Josefa Pírku proslavily snímky parforsních honů

C.K. DVORNÍ FOTOGRAF

Josef Pírka se narodil 6. června 1861 v rodině obuvníka na pardubickém Zeleném předměstí. Ve dvanácti letech opustil reálku a začal studovat u akademického malíře Antonína Glöcknera v Šumperku. Do Pardubic se vrátil v roce 1877, kdy získal povolení fotografovat parforsní hony. “Brzy se dostal do vyšší společnosti a díky dobrým doporučením začal dělat portrétní fotografie honorace. První velkou zakázku získal od následníka trůnu vévody Nassavského a jeho ženy, což mu otevřelo dveře do šlechtické společnosti. Později získal i titul c.k. dvorního fotografa a pozvání do zámku Laxenburg u Vídně,” říká kurátorka.

O zrod pardubických parforsních honů, které byly na podzim Pírkovým pravidelným chlebem, stál důstojnický sbor pardubické jízdní posádky. První hon, při kterém podle anglického vzoru nešlo o to zvěř ulovit, ale zahnat ji do vody a tam odchytit, se konal 15. září 1841. “Jelen označený mašličkou byl vypuštěn z vozu a po chvíli se po jeho stopě vydali honci se smečkou loveckých psů. Jeleni chovaní pro tento účel v ohradě u pardubického akciového pivovaru či v oboře knížete Auersperga u Dvakačovic, si ale po čase na tento průběh zvykli. Proto místo toho, aby se nechali štvát, zaběhli do první vody, kde čekali na odchycení. Kvůli tomu byli později dováženi až z Ameriky,” popisuje legendární hony Kupková.

KORUNNÍ PRINC ZABLOUDIL

Vyhlášených pardubických honů se mimo důstojníků účastnila i aristokracie. Například v roce 1874 to byl i císař František Josef I. s chotí Alžbětou a v roce 1881 korunní princ Rudolf s manželkou Stefanií. Na tento hon, který se táhl od Kunětické hory přes Labe k Holicím, při němž psi místo jelena chvíli stopovali zajíce, vzpomíná Pírka ve svých pamětech. Jejich výňatek byl v roce 1994 otištěn ve zpravodaji Klubu přátel Pardubicka.

“Halali bylo u Ostřetína. Začalo se stmívat a hebký, tichý deštík padal. Rozsvěcovaly se petrolejové lampy a korunní princ nikde. Společnost byla již v kasině. Korunní princ dosud nikde, ruch ohromný, jednotliví šlechtici sedali na koně ho hledat do Polabin. Při přechodu Labe u Kunětické hory zůstal princ osamocen. V tom velkém ohni honu přes Labe přebrodili všichni a korunní princ bez přiděleného průvodce zůstal zde sám. Rudolf nevěda si rady, kde by přebrodil, terén neznal, zůstal zpět a bloudil,” vzpomínal fotograf. Poslední parforsní hon se konal v roce 1913 a tradice nebyla již nikdy obnovena.

HULÁNI A KAVALÍŘI

Svůj první ateliér si Pírka otevřel roce 1888 a o osm let později věnoval pardubickému muzeu soubor 103 fotografií starých Pardubic. Ty byly s velkým úspěchem vystaveny na Národopisné výstavě v Praze. Velkou předností Pírkových snímků je, že fotografoval domy či ulice i s jejich obyvateli či okolním ruchem. V roce 1907 zavítal fotograf spolu se svým asistentem Juliem Koníčkem do Ruska, kde na pozvání hraběte Josefa Gižického fotografoval koně na jeho panství a také dostihy.

Po měsíci pobytu však Pírka odřekl další lukrativní zakázky petrohradské a moskevské šlechty a vrátil se zpět do Pardubic. Jeho dobré styky se šlechtou se staly i jedním z námětů satirického románu Huláni a kavalíři v němž spisovatel a poštovní úředník Jan Václav Rosůlek popsal konec monarchie v Pardubicích. Zesměšnil i řadu vážených pardubických občanů včetně Pírky, kterého vylíčil jako podlézavého a patolízalského fotografa Dýchavce, který nakonec skončil v blázinci. Soudní spor o urážku na cti, vyvolaný Pírkovou žalobou, skončil v roce 1928 podmínečnou pokutou pro autora a konfiskací knihy.

“Svou řemeslnou zručnost a fotografický cit prokázal Pírka také při fotografování podzimních dostihů, především už tehdy populární Velké pardubické steeplechase. Právě tyto snímky jsou nejstaršími dokumenty v majetku muzea připomínající slávu dostihového sportu v Pardubicích. Díky záběrům z parforsních honů a dostihů lze Pírku považovat za jednoho z průkopníků sportovní fotografie,” míní Kupková. Velkou pardubickou fotil Pírka až do třicátých let. Své práce vystavoval i na Výstavě tělesné výchovy a sportu v roce 1931 v Pardubicích a o osm let později nechyběly ani na výstavě k 100. výročí československé fotografie. Poslední snímek pořídil den před svou smrtí. Zemřel v den svých 81. narozenin 6. června 1942. Rozsáhlou sbírku skleněných negativů získalo muzeum z jeho pozůstalosti. Mimo dnešní besedy, která začíná v 18 hodin v přednáškovém sále muzea budou Pírkovy fotografie k vidění i na výstavě Stoleté ohlédnutí, kterou pardubický zámek otevře v létě. Budou tvořit i základ stejnojmenné publikace, která vyjde na konci roku.