Jak se opracovává před Grand Prix?

O minulém víkendu Josefin Akerberg zveřejnila na svém facebookovém profilu fotografie z opracoviště na mezinárodních závodech ve švédském Falsterbo. Obdélník byl otevřen k tréninku koní několik hodin před soutěží Grand Prix. Josefin očekávala, že uvidí kvalitní trénink na nejvyšší úrovni: „Vím, že někteří jezdci používají rollkur, ale předpokládala jsem, že na veřejném tréninku si to nedovolí. A skutečně nedovolili. No, několik olympijských jezdců tu a tam na několik minut koně uvedlo do pozice LDR (long & deep & round), ale to nebylo to nejhorší. Co mě šokovalo, bylo extrémně tvrdé a ošklivé ježdění. Ano ošklivé! Ruce zraňující hubu, ostruhy zraňující kůži... Ruce tvrdě tahající za otěže, lokty všude. Neustálé švihání ocasů, koně, kteří protestují a nejdou dopředu. A tohle všechno je zjevně úplně v pořádku! Kdyby nebylo, předpokládala bych, že je tam tým lidí, kteří vběhnou do obdélníku a okamžitě tomu zneužívání udělají přítrž.

Jedná se o jezdce na nejvyšší úrovni, soutěžící na největších závodech ve Švédsku, což kdysi býval hrdý národ. Připadá mi velmi smutné, že nikdo z těchto jezdců není schopen ukázat slušné ježdění, ani jeden z nich nepředvedl, jaký by skutečný trénink měl být. A co mě rozesmutnilo nejvíc, bylo, že žádný z těchto jezdců nevypadal zahanbeně za to, jak zachází se svým 'přítelem' a 'partnerem'."

Problém není jednotlivá fotografie, špatné momenty má každý. Na fotografiích je ale zachycen větší počet jezdců "špičky" a zdá se, že se nejedná o jednotlivé momenty. Nebo že by se sešly u tolika jezdců najednou?

Nebo si myslíte, že jezdci na této úrovni neumějí jezdit? Že kopání ostruhou je důsledek neklidné holeně a tahání za otěže a létající lokty stejně jako záklon důsledek špatného sedu? Ale vůbec ne! Tyhle prostředky pomáhají k tomu, aby se kůň předvedl přesně tak, jak ho chtějí vidět rozhodčí. Nabuzený, protože stres nabuzuje, perfektně poslušný, protože jakákoli neposlušnost je potlačena hned v zárodku, soustředěný, protože jezdec ho zvládá dokonale zaměstnat (nějaké „bubáky" v okolí jsou proti silným pomůckám přehlédnutelné detaily, kterým si kůň nedovolí věnovat pozornost). A také spokojený a uvolněný. Proč? Nu protože když jezdec s takto připraveným koněm vjede do úlohy, zjemní pomůcky na téměř neviditelné a „pouze" jede „od písmenka k písmenku" a předvádí naučené cviky. Rutinovaný závodník (kůň) už to zná a ví, že po tom, co bylo těžce na cvičišti, bude teď už lehce na bojišti. Může tedy předvést skvělou úlohu.

Zkrátka, pořádně koně před úlohou „zdrtit" a také „projezdit" opravdu pomáhá, proto to jezdci dělají. Ale právě proto, aby je před úlohou „nedrtili" moc, jsou na opracovišti stewardi. Jejich úkolem je dohlížet na dodržování pravidel a bezpečnost a pohodu koní. Když jsme si tedy tak hezky vysvětlili, proč to dělají jezdci (to, že lze najít důvod, neznamená, že je to omluvitelné!), další otázkou je, co dělali stewardi. Kde byli a proč nezasáhli proti tak zjevným hrubostem? To s jistotou nevíme, protože to neví ani autorka fotek. Nicméně při dalším nedávném incidentu, popsaném níže, steward vědomě nic neviděl, tak není vyloučeno, že jde o tento případ také. Koneckonců, copak je možné vyzvonit všechny jezdce Grand Prix na mezinárodních závodech najednou?

