Koňské Vánoce, na které nikdy nezapomenu (21)

9. 01. 2009 21:00, Aktualizováno 18. 12. 2009 11:22

Autor: Marta Chorobíková Rubrika: Fejetony Počet přečtení: 6424 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Jak známo Vánoce jsou svátky klidu a míru. Většina žen v tomto období propadá z nezjištěních příčin uklízecímu syndromu a paranoidní představě, že mají v domácnostech mírně řečeno nepořádek. Tento syndrom se šíří rychleji než kapénková infekce. I ta nejpořádnější hospodyňka se v transu pouští do gruntování. Jako myška s prachovkou prošmejdí odlehlé kouty domácnosti, pucuje a leští to, co by Ježíšek mohl při své návštěvě spatřit a nedej bože někde vykecat. Peče, pere, vaří, smejčí a večer padá znavena, aby nabrala sílu do druhého dne pokračovala v započatém úsilí.

Patrně ono „Vánoce jsou svátky klidu a míru“ vymyslel muž. My ženy víme, že „Vánoce jsou svátky úklidu a smíru se skutečností, že absolutní pořádek je pouze relativní záležitost“.

Uklízecí mánie zasahuje nejen domácnosti, ale i na pracoviště maskovaná pod pojmem inventura. Mnohdy se vetře i do stájí. I já se nechala letos unést. Vždyť skříňka je tak malá a těch pár věcí. No, žádný problém. Vidina Vánoční a novoroční vyjížďky v čistém se stala hnací silou pokroku.

Spontální reakce vyřadila proces odkládání na neurčito. Tudíž došlo k úklidu hned po odbavení zlatochlupáka. Ani jsem netušila co všechno se ve skříňce nachází. Dokonce se našel i můj oblíbený ručník. Když jsem ho naposledy potkala, byl čistý a voňavý. Pak ho někdo zneužil a nyní … ble. Na hromadu věcí jsem přihodila ještě čerstvě propocený podbřišník a dečku. Když očista, tak dočista a hurá domů.

My co nemáme auto jezdíme metrem. Metro je prostředek hromadné dopravy a tak jsem svou hromadu dopravila až domů. Musím přiznat, že mi drobet chyběla anonymita na kterou jsem zvyklá, ale zase bylo kolem dost místa. V MHD cestují i bezdomovci a to je drobet jiný kalibr. Co si budeme psát. Hnůj voní po koních a koně po senu. Někteří se s tímto úhlem pohledu nedokáží prostě ztotožnit.

Kdo už jednou něco pral ví, že pokud prádlo jeví značné známky znečištění je vhodné jej předem namočit. Jak dlouho je nutno namáčet podsedlovku a podbřišák na Equichannelu nepíší. Nepíší tam také, že podsedlovky a podbřišníky ve vaně vytrvale plavou. Je téměř nadlidský výkon ponořit podsedlovku pod hladinu. A nikde ani zmínka o dalších doprovodných jevech.

K odmočení nežádoucích částic je vhodné namáčet alespoň 24 hod ve studené vodě za přítomnosti chemie. Celý proces namáčení je založený na přemístění nežádoucích částic. Ty se přenesou na vanu a odtud snadno odstraníme. Praxe opět potvrzuje onu známou teorii. Při úklidovém procesu vzniká ještě větší lidově řečeno bordel, který se následné mění v žádoucí výsledek a dobrý pocit. Důležité je proces nepřerušit a vytrvat až do konce.

Velkým pomocníkem člověka v domácnosti je pračka. Pračka je totiž přítel člověka. Útrobám tohoto stroje v rámci očistného procesu byla svěřena i podsedlovka a podbřišník. Praní podbřišníku je činnost vhodná pouze pro silnější povahy. Mimochodem to taky na Equichannelu nepíší. Již první úder přezky podbřišníku do bubnu a skla vzbudí oprávněné obavy o osud pračky. Při dalších úderech si člověk uvědomí, jak hluboký je jeho citový vztah k tomuto kusu techniky a v obavách sleduje proces praní. Člověku na mysli ulpí celá plejáda katastrofických vizí, která se rozplynou s dopráním pračky.

Tvář se rozjasní nad běloskvoucí se barvou sedlové dečky, která je dočista čistá. Pračka dokáže divy. Mezi divy patří změna tvaru a barvy. Požadovaná barva by byla, ale tvar byl rozhodně větší a podbřišník byl drobet delší. Tento divný proces je nezvratný.

Docela zrada, ale zlatochlupák je stejně tlustý, a když si drobet odhubne, tak mu bude i dečka sedět. Hubnutí je otázkou osobního strádání a to on rozhodně dobrovolně dělat nebude.

Na tyto Vánoce nezapomenu, protože to mám napsaný. Jen si k tomu ještě připíšu poznámku:

Podsedlovku příště nevařit.

 

Pozn.red.: Příspěvky nejsou redakčně upraveny. Tento příběh se účastní vánoční soutěže Equichannelu 2008 o knihu PhDr. Daniely Dvořákové, CSc. - Kôň a človek v stredoveku - a zároveň je posledním soutěžním příběhem. 

Vyhlášení vítěze soutěže proběhne zítra, 10. ledna 2009.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Hladovka

    Muhehe

    12:19 - 10. 01. 2009

    Originální a pravdivé! <br />:o)) vážně jsem se pobavila!

  • 2. Milka

    :-D

    19:57 - 11. 01. 2009

    Tak u tohoto jsem se vážně pobavila. Moc pěkné :-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: