Kincsem - tajemství a velikost nesmrtelné

18. 12. 2014 Abigail Anderson

Byla dlouhá jako loď a hubená jako hladový levhart. Měla krk do písmene U, uši jako mula a dost místa pod jejími 16 pěstmi na pozorování západu slunce. Její ocas vypadal jako špatně používaný mop, byla líná, vytáhlá, neschopná. Měla ospalé oči a ráda pozorovala krajinu. A stala se legendou legend...

Po stopách legendy

Chtěla jsem napsat o této skvělé plnokrevné klisně od té chvíle, co THE VAULT poprvé otevřel své dveře, ale dostupné informace o Kincsem byly velmi nedostatečné a, no, nudné...
Tři velké objevy a jeden "koňský zdroj" však všechno změnily. Tímto zdrojem byla fantastická internetová stránka, COLINS'S GHOST (http://colinsghost.org, kterou jsem si téměř zbožně přečetla. Její autor doporučuje knihu "Step and go Together" od B. K. Beckwortha (1967: A.S. Barnes & Co., Inc.), kterou jsem okamžitě našla na abebooks.com (mezinárodní on-line prodejce knih, který nabízí v podstatě všechno a za rozumnou cenu). "Step and go Together" je vskutku malým pokladem, představující příběhy B. K. Beckwitha, které se poprvé objevily v The California Thoroughbred. Potěšilo mě, že jsem na stránkách této knihy našla příběh Kincsem, který Beckwith spředl dohromady za použití německých zdrojů, zejména od Philippa Allese, jehož angličtí badatelé opominuli, protože materiály od Allese nebyly nikdy přeloženy do angličtiny (ve skutečnosti je možné, že i dnes jsou dostupné pouze v němčině).
Dalším neocenitelným (knižním) zdrojem se ukázalo být dílo Charlese Justice "The Greatest Horse Of All: A Controversy Examined", ve které jsem našla citované informace o dostihových záznamech Kincsem, ročním plánu dostihů a váze, kterou tato skvělá klisna nosila.

Méně senzační, ale podstatný objev byl překladač z maďarštiny do angličtiny. Kincsem je maďarský kůň a je o ní pochopitelně mnoho psáno právě v maďarštině. Tento překladač mi pomohl získat informace i z těchto zdrojů. Bez nich by byl tento článek mnohem kratší a méně zajímavý.

Ošklivé káčátko

Cambuscan, otec KincsemPohádka O ošklivém káčátku je rodinná klasika. Připomínám, že ten příběh je o labuti, která vyrůstala mezi kachnami a časem zjistila, že není ani tolik ošklivou kachnou, ale prostě jen "ptákem jiného druhu". Příběh Kincsem je v podstatě pohádkou o malém labuťátku, ze kterého vyroste dospělá labuť. Ale život Kincsem obsahuje i jiné zápletky.

Cambuscan, otec Kincsem - 1861 foto. →

Hrdinské mýty začínají buď zmatenou linií popisující původ postavy, nebo incidentem, který vyústí ve ztrátu rodičů hrdiny. Jinými slovy, všichni naši hrdinové/hrdinky musí přijít o rodiče, aby mohli sami vyprávět svůj vlastní příběh odvahy a odhodlání. A přestože dcera klisny Waternymph nebyla sirotek, už jen spory kolem jejího rodokmenu vytváří podobný zmatený začátek, který jí dává předpoklady pro to, stát se hrdinkou mytických rozměrů.

Na klisničce nebylo podle všeho na pohled nic zajímavého. Asi tak by se to dalo říct. Ti, kteří se starali o její matku Waternymph, si zoufali. Hříbátko bylo přímo ošklivé.
Přestože některé prameny o narození Kincsem, zejména ty od Horace Wadea, tvrdí, že byla odchována v Maďarsku princem Esterhazym, byl to ve skutečnosti pan Ernest von Blascovich, který ji vlastnil a vychoval.

Ocelová rytina KincsemPůvod s otazníky

Okolnosti početí Kincsem provázelo nedorozumění. Plán byl jiný. Její matka Waternymph měla být zapuštěna hřebcem Buccaneer (1857), ale namísto toho došlo ke spojení s Cambuscanem (1861) po Newminsterovi (1848), jehož matka, nedostižná Beeswing (1833) byla svého času hrdinkou na dráze. Cambuscan byl tedy respektovaný hřebec. Jen se nepředpokládalo, že se setká s Waternymph.

Waternymph, matka Kincsem, byla buď dcerou proslulé klisny jménem Catherina (podle Philippa Allese, uvedeno v knize Beckwith), nebo byla dcerou klisny The Mermaid (1833) (podle většiny anglických stránek s rodokmeny). Všechny zdroje se ovšem shodují, že otcem matky Kincsem byl britský hřebec Cotswold (1853), který byl roku 1858 importován do Německa.

A z této mlhou zahalené shody náhod se nakonec 17. března 1874 narodila klisnička. Stalo se tak v maďarském národním hřebčíně, mezi jehož patrony patřila císařovna Alžběta Bavorská (Sissi), proslulá svým jezdeckým uměním. V tomto hřebčíně byli chováni ti nejlepší z nejlepších; byl to domov maďarského teplokrevníka předurčeného k nesmrtelnosti.

Lidé, kteří posuzovali Waternymph a její dceru, zřejmě věřili, že krása je jakýmsi druhem magického talismanu. Magie, které se pravděpodobně Kincsem nedostalo. Ale jestli byla opravdu tak ošklivá, jak tvrdí některé zdroje, je stejně jako mnoho detailů o jejím životě předmětem diskuzí.
Například se povídají příběhy o tom, jak Blascovich prodával hřebečky a klisničky narozené ve stejném roce jako Kincsem Baronu Orczymu. Orczy si vzal všechny kromě dvou - a Kincsem byla jedna z nich. Tato hříbata byla odmítnuta jako "příliš obyčejná". To, že Kincsem zůstala ve vlastnictví Blascoviche, byl další zásah osudu.

Jeden příběh z mládí Kincsem se objevuje soustavně v téměř všech materiálech. Byla prý ukradena cikány z Blascovichovy stáje. Všichni se vyděsili, když zjistili, že je Kincsem pryč. Ve skutečnosti byla jediným chybějícím koněm. Nakonec byla nalezena místní policií v cikánském táboře a když byl viník otázán, proč uloupil takového obyčejně vypadajícího koně, tak odpověděl: "Cikánské zlato necinká a netřpytí se. Leskne se na slunci a řehtá ve tmě. Tahle klisna není možná tak krásná jako ostatní, ale ukáže se jako nejlepší ze všech." (z vyprávění Horace Wadea)

Rudolph Valentino a Horace Wade← Rudolph Valentino v bílých kalhotách s mladým Horacem Wadem roku 1925. Wade byl zázračným dítětem, který se stal autorem kolem 800 článků a knih o koňských závodech. Také sloužil jako generální ředitel v River Downs.

Jméno Kincsem odráží dopad cikánské předpovědi na jejího majitele: v překladu totiž znamená "můj poklad","můj miláček", "drahoušek".

Jakkoliv byl ovšem možná pohnut cikánskou předzvěstí, Blascovich nechal Kincsem startovat ve 2 letech v Německu, bál se totiž, že by mohla zostudit jeho stáje a poškodit jeho reputaci. A nemohli jste mu to mít za zlé:
"Byla dlouhá jako loď a hubená jako hladový levhart... Měla krk do písmene U, uši jako mula a dost místa pod jejími 16 dlaněmi na pozorování západu slunce... Její ocas vypadal jako špatně používaný mop... Byla líná, vytáhlá, neschopná... Měla ospalé oči a ráda pozorovala krajinu..." (Beckwith v "Step And Go Together")

KincsemPopulární, ale ne zrovna lichotivý obraz Kincsem během jejích let v závodění. S tím, jak rostla její sláva, tak se zobrazování Kincsem malíři a sochaři stávalo lichotivější, což můžete vidět na jejím dalším portrétu. →

Kincsem se do veřejného povědomí dostala 26. června 1876. V nepřítomnosti čehokoliv alespoň vzdáleně připomínajícího startovací boxy bylo obtížné ji přimět k běhu. Takže si chvilku počkala. Když už se však konečně rozhodla, pro zbytek startovního pole to byl konec: vyhrála o 12 délek. V jejím druhém závodě byla postavena proti poli, ve kterém byla samá esa - např. německý hřebec Double Zero (1873). Ne že by na tom záleželo. Kincsem vyhrála s přehledem. Běžela dalších 8 dostihů a všechny je vyhrála. Své vítězné tažení v jejích 2 letech uzavřela dohromady 10 vítězstvími v 10 různých městech a 3 různých státech. Průměrná délka odpočinku mezi dostihy byla něco přes 14 dní. V jejím prvním závodním roce vyhrávala Kincsem na vzdálenostech od 4 do 8 furlongů (asi 200 m). (10 dostihů ročně bylo tenkrát považováno za normální na konci 19. století; ve skutečnosti mnoho velikánů předtím, než začala závodit Kincsem, startovalo i více jak 20krát ve své juvenilní sezóně.)

Kincsem a Robert Hesp← Kincsem, zde s jejím anglickým trenérem Robertem Hespem. Hesp byl lovčí, člen tajné služby v Maďarsku a navíc trenér plnokrevníků.

Klisna se rychle stala maďarským prominentem. Nikoho nezajímalo, že nebyla tak oslnivá jako Eclipse, který se objevuje v jejím rodokmenu stejně jako mnoho dalších plnokrevných velikánů. Kincsem jako by překypovala svou osobitostí a svými kousky si získala lásku a obdiv všech, kdo ji poznali. Při jednom z jejích posledních startů jako dvouletá sehrála pro okouzlené maďarské fanoušky pěkné představení. Podle Allesových slov Kincsem přišla na start jako "...stařena s revmatoidní artritidou", uši se jí plácaly a pohupovala krkem. Ten den zrovna opravdu nemyslela na závodění, jak později přiznal její mladý žokej Elijah Madden, původem z anglického Manchesteru, který ji jel ve všech 42 závodech. Ve skutečnosti myslela na pastvu. Na začátku si našla místo se šťavnatou trávou a začala se pást. Po opakovaných pokusech dostat ji na startovní čáru to startér vzdal a dal povel ke startu. Kincsem dále postávala, zamyšleně přežvykovala a sledovala, jak ostatní koně mizí v dáli. Pak se znenadání rozhodla, že už je čas dát se do pohybu, a vyrazila za nimi. Vyhrála s lehkostí - někteří říkají, že jí ještě z huby čouhala tráva - a dav šílel nadšením.

Když byla klisna vedena do kruhu vítězů, Blascovich nevědomě přidal další výstřednost jeho i tak dost výstřední klisně tak, že k její uzdečce připevnil kytici. Ve všech následujících závodech odmítla Kincsem vstoupit do kruhu vítězů, dokud nedostala své obvyklé květiny. Philipp Alles (v Beckwith) dodává: "Jednou se stalo, že Blascovich zapomněl květiny a klisna se odmítla nechat odsedlat, dokud nedoběhl nějaké koupit."

Kincsem v akciKincsem běhala nízko u země, stejně jako je to zobrazeno zde, držíc hlavu nízko až do konce závodu. Tento způsob běhu v kombinaci s dlouhým tělem efektivně snižoval odpor a dovoloval jí polykat vzdálenosti obrovskými skoky, jak zrychlovala. →

Kincsem zavedla nový termín "chození zezadu", když svým protivníkům poskytla na začátku každého dostihu šokující výhodu. Je vcelku jasné, proč si získala srdce fanoušků napříč celou Evropou a v Británii, když pomyslíme na vzrušení, které v nás vyvolává sledování slavných plnokrevníků, jako kupříkladu Secretariata nebo Zenyatty, kteří preferovali podobný styl závodění. Zatímco teď bychom řekli, že plnokrevníkům závodícím tímto způsobem se to často nevyplatí, pro Kincsem nikdy nebyl problém překonat obrovský náskok svých soupeřů.

Když už za sebou měla 44 startů, tak se z ní stala veteránka v cestování vlakem. Vypadalo to, že zbožňuje jízdu, koukat se na ubíhající pole a města z jejího vagonu. Zástupy jejích obdivovatelů se pravidelně objevovaly, aby ji pozdravily a Kincsem jejich náklonnost brala na vědomí královským pokývnutím hlavy.

Samozřejmě měla vlastní vagon, který vítala horlivým ržáním, ale odmítala nastoupit bez společnosti jejích dvou nejlepších přátel: stájníka Frankieho a kočičky, která se jmenovala Csalogany. Některé zdroje uvádí, že Frankie byl ve skutečnosti trenér Kincsem, i přesto, že existující obrazy v této roli zobrazují Roberta Hespa. Ale víme jistě, že existoval chlapec jménem Frankie, se kterým Kincsem sdílela velmi silné pouto, který ji doprovázel všude a staral se o všechny její potřeby. Na veřejnosti byl tento chlapec znám jako "Frankie Kincsem" a když zemřel, toto jméno bylo vytesáno na jeho náhrobek.
Csalogany nebyla pro klisničku o nic méně důležitá než její lidský společník. Vcelku známá historka to velmi dobře ilustruje.

Kincsem, Czagolany a FrankieKdyž Kincsem vystoupila z lodi, která jí přepravila přes Lamanšský průliv z Doveru do Francie po jejím vítězství v Goodwood Cup, tehdy čtyřletá klisna odmítla nastoupit do vlaku, protože Csalogany nebyla k nalezení. Kincsem stála na molu 2 hodiny, nohy pevně zasazené a s připlácnutýma ušima dávala jasně najevo, že neodjedou bez její kočičí kamarádky. Konečně se kočka ukázala na lodní lávce. Kincsem otočila hlavu a tiše ji pozdravila, načež jí Csalogany skočila na záda. Společně kočka, klisna a Frankie nastoupili do vlaku.

← Kincsem s Csalogany a trenérem Robertem Hespem. Nebo to je ve skutečnosti Frankie Kincsem?

Goodwood Cup v roce 1878 byl jediným závodem, který Kincsem běžela ve Spojeném království. Byli připraveni pouze dva koně, aby se jí postavili: sedmiletý Pageant (1871) a Lady Golightly (1874) Lorda Falmoutha. Oba to byli dobří koně. Lady Golightly vyhrála Nassau a Park Hill Stakes, stejně tak jako Yorkshire Oaks, zatímco Pageant vyhrál Brighton Cup (1876), Chester Cup (1877 a 1878) a Doncaster Cup ve stejném roce, v jakém se setkal s Kincsem.

Kincsem v Illustrated NewsVítězství Kincsem v Goodwood Cup v roce 1878 bylo prezentováno v Illustrated London News 10. srpna 1878. Tato malba zobrazuje Kincsem mnohem temperamentnější než zprávy popisující její příchod ke startu. →

Jak si určitě dokážete představit, závod byl vítán s obrovským nadšením. Pro mnohé byla lákavá už jen možnost proslulou Kincsem spatřit na vlastní oči a tisk netrpělivě očekával setkání mezi klisnou, která byla neporažená v 36 startech, a impozantním Pageantem. Potencionální porážka superhvězdy je tím, co sport činí přitažlivým.

Přeplouvání Lamanšského průlivu nebývá ani pro zkušené námořníky idylické a bylo to poprvé, a také naposledy, co se Kincsem plavila po moři. Jak se dalo předpokládat, klisna po vystoupení z lodi vypadala nezdravě a byla rozklepaná. Tisk se toho okamžitě chytil a objevily se spekulace, že Kincsem kvůli tomu nemá v dostihu šanci. Její vzhled na trati 1. srpna těmto spekulacím spíše pomohl. Kincsem se přišourala na start s hlavou tak nízko, že se nosem téměř dotýkala země, krk se jí pohupoval. Většina nadšených lidí, kteří se na maďarský zázrak přišli podívat, neměla ponětí, že takto přichází Kincsem na start normálně. Koukala se jako obvykle na záď mizejícího Pageanta a Lady Golightly. Vypadala, jako by přemýšlela, jestli je pro ni závod vůbec zajímavý. Pak však vystartovala jako blesk a dostala se do vedení.

Kincsem v Goodwood CupKincsem vyhrála Goodwood Cup o solidní 3 délky. Ze začátku byli diváci natolik šokováni, že se neozval ani hlásek. Pak se však ozval aplaus a ohlušující jásot. Diváci běželi podél tratě, aby se dostali ke klisně co nejblíže. Kincsem, která vždycky vypadala, že ví, kdy je po závodě, zamířila rovnou tam, kde byla svým majitelem obdarována kyticí květin.

Není jasné, jestli se ten den Jeho královská Výsost Princ Waleský ukázal na Goodwood Cup, ale tvrzení, že se pokusil Kincsem po jejím vítězství koupit, je podle Philippa Allese pravdivé. Ernest de Blascovich tuto nabídku údajně odmítl se slovy: "Pokud bych Kincsem prodal, neopovážil bych se vrátit zpět do své domoviny."

← Goodwood Cup, jak byl zobrazen 10. srpna 1878 v Illustrated News. Umělec však maloval jen na základě vyprávění: neexistuje žádný důkaz, že by byla Kincsem někdy udeřena bičem.

Klisna, kočka, Frankie a zbytek jejího doprovodu jeli z Goodwoodu do Francie, kde Kincsem vyhrála Grand Prix de Deaville. Zbývajících 13 závodů v roce 1878 běžela na jí více známých místech: Rakousko (5krát), Maďarsko (7krát) a jednou v Německu. Charles Justice ve své knize "The Greatest Horse of All" uvedl, že Kincsem měla mezi 15 starty jako čtyřletá průměrně 13,07 dne odpočinku, 11 ze všech startů vyhrála průměrně o 2,45 délky a 3krát hladce vyhrála a celé pole nechala za sebou. V Grosser Preis von Baden dojela stejně s Prince Giles the First (1874), pravděpodobně protože nesla 137,5 libry oproti jeho 122. Německá závodní pravidla vyžadovala v takovém případě dostih opakovat, aby se zjistil jediný vítěz. V druhém závodě vyhrála Kincsem o 5 délek. V roce 1878 klisna nesla průměrně 144,9 libry - obrovské břemeno v porovnání s moderními standardy. A také jezdila stále delší dostihy, od 8 do 20 furlongů.

Kincsem 2Půvabný obraz Kincsem zobrazuje její lesklou srst, mohutný hrudník a záď. →

Přestože již byla zkušenou cestovatelkou, Kincsem byla velmi vybíravá a měla určité rituály a zvyklosti, jak by se ostatně od plnokrevné královny dalo očekávat. Kromě toho, co již bylo uvedeno, klisna jedla a pila jen zásoby ze svého domova, Tapioszentmartonu, když byla na cestách. V Baden-Badenu jednou nepila po celé 2 dny, protože došla voda z jejích zásob. Někdo v zoufalství našel studnu v městečku poblíž Baden-Badenu, kde měla voda podobnou chuť jako ta z její farmy (a sázíme na to, že ten "někdo" byl Frankie). K všeobecné úlevě se Kincsem rozhodla tuto vodu pít. Od té doby tato studna nese jméno "Studna Kincsem" a je pokladem pro okolí Badenu.

Odchod do důchoduRok 1879 byl posledním závodním rokem Kincsem. Klisna vyhrála všech 12 závodů, z nichž 3 byly hladkými vítězstvími. Vyhrávala na vzdálenostech mezi 12 a 18 furlongy. Nejnižší váha, kterou nesla, byla 136 liber, zatímco nejvyšší byla 168 liber. Průměrná váha, kterou nesla za tuto sezónu, je 153,3 libry. Neuvěřitelně vysoká váha v jakýchkoliv standardech. Kincsem svoji kariéru ukončila neporažená, 54 vítězství, z toho 3 po sobě jdoucí vítězství v Grosser Preis von Baden a stejně tolik v Hungarian Autumn Oaks, což byl její poslední dostih.

← Odchod Kincsem do důchodu byl světovou událostí, viz článek v St. Paul Daily Globe.

Kariéra po kariéře

BudagyongyeV důchodu se Kincsem stala úspěšnou chovnou klisnou, což ji jen pozvedlo jako legendu, kterou z ní Evropa a zejména její domovina udělala. Celkem porodila 5 hříbat, klisnu Ollyan Nincs (1883), vítězku Hungarian St. Leger, hřebečka Talpra Magyar (1885), který se stal úspěšným plemeníkem. Ironií je, že oba byli po hřebci Buccaneer, který měl připustit matku Kincsem, Waternymph, ale kterou nikdy ani nespatřil, protože byla omylem připuštěna Cambuscanem. Dalším potomkem, také po Buccaneerovi, byla klisna Budagyongye (1882).

Budagyongye po Buccaneerovi velmi ovlivnila postavení Kincsem v moderních dostizích. Vyhrála německé Derby a doběhla třetí v rakouském Derby. →

Seventh BrideSeventh Bride (1966), která je potomkem Budagyongye, vyhrála Princess Royal Stakes v Royal Ascot. Jedna z jejích dcer, klisna Polygamy (1971), vyhrála Epsom Oaks a Ascot 1000 Guineas.

One Over Parr (1972) byla dalším potomkem Budagyongye. Vyhrála Chesire a Lancashire Oaks. Její syn, Tom Seymour (1980) po Grundym (1972), vyhrál několik dostihů v Itálii.

Kincsem měla další dvě hříbata po britském hřebci Doncaster (1870): hřebečka jménem Kincs-Or (1886) a její poslední hříbě, klisnu jménem Kincs (1887).One Over Parr

Krátce po narození Kincs dostala Kincsem koliku. Méně než den a šampiónka byla pryč. A stejně jako všechno ostatní v jejím životě, i její smrt byla označena určitým znamením: Kincsem zemřela 17. března 1887, ve stejný den jako se narodila. Kruh se uzavřel. A jestli je v této podivné shodě náhod cosi skrytého, tak možná, že stejně jako kruh nemá duch Kincsem ani konec ani začátek.

Maďarsko přišlo o mnohem víc, než jen o skvělého plnokrevného koně, když Kincsem zemřela: ztratilo také velkou osobnost, která se jim usadila v srdcích. V její domovině byl její odchod oplakáván po tři dny. Vlajky vlály na půl žerdi a okraje maďarských novin byly černé. A jako rána osudu zemřel 39 dní po Kincsem, v závislosti na zdroji, buď její trenér Robert Hesp, nebo její přítel Frankie.

Aby zmírnili svou bolest, Maďaři si život jejich milované připomínají - Parkem Kincsem, jezdeckým Kincsem Park, mnoha hotely a dokonce golfovým resortem, který nese její jméno. Její kostra je v maďarském muzeu zemědělství.

Socha Kincsem v BudapeštiNa její počest vznikly také sochy, z nichž nejznámější je v Budapešti. Ani daleko od její domoviny na ni není zapomenuto. V Americe v Keeneland je před vchodem socha Kincsem a další, menší bronzová socha, zdobí Chandelier Room v Santa Anita.

Socha Kincsem v Budapešti. Nějaký obdivovatel nechal pod jejími kopyty suvenýr. →

Potomci

Jak se sluší na legendu, odkaz Kincsem přežívá dvě světové války. Přestože měla jen pět hříbat, z nichž jedno zemřelo ve třech letech, další čtyři - hřebec a tři klisny - pokračovali v jejím rodu a zaručili tak pokračování jejího odkazu.

Tokio← Brilantní Tokio (1892), vnuk Kincsem, vítěz Rakousko-maďarské Trojkoruny.

Většina potomků Kincsem byla vychována v Evropě a také zde závodila. Čísla jsou vysoká a obsahují jedinečné jedince, jako jsou Seventh Bride, Polygamy, Tom Seymour a One Over Parr (zmínění výše), stejně tak jako Viglany (1900), Dicso (1906), Tokio (1892), Caplan (1953), Djurdjevka (1937), Morpeth (1903), Vaduva (1955), Sikar (1928), Well Made (1997), Welluna (1996), Wicht (1957), Well Proved (1980), Napfeny (1896), Miczi (1910), Bank (1945) a Waldcanter (1956).

WichtNěmecký šampión Wicht (1957), vítěz Deutsches St. Leger, Grosser Preis Von Nodrheim-Westfalen a Hansa Preis, je potomkem dcery Kincsem, Ollyan Nincs. →

Přestože Amerika nedokázala získat syna Kincsem, Kincs-Ora, její krev se do těchto krajin dostala skrz klisnu La Pastorale (1955), která byla importována do Kalifornie Majorem Pauleym. A zatímco La Pastorale se jako chovná klisna neprosadila, Tarfah (2001), v Americe vychovaná dcera Kingmambo (1990), jejíž kořeny sahají až k dceři Kincsem, Budagyongye, dala vítěze Epsom Derby - Camelota (2009), hřebce natolik brilantního, že se objevuje naděje na prvního vítěze Britské Trojkoruny od Nijinskyho (1967) v roce 1970 (i když nakonec trojkorunu nezískal).
Možná to tak má být, aby dech Nesmrtelné své vyjádření našel právě v Camelotovi...

Zdroj: http://thevaulthorseracing.wordpress.com/2013/09/20/kincsem-the-mystery-and-majesty-of-an-immortal/

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…