Více informací a fotografií na facebookovém profilu Josefin: https://www.facebook.com/josefin.hovslagare

Krev v koňské hubě

Tenhle problém se v drezuře řeší opakovaně. Za krev, ať už v hubě nebo na těle koně, se vylučuje. Diskuze o tom, zda je to správné, proběhla již před několika lety, kdy byl na Světových jezdeckých hrách v roce 2010 diskvalifikován žhavý adept na výhru, kůň Adelinde Cornellisen Parzival pro krev ve slinách. Po návratu do stáje se ukázalo, že šlo o malé krvácení z toho, že se kousl do jazyka. Brzy nato se holandský národní trenér Sjef Janssen ozval s námitkou, že krev v hubě nemusí být záležitostí welfare koně a že vyloučení na základě krve v hubě by měl posoudit odborník. Tedy veterinář a ne „pouze" rozhodčí. Asi není pochyb o tom, že kůň se může do jazyka kousnout i nešťastnou náhodou, může se otevřít i starý stroupek, nicméně v drtivé většině případů se to stává koním v tenzi a s pevně utaženými nánosníky a jezdcům s hrubou rukou. Janssenův návrh na změnu tohoto pravidla tehdy neprošel (s výjimkou soutěží mistrovských úrovní), za krev se na běžných závodech včetně mezinárodních stále vylučuje, ovšem musí si jí někdo všimnout.

Jak uvádí server Eurodressage, letos v červnu na CDIO v Rotterdamu se na koni opět objevila krev. Tedy hned na dvou. Prvním byl kůň Kasey Perry Gorklintgards Dublet, u kterého se během cvalové pasáže v úloze Grand Prix Special objevila růžová pěna na pravé straně huby. Přestože diváci i někteří rozhodčí příměs krve zaznamenali, dvojice zastavena nebyla. Rozhodčí v C, který jediný má právo úlohu zastavit a dvojici „vyzvonit", totiž podle svých slov žádnou krev neviděl. Jednalo se o Thomase Langa, který uvedl, že viděl růžovou, protože kůň měl na jedné straně shrnutý koutek a ukazoval jazyk, ale žádnou krev. Ani steward, který dvojici po dojetí kontroloval, krev nezaznamenal. Přesto na fotografii na Eurodressage pěna skutečně růžově vypadá. Dvojice nakonec v této úloze skončila pátá.

V druhém případě se jednalo o klisnu Rosamunde Steffena Peterse a zranění ve spěnce. Tohle zranění nezůstalo nepovšimnuto, rozhodčí v C, což byl tentokrát Peter Holler, před odchodem z obdélníku dvojici zastavil, zranění prohlédl a dokonce papírovým kapesníkem ověřil, že se nejedná o čerstvé zranění a krev je zaschlá. Steward provedl totéž a ani on nic špatného nezaznamenal. Opět můžete zhlédnout fotografii na Eurodressage.

Nicméně na pováženou není jen dění na samotných závodech, ale spíše reakce na to, že si server Eurodressage dovolil zveřejnit kontroverzní fotografie a vůbec článek „Krev ignorována..." (Blood disregarded...). Redaktorka Astrid Appels ve své veřejné reakci Upalte čarodějnici (Burn the Witch) uvádí, že strávila celé dva dny odpovídáním na e-maily, v nichž obhajovala sama sebe a své rozhodnutí tento článek zveřejnit. Byla nařčena i ze zveřejnění upravených fotografií.

Vše, o čem píše, známe důvěrně - strach vystoupit na závodech a upozornit na „slepotu a hluchotu" rozhodčích. Strach ze špatných známek i z toho, že vás nebudou mít ostatní rádi...

A také, že „články jsou chváleny, pokud odpovídají zájmům jezdců a trenérů a jejich náhledu na drezuru. Jakmile se od tohoto náhledu odchýlí, okamžitě jsou označeny jako bulvár, senzace, poškozování sportu a snaha o zvýšení čtenosti. Málokdy jste pochváleni za napsání dobrého článku, ale okamžitě dostanete záštiplné reakce, pokud si dovolíte kritizovat."

Podle Astrid Appels jsou drezurní jezdci beránky ve smečce vlků. V reiningu nebo při skákání (kde „jezdci nemají problém koni do huby složit celé železářství") nebo ve vytrvalosti na Středním východě (kde si koně „lámou nohy, umírají jako mouchy,..."), ale „FEI preferuje příjmy odsud plynoucí nad pomoc těmto koním a očištění tohoto sportu", se dějí věci, proti kterým je drezura klidný a mírumilovný sport. To je sporné. Rozhodně to ale neomlouvá skandály v drezuře, krutost ke koni ani porušování jasných pravidel. Díkybohu, ani zde nejsme "světoví".

A pokud sami jezdci nechtějí být partnery svých koní a nejbedlivějšími hlídači jejich pohody a jestliže ti, kteří jsou povolaní dohlížet, raději zavírají oči, pak se nebojte upozornit na porušování pravidel i korektního zacházení s koňmi.