Když krmiči řádí...

18. 01. 2021 06:00

Obrázky: 6

Autor: Kateřina Junghansová Foto: Gabriela Rotová, MVDr. Kateřina Junghansová Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 1147 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Přestože se o problémech, které našim koním způsobují „samozvaní krmiči“, mluví a mluví, koní, kteří na ně doplatili životem, stále přibývá. Osvěty na toto téma nebude asi nikdy dost. Požádali jsme tedy MVDr. Kateřinu Junghansovou, aby nám vysvětlila, co se děje v organismu nevhodným druhem potravy nakrmených koní a promluvila o tom, jaké možnosti vidí v oblasti prevence.

Problematika krmení cizích koní a dalších zvířat ve výbězích a jejich následných zdravotních problémů se v médiích i na sociálních sítích už dlouhou dobu skloňuje ve všech pádech. Na jedné straně je zoufalství majitelů, kteří spolu s veterináři bojovali o životy svých čtyřnohých přátel, často neúspěšně, a kterým po nájezdu „krmičů“ zbyly jen oči pro pláč a prázdné místo v srdci i v peněžence. A na straně druhé je neznalost, nepoučitelnost a bezohlednost lidí, kteří touží po kontaktu se zvířaty natolik, že jim nevědomky způsobují utrpení. A nebo to vědí, ale je jim to jedno. Však je to jen jeden rohlík! Ten koni snad neublíží, ne?

Přiznám se, že jsem dlouho nevěděla, o čem vlastně mám psát a na co se v článku zaměřit, když cílovou skupinu čtenářů tvoří v naprosté většině uvědomělí majitelé koní, kteří moc dobře vědí, že nemají bez dovolení přikrmovat cizí zvířata. Naopak lidé, kteří by v této oblasti potřebovali osvětu jako sůl, podobné články ani nenapadne vyhledávat, nebo si řeknou: „No co, vždyť my jim vždycky rozdělíme jen jeden rohlík a pár jablek, když jdeme okolo. To přece nikoho nezabije.“

Každopádně, i když vy nejspíš víte nebo zhruba tušíte, jaké problémy koním způsobí podání nevhodné potravy nebo i překrmení potravou jinak vhodnou, pojďme se v tomto článku podívat na to, co se děje v těle koně potom, co přijme nadměrné množství nevhodné potravy. V závěru článku pro vás mám krátké zamyšlení nad tím, co s tím.

Co se děje v těle koně po příjmu přirozeného objemového krmiva?

Tady je potřeba uvědomit si několik věcí týkajících se fyziologie trávení nepřežvýkavých býložravců, do které patří koně. Kůň jako živočišný druh se vyvinul jako pasoucí se obyvatel stepí. Předkové dnešních koní se za téměř nepřetržitého pasení celé dny pohybovali po rozlehlých pláních. Kvalita a množství jejich potravy byly různé v závislosti na oblasti a ročním období. Celkově ale můžeme říci, že jejich potrava obsahovala hodně vlákniny (kterou koně na rozdíl od nás dokážou využít) a nebyla bohatá na energii a živiny.

Způsob trávení a zpracování živin je perfektně přizpůsobený životu, jaký koně po miliony let vedli. V dutině ústní se potrava smíchá se slinami, které obsahují zásaditý bikarbonát. Ten přijatou potravu takzvaně pufruje, upravuje její pH. Dále pokračuje potrava jícnem do žaludku.

Kůň má v poměru ke svému tělu relativně malý žaludek. Jelikož je trávení koně přizpůsobeno neustálému, pomalému příjmu potravy, jeho žaludek nepřetržitě produkuje kyselé žaludeční šťávy. Pro srovnání, u všežravců a masožravců žaludek produkuje žaludeční šťávy nárazově – vždy po příjmu potravy. To, že koňský žaludek mnoha dnešních koní pracuje několik hodin denně „na prázdno“, je jedním z faktorů vzniku žaludečních vředů. Potrava se v malém koňském žaludku dlouho nezdrží. Aby nedošlo k jeho přeplnění, je potrava rychle posouvána do tenkého střeva.

Koňovití (to znamená koně a další jejich příbuzní jako například osli, muly, mezci nebo zebry) nedokážou zvracet. Anatomie jejich jícnu, žaludku a svěrače tvořícího vstup z jícnu do žaludku to neumožňuje. Takže pokud kůň pozře něco, co neměl, není pro to sousto cesty zpět (tedy pokud mu veterinář včas „nevypumpuje“ žaludek pomocí nosojícnové sondy). Věřím, že jste určitě zažili situaci, kdy jste snědli něco, co vám nesedlo, žaludek vás začal nesnesitelně bolet a po vyzvracení se vám ihned ulevilo. Koně, bohužel, tenhle pocit úlevy zažít nemohou.

Jak už jsem psala před chvílí, na rozdíl od nás dokážou býložravci trávit vlákninu a získávat z ní pomalou energii. Vláknina ze sena, slámy nebo čerstvé píce je tvořena polysacharidy – dlouhými řetězci molekul sacharidů. Zvířata ji nedokážou plně zpracovat pomocí trávicích enzymů v žaludku a tenkém střevě, takže zpracování vlákniny probíhá převážně ve slepém a tlustém střevě, kde ji na jednodušší cukry štěpí mikroorganismy při procesu zvaném fermentace. Při tomto procesu kůň získává energii z vlákniny. Fermentace je doprovázená uvolňováním tepla – proto koně příjem sena v zimě dokáže zahřát.

Co se děje v těle koně po překrmení krmivem bohatým na sacharidy a škroby?

Teď se pojďme podívat na to, co se děje v těle koně potom, co přijme potravu, která pro jeho trávení není přirozená. Potrava, kterou koně od kolemjdoucích dostávají, má většinou vysoký obsah sacharidů – ať už se jedná o pečivo, ovoce nebo třeba i zbytky cukroví, které řada majitelů po Vánocích nacházela ve výbězích. Příjem velkého množství lehce stravitelných sacharidů (takzvaných „jednoduchých cukrů“) a škrobů může koním způsobit závažné zdravotní problémy. Člověku by se mohlo zdát, že koně už nás provázejí tak dlouho, že se jejich trávení na příjem koncentrovaného krmiva dokázalo adaptovat. To ale není tak úplně pravda. Určitě sami víte, že na jádro a další koncentrované krmivo je třeba koně zvykat postupně a dávat pozor, aby se ho nepřežral. Úplně stejně to platí i pro zkrmování ovoce, zeleniny a dalších potravin, kterými často koně v ohradách obdarovávají kolemjdoucí.

Začneme hned od začátku: u příjmu potravy. Myslím, že nemusíte dělat vědecký experiment, abyste dokázali říci, kolik času koni zabere sežrat půl kila koncentrovaného krmiva a za jak dlouho spořádá seno o stejné hmotnosti. Pokud koním koncentrované krmivo chutná, mají často tendenci ho hltat. V dutině ústní tak nedochází k dostatečnému proslinění a úpravě pH a toto krmivo se dostává do žaludku výrazně kyselé. To je jedním z dalších faktorů vzniku žaludečních vředů, ale také vzniku koliky.

Na rozdíl od vlákniny, která je tvořena polysacharidy, převažují v koncentrovaném krmivu takzvané jednoduché cukry (mono- a disacharidy). Ty jsou bez problémů štěpeny pomocí enzymů v žaludku a tenkém střevě. Protože trávení koně není způsobeno na příjem velkého množství takovéto potravy v krátkém čase, kapacita trávicích enzymů se brzy vyčerpá. Pokud kůň přijme velké množství potravin bohatých na jednoduché cukry, enzymy a mechanismy, které tyto substráty zpracovávají, jednoduše přestanou stíhat. 

Představte si to třeba tak, že trávení je jako proces na výrobní lince. Kdyby se pracovníkům na začátku linky najednou nahrnulo příliš mnoho součástek, vyrobili by jen tolik výrobků, kolik by stihli. Ostatní součástky by pokračovaly do dalších částí výrobní linky tak, jak přišly, a nadělaly by tam pěknou paseku. 

Úplně stejně pokračují jednoduché sacharidy a škroby do slepého a tlustého střeva koně, kde probíhá jejich rapidní fermentace. Produkty jejich štěpení tam ale vytvářejí mnohem kyselejší prostředí než produkty štěpení vlákniny. V takto nehostinném prostředí řada mikroorganismů, které zabezpečují trávení, nedokáže přežít. Kvůli příliš kyselému prostředí tam dochází k takzvané dysmikrobii neboli narušení rovnováhy mezi různými druhy mikroorganismů. Nízké pH zabije prospěšné mikroorganismy a tím uvolňuje místo řadě různých patogenních bakterií. Tyto změny způsobují na sliznici střeva zánět a vznik ulcerací (vředů).

Kyselé prostředí zde vzniká proto, že odpadním produktem metabolismu sacharidů a škrobů je kyselina mléčná. Ta má v tenkém střevě, kde má trávení těchto substancí normálně probíhat, další využití – vznikají z ní další produkty. Ve slepém a tlustém střevě ale ne. 

Jak už jsem psala, nízké pH způsobuje „hromadné vymření“ různých druhů mikroorganismů. Mezi nimi jsou i gramnegativní bakterie, z jejichž stěny se při jejich rozpadu vylučují toxické látky (endotoxiny – toxiny vznikající v těle). Ty způsobují ve střevě zánět, poškozují střevní stěnu a mají obrovský podíl na vzniku život ohrožujících kolikových onemocnění nebo kolitidy, která pro koně také často končí smrtí. Kvůli zánětu a poškození střevní stěny je narušená bariéra mezi střevní stěnou a krevním oběhem. Touto cestou teď mohou endotoxiny proniknout do krevního řečiště. Dochází k dalšímu závažnému zdravotnímu problému – endotoxémii, intoxikaci koně zplodinami vlastního metabolismu.

Endotoxémie mívá u koní rychlý průběh. To jsou ty typické případy, kdy majitelé najdou ve výbězích své koně již mrtvé, nebo ve stadiu, kdy už jim není možné pomoci. Samozřejmě tady záleží na množství endotoxinu, potažmo na množství krmiva, které kůň pozřel, každopádně, pokud není endotoxémie rychle řešena, vede k rozvoji lamiditidy neboli schvácení kopyt, šokového stavu (takzvaného endotoxického šoku) a následné smrti koně.

Co s tím?

Teď nemám na mysli to, jak řešit akutní zdravotní problémy koní po překrmení. Tam je to celkem jasné – kůň potřebuje co nejdříve veterinární ošetření, na které bude pravděpodobně navazovat (v tom lepším případě) intenzivní péče, nebo operace. Do příjezdu veterinárního lékaře by měli majitelé odstranit krmivo a provádět prevenci rozvoje laminitidy chlazením nebo ještě lépe ledováním končetin.

Otázkou „Co s tím?“ mám na mysli prevenci těchto situací. Pokud jste něco takového sami zažili, určitě víte, že řešení není vůbec jednoduché. Tabulky s nápisem „Nekrmte koně“ lidi snad ještě přitahují, a tak není výjimkou, že potkáte rodinku, která na nedělní procházce v klidu krmí zvířata vedle takovéto cedule. Policie v tomto ohledu moc pravomocí nemá, protože i kdybyste viníka chytili, je obtížné prokázat, že zdravotní problémy vašeho koně vyvolal ten jeho „jeden rohlík“ nebo, že viník poškodil zdraví vašeho koně úmyslně. Takový úmysl ostatně většina lidí, kteří chodí zvířata krmit, nemá. Peníze, které by vám pokryly alespoň část léčebných výloh, z nich ale většinou také nedostanete...

Takže co s tím? Z mého pohledu má asi největší šanci na úspěch masivní osvěta, která ukáže lidem realitu toho, co ten jejich chvilkový zážitek blízkého setkání se zvířaty, ten jejich jeden rohlík dokáže způsobit. Velmi důležité je snažit se šířit tu osvětu pochopitelným způsobem i mimo vlastní sociální bublinu. Každý z nás žijeme v určité komunitě, obklopujeme se lidmi, se kterými máme společné zájmy, společná témata, a tak nám často nedochází, že to, co je přece „úplně jasné“ nám, není úplně jasné všem. Že to, co víme my, nevědí automaticky i všichni ostatní. A bohužel i to, že tak, jak záleží na zvířatům nám, na nich nezáleží každému. Každopádně, v tom posledním případě lze apelovat alespoň na to, že každé zvíře je něčím majetkem a že poškození zdraví zvířete je poškozením soukromého majetku.

V dnešní době existují obrovské možnosti šíření informací. Jako první vás asi napadnou sociální sítě a internet obecně. Internet poskytuje opravdu velké příležitosti ke sdílení informací, příběhu a ke vzdělávání lidí. I když tady zase narážíme na ty „sociální bubliny“, na jejichž okrajích se ty informace často zastaví a pak se rozplynou do ztracena. Proto si myslím, že by bylo vhodné doplnit tuto cestu šíření informací i o osobní kontakt (který je teď sice výrazně omezený, každopádně nutnost vzdělávání tu bude i v době post-covidové). Tím mám na mysli například besedy a přednášky ve školách nebo podobné akce pro školy pořádané někde, kde je možný kontakt se zvířaty. Ten dnešním městským dětem (ale i dospělým lidem) evidentně chybí, proto je to neustále táhne s igelitkami pečiva k ohradám. Teď je potřeba, aby se do povědomí široké veřejnosti vryla jednoduchá poučka: „Dívat se – ano, krmit a hladit – ne.“

Obrázky - informační letáky - umístěné u tohoto článku jsou volně k dispozici. Prosíme, stahujte, sdílejte, pomáhejte!

MVDr. Kateřina Junghansová je praktickou veterinární lékařkou specializující se na medicínu koní. Po studiu na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, v rámci kterého absolvovala několik zahraničních stáží, působila dva roky na Veterinární klinice Heřmanův Městec. Od začátku roku 2016 provozuje vlastní terénní praxi. Kromě toho také pořádá přednášky a semináře s veterinární tematikou určené pro širokou jezdeckou veřejnost. http://katerina-junghansova.cz/

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com