, počítejte s tím, že po čase si poradí i s velmi malými oky a příjem sena se začne postupně zvedat, oproti počátku.

"Uživatelská příručka" k použití sítí klade na srdce majitelů podávat neuvyklým koním v prvních dvou týdnech seno nejen přes síť, ale i volně ložené, aby se koně v klidu nažrali a až nehladoví se bez stresu věnovali "výuce" vyžírání z pod sítí. Je důležité, aby se kůň v první dny seznamoval s krmením přes síť sytý, a tudíž seno oky vytahoval v klidu a bral tuto činnost jako zábavu a zpestření dne. Zabráníte tak, mimo jiné, i poškození často drahé sítě vlivem vztekajících se hladových výtečníků.

V současné době se na českém trhu nachází několik specialistů na výrobu sítí na míru, stačí zapátrat ve vyhledávačích nebo zabrousit do koňských diskuzních skupin a načíst si zkušenosti letitých uživatelů. Na některé firmy jsou reference opravdu skvělé, výdrž jejich sítí je dlouhá, na jiné již ohlasy tak spokojené nejsou. Doporučuji před investicí do sítě na velký balík, kdy se rozhodně nejedná pouze o stokoruny, reference na výrobce pečlivě ověřit.

Naše i zahraniční firmy nabízí taktéž krmelce vhodné pro křehké ženy bez techniky, neboť s těmito typy příkrmišť je možná ruční manipulace (například zvon, krmný kruh a domeček). I na ně (pod ně) jde síť instalovat.

Kdo si chce ke koním pořídit dřevo, namísto kovu, většinou se ubírá tvůrčí cestou svých vlastních nápadů a své vlastní originální výroby. Velkou oblibu si získaly krmné bedny, ať už v podobě kvádrů či krychlí, se sítí nebo bez ní.

Domácí výrobky šikovných koňáků se nedrží jen při zemi - cestou po vlastech českých i po světě můžeme potkat krom větších krmných beden i velkokapacitní krmelce na více než jen jeden velký balík. Bývají vyrobeny ponejvíce právě ze dřeva a pokud se s majiteli zastavíte a proberete všechna pro a proti, vyvarujete se častých chyb začátečníka v této oblasti. Zkušení "krmelcovači", kteří již vyzkoušeli kde co, se o své poznatky s obdivovatelem jejich úsilí většinou rádi podělí - a bývají velmi pohostinní. U dobrého vínečka, kafíčka nebo slivovičky se povídá naprosto samo... :-)

Ten, kdo chce mít své koně v dešti pěkně pod střechou, neumísťuje dokonce ani velké krmelce jen tak pod širé nebe, ale zakoncipuje je coby součást přístřešku, pěkně do sucha:

Maxi-krmelec do podkovy umožňuje navozit balíky sena, senáže a krmné slámy do středu (ale z dosahu koní) a pohodlně promíchávat přesně takové množství jednotlivých surovin, jaké chceme koním přidělit. Vše, co vyhrnou, se neznehodnocené hnojem snadno vrátí vidlemi zpět do krmelců:

I zde v podobném duchu (tedy obklopit krmelcem ze tří stran prostor, na který se naváží balíky):

Některé stáje si zamilovaly pro větší počty koní síťové krmelce, které také plní z venku, mimo dosah koní:

Jiné stáje kombinují různé typy krmelců a ponechávají na koních, které si zvolí coby oblíbené:

Většina chovatelů používajících různé druhy zpomalovacích pomůcek, od sítí až po zatížení beden kovovými rošty (většinou kari sítěmi), se s železnou pravidelností setkává se dvěma námitkami: jednou je etická stránka věci, druhou dotaz na dopad použití kari sítí na zuby koní.

Etická otázka se ptá na obhajitelnost omezování příjmu sena. Není použití různých zpomalovacích pomůcek na krmištích týráním koní, kteří zoufale loví obsah krmelců po stéblech? Odpovědí bývá protiotázka: je snad morálnější nechat koně typu Otesánek neomezeně tloustnout a nehledět na negativní vlivy obezity? Většina se shodne alespoň v tom, že obezita je průvodní negativní jev společností žijících v blahobytu. A ačkoli o blaho svých koní se všichni snažíme maximálně, na tomto poli prostě "méně" znamená "více".

V zájmu zdraví svěřených zvířat je použití zpomalovačů nejen etické, ale bohužel často i nutné. Ne každý majitel má možnost koním seno průběžně dávkovat po celý den, mnozí se ke koním dostanou kvůli pracovním povinnostem jen jedenkrát denně, i když mají zvířata u domu. Musí tudíž zajistit přistup k senu na 24 hodin dopředu. Pokud jsou koně tlustí, nezbývá než sáhnout po zpomalovačích - například po síti přes celý balík (u něj koně více postávají a málo nachodí, bohužel), nebo dávky sena rozvěsit porůznu po prostorách do malých sítěk (koně chodí od sítě k síti a hýbou se více).

Denní praxe chovatelů ukazuje, že se koně velmi rychle naučí seno protahovat i přes malá oka 4 x 4 cm a že je to mnohdy baví natolik, že žraní ze sítí upřednostní i v případě, kdy mají k dispozici taktéž volné hromádky sena. I malá hříbata se o sítě nadšeně zajímají - a zde POZOR! U hříběcí kategorie je obzvláště nutné dbát na takovou velikost ok, přes kterou neprojde kopýtko - což například oko 10 x 10 cm zcela dobře umožňuje, bohužel. Nohu chycenou v síti zná mnohý chovatel a ne vždy tato "havárie" projde bez zranění, takže opravdu pozor na to!

Druhá často diskutovaná problematika souvisí s koňskou zubařinou a svého času masovým rozšířením využití ocelových karisítí coby zpomalovačů na krmné bedny. Poznatky z praxe některých zubařů v Německu i u nás zaskočily mnoho příznivců této vychytávky - určité typy ocelových karisítí totiž způsobují, že koňské zuby přichází pravidelně při žraní do styku s kovem, tudíž se mohou nadměrně a nepravidelně obrušovat i doslova ničit.

Koně, pokud mají prostor k manipulaci, přebírají sousta sena primárně pysky, nikoli zuby. Ale pokud je kovové oko na krmelci malé, úzké nebo jinak nevyhovující, začnou koně tahat stébla i zuby. Navíc se, při nevhodných rozestupech kovových ok, dostávají do styku s ocelí i celé plochy předních zubů, což samozřejmě se zubní sklovinou po čase ošklivě zacloumá. Nepodceňujte tato rizika, nejsou sice pravidlem, ale zubaři je sem tam hlásí. Častější kontrola stavu zubů při používání kari sítí a různých podobných kovových roštů bude jistě na místě...

Mnozí chovatelé proto upustili od použití kovu a namísto ocelové karisítě sahají po plastové mřížce, kterou v zahraničí dodávají profi prodejny buď samostatně, nebo přímo s krmnou bednou. K vidění jsou i dřevěné deklíky s otvory na krmné barely.

Jesle z nejrůznějších materiálů určené do boxů nebo nočních paddocků na ta místa, kde koně dělí na noc po jednom, jsou také velmi žádaným sortimentem a obzvláště v jezdecky vyspělých zemích jich trh nabízí mnoho typů.

Krmelce domácí výroby fantazii meze nekladou, ovšem fyzioterapeuti upozorňují, že vždy musíme dávat pozor na polohu krku a hlavy koně při žraní - kůň by ji neměl příliš zvedat (prach ze sena v očích a nepřirozená pozice u žrádla) a také by neměl stát u sena s "vykroucenou" hlavou.

A co se tedy osvědčilo? Určitě ty typy krmelců, kde kůň žere zcela rovně, s hlavou sníženou. To je značka ideál.

A na které vychytávky upozorňují zkušení domácí konstruktéři krmítek? Například pokud stojí krmelec v prostoru, stavět jeho průměr podle průměru velkých balíků plus navíc ještě dobrých 30 cm okolo, aby se nestávalo, že nám v bedně sedí seno natolik natěsno, že po chvíli koňského snažení okraje balíku "přetékají" z krmelců ven...

Majitelé si nejvíce pochvalují ta krmiště, která mají natolik velké rozměry, že koním při žraní seno odpadává od huby dovnitř do prostor krmítka, nikoli ven za protilehlou hranu. Dávejte si také pozor na výšku hran domácích krmelců - pokud zvolíte spíše nižší hrazení, snadno se vám stane, že koně polezou dovnitř krmelce. Takže znečistí seno močí a trusem, což určitě není žádoucí, navíc se mohou zranit. Příliš vysoké hrazení zase nedovoluje vyžírat až do dna.

Velmi praktické je myslet již při stavbě na ochranu balíku před deštěm. Stříška by vždy měla být natolik velká s takovým přesahem, aby se pod ni koně snadno schovali a v dešti jim neteklo z hran střechy na záda (což je, bohužel, často vidět). Nebo je řešením, při menší ploše střechy, postavit krmelec jednou stranou k hrazení výběhu a střeše dát sklon směrem ven za pásky, takže stékající voda koně nezmáčí.

Samozřejmě nejkomfortnější na deštivé dny jsou krmelce zastřešené natolik, že vám vznikne vlastně přístřešek. Čím prostornější, tím lépe pro spokojenost koní...

Několik takových zastřešených krmelců na dva i více velkých balíků jsem potkala i v České republice a třeba v německých paddock paradise systémech jsou oblíbené nesmírně. Rozdíl mezi zastřešeným krmelcem a krmelcem umístěným pod střechu přístřešku se může občas stírat - základem je, aby u obojího zůstalo krom zastřešení sena dost místa i na suchou plochu pro zvířata stojící okolo něj.

