Na začátku byl příběh s dotazem, se kterým se na mě obrátila návštěvnice jednoho z mých seminářů:
Potřebovala jsem přepravit svého doposud bezproblémového koně do nového ustájení na vzdálenost asi 100 km. S přepravou nemám velké zkušenosti, proto jsem dala na radu kolegyně ve stáji a zavolala její kamarádku. Během čekání na její příjezd jsem koukla na hodnověrně vypadající web a FB profil, které potvrzovaly léta praxe a zaštiťovaly se certifikátem přepravce zvířat. Z toho důvodu jsem nabyla dojmu, že můj koník bude v těch nejlepších rukách zkušeného profesionálního přepravce.
Místo toho však přijela slečna jen o něco málo starší než ona pubertální „dohazovačka“ ze stáje. Za osobním autem zapojený přívěs na dva koně, který byl navíc odněkud vypůjčený. Samotná jízda byla horor již od prvních metrů. Slečna měla problém se udržet na silnici a evidentně to nebylo jen nevyvážeností malého auta a těžkého vleku. Ona prostě neuměla řídit! A tak se stalo, že jsme najeli na krajnici tak nebezpečně, že se vozík téměř převrátil a můj miláček v něm upadl. Do cíle jsme dorazili totálně vynervovaní, nejen já jako majitelka, ale i kůň. Jediný, kdo byl zcela v klidu, byla řidička, která si s obrovským sebevědomím bez náznaku zájmu nebo omluvy vzala nemalou částku. (Prý musí kromě nákladů na přepravu zaplatit i vypůjčení vleku!) Požadovala jsem proto vystavení příjmového dokladu, toho jsem se však nedočkala.
Protože můj kůň od té doby nechce nastupovat do vozíku a když se to podaří, během jízdy panikaří, začala jsem sondovat, a zjistila, že mi byla doporučena podvodnice, která nemá žádné povolení podnikat, nesplňuje žádné veterinární povinnosti a dokonce se ani nejmenuje tak, jak uvádí v úžasné internetové prezentaci. Jestli má vůbec správný řidičský průkaz na tažení vozíku, bohužel normální smrtelník nemá možnost zjistit. Předpokládám tedy, že řešit tento problém oficiální cestou asi nepůjde, mohu jen varovat ostatní.
Jak se tedy vyznat v jednotlivých nabídkách různých přepravních firem a přepravců? Na co si dát pozor, kde najít nabídku ověřené přepravy a jak a kde vznést stížnost, pokud nejsme se službou spokojeni?
Tato slečna bohužel není jediná, kdo se takto spálil, na druhé straně doufám, že takto extrémní případ je opravdu výjimečný a většina přepravců podává solidní služby založené na zkušenostech a profesionalitě. Jestliže se podobná kauza objeví, myslím, že je správné, že se informace o podvodných přepravcích dostávají na povrch, a tak mohou varovat méně zkušené majitele koní.
Orientovat se v nabídkách přepravců není opravdu jednoduché a celá situace mi velmi připomíná legislativní anarchii např. spojenou s alternativní službou Uber. Na rozdíl od přepravy osob při přepravě koní vystavujeme riziku našeho koně, který se nemůže sám rozhodnout, jestli do přepravníku řidiče diletanta nastoupí nebo ne. Koně se stávají našimi „rukojmími“, odkázanými na náš zdravý rozum a úsudek. S koňmi, které někdo pokazil na přepravu, se ve své praxi bohužel také setkávám. S nemalými úspěchy se mi daří napravovat chyby, kterých se během přepravy dopouští majitelé, kteří si své koně vozí sami. Udělají si tak z normálně cestujícího koně zvíře, které nejde naložit, nebo v přepravníku padá apod. Samozřejmě by se to nemělo stávat, leč nikdo učený z nebe nespadl a chyba se může stát. O mnoho více odsouzeníhodné je, když majiteli pokazí koně cizí člověk, jakýsi rádobypřepravce.
Aby se to nestávalo, přijměte prosím těchto několik upřímně míněných rad:
Sami v sobě si určete, jak moc vám záleží na vašem koni.
Jak moc jste ochotni jej vystavit nebezpečí, jak moc hodláte riskovat, že se z něj stane „nepřevozitelný“ kůň, jak důležité pro vás je welfare přepravovaného koně? Kroutíte hlavou, proč radím tak samozřejmou věc? Konkrétní zážitek dotazovatelky, ale i mnoho dalších podobných případů bohužel opakovaně dokazují, že zejména cena a snadná dostupnost přepravce jsou ještě stále pro řadu majitelů tím největším lákadlem.
