Tento víkend, 14.–15. března 2026, hostilo nizozemské město ‚s-Hertogenbosch závěrečné kolo kvalifikace FEI Dressage World Cup™ Western European League. Vyprodaná hala Brabanthallen se stala dějištěm jednoho z nejvíce očekávaných duelů letošní sezóny – a belgický jezdec Justin Verboomen na hannoverském hřebci Zonik Plus potvrdil, proč mu právem náleží post světové jedničky.
Ziskem 89,205 % ve volné sestavě si belgická dvojice připsala sedmé vítězství v řadě a potvrdila pozici na absolutním vrcholu žebříčku jezdců i koní. Tento výsledek jen podtrhuje výjimečnost jezdce, který se v listopadu 2025 v Hongkongu stal držitelem ceny Peden Bloodstock FEI Best Athlete 2025 – jako vůbec první Belgičan v historii tohoto ocenění.
Osmatřicetiletý Belgičan z Braine-le-Château není typickým produktem západoevropského drezurního systému. Syn jezdeckého instruktora specializovaného na iberijské koně a praktické lékařky vyrostl v sedle lusitánů – přibližně deset let pracoval na farmě Léopolda Gombeera, někdejšího ředitele Belgické jezdecké akademie (Académie belge d’équitation), kde se pod vlivem klasické francouzské a portugalské školy formoval jeho jezdecký styl. Právě práce s citlivými iberijskými koňmi, kteří vyžadují jemné vedení a respekt k přirozené rovnováze, vtiskla Verboomenovým metodám charakteristický rukopis: lehkost a téměř neviditelné působení jezdce. S iberijskými koňmi Verboomen soutěžil i na mezinárodní Grand Prix úrovni a sbíral tituly v soutěžích Masters Du Cheval Ibérique věnovaných výhradně iberijským koním.
„Vždy jsem chtěl jezdit způsobem, který v koni rozvíjí to nejlepší, s co nejjemnějšími pomůckami,“ řekl Verboomen v rozhovoru pro Chronicle of the Horse. „Není to vždy snadné, protože v soutěžním prostředí existují určité tlaky a očekávání. Ale právě takový způsob ježdění byl vždy mým nejhlubším přáním.“
Po odchodu od Léopolda Gombeera založil Justin Verboomen vlastní stáj Ecurie B ve Wauthier-Braine a začal hledat teplokrevníka, s nímž by se mohl prosadit na nejvyšší mezinárodní úrovni. Hledání po Belgii, Německu a Nizozemsku nepřineslo výsledek – rozpočet nezávislého jezdce bez bohatého mecenáše byl značně omezený. Osud však zasáhl paradoxně právě v Portugalsku: těsně před odletem domů navštívil Verboomen na doporučení přítele hřebčín Dressage Plus. Původně hledal lusitána. Když ale uviděl dvouletého hannoverského hřebce – a okamžitě věděl, že našel koně svého života. „Pomyslel jsem si: ‚Proboha, ten kůň je z jiné planety.‘ Nemohl jsem uvěřit, že ho chovatel skutečně je ochoten prodat, tak jsme si rychle plácli,“ vzpomíná Verboomen pro web FEI.
Zonik Plus (*5. května 2016, 170 cm, vraník) je hannoverský hřebec odchovaný v Portugalsku na farmě Dressage Plus, který v sobě spojuje genetiku několika klíčových drezurních linií. Jeho otec Glock’s Zonik N.O.P. patří mezi nejvlivnější plemenné hřebce dánského chovu – jako čtyřletý zvítězil na Dánském šampionátu drezurních koní se známkou 9,3 bodu včetně desítky za klus a pod Edwardem Galem reprezentoval Nizozemsko na mistrovství Evropy i světových jezdeckých hrách. V jeho rodokmenu najdeme krev Blue Hors Zacka, Romanova a Don Schufra – tedy pilířů moderního dánského teplokrevného chovu.
Na matčině straně stojí klisna Heideblume po trakénském hřebci Hohenstein I, který byl v roce 2002 vyhlášen Trakénským hřebcem roku a sám soutěžil na úrovni Grand Prix. Matka matky pochází z linie Donnerhalla, jednoho z nejslavnějších hannoverských hřebců v historii drezury. Tato kombinace dala vzniknout koni mimořádných kvalit – s prostorným, lehkým a výrazným klusem, excelentní pasáží s perfektní kadencí a hravými přechody do piaffy. Verboomenovými slovy: „Hned poprvé, co jsem na něj sedl, jsem ucítil jeho výjimečnou rovnováhu a tendenci shromáždit se a nést. Všechno tam už bylo.“
Zajímavým detailem, který v drezurním světě ještě není standardem, je skutečnost, že Zonik Plus soutěží na Grand Prix úrovni bez podkov. Důvodem bylo, že hřebec při pobytu ve výběhu opakovaně ztrácel podkovy. Verboomen ho proto zkusil nechat bosého – a ukázalo se, že Zonik se takto cítí naprosto komfortně. Lehkost jeho pohybu tento neortodoxní přístup jen potvrzuje.
Do Belgie přišel Zonik Plus jako tříletý a Verboomen s jeho přípravou začal krátce poté. „Jen úplně poprvé na něm seděl můj přítel,“ vzpomíná jezdec v rozhovoru pro FEI. „Potom už jsem výcvik vedl sám. Zonik Plus byl od začátku úžasně milý – nikdy neudělal jediný špatný krok.“ Právě skutečnost, že Verboomen je nejen jezdcem, ale i majitelem a od počátku jediným člověkem v sedle tohoto koně, představuje v současné drezuře naprostou výjimku. Jeho „okem na zemi“ je německá trenérka Claudia Kircheiss, ale Verboomen přiznává, že nejraději pracuje s koňmi sám – právě tehdy se cítí s koněm zcela propojený. „Myslím, že mi Zonik důvěřuje, protože mu nikdy nic nevnucuji, do ničeho ho netlačím“ vysvětluje svůj přístup k hřebci, který bývá stále častěji přirovnáván k legendárnímu Totilasovi.
Jejich společná cesta jim přinesla tituly belgického šampiona pětiletých, šestiletých i sedmiletých koní (2021–2023) a šesté místo na Mistrovství světa mladých drezurních koní v Ermelu v roce 2022. Verboomen přitom trpělivě čekal s Grand Prix debutem až do konce roku, kdy Zonik Plus dovršil osmý rok věku – v době, kdy řada drezurních jezdců nasazuje koně do Grand Prix již krátce po sedmých narozeninách.
Atmosféra v Brabanthallen byla elektrizující. A většina diváků měla oči jen pro dvě dvojice – Charlotte Fry s patnáctiletým KWPN hřebcem Glamourdelem a Justina Verboomena s desetiletým Zonikem Plus.
Fry s Glamourdelem předvedla výkon hodný finále – její kůr plný velkolepých prodloužených chodů a dynamických přechodů získal 89,085 %. Britská jezdkyně neskrývala nadšení: popsala, že překroky v klusu a prodloužený cval patřily k nejlepším momentům, jaké kdy na svém koni zažila. Přesto se musela sklonit před výkonem belgické dvojice. „Doufám, že jednou Justina porazíme,“ dodala s úsměvem.
Rozhodčí v čele s Maartenem van der Heijdenem ocenili především eleganci, lehkost a zdánlivou nenámahovost, se kterou Zonik Plus prováděl nejnáročnější prvky v Grand Prix Freestyle. Rozdíl pouhých 0,12 % ale svědčí o tom, jak neuvěřitelně těsný tento souboj byl. „Během hodnocení jsme vůbec netušili, kdo vyhraje. Viděli jsme drezuru skutečně nejvyšší světové úrovně,“ přiznal van der Heijden. I Anky van Grunsvenová, předsedkyně The Dutch Masters, potvrdila výjimečnost okamžiku: Brabanthallen bylo ten den tím správným místem pro špičkový sport.
Třetí místo obsadila domácí favoritka Marieke van der Puttenová se Zantanou RS2 OLD, která si zde zajela osobní rekord – 82,175 %. Oba soutěžní dny – v sobotním Grand Prix i v nedělní volné sestavě – skončila na třetím místě.
Po soutěži Verboomen otevřeně pojmenoval výzvy obou dnů: „Už od příjezdu do ‚s-Hertogenbosch se Zonik Plus cítil výborně. Ale jakmile jsme vstoupili do hlučící arény při Grand Prix, trochu ztratil koncentraci a byl napjatý. Vyhráli jsme, ale nebyl jsem úplně spokojený. Dnes ve volné sestavě byl mnohem klidnější, měkčí a uvolněnější. Právě tato relaxace byla přesně to, co jsem v sobotu postrádal, a dnes to udělalo obrovský rozdíl.“
Tato slova výstižně ilustrují Verboomenovu tréninkovou filozofii, která stojí na trpělivosti a respektu k momentálnímu psychickému stavu koně. Verboomen záměrně startuje se Zonikem jen na omezeném počtu závodů. „Nechci koně nikdy přetáhnout,“ vysvětluje v profilu FEI. „Zonik mi pokaždé dává všechno, ale právě proto musím jeho nasazení rozumně dávkovat. Na vrcholu chci soutěžit jen tehdy, když to mohu dělat způsobem, který je správný pro mě i pro mého koně. Pokud je k výkonu třeba koně tlačit, raději bych na vrcholu nebyl.“
Obě jezdecké dvojice si v kürech v Brabanthallen dovolily drobné chyby, ale celková úroveň zůstala výjimečná. Právě kontrast dvou naprosto odlišných jezdeckých přístupů – Fryina expresivní síla proti Verboomenově klasické lehkosti – učinil z tohoto souboje divácký zážitek, po jakém drezura volá.
Verboomenův vzestup není nic, co bychom v moderní drezuře běžně viděli. Na konci listopadu 2024 debutoval se Zonik Plus na mezinárodní Grand Prix úrovni na CDI3* v Kronenbergu jako naprosto neznámá dvojice – rozhodčí jim tehdy přidělili konzervativních 71,739 %. O pouhé čtyři týdny později vyhráli Grand Prix Světového poháru v domovském Mechelenu, kde hřebec okouzlil i náročné publikum hlučné a úzké haly Nekkerhallen.
Od té chvíle následoval raketový vzestup: vítězství v Lieru, pak v červenci 2025 triumf na CHIO Aachen – kde se Verboomen stal prvním Belgičanem v sedmdesátileté historii prestižního titulu Drezurní šampion Cách. Ve Freestyle dosáhl 89,4 %, přičemž tři z pěti rozhodčích mu udělili přes 90 %. Šest tisíc diváků aplaudovalo vestoje jezdci, který porazil sedminásobnou olympijskou vítězku Isabell Werthovou na jejím domácím území – dvakrát za sebou.
V srpnu pak na mistrovství Evropy v Crozet přidal dvojité individuální zlato. V Grand Prix Special (82,371 %) předvedl bezchybnou jízdu, za niž obdržel čtyři desítky za dvojité piruety. Ve Freestyle (89,964 %) získal desítky za přechody piaf–pasáž, cvalové piruety i závěrečné zastavení. Zapsal tak Belgii vůbec poprvé na medailovou listinu seniorského drezurního šampionátu.
V prosinci 2025 na prestižní soutěži World’s Best 12 ve Frankfurtu dvojice poprvé překonala hranici 90 % (91,195 %).
Zvláštní kapitolu Verboomenova příběhu představuje jeho rozhodnutí odmítnout nabídky na prodej Zonika – údajně mimořádně štědré, přicházející od těch největších hráčů ve světě drezury. „Zonik je můj celoživotní společník,“ prohlásil. Od chvíle, kdy řekl definitivní ne, prý konečně spí klidně. A jeho sen? Jednou žít na farmě se svými koňmi.
Verboomen po triumfu v ‚s-Hertogenbosch vede průběžné pořadí Světového poháru (před krajankou Larissou Pauluisovou a Švédem Patrikem Kittelem), ale již dříve naznačil, že finále ve Fort Worthu v Texasu patrně vynechá. Jeho primárním cílem pro rok 2026 je srpnové mistrovství světa v Cáchách. Cáchy totiž budou i kvalifikací pro olympijské hry 2028 v Los Angeles.
Jedno je jisté: v éře, kdy se drezura potýká s intenzivní veřejnou debatou o tréninkových metodách a welfare koní, představuje Verboomenův přístup – klasický, harmonický, prostý viditelné síly – právě ten příběh, který tento sport potřebuje. A desetiletý vraný hřebec, který bos a bez tenze pluje po obdélníku s lehkostí Pegase je toho nejlepším důkazem.
Posuďte sami…https://youtu.be/HF0ZFBk3NFc