Ne každý krmelec je použitelný z libovolné strany, některé si majitelé postavili primárně za účelem znemožnit koním postávat v určité oblasti (třeba u sousedova plotu), jiné mají za úkol, krom funkce krmišť, i předělení prostor - fantazii se meze opravdu nekladou!

Ať už se rozhodnete stavět variantu krmiště "krmná místa ze všech stran", nebo "krmná místa pouze zepředu", vždy dbejte na absenci nebezpečně tvarovaných hran a trčících šroubů či hřebíků, vyčnívajících ostrých suků ze dřeva, oplechovaných rohů tvořících potenciálně sečné tvary, povytažených hřebů, nebo takových mezer mezi prkny, kam by prošlo koňské kopyto. Úrazy, kdy si ležící kůň (hříbě) v těsné blízkosti krmelce při válení hodil nohu mezi desky a zlomil si ji, nebo kdy se jeden kůň prudce uhýbající jinému roztrhl o oplechovaný trčící roh krmítka, bohužel veterináři evidují.

A prosím, myslete při stavbě střech nad krmnými místy na nosnost zastřešení, v době extrémní sněhové nadílky se tíha mokrého sněhu, kterou střecha musí zvládat, stává opravdovou zkouškou vašeho odhadu či výpočtů! Také myslete na malou, ale již vícekrát hlášenou možnost přicvaknutí karabiny na koňské dece či ohlávce ke krmelci či síti.

Zábranový systém na krmení senem není v ČR tolik běžný jako například v sousedním Německu. Přesto i u nás můžeme zakoupit díly ke snadné montáži těchto typů krmných stanovišť.

Pneumatiky na krmení sena mohou znít neskutečně, přesto je mnoho chovatelů s úspěchem a bez problémů již mnoho desetiletí využívá. Čím větší pneumatika, tím lépe. Materiál je podle dostupných studií (stavby z použitých pneu) nezávadný. Pokud je koně neokusují a ve větším neolizují, ale pouze z nich "ukázněně" žerou (spokojení letití pneu-vyznavači mají v tomto směru "bezproblémové" koně, kdo má "hlodače", samozřejmě mu pneu po chuti nebudou - chce to vyzkoušet), bývají pneumatiky dlouhá léta hlášeny jako zcela bezproblémové typy příkrmišť. Někteří i do nich instalují sítě ke zpomalení příjmu sena a zabránění vytahání mimo gumy. Obrovským bonusem je "cena za odvoz".

V zahraničí jsou často k vidění krmné vaky, které se volně pokládají na zem. Stejně tak krmné míče koním necháváme na zemi ve výbězích bez kotvení - ty ale slouží prioritně jako hračka, nemají velký objem pro skutečné krmení. Ke zpestření dne a k prodloužení doby žraní slouží i krmítko točící se kolem své osy. A pokud potkáte "krmný kolotoč", ten krom výše zmíněného má jako bonus zajistit i pomalý pohyb koní u sena. Někdy jsou prostě nejrůznější ve světě potkávané vychytávky na krmení senem pro normálního českého človíčka až neuvěřitelné...

Přesto má každá takováto vychytávka své příznivce. Do vychytávkové kategorie můžeme zařadit také koše a nádoby, které primárně nejsou určeny ke koním, přesto se dají potkat na výbězích a v pastvinách. Často vídám jako krmelec použitou kovovou konstrukci z tisícilitrových nádrží na vodu. Pozor na ostré hrany a u některých i dost ostré spoje - vybírejte vždy takové, které snižují riziko tržných ran. A jako u u všech typů krmelců s většími otvory i zde platí: pozor na zachycení kopyt! Také veliké plastové bedny na přepravu jablek a zeleniny občas u u koní zahlédnu. I všelijak upravené popelnice a vaky, některé se vyrábí samo-domo, jiné jsou určeny opravdu na krmení koní a můžeme je zakoupit.

Na stavbu krmelců lidé využívají nejrůznější materiály a jejich kombinace. Výsledek je někdy velmi povedený, jindy působí spíš zvláštně - ale pokud plní účel a je bezpečný, proč ne?

Ale i v zahraničí kupované krmelce mohou na českého člověka působit nezvykle.

Milí čtenáři, na začátku jsem slíbila fotoukázky, že každé zařízení na seno, postavené ke koním, znamená potenciální nebezpečí. Na fotkách jsou situace, které k úrazu buď již vedly, nebo vést mohou. Ať už tedy požijete jakýkoli krmelec, vždy mějte v záloze řešení potenciálně nebezpečných situací, které u jednotlivých typů sem tam nastávají. Ideálně "dolaďte" krmné zařízení tak, aby se problémy vyeliminovaly. A protože jsou snímky níž více než vypovídající, není již třeba žádný můj další komentář...