Koňské Vánoce, na které nikdy nezapomenu (6)

5. 01. 2009 14:00, Aktualizováno 18. 12. 2009 11:21

Autor: Game Over Rubrika: Fejetony Počet přečtení: 6807 Počet komentářů: 11 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

...Vánoce jsou svátky klidu... tímto krédem se jistě řídí i můj kůň a podle toho se také chová...  
Já osobně na Vánoce už před pár lety rezignovala. Pocity jisté nepatřičnosti se však občas dostaví, pokud jsem denně třemi či více lidmi tázána, jaké že to dárky chystám svým nejbližším i těm vzdálenějším, protože tyto povinnosti plním pouze omezeně. Pak si sednu k počítači a provozní teplotu mi ještě více zvýší i pohled na Equichannel, kde se řeší pro změnu už od října to, co dostane který koníček tohoto roku pod vánoční stromeček.

Že můj koníček Vánoce prožívat nebude, alespoň ne za mé podpory, už mám v sobě dávno vyřešeno, a tento aspekt Vánoc mě tedy příliš netíží. Domnívám se, že zvíře, které spotřebuje většinu toho, co dokážu vydělat, slaví tímto Vánoce každý den, ať už se jí to líbí nebo ne, a tak jsem ušetřena těžkého rozhodování holčiček v jezdeckých potřebách, zda můj drahoušek ocení tento rok více nové šporničky s vsazeným růžovým kamínkem, či snad vkusný nový bičíček stejného barevného ladění. Hm. To by bylo mé pojetí Vánoc.

Koňské Vánoce... ano, to je to. To, že vánoční svátky neprožívám já, se mé zvíře zřejmě letos rozhodlo vyřešit po svém.

Můj kůň si užívá Vánoce, lépe řečeno celé své osobní vánoční prázdniny, protože v prosinci na mě rok co rok dopadnou termíny odevzdávání nenapsaných seminárek a blížících se zkoušek, které mému oři prodlouží oslavu svátků klidu obvykle na dobu dvou měsíců. To, že vprostřed tohoto období stájníci zjihnou a sypou do žlabů víc suchého chleba než obvykle, nechápe můj kůň pravděpodobně jako dny sváteční, ale daleko spíše jako dny, kdy je konečně krmen spravedlivě, a dovedu si taky živě představit, že daleko větší příkoří následuje při hořkém zjištění, že teď už je zase SKORO HLADY!

A protože můj kůň si zřejmě na toto dlouhé období klidu zvyknul, naordinoval si ho letos pro jistotu sám po prvním týdnu mé nepřítomnosti v sedle (asi usoudila, že pravidelné svátky klidu začínají). Pobolívající kopyto tak slečně zajistilo hájení před jakoukoliv činností jen trochu připomínající práci, a ona si své klidné svátky opět užívá dle libosti.

Tedy klidné… no teď už ano, alespoň v rámci kompromisu mezi námi dvěma. Má představa o ještě větším klidu se zábalem na noze a v boxe vzala za své. „Míšo, vona celej den hrabe“ sděluje mi stájník, zatímco si prohlížím torzo „botičky“ na kterou padla jedna kobercovka a kotouček jiné, velmi drahé superpevné pásky, a po jejím bližším přezkoumání je mi taky ihned jasné, kterou že to nohou pacient celý den hrabe. Třetí den tuto snahu vzdávám, když už botička (sice nalezená, ale nikoliv na koňské noze) není zdaleka tolik prošoupaná, zato na ní lze pozorovat stopy od zubů. Ani tentokrát se to neobejde bez veselé historky z natáčení. „Víš, co mi ta potvora udělala? Vona mi utekla! A víš, kam mi utekla? Dozadu do výběhů, do velkejch. Já jsem jí šel vždycky chytit, a vona vocas nahoru a frrr, a hups, přeskočila vedle, a šup, a skočila zase do dalšího, a zase vocas nahoru... A představ si, že takhle přeskákala všecky, co byly zavřený.“ Raději nepočítám, kolik že to drahoušek nemocný přeskočil výběhů s bolavou nožičkou při pátrání po „svých“ koních, a pro bezpečnost všech opět povoluji výběh.

Koňské Vánoce, na které nikdy nezapomenu?

To myslím tyhle nebudou. I když pokud budeme uvažovat počítání mé koňské slečny, jsme teprve v polovině, takže bych asi neměla chválit dne před večerem. Ty lidské už ale končí. Bolavé nožičce jsem po nich slibovala veterináře, tentokrát nejen na telefonu, a tak se kůň v posledních dnech tváří, že to vlastně snad ani nebolí a že když mi veterinářka říká, že to je absces, který se prostě neprovalil a možná ani neprovalí, tak má pravdu. Občas sice koníček přestává zatěžovat přední nohy zcela, a to pro jistotu obě současně, ale projev bolestivosti to zřejmě nebude. No uvidíme...

Tímto přeji všem podobně postiženým, aby bez ohledu na roční dobu při kterýchkoliv svátcích klidu (obzvlášť při těch v koňské režii) nedošli psychické újmy, a samozřejmě mnoho dalších radostí a dobrodružství s našimi koňmi. Protože oni si vždy najdou způsob, jak se o svou radost ze života s námi podělit :o)

Pozn.red.: Příspěvky nejsou redakčně upraveny. Tento příběh se účastní vánoční soutěže Equichannelu 2008 o knihu PhDr. Daniely Dvořákové, CSc. - Kôň a človek v stredoveku.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. tia

    pěkné :-)

    19:07 - 05. 01. 2009

    Moc hezky napsané. Díky za příspěvek, pobavil mě :-)

  • 2. draace

    muhehe

    19:45 - 05. 01. 2009

    Je mi to... nevím proč... povědomé:o)

  • 3. Game Over

    Držte nám palce:-)

    22:12 - 05. 01. 2009

    Reaguje na 2.