Jak a kde si ověřit, zda vše, čím se nabízeč přepravy chlubí na netu, je pravda? Coby živnostník musí být dohledatelný v podnikatelských rejstřících (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz).
Jako schválený dopravce přepravující zvířata je registrován na webu SVS ČR. Buďto Typ 1 (www.svscr.cz/schvaleni-dopravci-prepravujici-zvirata-na-vzdalenost-vetsi-nez-50-km-a-do-doby-trvani-prepravy-8-hodin-osvedceni-typ1/) , nebo Typ 2 (www.svscr.cz/schvaleni-dopravci-prepravujici-zvirata-na-dlouhodobe-cesty-nad-8-hodin-osvedceni-typ2/).
Také přepravník, kterým službu nabízí, musí být schválený nadřízenými orgány (https://www.svscr.cz/dopravni-prostredky-pro-dopravu-zivych-zvirat/).
V těchto seznamech si nejen ověříte relevantnost subjektu, který si objednáváte, ale současně si potvrdíte, že se přepravce jmenuje opravdu tak, jak uvádí. Ve vyhledání velmi pomůže veterinární schvalovací číslo, které musí obsahovat CZ a osmimístný číselný kód (CZ XXXXXXXX). Přepravci mívají toto číslo uvedeno i na svých stránkách, aby návštěvník webu okamžitě viděl, že jde o seriózní profi nabídku. Pozor na jiný kód CZ s pěti číslicemi (CZ XXXXX)! Jde pouze o číslo Osvědčení o způsobilosti pro řidiče a průvodce, ale podvodníci nezkušeným tvrdí, že toto je právě důkaz o jejich profesionální certifikaci. Není to pravda!
Ovšem i mezi certifikovanými přepravci jsou značné rozdíly. Můžete narazit na „zlatokopa“, pro kterého je prioritou maximální okamžitý zisk, dále např. „elegána“, který v dokonalém outfitu odmítá pomoci s problematičtějším koněm, nebo „namlsance“, jemuž se nevyplatí odvozy na závody, neboť prahne už jen po dálkových převozech apod. Naštěstí drtivá většina profíků jsou opravdu solidní, ochotní, zkušení a empatičtí živnostníci, kteří si váží vaší opětovné důvěry.
Abyste se snadněji dostali k solidnímu a zkušenému přepravci, postupně doplňujeme tuto mapu o další subjekty
U zkušeného profesionála nemusíte pochybovat, zda vlastní řidičské oprávnění a má patřičnou praxi v řízení daného typu přepravníku/soupravy. Stejně tak má přepravní techniku v legislativně i technicky bezvadném stavu.
V rámci objektivity musím uvést, že kvalitního přepravce rozhodně nedělají jen všechny možné i nemožné certifikáty a povolení. Jestli se při nakládání a přepravě chová ke koním slušně, je dáno empatií a zkušenostmi daného člověka. Osobně znám koňáky, co si vozí svoje koně a občas kvůli vytížení přiloží na závody cizího. Tvrdím, že by se takto mohli okamžitě živit a já bych jim svého koně s naprostým klidem svěřil. Navíc v době konání několika jezdeckých akcí v jednom termínu téměř není možné zkušeného přepravce sehnat. Majitelé koní se potom z nouze obrací na hojné půjčovny vleků, nebo neoficiální neověřené přepravce. Bohužel i přes to, že ani jedna z těchto variant není ideální.
Když už tedy hledáte (jakoukoliv) přepravu na netu, nebo sondujete mezi ostatními koňáky, pamatujte na následující:
Nejste-li spokojeni se službami najatého přepravce, můžete se obrátit na:
Komerční certifikovaný přepravce by měl všem uvedeným legislativním požadavkům vyhovovat. Najde-li majitel koně odvahu stěžovat si na služby nelegálního přepravce, doporučuji mít co nejvíce důkazů zdokumentovaných, nafotografovaných apod. Osobně ale daleko více věřím obyčejné šuškandě. Že si zkrátka koňáci mezi sebou řeknou, že ten a ten přepravce je pro koně nebezpečný a je lepší dát od něj ruce pryč.
Takže buďte obezřetní a varování šiřte dál. Čím více informací budou zákazníci mít, tím méně koní potom přepravou pokazí a ohrozí nějaký amatérský diletant. A o to by nám všem zodpovědným mělo jít především.
(Dostihový den Elektrizace železnic Praha.) Po téměř sedmi měsících dnes skončila letošní dostihová sez...
Devítiletá klisna českého chovu doběhla v I. kvalifikaci na 135. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou druh...