Když se hříbě narodí...

7. 2. 2012 MVDr. Markéta Sedlinská, PhD Autor fotek: Dominika Švehlová

Hříbata a hřebení: Před týdnem jsme si s MVDr. Markétou Sedlinskou z kliniky chorob koní VFU Brno povídali o tom, jak připravit klisnu - i sebe - na porod. A jdeme dál: hříbě je na světě, co teď?

Kdo je MVDr. Markéta Sedlinská, Ph.D.

Odborná specialistka na reprodukci koní a neonatologie (nemoci hříbat), vedoucí oddělení reprodukce na klinice chorob koní VFU Brno. Téma reprodukce a veterinární péče o hříbata studovala mimo jiné na specializovaném pracovišti poruch reprodukce koní ve Švédsku a na univerzitě v Uppsale, titul Ph.D. získala obhajobou disertační práce ma téma Pasivní přenos kolostrálních protilátek a jeho vztah k onemocnění hříbat v průběhu odchovu. Chovu koní, reprodukci a péči o hříbata se věnuje i prakticky na VFU, v terénu či na domovském statku Jalový Dvůr.

Péče o malé hříbě

Hříbě se narodilo, mokré leží vedle své matky. Co bude dál?

V průběhu několika málo minut poté, co je vypuzeno z porodních cest, se hříbě začne snažit o sternální polohu (lehnout si na hrudní kost). Mezi jeho první reflexy patří vzpřímení hlavy a krku a také opakovaně třepe hlavou ve snaze zbavit se plodové vody z uší. Během této doby klisna, pokud není rušena, obvykle zůstává ležet a odpočívá. Pak se i klisna převalí do sternální polohy a začíná vytvářet první kontakt se svým hříbětem. Někdy na něj jen tiše pořehtává, někdy hned vstane, otočí se k němu a začne ho olizovat. Správné vytvoření jejich vzájemného vztahu závisí na tomto okamžiku, takže, není-li to nutné, snažte se mezi ně příliš nevstupovat.

Chování klisen je opravdu velice individuální a musíme na ně brát ohled. Setkala jsem se s vyloženě agresivní klisnou, která se v této fázi o své hříbě tak bála, že napadala člověka a svojí nervozitou ohrožovala následně i své hříbě. V tomto případě je určitě lepší nechat kobylu v klidu a sledovat vše spíš z povzdálí. Druhým extrémem byla prvnička, která se zase panicky bála svého vlastního hříběte:-). Naprostá většina matek ale v této fázi s větším či menším zájmem o okolí prostě začne olizovat svého potomka. Zbavuje ho tím zbytku plodových obalů, suší mu srst a masíruje ho, čímž i podporuje jeho krevní oběh.

Jsou nějaká kritéria, kdy by mělo vstát, kdy by se mělo poprvé napít, poprvé vymočit a vykálet?

První pokusy o postavení hříbě začne vykonávat už během 15 minut po porodu a závisí jen na tom, jak je silné a šikovné, kdy se mu to finálně povede. Většina hříbat je na nohách do 2 hodin po narození, ale není výjimkou hříbě, které už za 30 minut chodí kolem klisny a hledá vemínko. Čím dřív uspěje ve své snaze o napití, tím lépe. Hříbě totiž přichází na svět jen s velmi malou zásobou energie, a tak co nejrychlejší příjem kvalitního mleziva je pro něj důležitý. Pokud se hříběti nepodaří do dvou hodin začít úspěšně sát, měli bychom mu s prvním příjmem kolostra pomoci.

První močení a kálení můžeme pozorovat už v průběhu několika hodin po porodu. V průběhu života uvnitř dělohy hříbě polyká plodovou vodu, ze které se pak v jeho střevech stává první trus, takzvaná smolka. Má tmavě hnědou až černou barvu a je hromaděna v koncové části trávicího traktu hříběte, v „malém kolonu". Je-li vytlačena v průběhu pár hodin, je vlhká a lepivá, takže hříbátko si ji někdy snadno rozmaže ocáskem kolem konečníku. Jejímu vypuzení pomáhá i to, jak rychle hříbě začne sát kolostrum. Teplé mlezivo v žaludku „pohne" s peristaltikou a navíc má i projímavé účinky. Hříbě, které se z jakéhokoli důvodu dostane k mlezivu později, než za dvě hodiny po porodu, začne být trochu dehydratované a jeho organizmus hledá vodu, kde může, třeba i ve střevech. Mazlavá smolka se vysušuje až do tvrdého „bobku", který hříbě jen velmi obtížně vytlačuje. Tlak vysušeného trusu vyvolává u hříběte bolestivé stavy a na světě je první kolikové onemocnění jeho života.

Také ledviny a močový systém hříběte normálně fungují už uvnitř dělohy. V ledvinách se tvoří moč, která je odváděna do močového měchýře. Tady se ale nehromadí, pomocí urachu, který je součástí pupečního provazce, je z močového měchýře odváděna do vnějšího plodového obalu. Moč hříběte se tak stává součástí plodové vody, která jako první při porodu z klisny odtéká a zvlhčuje její porodní cesty. Když se hříbě narodí a přeruší se pupeční pahýl, přeruší se zároveň i urachus. Za normálních okolností se rychle uzavře a v močovém měchýři se tak začne moč hromadit. A pak už to funguje tak, jak to známe. Až je močový měchýř plný, spustí se reflex močení a hříbátko se vyčůrá. K tomu dochází přibližně za 6 až 8 hodin po porodu.

Zdravé novorozeně tedy během několik prvních hodin svého života vykoná tři důležité činnosti: napije se kolostra, vymočí a vykálí se. Pokud něco z toho neudělá, jak dlouho může majitel čekat, než zavolá pomoc?

S napitím může každý chovatel hříběti pomoci sám. Někdy stačí jen lehce přistrčit hříbě k vemeni a podržet klisnu, aby se netočila a stála klidně. Nepomůže strkat hříběti „násilím" (tlakem) hlavu k vemeni. Lepší je nastříkat si pár kapek mleziva na prst, strčit jej hříběti do huby a má-li snahu sát, postupně se s prstem přibližovat ke struku až se povede, jakoby mimochodem, ten struk a prst zaměnit. Lehce se to říká, ale vlastní provedení je někdy výrazně těžší. Obzvláště hřebečci umí být někdy pořádně natvrdlí :-). Když to opravdu nejde a nejde a čas rychle utíká, já se celkem nebojím použít na první pití kojeneckou láhev. Oddojím přibližně 100 ml kolostra z obou struků klisny a nabídnu dudlík hříběti. Tím zajistím, že hříbě má včas první dávku a klidně si pak může jít na chvilku zdřímnout, odpočinout si a nabrat sil, než se pustí do hledání struku znovu. Nemusíte se bát, že by po tom prvním napití si hříbě nějak vytvořilo závislost na dudlíku. Hlad je hlad, silnější a odpočinuté hříbě se pustí do hledání vemínka jenom s větší vervou. Pozor ale na dodržení několika důležitých zásad. Hříbě, které chcete přikrmit z kojenecké láhve, musí mít sací reflex (saje samo aktivně z přiměřeně velké dírky v dudlíku, nesmíte mu lít mléko samovolně do huby!) a musí stát (nebo alespoň ho musíte fixovat ve sternální poloze). Jinak totiž snadno může dojít k tomu, že hříbě mléko vdechne a vyvolá si aspirační zánět dýchacích cest a plic.

S močením a kálením je to trochu těžší. Vždycky totiž není možné hříbě sledovat neustále, a tak chovatel mnohdy ani neví, zda už hříbě močilo nebo kálelo. Objevíme-li potřísněný zadeček hříběte nebo černou smolku ve slámě (obvykle ještě častěji nechtěně na botě :-)), znamená to, že trus začal odcházet. S močením je to trochu komplikovanější. Pokud se nám však chování hříběte bude jevit jako nenormální (smutné, spavé, bez zájmu o matku nebo naopak bude projevovat bolesti - nahrbené, zvednutý ocásek, válí se, leží na hřbetě s nohama nahoru...), je vždy nutné zavolat veterináře co nejrychleji.

Proč vlastně chceme, aby hříbě vypilo včas dostatek kolostra?

několik hodin staré hříbě pijeKolostrum je velice speciální sekret mléčné žlázy, který je produkován vždy jen na počátku laktace. U klisny se začíná tvořit přibližně 6 týdnů před porodem a jeho produkce s porodem končí. Mlezivo má pro novorozené hříbě hned několik nezastupitelných významů. Tak za prvé je zdrojem mateřských protilátek. Klisna dokáže všechny protilátky, co má, „kopírovat" a v mnohonásobně větším množství, než sama využívá, je doslova napěchuje do mleziva. V prvních 24 hodinách života hříběte dochází k tomu, že tyto protilátky nejsou natráveny a zužitkovány pouze jako zdroj energie, ale přestupují přes slizniční bariéru střeva do krevního systému hříběte a tam mu po několik měsíců (než dojde k jejich definitivnímu rozpadu) slouží jako součást imunitní obrany. Bez mateřských protilátek mohou novorozená hříbata podléhat i takovým infekcím, která pro dospělé jedince nepředstavují žádný problém.

Ale kolostrum není jen o protilátkách. Hříbata přicházejí na svět jen s minimálními energetickými zásobami. Bezprostřední adaptace na zevní prostředí je stojí hodně sil. Jen to, že musí začít dýchat (zapojení bránice a svalů hrudníku, které po celou dobu vývoje uvnitř dělohy byly v nečinnosti), musí oschnout, pokusit se vstát a pohybovat se, zcela veškerou zásobní energii odčerpá. Kolostrum je ideálním a snadno využitelným zdrojem energie. Další pro hříbě nepostradatelnou součástí mleziva je voda. Bez jejího příjmu dochází velmi rychle u všech mláďat k dehydrataci a poruše vnitřního prostředí organizmu. O vlivu dehydratace například i na odchod smolky jsem se už zmínila výše. Což mě také plynule navedlo na další významnou roli mleziva - působí na hříbě projímavým účinkem. Protože novorozené hříbě má ještě trochu potíže i s termoregulací, je kolostrum také významným zdrojem tepla (obzvláště v chladnějším období). Takže není to jen o protilátkách, i když je pravda, že právě o nich se vede nejvíce polemik.

Je nějaké obecné pravidlo, kolik kolostra má hříbě vypít do jaké doby, aby dostalo do sebe dostatek protilátek?

Hříbě musí vypít v průběhu prvních 12 hodin života alespoň 2 litry kvalitního kolostra.

Dostatečné ochranné hladiny je obvykle bez problémů dosaženo, pokud má klisna dobře připravenou mléčnou žlázu, nepouštěla mléko předčasně a hříbě se do tří hodin po porodu poprvé napije a dále pak pravidelně saje. Hříbě musí vypít v průběhu prvních 12 hodin života alespoň dva litry kvalitního kolostra, přičemž nejlepší vstřebatelnost protilátek je do 6 hodin po narození. Proto taky tak spěcháme na to, aby se hříbě napilo co nejdříve. Na každé sání hříbě zpočátku příjme kolem 80 ml, přičemž napít se jde tak 4 - 8x za hodinu. Během prvních 24 hodin života přijme hříbě (50 kg) asi 8 l mléka, z čehož 2,5-3,5 l tvoří právě kolostrum. Označení kvalitní znamená, že v mlezivu je obsaženo alespoň 40-60 g/l protilátek, což odpovídá specifické hmotnosti vyšší než 1060.

Jak je pak vhodné řešit situaci, že se nepodařilo do hříběte "dostat" včas potřebné množství protilátek v podobě kolostra?

Nemáme-li pro hříbě k dispozici kvalitní kolostrum vlastní matky, například z důvodu úhynu klisny při porodu či porodu bez dostatečně připravené mléčné žlázy, je nutné použít kolostrum náhradní. Ideální je mít takové kolostrum připravené předem. Mlezivo od klisny, která je na porod řádně připravená, může být totiž odebráno i pro potřeby jiných hříbat. Po prvním sání jejího hříběte můžeme z druhého struku oddojit až 250 až 500 ml a nejlépe přímo v plastové lahvi ho zamražené uskladnit minimálně po dobu jednoho roku, aniž by ztrácelo na své kvalitě. Zamražené kolostrum potom v případě potřeby ohřejeme (pouze pomalu v 35°C teplé vodě, aby nedošlo k denaturaci bílkovin) a nabídneme potřebnému hříběti z kojenecké lahve. Ideální kolostrum pro mražení by mělo mít koncentraci imunoglobulinů vyšší než 70 g/l, což odpovídá specifické hmotnosti vyšší než 1 090. Méně vhodnou alternativou je kolostrum kravské, které je sice dostupnější, ale neposkytuje specifické „koňské" protilátky a v některých případech může vyvolat u hříbat průjmové onemocnění.

Pokud od narození hříběte už uplynulo 24 hodin a víme nebo tušíme, že by mohlo mít s nedostatkem protilátek problém, je nutné zavolat veterináře. Stanovit hladinu protilátek z krevního vzorku se dá už i přímo ve stáji pomocí jednoduchých vyšetřovacích testů. Na jejich základě se pak můžeme rozhodovat o dalším postupu. Chybí-li hříběti protilátky úplně, nebo hrozí-li zvýšené riziko infekce, můžeme hříběti pomoci aplikací plazmy jiného zdravého koně.

Vzhledem k tomu, jak často se setkáváme s potřebou náhradního kolostra, dovolila bych si zde poprosit všechny majitele chovných klisen o pomoc. Klinika chorob koní v Brně poskytuje ročně pomoc desítkám novorozených hříbat, která potřebují náhradní kolostrum. Snažíme se mít neustále nějakou tu zásobu zmrazeného mleziva i pro použití pro potřebná hříbata v terénu. My i naši malí pacienti vám budeme velice vděčni za každé kolostrum, které pro nás připravíte. Od zdravé klisny se dá bez jakýchkoli dopadů na jejího vlastního potomka odebrat 250 ml mleziva (malá plastová láhev). Pokud se stane neštěstí a hříbě se narodí mrtvé nebo brzo po porodu uhyne, odeberte od vaší klisny veškeré vytvořené mlezivo (co lze na opakované nadojení získat - cca 500 ml - 1 l). Zamrazte a příležitostně dovezte nebo po někom pošlete (není vhodné opakovaně rozmrazovat). Kvalitu kolostra posoudíme přímo u nás. Vy prosím jen myslete na to, že klisna dárkyně musí být zdravá a její kolostrum nesmí být pro jiná hříbata nebezpečné (pozor na novorozeneckou žloutenku).

Co nejdříve po narození se většinou hříběti dezinfikuje pupeční pahýl. Je skutečně vhodné to dělat a jaký přípravek je nejlepší použít?

Je to určitě důležité, nejlépe je udělat to bezprostředně poté, co dojde k jeho přerušení. Desinfekční přípravek nejenže výrazně omezí mikrobiální kontaminaci, ale ještě napomůže rychlejšímu stažení a vysušení pahýlu. Dezinfekci pupku by bylo v ideálním případě vhodné ještě v průběhu prvních 24 hodin 2-3x zopakovat. Za nejvhodnější desinfekční přípravek je považován chlorhexidin (NOLVASAN spray), ale velmi dobré je i použít třeba i povidon iodine (na trhu je hodně specialit - třeba ALFADIN, BETADINE, BRAUNOL...). Takový desinfekční prostředek by měl být koneckonců součástí lékárničky v každé stáji.

Sledovat pupeční pahýl je také součástí preventivní péče o novorozence. Bezprostředně po přetržení pupečního provazce může malinko krvácet, ale obvykle jen v podobě samostatných kapek krve (tedy žádný kontinuální pramínek) a i toto krvácení rychle ustává. Po pár hodinách pahýl na povrchu osychá, ale uchopíme-li ho mezi dva prsty, můžeme cítit, jak je uvnitř ještě „šťavnatý". V průběhu dalších dvou dnů zcela zaschne, sice dál visí pod bříškem hříběte, ale pohmatem připomíná suchý stonek. Sám odpadne nejpozději do týdne po porodu. Pokud pozorujete cokoli jiného, je určitě vhodné zavolat veterináře. Například trvalé odkapávání krve nebo dokonce moči může svědčit o tom, že nedošlo k jeho uzavření. Také ztluštění pupečního pahýlu, který i na pohmat bude vlhký, může znamenat jeho infekci a velké potencionální riziko pro hříbě.

První den hříběte je úspěšně zdolán; co ale dál? Vyžaduje i další dny nějakou specifickou péči nebo kontrolu zdraví?

Rektální teplota by u zdravého hříběte neměla překročit 38,9 °C.

Čím je hříbě mladší, tím větší pozornost mu musíme věnovat. Onemocnění, které u dospělých koní trvá třeba i týdny, než vážně poškodí jejich organizmus, může u hříbat probíhat v rámci hodin či dnů. Jsem přesvědčena o tom, že každodenní pravidelná kontrola zdravotního stavu hříběte napomůže účinně řešit eventuální zdravotní problém dřív, než se stane natolik vážným, že ohrozí život nebo zdárný vývoj hříběte.

Kontrola hříběte by měla být prováděna vždy pokud možno ve stejnou denní dobu, např. ráno při krmení klisny, před vyhnáním na pastvu či do výběhu. Hříběti bychom měli měřit rektální teplotu (z počátku je potřeba mít s sebou pomocníka, který hříbě přidrží, ale velmi rychle si na tento úkon hříbata zvykají, takže teplotu dokáže změřit jeden člověk). Teplotu bychom měli zaznamenávat do tabulky nebo grafu, aby eventuální výkyvy byly jasně patrné. Rektální teplota by u zdravého hříběte neměla překročit 38,9 °C a teplota blížící se této hranici už by pro nás měla být jakýmsi varováním - pozor, možná se něco chystá, sledujte hříbě pečlivěji!

Naprostá většina kulhání u mladých hříbat je otázkou infekce nikoli úrazu.

Dále bychom si měli všímat chování hříběte (zájem o okolí a matku) příjmu potravy (Saje dobře? Má klisna vypité vemínko?), trusu (Nemá průjem?), pohybu (Nekulhá? Neodlehčuje nějakou končetinu?), eventuálně drobných ranek a otoků (zduření kloubů). Často se setkávám s tím, že chovatelé podcení kulhání hříběte s vysvětlením, že ho klisna kopla nebo na něho šlápla. Pozor! Naprostá většina kulhání u mladých hříbat je otázkou infekce nikoli úrazu a vyžaduje urgentní zásah veterináře.

Kdy doporučujete vyvést hříbě narozené v boxe ven a na jak dlouho? Kdy lze matku s hříbětem začlenit do stáda a případně jakým způsobem?

poprvé venkuTo je velice individuální a záleží to na mnoha různých faktorech. Jednu z hlavních rolí u nás bude určitě hrát počasí. Jen si představte, jaký je rozdíl pro pár dnů staré hříbě vykouknout z boxu dnes, v těchto hrozných mrazech a třeba někdy v květnu, když už sluníčko hřeje a tráva se zelená. Další, k čemu vždy přihlédněte, je podklad, po jakém se hříbě bude pohybovat - zamrzlý hrudkovitý výběh (ve kterém si vyvrknete nohu i vy), led (na kterém není možno udělat bez obav krok) či bláta po kolena (že nevíte, kdy v něm ztratíte holínku), určitě nejsou pro první proběhnutí hříběte optimální. Pak raději pár dní počkám. Naopak - sluníčko, zelená tráva, bezpečné ohrady - proč ne třeba hned první den po narození? Hodně záleží na tom, jak silné a životaschopné je hříbě, jak umí následovat matku, jak se chová klisna a samozřejmě veliký rozdíl vidím i mezi jednotlivými plemeny. Kdo si bude dělat starosti se zkušenou huculkou, co právě někde na pastvině či pod přístřeškem porodila své několikáté pořádně chlupaté hříbě a rozhodla se, že mu půjde ukázat svět? :-)

Myslím, že neexistuje univerzální rada ani na druhou otázku. Každý chovatel by měl své koně znát nejlépe, především sám by měl vědět, co si může ke svým svěřencům dovolit, jak a v jakých podmínkách je chovat, aby jim bylo dobře. Existují jen obecné zákonitosti, které je třeba znát a akceptovat. Jako třeba, že hříbata jsou choulostivější na zimu a vlhko, ale i na příliš velké vedro daleko víc než dospělí koně. Že hříbata snadněji prochladnou, že se daleko rychleji dehydratují. Že se teprve učí šikovně se pohybovat, takže jestliže jsme přesvědčeni o tom, že do nějakého plotu či překážky ve výběhu nevrazí kůň, hříbě určitě může. Jestliže kůň nespadne do díry ve výběhu, hříbě pravděpodobně ano :-). Jestliže si koně u krmiště či u napajedla vyřizují mezi sebou, kdo je šéf a kdo tedy bude žrát a pít první, hříbě bude kousnuté a kopnuté, protože nemá takové reakce a ještě nerozumí všem výhružným signálům od „tet" a „strýců". A protože má menší a slabší kosti i kůži, následky takového běžného sociálního hašteření budou samozřejmě daleko citelnější. Takže moje rada - dejte hříbě do stáda, až si budete myslet, že to zvládne matka psychicky a hříbě fyzicky.

Velkým strašákem chovatelů jsou hříběcí průjmy. Dá se poznat „nevinný" říjový průjem od závažného průjmu infekčního? Co má dělat chovatel, když mu hříbě průjmuje?

Myslím, že zas až tak velkým „strašákem" průjmy být nemusí. Pojďme se nejprve podívat na to, co je označováno jako takzvaný „říjový" průjem. Traduje se, že hříbě dostane tento průjem kvůli tomu, že jeho matka přichází do první poporodní říje a tak se mění složení jejího mléka. Jenomže poté, co bylo prokázáno, že tento průjem dostanou i hříbata kojená umělým mlékem nebo klisnami, které nemají říji, musela se tato stará chovatelská pravda poněkud přehodnotit. „Říjový" průjem totiž souvisí s dokončením adaptace trávicího traktu na vnější prostředí. Přibližně po prvním týdnu života dochází k přestavbě střevní sliznice a problematika adaptace je podpořena navíc tím, že je to přesně to období, kdy hříbě (stejně tak jako malé dítě) vezme do pusy opravdu úplně všecko. Začíná ochutnávat krmivo klisny, hlínu, omítku, prostě kde co a trávicí trakt si s tím musí nějak poradit. Tento průjem je považován za zcela fyziologický a může probíhat různě intenzivně, od pouze trochu měkčích skýbalů až po skutečně vodnatý stříkající průjem.

Pokud je hříbě jinak čilé a dobře saje, nemusí se průjem řešit jinak, než pravidelným omýváním potřísněného ocásku a okolí konečníku.

Co je důležité - průjem nesmí hříbě nijak devastovat! Jinými slovy pokud je hříbě jinak čilé a dobře saje, nemusí se průjem řešit jinak, než pravidelným omýváním potřísněného ocásku a okolí konečníku. A to dokonce ani tehdy, když průjem přetrvává delší dobu, než je obvyklé. Ale pokud by hříbě začalo být apatické, dehydratované, omezeně nebo vůbec nepřijímalo mléko či se u něho objevila zvýšená teplota, je třeba zavolat veterináře, protože se stav pravděpodobně zkomplikoval infekcí.

Pokud se u hříběte objeví průjem dřív (v průběhu prvního týdne) vždy volejte veterináře. Není to nic normálního ani nic, co „samo přejde". Pokud se objeví průjem i později po překonání toho „říjového" a splňuje výše řečené podmínky (nedevastuje hříbě), koukněte se nejprve po tom, co hříbě žere a co by zrovna žrát nemuselo. Nejčastější příčinou „dietního" průjmu je kostka soli. Hříbata milují výraznou chuť soli (to je jiná lahoda než to neslané nemastné mléko :-)), takže neví, kdy přestat. Vidíte-li sající hříbě lízat sůl, není to proto, že potřebuje minerální doplněk, ale prostě proto, že mu chutná. Přežene-li to, objeví se průjem. Nejjednodušší je tedy zamezit hříběti její příjem. „Dietní" průjem může být i následek žraní ovoce či nejrůznějších pamlsků, ale zase platí, že úplně malé hříbě si toho moc nevezme a ta větší už mají lépe přizpůsobený trávicí aparát, takže to tak moc nevadí.

Pravidlem by ale mělo být, že každý průjem u hříběte, který je spojený s jakýmkoli jiným příznakem, rozhodně pozornost odborníka zaslouží.

Bohužel může se stát, že hříbě ve velmi raném věku přijde o matku. Jak se lze o něho postarat?

Odchovat hříběte - sirotka je vždy velmi náročné. Přece jen dosud nebyla vynalezena lepší alternativa krmení, než je mléko klisny. Navíc ve vemeni má vždy optimální teplotu a je obvykle uvolňováno v množství a rychlostí, která je pro hříbě optimální. Určitě je třeba myslet alespoň na dvě nejpodstatnější věci, které musíme hříběti zajistit, a to je krmení a společnost. Trochu to zkusím rozvést.

Krmení hříběte sirotka není jen o tom čím krmit, ale velmi důležité jsou i další faktory jako je způsob, frekvence, množství a teplota.

1) Čím krmit: Vzhledem k tomu, že ideální je pouze a jen mléko zdravé klisny, na prvním místě by vždy měla být snaha zajistit náhradní matku. I když to není pro cizí klisnu snadné, sem tam se najde matka, která více či méně ochotně hříbě přijme. Je popisována spousta triků, jak klisnu přesvědčit, že je to hříbě, o které by se mohla starat. Například potřít hříbě mlékem, trusem či močí klisny, nechat ho nejprve několikrát napít z vemene (fixovat klisnu nosním skřipcem, nebo ji sedovat...) a až pak nechat klisnu hříbě očichat a podobně. Žádná z těchto rad není univerzálně použitelná. Chce to mít štěstí na dobrou a vhodnou kobylu a pak hodně trpělivosti. Vyplatí se. Pokud klisna hříbě sirotka příjme, máme vyhráno a více méně tím naše role končí. Dál se stará, krmí a učí náhradní matka. Najít takovou klisnu ale není ani snadné ani vždy možné. Preferovat se musí i ta varianta, že náhradní klisna má i své vlastní hříbě, krmí tedy hříbata dvě. I to je lepší než nic. Klisna bude hrát roli pečovatelky, bude mít sice nedostatek mléka, ale to se dá zvládnout přikrmováním jednoho nebo obou hříbat. Pořád ale bude k dispozici alespoň na nějaký ten malinký doušek mléka třeba v průběhu noci nebo v pauzách mezi naším přikrmováním.

Co se týká umělé výživy nejlepší je použít speciální sušené mléko pro hříbata. Toto mléko už je poměrně slušně dostupné v mnoha obchodech s krmivy pro koně. Mě osobně se velmi osvědčilo obrátit se v případě nouze na ERC Mětice, kde jsou schopni vám pytel s mlékem doručit v průběhu jednoho dne. Kdo to má kousek do Brna, může si pro mléko zajet na naši kliniku, kde vždy dostane alespoň trochu na překlenutí doby, než objednaný pytel dorazí.

Použít se dá také mléko kozí. Laktující kozy mohou být jako pomocnice při odchovu hříběcích sirotků dobře využity. Pro tento účel jsou nejlepší velká mléčná plemena koz. Kozu je možné postavit (uvázat) na vyvýšené místo (balík sena), tak, aby mělo hříbě lepší přístup k vemenu. Nicméně i velké hříbě se brzy naučí, jak se co nejlépe sklonit k sání od mnohem menší „náhradní matky". Hříbě, které má k dispozici kozí mléko, by mělo být postupně (od stáří dvou týdnů) zvykáno na hříběcí mléčné granule a mělo by mít trvale přístup k čisté vodě a senu. Kozí mléko není ideální náhražkou mléka klisen, obsahuje více tuku, bílkovin a laktózy a má méně vody než kobylí mléko, ale obrovskou výhodou je, že je k dispozici pro hříbě kdykoli a je optimálně teplé. Navíc koza představuje společníka a hříbě netrpí tolik samotou.

Co se týká kravského mléka, platí, že obsahuje podstatně více tuku, méně bílkovin a méně cukru než mléko klisen. Je tedy méně vhodné pro výživu hříběte. Musíme-li použít kravské mléko, je vhodnější mléko polotučné, které přisladíme glukózou (nebo lépe dextrózovým cukrem) v množství cca 20 g/l mléka.

Ale ať už používáme náhražku mléka jakoukoli, ve všech případech musíme pečlivě monitorovat změny stavu hříbátka, protože na umělé výživě hrozí vždy daleko větší riziko vzniku průjmu nebo naopak zácpy.

2) Jakým způsobem krmit: Kojenecká láhev s dudlíkem s přiměřeně velkým otvorem se zdá být na naučení hříběte přijímat mléko tou nejjednodušší variantou. Už jsem se o tom zmiňovala, že je třeba vždy dávat pozor na to, aby nedošlo k aspiraci (vdechnutí) mléka. Hříbě při krmení musí stát, otvor v láhvi nesmí být příliš velký a hříbě nesmíme k příjmu nutit násilím. Flaška s sebou ale nese také značnou nevýhodu. Hříbě si rychle spojí krmení s přítomností člověka a to může v budoucnu začít dělat potíže v chování. Také to vyžaduje od ošetřovatele strávit s krmením hříběte poměrně dost času. Je tedy vhodné co nejdříve naučit hříbě pít mléko z kyblíku. Podle našich zkušeností to není tak složité, chce to jen na začátku trochu víc trpělivosti.

3) Jak často krmit: Frekvence krmení s přibývajícím věkem hříběte může postupně klesat. Připravte se ale na to, že první týden budete k hříbátku vstávat každou hodinu i v noci. Jsou sice popsané i případy, kdy úspěšně odchovali hříbě tím, že mu 2x denně poskytli čerstvou mléčnou náhražku, kterou hříbě mohlo přijímat ad libitum, ale já nemám s tímto způsobem odchovu opravdu žádnou zkušenost. Běžnou praxí je, že se hříbě musí napájet i v průběhu dalších týdnů 5-12x denně. Hodně to však bude záviset i na vašich možnostech a na schopnosti hříběte bez komplikací přijímat větší objem mléka naráz.

4) Jaké množství mléka krmit: Denní příjem mléka u normálního hříběte v prvním týdnu života odpovídá průměrně 23 % (20 - 28 %) jeho tělesné hmotnosti. To znamená, že hříbě o porodní váze 50 kg druhý den po porodu už vypije přibližně 12 litrů mléka a koncem prvního týdne dokonce až 15 litrů denně. Hříbě poníka s porodní váhou 28 kg obdobně v průběhu prvního týdne začne s 5,5 litry mléka od druhého dne a za týden už jeho potřeby saturuje až 8,6 litrů. Tyto hodnoty by měly být orientačním ukazatelem toho, jaké množství bychom do hříbátka denně měli dostat. Čím je hříbě mladší, tím méně mléka bude schopné na jedno krmení přijmout. Proto ta vysoká frekvence krmení. První den začínáme s 250-500 ml na jedno krmení. Nejde říct jednoznačně - hříbě musí vypít tolik a tolik ml každou hodinu. Každý sirotek se bude k pití stavět jinak, některému nebude činit problémy ochotně vysát třeba litr a chtít ještě další, u jiného si budete zoufat, proč nemá hlad. Ale to tak prostě je. Jak jsem řekla hned na začátku, odchovat sirotka je náročné.

5) Jaká teplota mléka: Tak jak od maminky :-). Nezapomínejte na to. Chladné mléko může způsobovat hříběti trávicí problémy. Bude ho přijímat méně ochotně. A taky myslete na to, že v chladném počasí to mléko v lahvi nebo v kyblíku chladne rychleji, takže možná bude potřeba ho v průběhu krmení přihřát (nebo dolít teplé).

6) Společnost: Hříbě je jak malé dítě. Potřebuje si hrát, potřebuje se od někoho učit, potřebuje se s někým cítit bezpečně. Najděte sirotkovi společníka, nejlépe jiného koně, poníka nebo alespoň ovečku, kozu, králíka... cokoli je lepší jak nic.

Hodně štěstí!

Děkujeme za velmi zajímavý a přínosný rozhovor!

první cval ve výběhu

Jak se to říká? Zůstaňte s námi ;-) Po následující únorové středy vám budeme přinášet další zajímavé články týkající se hřebení a malých hříbat, abyste - až "to" na vaši březí klisnu přijde - byli řádně vybaveni kvalitními informacemi i zkušenostmi a tipy jiných chovatelů.

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…