Řekl bych, že výstavě i celé akci prospělo, že pořadatelé minimalizovali počet „světských“ stánkařů a „buřtstánků“. Výstavní plocha koňařského sortimentu byla přesunuta do nové haly a jízdárna byla ponechána celá svému vlastnímu účelu, tedy pro jezdeckou doprovodnou show. Doprovodný program tak dostal kulturnější prostředí a celá akce tím získala slavnostnější rámec.
Problémem tentokrát byla návštěvnost. Ne, že by přišlo málo lidí, ale změnila se jejich struktura. Souběžné akce v plánovaných termínech po celé republice odčerpaly část odborného publika a na to doplatili hlavně prodejci. Diváctvo totiž bylo složené hodně z rodin s dětmi, které si vyrazily na odpolední procházku (a při té příležitosti se zašly kouknout na koníčky)a z náhodně okolo jedoucích cyklistů. Koňařů bylo opravdu méně, což se podle slov prodejců projevilo na tržbách.
Zahájení všech programových bloků byla svěřena přehlídce chovných koní a jejich představením. Následovaly ukázky drezury v podání našich předních drezurních jezdců. (F. Sigismondi, A. Zeusová). Následovali starokladrubští koně v zápřahu a populární pan Sádlo s minihorse. Protikladem drezury bylo jezdecké vystoupení naší pravděpodobně mezinárodně nejúspěšnější westernové jezdkyně Esther Weberové, která se představila jako dcera indiánského náčelníka na appaloose s hřebečkem miniappaloosy na vodítku. Půvab a zvláštnosti barokního ježdění nás vrátily do staré dobré Evropy a bylo to o to příjemnější, že jezdkyně seděla na českém teplokrevníkovi. Dojemné bylo vystoupení teprve devítileté Natálie Pokloudové na hnědce Lucce.
Při dalším vystoupení mohli diváci porovnat lehkost, s jakou westernoví jezdci vedou koně na volné otěži a mohli se přesvědčit, že kůň umí být podsazený i bez neustálého pobízení při každém kroku a držení za hubu. Na hřebci QH jsme to viděli v podání naší přední jezdkyně Machalíkové.
V následné ukázce z doby dávno minulé byli aktéry členové České barokní společnosti v dobových krojích. Dáma byla opět v dámském sedle a diváci se mohli přesvědčit, že i v něm se dá skákat.
Skutečnou jezdeckou lahůdkou a předvedením perfektní stability na koni byla jízda na mladém, čerstvě obsednutém irském tinkerovi. Jako blesk se po něm do arény vřítila teprve šestnáctiletá Eliška Haberlová v kovbojském oblečení a předvedla ukázku dynamické jízdy kolem barelů, jedné z rodeových disciplín. Další číslo programu zůstalo i nadále ve westernovém duchu a velmi ležérní, jakoby skoro spící Eda Ziebiger na svém plemenném hřebci Jack Golden Time brilantně zvládl další ukázku z WRC disciplín.
To, že se na koni nemusí jen jezdit, jsme mohli sledovat v ukázce Parelliho technik v podání Zuzany Prokopové a araba Sigiho. Dojemná byla jak synchronní souhra dívky a koně, tak i lehkost, kterou celé jejich vystoupení působilo. Po jejich odchodu se v hale objevily další dvě dámy a také na arabských koních. Na hnědce a bělce. Dívky byly v kostýmech žen arabského světa a po příjezdu překvapivě s koní sesedly a nechaly je po hale jen tak pobíhat, aby vynikla ladnost a krása jejich pohybu.
Když arabové odešli, vrátili se do arény opět Češi. Reprezentoval je český teplokrevník na hřbetě (leč nikoli v sedle) a bez uždění s Petrou Dvořákovou, nekorunovanou první dámou technik Patta Parelliho v Čechách. Bylo to pokračování a logické navazání na ukázky stejných technik, předvedených Zuzkou Prokopovou, ale tentokrát více ze „sedla“, včetně tak problematického nakládání do přepravníku.
Myslím, že každý si mohl vybrat to své a přesvědčit se, že i u sousedů se provozuje kvalitní ježdění. Je jedno, co na koni děláme, jde jen o to, aby ho to bavilo a aby jezdec a kůň byli jedna funkční jednotka jak na těle, tak i na duchu. Myslím, že takovéto akce k tomu přispívají a jejich pořadatelům za to dík.
Příbuzné články:
Další fotografie:
