Koně a hříbata 1/2010: Andaluský kůň

2. 01. 2010 19:00, Aktualizováno 4. 01. 2010 23:04

Obrázky: 10

Autor: Lucie Továrková Foto: Zuzana Buráňová Rubrika: Z časopisů Počet přečtení: 17146 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Právě v těchto dnech se na stáncích objevil první letošní výtisk časopisu Koně a hříbata. Představíme vám článkem v plném znění nejen nádherného andaluského koně, ale také další číslo tohoto partnera naší akce, v níž vám přibližujeme koňská periodika (nejen) na českém trhu.


hřebec Cortesano XVII - portrétAndaluský kůň

Text: Lucie Továrková
Foto: Zuzana Buráňová

Andaluský kůň, známý dnes spíše pod názvem Pura Rasa Española, pochází ze slunné části Španělska zvané Andalusie. Vyniká výborným charakterem, líbivým exteriérem a především elegancí pohybu. Také proto se stal oblíbeným koněm králů a šlechticů. Dal základ většině amerických koní a řadě evropských plemen. Je přesně tím, co můžeme dnes nazvat „pyšná krása, která nese jméno kůň".

Historie

Jak napovídá název, andaluský kůň pochází ze slunné Andalusie, nacházející se dnes v jižním Španělsku kolem Sevilly, Córdoby a Granady nedaleko pobřeží Severní Afriky. Andaluský kůň je skutečně starobylé plemeno, i když s poněkud nejistými kořeny. I před muslimskou invazí (od r. 711 n. l.) na Iberském poloostrově byli koně, avšak podobali se spíše portugalskému ponymu Sorraia, teprve dovoz berberského a arabského koně nájezdníky položil základ andalusanovi, jak jej známe dnes. Dá se říci, že moderní andaluský kůň je odlehčenou jemnější verzí berberského koně.

O zachování čisté linie se nejvíce zasloužil řád kartuziánských mnichů sídlící v městě Jerez de la Frontera (tamní kartuziánský klášter byl založen v r. 1476). Tito mniši byli ve šlechtění koní velmi zběhlí, a také v nejistých dobách ukrývali koně v odlehlejších klášterech, kde byli v bezpečí.

klisna Canastera v pohybuPo pádu posledního muslimského sídla, Granady (1492), pod náporem křesťanů se Hispánie stala evropskou a po objevení Ameriky také světovou velmocí, ceněnou nejen pro její prvotřídní koně. Iberští koně byli vyváženi nejen do Nového Světa, kde dali základ většině tamních nových plemen včetně indiánských koní, ale také do Evropy, kde zasáhli do chovu především lipického koně (což je přímý potomek andaluského koně), fríse, holštýna či connemarského ponyho. V 16. a 17.stol. se stal andalusan v Evropě oblíbeným koněm panovníků a významných jezdeckých mistrů, kteří o něm tvrdili, že „je-li dobře vybrán, je to nejušlechtilejší kůň na světě" (Angličan William Cavendish, vévoda z Newcastlu).

Jelikož se andaluský kůň z provinciálního plemene chovaného v jižním Španělsku brzy stal plemenem národním, už v roce 1912 nahradili španělští chovatelé jméno andalusan názvem Pura Rasa Española, což v překladu znamená čistokrevný španělský kůň. Moderní Andalusie, především tedy Jerez de la Frontera, však nadále zůstává centrem chovu tohoto jedinečného plemene koní.

hřebec Halcon XXVICharakteristika

Kohoutková výška andaluského koně se pohybuje mezi 152 až 157 cm. I přes svůj spíše menší vzrůst má velice impozantní vzhled. Krásná hlava s širokým čelem a velkýma mírnýma očima mandlovitého tvaru je zavěšena na dlouhém silném krku. Ten díky svému vysokému nasazení ovšem nepůsobí nijak mohutně, ale spíše elegantně. Plece jsou dlouhé se správným sklonem, kohoutek výrazný. Krátké a silné tělo se širokým hrudníkem a vyklenutými žebry zakončuje kulatá a velmi široká záď s nízko nasazeným ocasem. Andalusan se vyznačuje velice bujnou hřívou a ohonem, žíně se většinou nijak neupravují a nechávají se volně růst (to platí především u hřívy). Končetiny jsou středně dlouhé a silné, avšak čisté a elegantní, kopyta zdravá a odolná.

Toto plemeno se vyznačuje pyšným držením těla a vysokými vznešenými chody, které jej předurčují pro drezúru vysoké školy. Neobyčejně ohebné zadní končetiny v kombinaci s kompaktním a dobře utvářeným tělem těmto koním dovolují pohybovat se přirozeně i ve vysokém shromáždění.

Z barev můžeme mezi andalusany nejčastěji vidět bělouše (včetně grošovaných s červeným nádechem - morušových) a grošáky, vyskytují se ale i hnědáci a vraníci.

 

Povaha

Andaluský kůň vyniká nejen svým ohnivým temperamentem a odvahou, ale také vstřícnou povahou a učenlivostí, která jej předurčuje k všestrannému jezdeckému využití. Je velice citlivý, dokáže reagovat na velice jemné až nezřetelné pobídky, a to nejen při ježdění, ale též při výcviku ze země.

hřebeček ArgentoVyužití

Andalusan je všestranným jezdeckým koněm, schopným pracovat jak na drezúrním obdélníku, tak i v ulicích španělských velkoměst ve službách tamní policie. Jeho vysoká akce nohou a líbivé chody jej předurčují pro vysokou španělskou školu, podobně jako lipicána, v plné kráse jej můžeme spatřit především v jeho domovině na různých přehlídkách a fiestách (španělských slavnostech). Je chován také jako nejvhodnější kůň pro koridu, španělské býčí zápasy, kde musí být schopen bleskurychlého manévrování, rychlých změn směru, cvalu do stran atd. Do výcviku každého takového koně bývá zahrnuta také práce s garrochou (dlouhá tyč v ruce jezdce), kolem které kůň provádí sérii obratů, piruet a ustupování. Celý trénink potom připomíná spíše tanec než přípravu na koridu.

Andalusan nevyniká nikterak rychlým cvalem, ale spíše vznosným shromážděným třídobým pohybem. Je však až nevídaně obratný, jeho manévrovací schopnosti jsou až obdivuhodné. Typické je pro něj velmi výrazné podsazení zadních nohou, váha jezdce sedícího o něco víc vzadu než v klasickém anglickém ježdění tak spočívá spíše na zádi. Předek koně se tak stává obratnějším a hbitějším při rychlých změnách směru. Pohled na dobře přiježděného španělského koně je potom přímo pastvou pro oči.

Pro iberské koně je typický i španělský styl ježdění a také speciální sedlo s vysokou přední a zadní rozsochou, napomáhající jezdci lépe držet rovnováhu i při složitějších cvicích. Pro andalusany je také typické vzpřímené hrdé držení těla, hlava je ve shromáždění sice na kolmici, ale mohutný, vysoko nasazený krk ji dovoluje nést poněkud výše než je tomu u ostatních teplokrevníků. Také výcvik mladých koní se ve Španělsku provádí ve speciální čtvercové uzavřené jízdárně zvané picadero (o velikosti cca 10x10 m), která na rozdíl od kruhové ohrady dovoluje koni pracovat jak na rovných stěnách, tak v rozích a skýtá také podstatně více možností k různým cvikům.

hřebec Cortesano XVIIZajímavosti

Koně chovaní na Iberském poloostrově by se dali zahrnout do jedné velké rodiny iberských koní. Všichni mají stejné předky odvozované především od muslimských koní, v dnešní době se však liší především místem chovu a mnohdy i drobnějšími odlišnostmi v exteriéru. K iberským koním se tak počítá kůň zvaný andalusan, španěl, kartuzián, lusitano, Alter-real, Zapateo apod. V podstatě jde však o jednoho koně náležícího k iberskému typu.

Pokud bychom chtěli být přesní, nejvýraznější rozdíl bychom asi nalezli mezi španělským typem koně, což je andalusan neboli Pura Rasa Española, a portugalským typem koně zvaným lusitano (Lusitania je starý název pro Portugalsko). Lusitano je obecně poněkud hrubší než andalusan, jeho záď je strmější, důsledkem čehož je i jeho ohon nasazen ještě o něco níže než u španělského kolegy. Také profil má výraznější vyklenutím (lehký klabonos). Ostatní znaky jsou však společné, včetně převládajícího zbarvení a bujné hřívy a ohonu. Lusitano stejně jako andalusan vyniká v dovednostech vysoké školy a také v manévrování při koridě.


1/2010Obsah čísla 1/2010:
Plemeno: Andaluský kůň
Starám se o...: Karin
Fotoseriál: Základy přirozené komunikace
Jedu, jedeš, jedeme: ...na ranč pod Štěpánkou
Sběratelská karta: Andaluský kůň
Pohled: Hafling, valach Atlantic
Plakáty:
A2: Shetlandský pony, klisna Air of Chestnut Stable
A3: Český teplokrevník, klisna Megy
A3: Fjordský kůň, hřebec Joe
A3: Paint horse, hřebec Gentle Dun It King

Ostatní:
Novoroční soutěž
Modrá z džín
Klub sběratelek pohlednic koní a psů
Apassionata - fotoreportáž
Koně na Muránské planině
Žužuova poradna
Bondův ponykoutek
Nemoci koní: Ataxie
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Westernové ježdění v zimě
V drezúrním sedle 22.

Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec ...a další...


Koně a hříbata logoO titulu:

Koně & hříbata jsou měsíčník pro milovníky koní s dárky v každém čísle - pohlednicí, sběratelskou kartičkou a velkým A2 plakátem. Vychází od roku 2006 a zabývá se především zajímavými a populárními tématy kolem koní. Snaží se o podání odborných informací srozumitelnou formou. Pravidelně se na jeho stránkách objevují informace o plemenech koní, o netradičních metodách péče o koně, o návštěvách stájí a míst s koňmi spjatých či o dění na akcích a závodech. Jeho neodmyslitelnou součástí jsou také plakáty koní, které jsou v časopisu dokonce čtyři. Prostor mezi rubrikami mají i čtenáři, kteří mohou přispívat hned do několika z nich.

Časopis je k dostání v prodejnách tisku za 39 Kč či formou předplatného za 34 Kč. U předplatného si můžete vybrat roční (408 Kč) nebo půlroční (204 Kč). Předplatné lze objednat zde: http://www.koneahribata.cz/predplatne

Web: www.koneahribata.cz

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: