Kladruby nad Labem- můj druhý domov

.. Sešli jsme se tedy 1. září 2008. Byli jsme třída 1.A . Spoustu nových lidí, nové prostředí, internát.. Právě to přinutilo některé lidi odejít.. Pomalu jsme utvářeli nový kolektiv, budovali kamarádství. Myslím, že nám všem se změnil život.. Škola se nám střídala s praxí v tydenních intervalech.. Troufám si říct, že i u koní pro nás začalo všechno od začátku.. Nový přístup, metody výcviku, jiní koně.. V prvním ročníku jsme měli možnost získávat jezdecké dovednosti na starších starokladrubských bělkách zapůjčených Národním hřebčínem.. Učili jsme se jízdárenským povelům, skákání, voltiži, práci na dvou lonžích i základům zapřahání.. Mistři postupovali důsledně a ikdyž tyto věci většina z nás znala, vždy se podřídili těm sabším. Ve škole to pro nás bylo také všechno jiné.. Dlouhé hodiny matematiky, fyziky, chemie, zeměpisu atd. nahradily hodiny daleko zábavnější.. Není to skvělé, místo fyzikálních zákonů poslouchat výklad o správném sedu jezdce, anatomii koně, výživě a mnoha dalších zajímavých věcech? V tělesné výchově nás paní učitelka nešetřila a nešetří ani teď.. Nechá nás běhat v písku, skákat přírodní překážky.. Alespoň si zažijeme, jak složité to má kůň. Školní rok utekl jako voda a před námi byly prázdniny.. Většina z nás se ovšem těšila, až začne nový školní rok. V září jsme vstupovali do třídy, která měla na dveřích velký nápis 2.A .. Všichni jsme byli starší, rozumější, o něco zkušenější.. A opět natěšení na nové zkušenosti, zážitky.. Na praxi jsme jezdili do ERC do Mětic, kde jsme měli možnost sedlat sportovní koně, někteří i obsedat a poté jezdit remonty. Praxe v Měticích se střídala s praxí v Národním hřebčíně, kde jsme byli rozdělni na stáje a pomáhali zaměstnancům. Byl to krásný pocit hnát před sebou státo kobyl s hříbaty, zapřahat mladé hřebce nebo ošetřovat čerstvě narozená hříbata. Rok opět utekl jako voda a my jsme se zničeho nic ocitli ve 3. ročníku. Nechce se mi věřit, že brzy bude konec. Že skončí procházky lipovými alejemi, sledování pasoucích se koní, projížďky v kočáře i v sedle po kladrubských lesích. Bohužel, všechno jednou končí.. A my už si můžeme jen ten náš poslední rok co nejvíc užít.. Už jsme ve škole ,,starými mazáky,, , proto máme možnost jezdit na starokladrubských remontách, klisnách, hřebcích i valaších.. Dále jezdíme na odborný výcvik do Měníka, kde máme také možnost pracovat s mladými koňmi, hlavně klisnami plemene ČT. Někteří z nás měli letos možnost předvádět koně na výstavě Kůň 2010 v Lysé nad Labem. Za měsíc nás čeká školní hubert na který se moc těšíme.. A nutno si přiznat, že závěrečné zkoušky už také klepou na dveře. Jen se nadějeme a budeme vyučení jezdci a chovatelé.. A nikdo nám nevezme ty krásné vzpomínky a zážitky, které jsme prožili v kladrubském hřebčíně..