Když se svěří... Lucie Čížková

15. 06. 2017 07:00

Obrázky: 12

Autor: EQCH redakce Spoluautoři: Lucie Čížková Foto: archiv autorky Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 5566 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Lucka Čížková si prvního koně pořídila před deseti lety, a od té doby se snaží, aby její chov někam vedl, aby byly výsledky co možná nejlepší... Vzpomínáte si na její úspěch na německém šampionátu hříbat před dvěma lety?

V kolika letech jste vůbec poprvé zauvažovala nad hmotou, zvanou „kůň"?

Já vlastně ani nevím, kdy jsem začala koně vnímat, takže to bude asi hodně dlouho. Pamatuji si, že mě rodiče brali k výběhům s koňmi, kde jsme na ně koukali. Pak jsem asi v jedenácti začala poprvé chodit ke koním tady u nás ve vsi. Tam jsem dostala základ a od té doby miluju poníky. Třeba si jednou nějakého pořídím :)

 S koňmi jsem začala asi před patnácti lety. Od té doby se snažím, aby náš chov někam vedl, aby jeho výsledky byly co možná nejlepší. Někdy je to samozřejmě složité kvůli omezeným finančním prostředkům, které člověk má, ale snaha je. Prvního koně jsem si pořídila před deseti lety, byla to klisna albertovského chovu - Resta.

Učila Vás rodina, oddíl, nebo jste úplný samorost?

Když jsem byla malá, poprvé jsem začala navštěvovat stáj u Míly Rambouskové, která se věnovala především chovu poníků. Základy jsem pochytila zde a pak se už vydala vlastní cestou. V chovu teplokrevníků jsem v podstatě úplně samorost. Neustále chodím a ptám se, co je to za koně, jaký má původ, jak se jmenuje matka, kolik mu je... musí to být hrozně otravné, ale jinak se to člověk prostě nenaučí a nenakouká to. Stejně tak je to s videi na youtube a databázemi na internetu. Prostě, člověk se má pořád co učit a na co koukat.

 Jsou koně Vaší zálibou, nebo už profesí?

Vzhledem k tomu, kolik mám koní, jsou už spíše profesí. Okolo chovných klisen je přeci jenom práce dost a dost. Ať už je to připouštění samotné, kdy musíte vychytat správný okamžik, protože jinak to stojí čas a peníze nejen vás, ale také lidi, kteří jsou v tom zainteresovaní. V podstatě den vypadá tak, že ráno čekáte na inseminačního technika, nebo veterináře, který vám klisnu zkontroluje, následně po vyšetření vyhodnotí, jak to uvnitř vypadá a kdy je ten správný čas. Pokud je klisna připravena k připuštění, pak semeno objednáte a čekáte na zprávu, kdy bude k vyzvednutí. Některé dávky vyzvedáváme už v ten den večer v Německu, z některých hřebčínů pak zase dorazí na adresu v Německu až druhý den brzo ráno. Takže vlastně nejste tak úplně pánem svého času. Když už máte semeno u sebe, pak nastává kolotoč s inseminací, kterou opět provede technik nebo veterinář. Následně je potřeba čekat na další kontrolu za dva dny, zda klisna zovulovala. Pokud ne, kolotoč s vyzvedáváním semene se opakuje. Když se zadaří, čekáme 14-18 dní na první kontrolu, zda je klisna březí, nebo budeme celý proces opakovat. Když k tomu všemu máte ještě čerstvě narozená hříbata, je to prostě nekonečný kolotoč. V letošním roce nebylo úplně nejpříznivější počasí, a tak se hříbata musela pořád zavírat domů a zase pouštět ven, aby neprochladla. Jako s malými dětmi.

 Jaký typ koní máte nejraději a proč?

Typ? To je asi jednoduché, kamarádka s oblibou říká, že mám jasně daná pravidla a toho se držím. Mám ráda tmavé koně, elegantní, dobrého typu a s krásným krkem. Hlavně ten krk, to mě vždycky upoutá. Když nemá kůň krásný krk, tak může mít, co chce a stejně se mi nebude líbit tolik, jako ten s krkem. Navíc, jako správná ženská, dám i na barvu. Takže pro mě jsou jasnou jedničkou černí koně, kteří mají nádherný krk, krásné oko a mají chody. Jsem takový drezurní nadšenec, i když mnoho lidí tvrdí, že je to jen a jen móda s černou barvou. Ale pokud investuji do koně, kterého chci, a zaplatím si ho, myslím, že je na mně, co si vyberu, móda ne-móda, nemyslíte? :)

Popište nám svůj „koňský park".

Náš koňský park byl ještě nedávno hodně různorodý. Ale časem prostě dojdete tam, kde asi máte být. Takže jsme si nechali pouze jednu skokovou klisnu, která byla úplně první ve stáji, jinak je už vše drezurní. V momentální chvíli máme čtyři chovné klisny, první v naší stáji byla Resta (Rabiat II Z/Lombard xx/Aloube Z), další v řadě je vestfálská klisna Hanuta (His Highness/Glorieux/Grossadmiral), třetí klisnou je oldenburská Danika (Apache/Depardieu/Rubinstein I). Novou posilou je klisna německého teplokrevníka Eisfürstin (Fürst Heinrich/Parademeister I/Duralin I). Klisnu po Fürst Heinrich jsem si vždy moc přála, takže pro mě je to takový splněný sen. Doufám také, že velkou posilou bude i dvouletá klisna Sympatica LC (Santo Domingo/Rosario/Ravallo), která už je produktem našeho chovu. Dále máme dvě ročky, které budou nabídnuty k prodeji.

 Na co své koně máte a co s nimi děláte?

Máme vesměs chovné klisny a hříbata, které jsou většinou k prodeji.

Kdo nebo co vás inspiruje v práci s koňmi? Máte nějaký vzor?

Vlastně ani vzor jako takový nemám. Snažím se spíše koukat na práci, na výsledné produkty chovatelů a rodiny koní. Vzor je skvělá věc, ale asi by si měl člověk vzít od každého trochu a tím se naučit nejvíc, co může. I když je to dlouhá cesta.

Jakou roli ve Vašem životě s koňmi hraje EQUICHANNEL? :-)

Equichannel v podstatě sleduji od začátku, myslím si, že se zde dá najít mnoho užitečného. Zajímají mě především články o chovu, je to moje hlavní zaměření. Ale i další, třeba o nemocech a řešeních, jsou zajímavé.

 Kam až jste to s koňmi „dotáhla"?

V podstatě teprve s koňmi začínám, jestli se to tak dá říci. Nemám za sebou generace koní, jsem na začátku cesty. Zatím za největší úspěch považuji to, že se klisnička našeho chovu stala druhou nejlepší v Německu. Časem mám ještě další cíle, které si chci splnit, tak doufám, že se to povede, i když je mi jasné, že to není tak snadné. Chov je hlavně i o štěstí a výsledek nevidíte hned, na ten si musíte pár let počkat.

Máte nějaký svůj osobní nebo profesionální „koňský zlozvyk"? A jak s ním bojujete?

Zlozvyk mám a velký, něco pořád řešit, někdy si říkám, že bych byla šťastnější, kdybych některé věci nechala plavat a nestresovala se. Protože často se vyřeší samy. :)

Co považujete za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

Asi čas... málokdo pochopí, proč se tomu tak moc věnujete. Žádné dovolené, moc volného času taky nemáte, jste často unavení. To je složité k chápání pro lidi, kteří nejsou stejní blázni jako vy.

Jakou nejlepší věc jste se od koní naučila?

Asi tu, že nic není hned, i když samozřejmě s tím neustále bojuju, protože všechno hned je lepší, že jo.

Co je pro Vás v jezdeckém umění nejtěžší?

Přiznám se, že v současné době nejezdím. Nejezdím už vlastně pár let, zdraví mi to vlastně ani moc nedovoluje a šetřím se na koně, na kterých bych se jednou svézt chtěla. Tím je i naše dvouletka. Její matka byla naprosto neuvěřitelné zvíře. Moc jsem si jí vážila, takovou jezditelnost si musíte spíše vymodlit, než že by byla obvyklá. Takové klisny by se měly klonovat. Takže pevně doufám, že její dcera bude stejná.

Jaké knihy nebo filmy s koňmi byste našim čtenářům doporučila a proč?

Mám jednu, která si myslím, že je pro mnoho majitelů i chovatelů důležitá, a tou je kniha Krmení koní. Bohužel, když dnes vidíte, že koně mají sice drahé dečky, ale chybí jim hmota, je to smutné. Majitelé by se měli spíše zaměřit na krmení a péči, než na to, aby si koupili nejnovější kolekci od Eskadronu. Je to někdy smutná realita.

Co Vám koně dali? Co vzali?

Vzali mi hlavně nervy... ne, dělám si srandu. Je to samozřejmě psychicky náročné, ale kdyby z toho člověk neměl ten správný pocit, nedělá to. Jsme vlastně všichni takoví blázni, kteří riskují své duševní i fyzické zdraví. Obzvlášť v těch velmi těžkých chvílích, kdy se musíme se svým nejbližším čtyřnohým rozloučit. Jsou smutné chvíle, ale i ty hezké. Koně mi dali především trpělivost, která mi často scházela. Minimálně rok trávíte tím, než se vůbec narodí hříbě, nemluvě o tom, jaká je pak dlouhá cesta k jeho dospělosti...

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: