Koňské Vánoce, na které nikdy nezapomenu (11)

7. 01. 2009 00:00, Aktualizováno 18. 12. 2009 11:13

Autor: Lucie Dvořáková Rubrika: Fejetony Počet přečtení: 6044 Počet komentářů: 11 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Sníh, sníh a sníh.
Člověk je tvor zvídavý, mnohdy až nezdravě. A ženská je tvor zvědavostí téměř posedlý, neboť nad každou dívčí kolébkou stojí pěkně škodolibá sudička. Proto potom stačí jedna nezávadná SMS – PRIJED NA VANOCE, UKAZU TI HRIBATA – a je vystaráno. Ono totiž odesílatel je člověk žijící na konci světa, kdesi uprostřed Krušných hor, kde i lišky už dávno emigrovaly. Ovšem hříbě je hříbě, to se nedá nic dělat...

Sníh, sníh a zase sníh.

Vláček se dosupí, zabrzdí, u vagonu se otevírají dveře. Z něj vyskočí dívčina ladným skokem a vrhne se v náruč švarnému kovboji. Ten nezaváhá ani minutu a vida, že dívčina je poněkud spoře (blbě a málo) oblečena, uvádí ji do svého vozu, aby spolu odjeli do jeho sídla... i tak by se to dalo říct. Zavírám dveře od traktoru a se supěním dorazíme na statek, na němž je správcem, krmičem, zaměstnancem a nájemníkem v jedné osobě. Místnost jedna jediná – tedy ta vytopená – zbytek chlívek s čuníkem, chlívek se stádem oveček, kotec pro pejska... a obrovská hala, ve které je přezimující stádo krav. Strávníků mnoho, koně nevidět. V neblahé předtuše ošklivého vtipu vrhám kyselý pohled na chlípného zvrhlíka.

Tož tu on odhrne závěs do umývárny... ehm ... koupelny ... o-ou stáje?!? Z jedné strany vana, bojler, umyvadlo se skříňkami, z druhé na mě šilhají dva páry koňských očí a celkem pět mohutných chladnokrevných zádí. Znalcovo oko by vzplanulo touhou, dětské by zaplesalo... oko městského ČT-koňaře nevěří tomu, co vidí a musí se dobře promnout. A počítá znovu – jedna kobyla ČMB, druhá kobyla ČMB, tamto bude tak dvouletek ČMB a dvě hříbata, bezpochyby téhož plemene. Jeden jak druhý, zrzoun bělohřívý. No co, zkusit se má vše. A tak se vrhám do té kupy, rozdělit vánoční nadílku jablíček, rohlíků, mrkví a pochoutek. Hříbě jako hříbě, kůň jako kůň... větší... silnější... žravější...

Sníh, sníh a hříbata.

Máme koně, máme sluníčko, hafu sněhu a relativně i dost času – stačí dvě uzdečky a můžeme vyrazit. Kobyly se mění v supící draky, dštící páru, sníh jim křupe pod kopyty, pozadí nám na jejich zrzavých zádech popojíždí zprava doleva a zpět v pravidelném rytmu. Na větvích sněhu jako v Mrazíkovi – romantika jak z románu. Jedno hříbě se nám právě v návalu zrzavého štěstí propadlo do zavátého příkopu a zapadlo až po prsa. Zachvácena panikou se odhodlávám slézt z kobyly a hříbě vytáhnout. Hříbek však s naprostým klidem zařadí zpátečku a vykolíbe se ven, než bych řekla švec. Pak se s naprostou samozřejmostí vydá, se zbrklostí tomuto plemenu vlastní, za kamarádem, aby ho kousl do ucha. Infarkt se nekoná, jede se dál. Hloupé průpovídky o naprosté pohodě a klidu těchto koní nevnímám, ...začínají mi mrznout ruce.

S ubývající cestou ubývá i světla, naopak přibývá míst na lidském těle, kam už krev neteče, protože průtokové cesty se zatáhly mrazem a nepomáhá ani vysoká hladina endorfinu, která v nich koluje. Hříbci už nikam nepadají, neběhají, způsobně okusují jezdcům boty, houpající se po bocích jejich velkých matek.

Sníh, sníh a pořád hříbata.

Uondaná z vlaku, zmrzlá na kost tak, že mě z kobyly málem museli sloupávat, se tetelím blahem nad hrnkem teplého čaje. Za zdí slyším šplouchání teplé vody, která z bojleru natéká do umyté vany a začnu se tetelit jako tetele. Co víc si přát – zalézt do teplé vany (bohužel bez pěny),  zcela se rozplácnout po dně a pozorovat kobyly, jak boří nosy do ohromné kupy sena, kterou mají u předních nohou. Jedno hříbě rozplácnuté pod mámou, druhé u svého staršího bratra ochutnává z jeho kupky... Slastně zavřu oči a nechám ze svého těla odplout všechnu tu zimu, špínu a nepohodlí a naslouchám chroupání a chroupám si v duchu taky a šplouchání... šplouchání a srkání...?

Hříbata, hříbata, všude samá hříbata.

Mladí koně jsou jako malé děti. Tomu malému neposednému prostě nevysvětlíte, že ta teplá voda ve vaně je přece VAŠE a že s plnou pusou (tlamou?) jídla se nemluví ani nepije. A tak vylézám z vany a na zádech cítím několik přilepených stébel – díky bohu je to jenom seno ... ach ta hříbata – zvědavá hříbata :o)
 

Pozn.red.: Příspěvky nejsou redakčně upraveny. Tento příběh se účastní vánoční soutěže Equichannelu 2008 o knihu PhDr. Daniely Dvořákové, CSc. - Kôň a človek v stredoveku.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Hladovka

    Maštal - koupelna?

    09:43 - 07. 01. 2009

    Zajímavé, ale asi mám malou fantazii. Bohužel si nedokážu představit tu koupelnu, maštal - nebo jak to vlastně je...<br />Jinak je to spíše jako povídka, ne fejeton :o(<br />Ačkoli, sníh, chlaďáci, hříbata - idylka :o))<br />

  • 2. ambra

    Maštal - koupelna?

    16:24 - 07. 01. 2009

    Reaguje na 1.

    Tak já nevím ale tak trošku si to dokážu představit. Pokud jste se hadovka dívala na cirkus Humberto, v jednom dílu se budoucí manželka(hraběnka) direktora, odstěhuje do cirkusu a na jednom štontu mezi koňmi má postel. Takže bych si to představila asi trošku podobně. A úplně si představuju ta hříbata jako bych je měla před sebou.... výstižné.<br />Ale jinak opravdu idylka, hlavně potěší milovníky chladnokrevníků :-))

  • 3. Katka K.

    Hezky napsano :-)

    21:56 - 07. 01. 2009

    Pobavila jsem se, hezky se to cetlo. <br />Ale prosim vysvetlete mi teda nekdo, co je povidka a co fejeton.:-)

  • 4. HelenaG

    Maštal - koupelna?

    23:24 - 07. 01. 2009

    Reaguje na 2.

    Tenhle příběh se mi líbil strašně moc už v mailu a na rozdíl od Alex, vyrůstající v městském kalupu ;) si to také představit umím. Ani na okamžik nepřemýšlím, zda jde o pravdu nebo fikci a chtěla bych to zažít.. Lucko, když jsme se před 2 lety nastěhovali do Lukové (klasická obec u města), tak zdejší dům měl společnou předsíň (chodbu) - se štonty pro koně a chlívkem pro kozy - a pozor, také se tu tak ještě žilo :o)) Takže vůbec nepochybuj.

  • 5. HelenaG

    Fejeton vs. povidka

    08:32 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 3.

    Tak žes to ty, tak ti to sem z Wiki překopíruju, i když mě tedy irituje, že tak inteligentní ženská si neklikne sama! :o)))<br /><br />FEJETON<br />Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [f&#339;j] = lístek), či též poznámka pod čarou, u nás tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.<br /><br />Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).<br /><br />POVÍDKA<br />Povídka je prozaický epický útvar rozsahu kratšího než román. Hlavními rysy jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy. Hlavními prvky povídky jsou:<br /><br /> * Obvykle soustředěna na jednu dějovou linii - Povídka má od počátku své existence tendenci ke sdružování do cyklů.<br /> * Hlavní postavy se nevyvíjejí.<br /> * Většina povídek končí pointou.<br /> * Význam vzrostl vlivem kritiky realismu. Ve 20. století patřila povídka k nejrozšířenějším žánrům.<br /> * Omezený záběr životní reality.<br /><br />Pokud by někoho zajímaly všechny literární žánry, nechť studuje:<br />http://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Liter%C3%A1rn%C3%AD_%C5%BE%C3%A1nry

  • 6. nugetka

    Maštal - koupelna?

    09:04 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 4.

    Je to přesně tak, jak jste napsala. Mám dokonce i zdokumentováno - sice klasickým foťákem, ale pro opravdové zvědavce jsem ochotná i nacsanovat. Maštal byla původně předělaná přípravna na mlíko. Takže modré obkladačky skoro do 2 metrů, v jednom rohu prostě bojler s vodou, umyvadlem a vanou a v tom druhym se pro nedostatek místa přidělal řetez a k němu kobyla. Chodící hříbata nikdo neřešil, nebylo proč - maximálně se ráno sezbíraly rozházené kbelíky nebo mýdlo:o)

  • 7. nugetka

    Maštal - koupelna?

    09:05 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 1.

    Omlouvám se, ale fejetony jsem nikdy nepsala - ale tak snad nešlo o život:o)

  • 8. HelenaG

    Foto

    09:22 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 6.

    Nugetko, prosím vás, to tedy naskenujte a přidáme to k vašemu příběhu :o)) To bych doopravdy chtěla vidět :o))) Díky!

  • 9. ambra

    Foto

    10:30 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 8.

    Taky se přidávám a prosím o fotečky, určitě by to hezky dokreslilo děj.<br />A to co výše popisuje paní Görnerová, jsem měla tu čest vidět na vlastní oči...soužití lidí, jalovic a kozí s kůzlaty aneb s předíně rovnou do chlíva.

  • 10. draace

    Moc hezky napsano :-)

    11:44 - 08. 01. 2009

    Reaguje na 3.

    Já Ti to přeložím do srozumitelštiny. Nejodlišnějšími rysy fejetonu od povídky jsou a) jedno téma, výhradně kolem kterého se točí děj b) fejeton by měl finišovat pointou.<br /><br />Čiliže: tahle povídka by byla fejetonem, kdyby autorka k něčemu konkrétnímu směřovala. <br /><br />Tento příběh je super, doslova jsem cítila páru ve vaně a vůni žvýkaného sena, i můj dědeček měl koupelnu vedle chléva a místo bojleru brutar, ale k fejetonu tomu chybí právě to gradování k něčemu. Stačilo by se zaměřit na hříbata, popsat dej tak, aby se točil výhradně kolem hříbat: může být obtočen i doplňky (beganky, sníh, cesta traktorem), ale pořád tématem č. 1 jsou a budou hříbata, aby se na konci pointa stočila k nim. Začátek se SMS - ukážu Ti hříbata - super.<br /><br />Největší emocí je v tomto případě netradiční koupelna: odstavec o ní překopat, aby byl finálovým překvapením, posunout jej tudíž na úplný konec a okořenit opět tématem "hříbata, všude samá hříbata", (viz orazítkování na zádech hříbkem). A fejeton je na světě.<br /><br />Pro fejeton je typický lehce kousavý tón, ale není podmínkou. Viz perfektní fejeton o figurkách, kde je finále (pointa) pro většinu čtenářů zároveň i úsměvným překvapením.<br /><br />Takže tak:o)

  • 11. nugetka

    Foto

    10:27 - 09. 01. 2009

    Reaguje na 8.

    Máte posláno na e-mailu. Ale romantické obrázky to nejsou:o))

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: