Inkriminovaný videozáznam můžete shlédnout na konci článku. Jak lze tyto ústřižky ze skokové hodiny posoudit z hlediska výcvikového? Je na tom videu negativní pouze vztek a do očí bijící trestání koně jezdkyní, nebo lze i z tak krátkého a neúplného sestřihu vyvodit bez dalších souvislostí, co je tam vlastně špatně? Lze vydedukovat, proč byl ten kůň tak „vzpurný"? Nebo - byl vůbec vzpurný? Neměl snad problém někde úplně jinde, než v tom, že se mu nechtělo skákat? Jak měla jeho jezdkyně zareagovat?

Vyjádření trenéra, p. Vídeňského, pro EQUICHANNEL.cz (22.2.2011):

Mé vyjádření k videu z roku 2009
Dost obtížně se mi osvětluje to, co se přesně stalo v roce 2009 při jednom z mnoha odpoledních tréninků. Na jízdárně v areálu školního statku Lanškroun byl pořízen videozáznam zájmové činnosti, kde je vidět, jak jezdkyně trestá koně. Souhlasím s tím, že emoce a agrese jezdkyně na tomto videozáznamu byly neadekvátní. Při zhlédnutí sestříhaného záznamu „nejhrubších" zásahů nemohlo toto video nechat nikoho „chladným". Nesouhlasím ovšem s nařčením z týrání tohoto koně a už vůbec nemohu souhlasit se způsobem, jakým je následně napadána jezdkyně. Incident jsem opravdu řešil už v roce 2009, kdy byl kůň mnou přidělen jinému jezdci. S jezdkyní Martinou jsem pokračoval v rozhovoru v klidu ve stáji. Práci cvičitele jezdectví dělám již dost dlouho a je mi jasné, že mám na své straně příznivce, kterým se snažím předat vše to, co i mně předali zkušení trenéři, a zároveň i odpůrce, kteří se mnou nesouhlasí. Chci vzniklou nepříjemnou situaci a aféru ukončit slovy, chyby se dělaly, dělají a dělat budou. Je na nás, jak jim budeme schopni v budoucnu předcházet.

V Lanškrouně dne 21.02.2011
František Vídeňský
učitel jezdectví

Redakce Equichannel.cz dále oslovila několik osobností, které se profesně i zájmově zabývají výcvikem koní a jezdeckým sportem vůbec, aby nám napsali k inkriminovanému videu krátké vyjádření a vysvětlili svůj postoj, především z hlediska výcvikového a preventivně výchovného. Dostali jsme ke dnešnímu dni čtyři odpovědi, které však považujeme za velmi důležité a přínosné pro každého, kdo video viděl a kdo má chuť se zamyslet i nad tím, co v něm není na první pohled tak nápadné - o to více však je alarmující! Na konci článku vám pak přikládáme velice zajímavé shrnutí výcvikových principů, jak je zpracovali a prezentují světoví odborníci z ISES (viz dále).

Oficiální vyjádření ČJF

V první řadě jsme oslovili českou organizaci zastřešující jezdecký sport a zajišťující vzdělávání svých členů - ČJF. Odpověď, která nám přišla, vyjadřuje shodný názor jejího výkonného výboru: Ing. Jaroslava Pecháčka (prezident ČJF), Ing. Vladimíra Šretra (1. viceprezident pro ekonomiku), Jiřího Skřivana (2. viceprezident pro sport), Ing. Jana Metelky (legislativa) a Mgr. Jaroslava Sedláčka (vzdělávání).

„VV ČJF projednal na svém zasedání 16. 2. 2011 inkriminovaný videozáznam z tréninku v SZeŠ Lanškroun, který se měl odehrát v létě 2009. Podle médií a reakcí v diskuzích na internetu se jedná o jezdkyni Martinu Eliášovou, která je držitelkou jezdecké a cvičitelské licence ČJF. VV ČJF prostřednictvím sekretariátu zaslal dopis řediteli školy, aby potvrdil nejen jméno jezdkyně, ale i osoby zodpovědné v danou dobu za výcvik v rámci školy, a aby sdělil svůj postup v celé věci. Zdroje informací se v tomto liší, dle některých médií dostala jmenovaná výpověď, jinde se zase uvádí, že má dovolenou, proto za jediný věrohodný zdroj informací považuje VV ČJF samotnou školu. Na základě odpovědi, kterou ČJF oficiálně od ředitele školy obdrží, bude postupovat dále.

Je ovšem také zarážející, že sám autor tohoto záznamu jako svědek hrubého zacházení s koněm nijak nezasáhl, nebo případně s tímto záznamem neoslovil vedení školy okamžitě, tak, aby byla celá věc vyřešena co nejdříve.

Bohužel ČJF má v této věci v současné době omezené možnosti řešení. Disciplinární řízení nelze zahájit, neboť pokud je záznam z roku 2009, je celá věc dle Disciplinárního řádu promlčená. Viz. čl 19.1. Disciplinárního řádu (http://www.cjf.cz/dokumenty/legislativa/2009/dr_2009.pdf).

Jednou stránkou je legislativní měřítko a možnosti řešení dle pravidel a regulí ČJF, ale druhou stránkou je samozřejmě přístup ke koni zachycený na videozáznamu. A zde důrazně upozorňujeme, že všichni členové VV ČJF, jako aktivní jezdci, resp. cvičitelé a trenéři, se pochopitelně nemohou ztotožnit s takto hrubým zacházením s koněm!"

Vyjádření ČSH

Odpověď nám zaslal také viceprezident České společnosti hipologické Václav Štěrba. Česká společnost hipologická je občanské sdružení, které si dává za cíl mimo jiné sdružovat odborníky na propagaci, chov a výcvik koní a zajišťovat a šířit vzdělanost mezi odbornou a laickou veřejností spojenou s tématikou koní.

„Dobrý den, o zmiňovaném videu jsem slyšel a nyní jsem měl možnost ho zhlédnout. Měl jsem pocit, že podobné věci se snad již nedějí. Neznám podrobnosti, proto nemůžu celou situaci rozebírat z výcvikového hlediska. Přesto podobné jednání v jakékoli situaci je nepřípustné, odsouzení hodné, neomluvitelné a ve výcviku koní podobné násilí nemá své místo a nikam nevede. Překvapuje mě, že při množství lidí, kteří se na videu pohybují, včetně autorky videa, se nenašel nikdo, kdo již v počátku to děvče nezarazil. Proč ukázka byla zveřejněna nyní, když tato událost proběhla evidentně někdy v létě? Určitě tam měl být přítomen někdo kvalifikovaný, kdo vedl výcvik a na toho padá, dle mého názoru, většina odpovědnosti. Nejsem si jist, zda tento případ použít jako příklad k otevření očí? Mnohem lepší by bylo tápajícím lidem prezentovat pozitivní příklady. Byl jsem osloven jako představitel ČSH http://www.cshipo.cz/, cílem této společnosti je zvyšovat celkovou vzdělanost koňařské veřejnosti, předkládat skutečně pravdivé a prověřené informace z oboru a oddělit polopravdy a nepravdy, které mnozí rádoby odborníci tak často publikují. Svojí činností se ČSH třeba podaří předejít podobnému negativnímu jednání, jaké je vidět na zmiňovaném videu."

Názor MUDr. Karola Hollého

Dlouholetý a všestranný aktivní jezdec a trenér, autor mnoha knih, příruček a článků o výcviku koní i jezdců MUDr. Karol Hollý zdánlivě v daném videozáznamu „čte mezi řádky". Přesto jeho odpověď považujeme právě z výcvikového hlediska za velmi důležitou:

„Problém nevidím v surovom trestaní, ale v nezmyselnom trestaní. Problém nevidím v neprimerane silných pomôckach, ale v protichodných pomôckach. Keď koňa nakopnem potom, čo sa po mne ohnal zubami, je obom zúčastneným úplne jasné, o čo ide. Keď zletím z koňa a po oných kritických 3 sekundách ho začnem trestať, kôň nemôže pochopiť, prečo dostáva. Podobne vyšívanie bičom bez akéhokoľvek dôvodu. Keď mu ostrohou hovorím choď doľava a oťažami mu vravím choď doprava, musel by byť koník vykladač kariet, aby vedel, čo po ňom chcem.

Kôň nemohol rozumieť ani trestu ani pomôckam. Normálny postup pri akomkoľvek výcviku či tréningu koňa je taký, že keď kôň nerobí to, čo potrebujem, idem o level nižšie. Nemyslím si, že má zmysel teraz sekundu po sekunde rozoberať chyby a nedostatky jazdkyne. Jej nekompetentnosť je do očí bijúca. Jednak nemá teoretický šajn o učení koňa, ani o jeho tréningu a v praxi sa nedokáže ovládať, čo je absolútnou kontraindikáciou pre výkon funkcie trénera. Určite by som sa jej bál zveriť napásť kozy, ale tri mesiace u mňa by sa jej zišli.

Trochu ma rozlaďuje, že sa kritika sústreďuje na to, že kôň dostal pár kopancov, čo je asi najmenší nedostatok na tom videu. Ona osôbka nemá toľko sily, aby kôň niečo pocítil. Boli tam podstatne horšie veci."

Názor Ing. Jitky Bartošové, Ph.D.

Podobně se na to, co video zachycuje, dívá i známá etoložka Ing. Jitka Bartošová, Ph.D., působící na oddělení etologie VÚŽV, v.v.i. v Uhříněvsi.

„Videonahrávka zachycuje naprosto neetické, surové, bolestivé a nesmyslné chování jezdkyně vůči koni. O to více, jedná-li se skutečně o cvičitelku jezdectví, jak praví dodatkové informace. Těžko z videa soudit, zda se jedná o výjimečný výpadek jezdkyně nebo běžné chování. Muž v červeném se překvapivě nad chováním jezdkyně nepozastavil, jen přidržel koně a rutinně stavěl pobořené překážky.

Z hlediska etiky chovu a chování ke zvířeti je takové chování společensky nepřijatelné a je dobře, že relativně „nekrvavé" video vzbudilo tolik zájmu i v nekoňařských vodách. Chování jezdkyně je v příkrém rozporu s uspokojivým welfare koně. Koni, který je evidentně rozrušený, zmatený a rozhodně se nesoustředí na skokovou práci, je způsobována neopodstatněná bolest udidlem, ostruhou a bičem (z jednoho záběru se zdá, že kůň má mimo jiné v hubě kroužek udidla). Újma není jen fyzická, ale i psychická. Kůň nerozumí, co po něm jezdkyně požaduje, a není ve stavu, kdy by byl schopen to vnímat. Plně se soustředí na vyhýbání se bolesti a vymanění se z dané situace. V takové situaci je případný skok navíc velmi rizikový, jak pro koně, tak pro jezdkyni. Z videa nepoznáme, jestli byl začátek hodiny jezdecky korektní a kdy se kůň začal požadavkům jezdkyně bránit. Též nevíme, jestli kůň za jiných okolností a s jiným jezdcem ochotně skáče nebo ne.

Nepřísluší mi hodnotit, jak měla jezdkyně správně navádět koně na skok. S koněm si však zcela zřetelně nerozumí a dopouští se časté chyby, kdy koně současně nutí k pohybu vpřed a při tom ho „drží v hubě", v tomto případě velmi sprostě. Již tak dezorientovaný kůň je dále zcela beze smyslu trestán bičem. Trest je v určité situaci oprávněný prostředek v procesu učení (nejen) koně. Má však zásadní nevýhody, pro které patří jen do zkušených rukou. Musí přijít bezodkladně po chování, které chceme, aby kůň příště neprojevil, jinak si kůň trest s daným chováním nespojí. Druhou nevýhodou trestu je, že koni říká, co se dělat nemá, ale nenabízí konstruktivní alternativu, co by dělat měl. Proto trest dobří trenéři ve výcviku prakticky nepoužívají. Jezdkyně na videu nepoužívá cíleně trest, ale bezhlavě koně bije a kope za to, že neučinil, co mu nedokázala srozumitelnou formou sdělit. A zejména za svůj osobní pocit „pokoření", který není na místě.

Kůň (mladý?) pravděpodobně není lehký na ježdění, proto měl být svěřen do rukou zkušeného člověka a být ježděn pod dozorem trenéra. Místo nesmyslného a marného honění od jedné neskočené překážky k druhé by bylo efektivnější a slušnější zvíře uklidnit a v první řadě si ujasnit systém pobídek.

Myslím, že je snadné a oprávněné odsoudit onu jezdkyni, ráda bych ale přiměla koňařskou veřejnost k hlubšímu zamyšlení, jak tato jezdkyně ke svému chování dospěla. Takovýmto způsobem se sami od sebe ke zvířeti chovají jen psychicky labilní jedinci. Jezdkyně tedy velmi pravděpodobně vzešla z prostředí, kde je takové chování běžné. Pohybovala-li se v něm od dětství, není divu, že jí taková míra surovosti nepřijde nepatřičná. Vzdor tomu může mít paradoxně koně ráda a nosit jim po večerech mrkvičku. Každý z dospělých koňáků jsme si prošli během vlastní ontogeneze různými stájemi a načichli čas od času různými návyky, kterými se nechlubíme. Důležité je z nich vyrůst a přebrat si, co se v normální společnosti sluší a naopak. Těžko asi najít člověka, který za sebou nemá okamžik, který by se na videu dobře vyjímal. Osobně vidím možnost prevence takových videí zejména v důsledné výchově k obecné slušnosti ke všem živým tvorům a důsledném zapojení biologických principů učení do výcviku jak mladých koní, tak jezdců v základním výcviku.

Na SZeŠ v Lanškrouně již několik let přednáším jednou ročně v rámci blokových cvičení etologii koní. Přinejmenším tím škola projevuje pozitivní vztah jak ke koním, tak ke vzdělávání studentů. Výuky jezdectví jsem se neúčastnila, ale byla jsem svědkem vyrovnaného ježdění na ohlávce, kdy kůň, evidentně v dobrém rozmaru, bez problémů reagoval na jemné pobídky jezdce. Doufám tedy, že se škola se zjevným selháním se ctí vypořádá a příkladným chováním ke koním napraví svou pošramocenou pověst."

Názor Cyrila Neumanna

A další pohled na video - opět z trochu jiného úhlu - nám poskytl i Cyril Neumann, který svoji trefnou a břitkou kritiku zveřejňuje i na stránkách svého časopisu Jezdec:

"Tak jsme zase byli v televizi

A bohužel hned v hlavním zpravodajství komerční televize. To samo o sobě již nevěstí nic dobrého. Pro ty z vás, kteří jste to neviděli. V poměrně rozsáhlém zpravodajském spotu byl promítnut amatérský záběr ze skokového tréninku, při kterém je jezdkyní kůň neomaleně a primitivně šikanován a po pádu i dvakrát nakopnut do břicha. To vše za pasivní asistence za trénink zodpovědného (a jistě i proškoleného) "odborného" trenéra. Největší pikantností tohoto smutného příběhu, na kterém si NOVA náležitě smlsla, je, že se to vše událo na území Střední odborné školy v Lanškrouně. Ve středisku, které by samo mělo být nositelem jezdecké vzdělanosti. Celý záznam vysílání můžete vidět na www.equichannel.cz.
Zdá se nepochybné, že díky medializaci bude vůči aktérům této hipologické nechutnosti zakročeno. První signály již zazněly, zatím pouze ze strany zaměstnavatele aktérů kauzy. Jsem zvědav, zda fatální selhání "svých" odborníků patřičně "ocení" i ČJF.
Otázkou ale zůstává jak dalece extempore z Lanškrouna představuje v našem současném jezdeckém pojetí komunikace s koněm výjimku. Vkrádá se otázka, jak hluboko se na školním kolbišti střední zemědělské školy chování jezdce a trenéra vychýlilo od standardu. Vždyť násilnému chování vůči koním, ve více či méně primitivní podobě, jsme často svědky všichni. Nedokážu posoudit, jak je celkově na západ od našich hranic situace jiná. Pokusím se tedy alespoň v našich podmínkách analyzovat důvody, které tomuto chování nahrávají:

1. Jezdecký sport sice zajistil koním, po ztrátě jejich hipomobilní důležitosti, důvod existence, ale bohužel nedokázal udržet jejich společenské sociální postavení.
2. Laické veřejnosti jsou sice předkládány různé výklady vztahu koní k soutěžení, je ale zřejmé, že samotná soutěž probíhá pouze mezi jezdci.
3. Klasická jezdecká vzdělanost byla postupně zcela zaměněna za účelový sportovní trénink.
4. Cílem tohoto tréninku není hluboký rozvoj staletých zkušeností mezidruhové komunikace mezi koněm a člověkem, ale úspěch na sportovním kolbišti.
5. Odborníci vhodní k dosažení těchto cílů nejsou hodnoceni podle toho, jakým způsobem cíle dosahují, ale především cenností dosažených met.
6. Bouřlivý rozvoj jezdeckého soutěžení přináší obrovskou závislost na penězích.
7. Ve snaze získat tyto prostředky jsou přes veškeré deklarace potřeby koní odsunuty až na poslední místo.
8. V jezdectví, které bylo a bezesporu i vždy bude závislé na empatii a trpělivosti, chybí to hlavní - čas a vztah.
9. Současné společnosti stále více chybí vůle k překonávání obtíží.
10. Člověk se stal středem světa.

Co z této bilance důvodů vyplývá? Vztah člověka ke koním se ocitá ve slepé uličce. Jezdecký sport postupně ztrácí své pozice a řada lidí je díky současnému pojetí jezdectví vháněna k alternativním jezdeckým činnostem. Bylo by ale bláhové se domnívat, že zde se koním ubližuje s menší intenzitou.
Je tedy nějaká cesta? Té přemýšlivější části jezdecké populace jistě pomáhá lepší vzdělanost. I když v naší současné společnosti v institucionální podobě téměř absentuje (viz příklad "jezdecké školy"), ti, kdo po vzdělání touží, již mají jisté možnosti, jak je získat.
Naše národní jezdecká organizace není v současné době schopna tento vzdělávací systém nijak zaštítit. Její činnost je definitivně zcela vyplněna organizací sportovního soutěžení. Zde má tedy jedinou možnost něco ovlivnit. Bez vzdělávání a aktivního vyhledávání odborníků to však nepůjde. Jedině jejich prostřednictvím bude možné akcentovat soutěže, které tápající laickou jezdeckou veřejnost povedou správným směrem. Dnes je již jasné, že závody s počítáním padajících překážek a měřením sekund to nejsou.
Nevýhodou jezdeckého sportu je, že výkonnost v soutěži nemusí být informací o správnosti cesty. Jezdec je leckdy úspěšný ne proto, že na koni seděl, ale i přesto, že jezdil právě on.
Pokud nebude nastaven systém, který jezdecké veřejnosti potvrdí správnost jezdeckého postupu, neočekávejme výrazné zlepšení na vrcholu pyramidy. Budeme stále jen slýchat stesky na peníze.
Excesům podobným tomu lanškrounskému zcela nezabráníme nikdy. Lidských hňupů bude vždy dost. Měli bychom se však pokusit ukázat, že není cílem překonat soutěž podle současných soutěžních kritérií. Šanci by měli dostat i ti, kteří věří v korektnost a ve vztahu ke koni, před sebou netlačí pouze svoje ego."

My všem dotázaným osobnostem velice děkujeme za to, že veřejně vyjádřily své pohledy na uvedený videozáznam. Přestože se jedná o sestřih „toho nejhoršího" z oné skokové hodiny, bylo možné - jak je vidět - z něho vyčíst dost a dost se i poučit, aby se podobné věci příště nestaly a hlavně aby k nim vůbec nemuselo dojít.

Výcvik = učení

A jsme u jádra pudla: Právě znalosti spojené s učením koní, systematický a promyšlený výcvik, který na těchto znalostech spočívá, jsou nesmírně důležitou podstatou porozumění s koňmi (plus sebekontrola a nekonečná trpělivost lidí, kteří s koňmi - ale i s jinými zvířaty - pracují). Odborníci a vědci zabývající se učením a výcvikem koní sesumírovali několik důležitých zásad výcviku těchto čtyřnožců. ISES (International Society of Equitation Science) - mezinárodní společnost, jejímž cílem je včlenit vědecký výzkum do praktického výcviku a welfare koní, zveřejnila na svých stránkách 8 výcvikových zásad, které vycházejí z článku McGreevyho a McLeana The roles of learning theory and ethology in equitation, zveřejněného v roce 2007 v časopise Journal of Veterinary Behavior (anotaci najdete na této stránce).

Text ISES najdete v původním znění přiložený pod článkem, pro neanglicky mluvící přinášíme aspoň jeho krátké shrnutí:

Je třeba pochopit a používat správně teorii učení, včetně pozitivní a negativní motivace. Při výcviku je třeba správně posilovat reakce koně a nikoli na něho vyvíjet stálý tlak. Teorie učení také vysvětluje, jak ve výcviku koní správně využít klasického podmiňování (conditioning) a navykání (habituace).

Je třeba používat jednoznačné signály, pouze tak nebude kůň zmaten. Příkladem může být důsledné používání dotyku na konkrétní a jasně ohraničené místo těla, které se nepřekrývá s místem, na které má působit jiný signál.

Je třeba koně učit vždy jen jedné věci v jednu chvíli. Jednotlivé reakce se nejdříve musí rozebrat na co nejjednodušší kroky a ty se kůň jednotlivě učí, aby se později opět poskládaly dohromady.

Je třeba vždy procvičovat jen jednu reakci na jeden signál. Čili na jeden signál má kůň reagovat jen jedním způsobem. Proto je třeba začít jednoduchými reakcemi a ty postupně během výcviku skládat v reakce složité = složené.

Je třeba, aby kůň na signál reagoval vždy naprosto stejně, pouze tak se z toho stane naučený „zvyk".

Je třeba, aby byla naučená reakce na signál stálá. Kůň má na signál určitým způsobem zareagovat a tato reakce mu má vydržet do dalšího signálu; tím se předejde neustálému okopávání koní či tahu za otěže. (Pozn. překl.: známé pravidlo, že kůň má sám udržovat požadované tempo, směr a držení těla).

Je třeba se vyhnout a potlačit útěkové reakce koně, protože ty nelze zcela odstranit a nesou s sebou obávané problémy. Kůň si nemá se situací, místem a osobami spojovat strach, protože ten brání požadovaným reakcím a dalšímu učení koní. Je třeba vyhýbat se během výcviku všemu, co koni nahání strach.

Je třeba kontrolovat uvolnění koně jako ukazatel absence konfliktu. Uvolnění je hlavní prioritou a pokud si během výcviku všimneme jakéhokoli náznaku konfliktu, je nutné přehodnotit a upravit výcvikové metody, aby se konfliktní chování minimalizovalo a nakonec odbouralo. Sem patří klid během výcviku, veškeré omezující pomůcky mají být dostatečně volné (např. nánosník), aby kůň se mohl dostatečně zřetelně vyjádřit a člověk na to mohl vhodně reagovat.

Diskuse, které k tomuto tématu probíhají na Equichannelu:

SZŠ Lanškroun

SZeŠ Lanškroun - jinak