    A ne až tak mně v soutěži o knížku, ale v tom, abych na tyhle Vánoce fakt s klidem zapomněla, protože veterinář s rentgenem přece jen v sobotu na lazara přijede...<br />No aspoň mám více času na studium, že ano, snad už to poslední, když bůh dá;-)

  • 4. draace

    Držte nám palce:-)

    01:07 - 06. 01. 2009

    Reaguje na 3.

    Tak třeba to bude jako u nás. Když to nervy nakonec nevydrží a zavolá se doktor, tak přijde ono "NIC mu není. To jste mě sem volali kvůli tomuhle?"<br /><br />Hlavu vzhůru. Umírající kůň nehrabe a nepřeskakuje výběhy;o)

  • 5. ...

    pěkné :-)

    07:35 - 06. 01. 2009

    Reaguje na 1.

    Připojuji se. Moc se mi to líbilo.

  • 6. Katka K.

    Fotka:)

    09:27 - 06. 01. 2009

    Hezky.:-)<br />Melas prihodit jeste fotku, jak vypada, kdyz "nezatezuje predni nohy zcela... a obe zaroven", myslim, ze nejakou mas.:)

  • 7. Game Over

    Fotka:)

    19:33 - 06. 01. 2009

    Reaguje na 6.

    http://mismonka.rajce.idnes.cz/Lady_v_procesu_vertikalizace/#album máš ji mít;-) Ovšem nutno podotknout, že podle fotek jsem Ladynku evidentně značně podcenila. Ona totiž většinou nezatěžuje hnátečky rovnou tři:-)

  • 8. draace

    Fotka:)

    21:52 - 06. 01. 2009

    Reaguje na 7.

    Fotky jsou tak pěkné, že je hříchem na nich nechávat to vodítko. Což mě nutí přemýšlet nad faktem, proč já mám tak žalostně málo fotek v procesu vertikalizace. I když možná právě proto, že objekt není uvázaný na laně. Ono kdyby seno rostlo na stromech, tak na těch zadních prostojí celý den.

  • 9. Game Over

    Fotka:)

    21:59 - 06. 01. 2009

    Reaguje na 8.

    No jo, holt si kvůli tobě příště pohraju s Photoshopem;-) Nicméně fotky jsou profi, to jim jistě v pěknosti pomáhá, a nebýt objekt uvázaný na laně, tak by se mi konkrétně v tomto případě asi velice rychle vzdálil:-) Jak je na některých fotkách vidět, nemá z toho radost, když má stát proti člověku... no možná dobře pro mě. Nicméně s člověkem na hřbetě je to situace jiná, navíc se z toho dobře skáčí kaprioly...

  • 10. draace

    Fotka:)

    23:31 - 07. 01. 2009

    Reaguje na 9.

    Musím zaklepat a nerouhat se: s člověkem na hřbetě vertikalizace ubývají, a pokud jsou, tak maximálně leváda, bez usedání do pole či pádu vzad. Ovšem ve volnosti... Když ho vidím, jak hravě hrabe předními nad svou vlastní hlavou, aby vzápětí vyskočil do vzduchu a odpálil sprint na 400m, plný hrbů, kozelců a epileptických vývrtek hlavou, tak mě opouští chuť na něho sedat. Nezbývá než se utěšovat, že tohle by pro chudáčka koníčka bylo s jezdcem MOC náročné. A stejně tak bych nikomu nepřála vlastní úžas, při pohledu na jinak submisivní a uťáplé a ve stádě vždy zcela poslední zvíře, jak přijde k nekoňákovi, který tentokrát mrkev nedonesl, a protože z pohledu koně jde o nehoráznost, tak se bez varování přímo před obličejem muže zvedne na zadní, s tak přilepenýma ušima k týlu, že vypadá jako hybrid. Ještěže stačí zařvat "neser mě". Kdybych tohle neviděla, jaktěživo tomu neuvěřím. Nemít strach z negativních dopadů na ježdění, tak s ním klidně prostná na zadních trénuji, protože jeho svíčkové hry baví... Jemu na svíčkování stačí přítomnost králíka, bydlícího na opačném konci výběhu. Jeden králík hlídá, druhý se pase, a kůň si opodál hraje na bubáky, se svíčkami:o)

  • 11. Game Over

    Fotka:)

    08:33 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 10.

    No... paradoxně musím podotknout, že co se tréninku prostných na zadních týče, u nás byl efekt naprosto opačný. Že bych ji o tohle mohla zkusit požádat mě napadlo právě v jejích chvílích veselosti, kdy jsem (opět;-) zkoušela rekonvalescenta uvést na lonži do stavu "v pohybu" dřív, než ji naostro vrátím do výběhu. Ten rozčarovaný výraz bych ti přála vidět, poté, co byla za pěknou svíčku pochválena a dostala bonbon. To nečekala. Převalovala pamlsek hubou a koukala na mě nevěřícně ve stylu: "Já tě zlobim, nechápeš??? Za to mě přece nemáš chválit!" A v momentě, kdy se chození po zadních stalo cvikem, v podstatě už se málokdy stane, že by ho při práci ze země používala jako vložku. Jak už je to cvik, značně ztratil na přitažlivosti, vzdorovat něčím (někdy) žádaným jaksi nemá to kouzlo, a rozhodně je to pod Ladynky úroveň:-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: