Zatímco jeden kůň zvládá bez podkov i tvrdý terén a sportovní zátěž, jiný začne kulhat už při cestě do výběhu, a to navzdory špičkové péči kováře a kvalitní výživě. Nová studie zaměřená na genom klusáků naznačuje, že kvalita rohoviny není jen otázkou managementu a prostředí, ale má i jasný genetický základ. Vědci identifikovali pět klíčových genů, jejichž specifická exprese je určujícím faktorem pro kvalitu kopyt.
Majitelé a trenéři už dávno tušili, že rčení „bez kopyta není koně“ má silný genetický podtext. Kopyta s tenkou stěnou, která se snadno vylamují, praskají nebo rostou pomalu, jsou totiž často dědičným prokletím určitých linií. Až doposud však chyběl jasný biologický důkaz, který by vysvětlil, proč molekulární mechanismy v kopytní stěně u některých jedinců fungují efektivněji.
V rámci studie publikované v roce 2025 v odborném časopise Genes (Sjöblom et al.) byla jako modelová skupina vybrána populace amerických klusáků. U tohoto plemene představuje „barefoot racing“ klíčový faktor výkonnosti, což výzkumníkům umožnilo jasnou segregaci fenotypů na koně schopné a neschopné zátěže naboso. Metodika výzkumu se opírala o odběr biopsií z oblasti korunky kopyta, tedy přímo z germinativní tkáně zodpovědné za syntézu a strukturu kopytní stěny.
Srovnávali dvě skupiny koní:
Výsledky analýzy genové exprese byly překvapivé. U koní, kteří zvládali zátěž naboso, vědci nenašli „super-geny“ s vyšší aktivitou. Naopak – identifikovali pět specifických genů, které byly u této odolné skupiny exprimovány v nižších hladinách (downregulovány) oproti koním s problémovými kopyty.
To naznačuje, že tajemství odolnosti může spočívat v efektivnější regulaci určitých procesů, nikoliv v jejich nadměrné aktivitě.
Studie identifikovala následující geny, jejichž snížená exprese koreluje s kvalitnějším kopytem:
Autoři studie vyslovili hypotézu, že nižší exprese těchto genů u „bosých“ koní může vést ke specifickým adaptacím – například ke snížení rychlosti opotřebení rohoviny nebo k efektivnější reakci tkáně na mikrotraumata způsobená nárazy o povrch.
Tato genetická zjištění vrhají nové světlo i na oblast výživy. Zdá se totiž, že identifikace genů jako MT2A (vazba minerálů) nebo SLC35F3 (transport thiaminu) vysvětluje, proč je suplementace určitými prvky tak efektivní.
Pohled na kvalitu kopyt nesmí sklouzávat k redukcionismu. Musíme si přiznat, že odolné kopyto je výsledkem složité rovnice, kde hrají nezastupitelnou roli vlivy prostředí – od biomechanické stimulace hříběte pohybem po různorodém povrchu, přes kvalitní výživu až po precizní podkovářskou úpravu. Bez těchto základů se ani ten nejlepší genetický potenciál nemůže plně rozvinout.
Studie Schwochow et al. (2025) nám do této skládačky vkládá dílek, který chyběl. Zatímco odchov a management mohou posunout kvalitu kopyta na maximum jeho možností, genetika určuje, kde toto maximum leží. Pro majitele a trenéry je toto rozlišení osvobozující. Potvrzuje, že pokud kůň ani přes kvalitní odchov a optimální péči nezvládá bosý pohyb ve vysoké zátěži, nemusí se jednat o chybu v managementu, ale o biologický limit. Respektovat tento fakt a zvolit adekvátní ochranu kopyt (boty, podkování) tak není prohrou, ale projevem zodpovědného welfare, který ctí individualitu každého koně.
Použité zdroje:
Zahájení prestižního mítinku v Lipsku poznamenala tragická událost v týmu německého olympionika Christiana ...
Evropský vzdělávací program „Erasmus+“ již dlouhodobě podporuje vzdělávání na mnoha typech škol, včet...
