Koňské novinky: To nejlepší pro kopyta a hřbet

2. 6. 2009 The Horse

Dva problémy z běžného života: jak se co nejlépe postarat o kopyta koní a jak co nejstabilněji na koni sedět. I mezi odborníky se na tato témata stále diskutuje.

TheHorse logo

Naboso nebo s podkovami - diskuse praktických veterinárních lékařů

Autor původního textu: Stephen E. O'Grady, DVM, MRCVS
18. května 2009, článek č. 14192

Na konferenci American Association of Equine Practitioners z 6.-10. prosince 2008 se diskutovalo také o chození koní naboso versus s podkovami. Zájem z řad posluchačů byl veliký, účastníci diskuse i její moderátor vynikající. Účelem tohoto sezení bylo spíš shrnout výhody obou metod péče o kopyta, než aby se debatovalo o tom, zda je jedna lepší než druhá. Majitelé koní se často ptají praktických koňských veterinářů na názor, protože čtou a slyší, že mít koně bosého je mnohem lepší než ho mít okovaného a že tento způsob péče o kopyta je jediný přípustný.

Bosý, neboli přirozený trim má své kořeny a svůj vzor v takzvaných výzkumech divokých koní. Obhajoba tohoto údajného výzkumu by se prováděla velmi obtížně, protože typ kopyt, kterými se zabýval, je závislý na dědičnosti a genetice divokých koní a ovlivňuje ho fyzická zátěž, prostředí a terén, po němž se zvířata pohybují. Pokud by se odstranil vliv prostředí/terénu, koně by rázem měli jiný tvar kopyt.

Jako první je třeba říct, že mít koně naboso je ten nejlepší možný stav, kterého může kopyto koně dosáhnout, pokud jsou individuální podmínky pro tuto metodu příznivé.

Moderátor diskuse, který je zároveň podkovářem, se zmínil, že podle něho koně mohou být okovaní fyziologickým způsobem, takže nebude ohroženo zdraví kopyta. To bude záležet na zručnosti a kompetenci konkrétního podkováře.

Aby se koně cítili pohodlně, je třeba se zabývat ochranou kopyta. Pokud opotřebování kopyta je rychlejší než jeho růst, je potřeba ho nějak chránit, ať už vlastní masou rohoviny, podkovou, botou atd. Další dva argumenty pro podkovy jsou ochrana proti uklouznutí a terapeutické podkování, které má zmírnit bolesti a onemocnění kopyta.

Silné hnutí zastánců bosých kopyt říká, že všichni okovaní koně mají být zutí a chodit naboso. V úvahu je třeba vzít mnoho věcí, například genetický základ koně. Hodně plnokrevníků nemá dostatečnou masu rohoviny na kopytech nebo mají kopyta poškozená následkem dostihového tréninku, takže by pro ně bylo velmi obtížné dělat jakoukoli fyzickou (= atletickou) zátěž bez podkov. Doba, po kterou kůň nosil podkovy, a druh podkovářské péče, která mu byla věnována, často určuje schopnost koně chodit bez podkov. Je proto nutné přechodné období, které umožní kopytům přizpůsobit se a zesílit potřebné struktury, aby mohla zůstat bosá - a tento proces může trvat měsíce. Nakonec osoba upravující kopyta musí změnit styl péče o kopyta - od trimování (= ořezávání, zkracování apod.) přejít ke tvarování. Díky tomu koni zůstane na chodidle dostatek rohoviny, která ho bude chránit.

Diskutující se také zmínili, že všechny výhody, které uvádějí zastánci bosých kopyt, nikdy nebyly řádně podložené a zůstávají přinejmenším neoficiální. Výhody chození naboso by bylo možné jednoduše prokázat tak, že jedno kopyto nebo „půlka koně" by se použila jako kontrola, ale žádná skupina nebyla ochotná poskytnout "svoji" metodu takovému typu zkoumání.

Dalším zajímavým faktem, který vyšel při této diskusi najevo, bylo to, že bosý trim nebyl nikdy definován. Mnoho z diskutujících dostalo otázku „Jak provádíte tento trim?". Žádný nebyl schopen racionálně odpovědět. Navíc jednotlivé skupiny zastánců naboso používají očividně různých metody bosého trimu.

Průvodci této diskuse byli Steve O'Grady, DVM, MRCVS, z Northern Virginia Equine, a Andy Parks, MA, Vet MB, MRCVS

Může ovlivnit sed jezdce zatížení hřbetu koně?

Autor původního textu: Nancy Zacks
22. května 2009, článek č. 14212

Skupina rakouských vědců z vídeňské univerzity veterinární medicíny zabývající se výzkumem pohybu zjistila, že stabilita sedu jezdce má vliv na síly, které působí na hřbet koně.

Umístili elektronickou tlakovou podložku pod drezurní sedlo a měřili síly, které na ni působily. Zkušený jezdec jezdil na 10 různých zdravých koních v těžkém klusu (plný sed), lehkém klusu a ve stehenním sedu. Každou pozici zaujímal po dobu 20 sekund.

„V tomto výzkumu jsme chtěli vědět, jaká pozice sedu je pro jezdce nejstabilnější a jaká je nejméně stresující pro koně," říká Christian Peham, PhD, vedoucí této vědecké skupiny.

V každé jezdecké pozici zjišťovali vědci stabilitu jezdce tak, že určovali pohyb centra tlaku (COP) vůči příčné ose (X, neboli ze strany na stranu) a podélné ose (Y, neboli nahoru a dolů). Poté použili statistické výpočty, aby určili nejvyšší a nejnižší body stability všech tří rozdílných pozic sedu.

Těžký (vysezený) klus představoval největší zátěž, následoval lehký klus a klus ve stehenním sedu. Ve stehenním sedu jsou záda jezdce nejstabilnější a působí na hřbet koně nejmenším zatížením.

Ve všech třech pozicích byly rozdíly v zatížení hřbetu koně vyvolány pohybem jezdce podél osy Y. Pohyby jezdce podél příčné osy X neměly žádný vliv.

Podle Hilary M. Clayton, BVMS, PhD, předsedkyně McPhail Dressage v Equine Sports Medicine na michiganské státní univerzitě, zatěžuje stehenní sed hřbet koně nejméně, protože klouby nohou jezdce, především kolena a v menší míře i kyčle a kotníky, působí jako tlumiče nárazů.

„Když tělo koně poskakuje nahoru a dolů, klouby jezdce se ohýbají a natahují, aby udržely hřbet jezdce v pohybu souhlasném s pohybem hřbetu koně, který se zvedá a klesá pod ním," vysvětluje Clayton.

Tlumící efekt jezdcových kloubů brání velkým výkyvům sil působících na hřbet koně ve srovnání s těžkým (vysezeným) klusem, kdy tělo jezdce kmitá s koněm.

Pro mladé koně nebo koně zotavující se z problémů se hřbetem poskytuje kombinace lehkého klusu a stehenního sedu optimální tréninkové podmínky bez přetěžování jejich hřbetu. Jak uvádí Peham: „Tato pozice je pro jezdce nejstabilnější a pro koně nejméně stresující."

Studie „A comparison of forces acting on the horse's back and the stability of the rider's seat in different positions at the trot" byla publikována v květnu 2009 v časopise Veterinary Journal. Abstrakt je k dispozici online.

 

Podobné články

Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem…

Je pravda, že koně nejvíce žvýkají a sliní, když žerou seno? Nemůže se stát, že pastevní náhubek způsobí koním trávicí problémy, protože omezuje…