Jezdecká vášeň Winstona Churchilla

2. 12. 2015 09:00, Aktualizováno 3. 12. 2015 11:39

Obrázky: 6

Autor: Michaela Burdová Foto: www.phhelpssports.com, A.A.Chesterfiedlfonds Rubrika: Různé Počet přečtení: 4954 Počet komentářů: 6 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Před 75 lety nemohl ve svém inauguračním projevu na prahu světového konfliktu slíbit národu nic jiného, než „krev, dřinu, slzy a pot“. Velikán 20. století, nositel Nobelovy ceny za literaturu, politik, voják a válečný žurnalista, malíř… byl však srdcem také vášnivý jezdec, milovník koní, úspěšný majitel a posléze chovatel dostihových koní.

Winnie wins!

19. srpna 1949 ‒ Colonist II s žokejem Tommy Hawcroftem s pohodlným náskokem 4 délek míjí cílový sloupek. Dav jásá, nad mávajícími klobouky se nesou výkřiky „Winnie wins!" a „Good old Winnie!". Plnokrevný Colonist II francouzského chovu úspěšně absolvoval svůj první start v Churchillových barvách růžové s čokoládovou a oprášil legendu svého majitele.

Dostih na jednu míli Upavon Stakes se konal na závodišti v Salisbury, kde se kopyta plnokrevníků zarývala do turfu už od poloviny 16. století. Vítězil tu Eclipse (1769), svůj veřejný debut si zde odbyl Lester Piggot (1948).

W. ChurchillChurchill si ovace osobně neužil, protože z pracovních důvodů musel být jinde, ale jeho zeť Christopher Soames si mohl mnout ruce. Záměr vytrhnout tchána z nudy i znechucení ze společenské situace i z role vůdce loajální opozice po volební porážce roku 1945 se rozvíjel slibně, a Colonist se ukázal jako dobrá investice. Winston Churchill se vrátil do sedla přízně voličů a mnozí jeho návrat přičítali běloušovi s velkým srdcem a bojovností hodnou svého majitele. Koně však byli Winstonovou vášní už od dětství a k jeho životnímu koni Colonist II vedla dlouhá cesta přes mnoho koní.

Mládí v sedle

Většina lidí má Winstona Churchilla spojeného s doutníkem, korpulentní postavou a citáty jako „Nesnáším sport", „Piju, málo spím, kouřím jednu za druhou. A jsem perfektně fit", případně „Dočetl jsem se tak strašné věci o kouření, že jsem se rozhodl přestat číst", ale přitom ještě ve svých 52 letech hrál zápas v pólu na Maltě.

Jízda na koni ho těšila od dětství

V dopise své matce v sedmi letech zmínil svého koně RobRoye: "...jezdil jsem dnes RobRoye po parku a úplně sám jsem ho jezdil v jízdárně."

Churchill ve své knize My early life 1874-1904 vzpomíná přechod z nenáviděné prestižní školy St.James do školy v Brightonu, kde strávil tři roky. Právě v Brightonu se jeho záliba v jezdectví rozvíjí: „V této škole jsem se mohl učit věci, které mě zajímaly - francouzštinu, dějiny, poezii, a především ježdění a plavání."

Jablko však nepadlo tak daleko od stromu - otec lord Randolph Churchill patřil mezi nejvýznamnější majitele dostihových koní. V roce 1989 vyhrála Epsom Oaks jeho černá klisna klisna L´Abbesse do Jouarre, v sázkařských kruzích nazývaná „Absces on the Jaw" (absces na čelisti). Otec i syn klisnu velice obdivovali, navíc její kariéra přinesla nezanedbatelných deset tisíc liber.

„Nedávejte svému synovi peníze - pokud si to můžete dovolit, dejte mu koně."

Ve svém vzdělávání Churchill pokračoval jako kadet v Královské vojenské škole v Sandhurst (3x opakoval vstupní testy, než se tam dostal - ke zklamání svého otce ho však pro bídné výsledky testů nevzali k pěchotě, ale stačily na přijetí do kavalerie. „V pěchotě vydržujete jednoho člověka. V kavalerii ještě navíc koně," poznamenal pragmaticky Winstonův otec). Syn později píše, že koně byli v Sandhurst jeho největší radostí.
Já a ostatní ve skupině jsme utráceli všechny své peníze za pronájem koní. Pořádali jsme point-to-point a dokonce steeplechase v parku jednoho laskavého granda, užívali jsme si jízdu krajinou."

"Žádná hodina strávená v sedle není zbytečná"

Ještě méně radosti kromě oboru studia činil svému otci tím, že mu jeden kůň nestačil. Měl dva oficiální vojenské koně, jednoho huntera a řadu pólo poníků. Zatímco v akademickém vzdělávání od dětství patřil pod průměr, na koni exceloval. Velice toužil zvítězit v Ceně kavalerie:

V dopise otci píše:
Zkouška se konala v pátek pro všechny kadety. Ze 127 kadetů 15 vybrali na cenu kavalerie a já byl mezi nimi... skákali jsme se třmeny a bez třmenů, bez otěží, s rukama za zády dělali různá cvičení. Pak vyřadili 5 a zbylo nás jenom 10. Jeli jsme do terénu a několikrát jsme skákali různé překážky. Pak vyřadili 6 a zbyli jsme 4. Byl jsem úplně bez sebe vzrušením a myslím, že jsem jezdil lépe než kdy předtím, ale k vítězství mi chyběl jeden bod, získal jsem 199 bodů z 200. Výsledek mě velmi těší a doufám, že tebe také..."

O několik měsíců později experimentuje ve steeplechase a unáhleně se svěřuje matce s nepříjemným pádem, při kterém si málem zlomil nohu. Na její „nepochopení" reaguje v dopise: „Myslím si - pokud dovolíš - že tvůj názor na steeplechase je poněkud extrémní, když to nazýváš „idiotským" a „fatálním". Každý tu jezdí na některém ze svých koní různé vojenské závody, které se stále pořádají. Letos se jich už samozřejmě nezúčastním, ale doufám, že příští rok ano."

Matka ovšem netušila, že o 5 dní později si půjčil jiného koně a pod jménem „Mr. Spencer" startuje v 4th Hussars Subaltern´s Challenge Cup. Dojel na třetím místě a se svým úžasným zážitkem se svěřuje raději jen svému bratru Jackovi. Bohužel byl tento dostih nakonec anulován, protože vítěz jel „ringera" (jiného koně). V té době, roku 1897, však už byl Churchill se 4. husarským plukem v Indii. Tam si dokonce prosadil i přes matčiny námitky polo pony Lily, ale klisna nepřivyklá tamním podmínkám ztratila kondici. Měl však jako člen polo týmu svého pluku možnost jezdit jiné polo pony a nadále se zúčastňoval závodů. Jeden z nich zahrnoval 49 překážek. Startovalo 13 jezdců a Churchill byl jedním z 5, kteří závod dokončili. Pólo hrál aktivně do svých 52 let.

"Ještě nikdo nedopadl špatně, když jezdil na koni."

Súdán

Za zmínku stojí také účast Churchilla v útoku kavalerie v bitvě u Ummdurmánu v září roku 1989. Winston měl jen pistoli (Mauser C96), protože poté, co si v Indii vykloubil po pádu z koně rameno, by nezvládl ze sedla vládnout mečem. Na tuhle frontu se chtěl zoufale dostat, ale stejně zoufale ho někteří staří důstojníci nechtěli. Říkali mu „medal-hunter" nebo také lovec slávy. Churchill dokonce sám upřímně připustil, že toužil po tom, aby se prověřil v boji a vysloužil si uznání.

"Mladí lidé se často zruinují vlastnictvím nebo mecenášstvím koní, ale nikdy ježděním koní. Pokud si ovšem nezlomí krk, což, pokud k tomu dojde ve cvalu, je velmi dobrý způsob smrti."

O bitvě u Ummdurmánu se hovořilo jako o „posledním velkém útoku v historii britské kavalerie".

Churchill a většina jeho vrstevníků tehdy vnímali válku jako jedno velké dobrodružství. Dokázal se také dostat ze zajetí při búrských válkách a v kombinaci se schopnostmi válečného žurnalisty si tak získal velkou pozornost veřejnosti. Zkratkou ‒ přišly první projevy a vstup do velké politiky. Koneckonců „Ve válce je možné být sestřelen jen jednou, ale v politice velmi často". Růžovo-čokoládové barvy se na půl století z turfu vytratily ... mezitím do dostihového světa zasáhl v postavení ministra financí.

Sázky a daně

Churchill si dostihový svět příliš nenaklonil, když se v roce 1925 rozhodl zdanit dostihové sázky. Sázky na závodišti, v dostihových kancelářích a pomocí telegrafu byly legální, ale většina transakcí probíhala ilegálně na ulici. Vláda chtěla dostat bookmakery z ulic do kanceláří a optimistické odhady výnosu vyčíslila až na 17 milionů liber ročně. Reforma (včetně bizarních daní z telefonů bookmakerů) se logicky setkala s velkým odporem dostihové veřejnosti. Trenéři sepsali petici a poukazovali na to, že vyžene návštěvníky ze závodišť. Na windsorském závodišti 1. listopadu 1926 bookmakeři stávkovali. Návštěvníci si nemohli vsadit a dostihy se odběhly v rozpačitém tichu. Po třetím dostihu lidé opouštěli závodiště. Odpor narůstal, velmi dobře organizovaní bookmakeři založili asociaci (Betting Duty Reform Association). Churchill připustil fiasko a daně se snižovaly.

Záchrana válečných koníOdbočka v čase k záchraně válečných koní

Po první světové válce přislíbilo ministerstvo dopravy vracet koně z Francie do Anglie po 12 tisících týdně, ovšem ve skutečnosti se týdenní přepravy týkaly ani ne třech tisíc koní týdně.

13. února 1919 napsal Churchill generálporučíkovi Siru Travers Clarkovi, generálovi zásobovací služby: „Pokud je to tak závažné, co s tím děláte? Dopis vrchního velitele informuje o absolutním selhání na straně ministerstva dopravy a počtu tisíců koní zanechaných ve Francii v extrémně nevhodných podmínkách."

Churchillovo rozhořčení a intervence vedly k navýšení počtu plavidel a počet zachráněných koní stoupl na 9 tisíc týdně. Desítky tisíc koní tak unikly strádání nebo jisté cestě do žaludku francouzských milovníků koňského masa. Zmíněná Churchillova intervence pro záchranu koní se objevila v médiích až v roce 2012, kdy se v archivu našly historické materiály.

Motivací k záchraně koní byla podle historika z britského Imperiálního válečného muzea Terryho Charmana láska ke zvířatům (jako malý odmítl jíst husu, která vyrostla doma na dvoře) a obecně zájem o welfare zvířat. Na tom není nic nepochopitelného a jakkoliv se tento čin glorifikuje, nacházel se v takové pozici, kdy pro něj nebyl problém zasáhnout.

Láska ke koním se však nepřehání, když jde o život - v búrské válce Churchilla jako zapáleného válečného zpravodaje zachránil uprostřed jedné řeže kavalerista Clement Roberts. Churchill spadl z koně, který mu utekl. Roberts mu jel na pomoc, vzal ho za sebe na svého koně a vezl ho tryskem pod palbou do bezpečí. Jedna kulka Robertsova koně Rajah zasáhla, což ho rozrušilo, protože to byl kůň, kterého si vychoval na své farmě. Churchill o tom píše: „Řekl jsem - Nevadí, vždyť jste mi zachránil život. On odpověděl - Ovšem, já ale teď myslím na svého koně." (Morning Post 22. 5. 1900).

Colonist IIFenomén Colonist II

Veterinář z Epsomu, major Anthony Carrey - Foster, v Le Trembley ve Francii uviděl bělouše v trestuhodně špatné kondici doběhnout na druhém místě v dostihu na 1400 m. Výkon koně jménem Colonist II, vzhledem ke stavu, v jakém byl, ho zaujal. Otcem byl Nienzo (vítězil ve Francii a v Egyptě), matka Cybele po Chateau Bouscaut. Cybele na dráze nikdy nevyhrála. Foster v Colonistovi tušil potenciál a nabídl ho trenérovi z Epsomu Nightingallovi, ten ho ukázal Soamesovi - a 30. června 1949 se veřejnost dozvěděla z kalendáře Jockey Clubu, že bývalý ministerský předseda registroval dostihové barvy. Ne všichni byli koupí Colonista nadšeni.

Winstonova žena Clementine v roce 1951 píše v dopise své přítelkyni: „Už jsi viděla jeho nového koně Colonist? Poněkud zvláštní stránka jeho pestrého života. Než toho koně koupil (nevím proč), v životě snad nebyl ani na dostihové dráze. Musím říct, že mi to nepřijde jako ohromná zábava."

Jeho sekretář Jo Sturdee se obával, že tím ztratí hlasy ve všeobecných volbách. Původně zaváhal i sám Churchill vstoupit do sportu tak úzce spojeného s aristokracií. Přesto se staly dostihy součástí života obou manželů.

"Všichni jsme vespolek tak blízce příbuzní jako dostihoví koně, ale nejsme tak pěkní na pohled"

Dva týdny po vítězství Colonista v Upavon Stakes kupuje 74letý Churchill další dva plnokrevníky - chovnou klisnu Poetic (Epigram/Buoyant) a klisničku po Vigorous/Gallant Girl ze stájí J. V. Ranka. Dvorním trenérem Churchillových koní (a těch díky Soamesovi přibývalo) byl Nightingall. V následujících 15 letech, kdy měl Churchill 36 dostihových koní a 12 chovných klisen, pro něj připravil 70 vítězů. Koncem roku 1949 se Winston Churchill stává členem britské asociace chovatelů plnokrevných koní.

Winston Churchill a Colonist IIColonist II Churchillovi vyhrál 13 dostihů z 24, v pěti dalších se umístil, všechny od 1 - 2 a ¼ míle (1600‒3600 m) včetně Winston Churchill Stakes, Bentinck Stakes, Kensington Palace Stakes, byl druhý v Ascot Gold Cup. Vyběhal celkem 11 937 liber.

Pravicová orientace...

Po prvních třech vítězstvích se Colonistovi poprvé nedařilo v Lingfield Park, kde poprvé běžel na levou ruku. Bylo známo, že se hůř točí, navíc do té doby vždy běhal na pravou ruku. V Lingfield v každé zatáčce táhl doprava. Jeho žokej T. Hawcroft ho nezvládl a ztratili několik délek. Colonist doběhl třetí - což bylo zklamání, na druhou stranu se návštěvníci utěšovali tím, že je dost nepravděpodobné, aby jakýkoliv Churchillův kůň ochotně běhal doleva.
Žokej už v další kariéře šanci nápravy nedostal, do sedla Colonista angažovali skotského žokeje Tommyho Goslinga a pohádka pokračovala.

"Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum."

11. října 1950 byl Churchill zvolen členem Jockey Clubu, mezi jehož členy v té době patřil král Jiří VI., vévoda z Windsoru a vévoda z Edinburgu. Churchill navázal na rodinnou tradici, jeho otec patřil do Jockey Clubu o 70 let dříve.

Na druhý den se manželé Churchillovi rozloučili se svými hostiteli, dánským královským párem, a odletěli do Londýna. Na letišti Northolt se Churchill rozloučil se svou ženou a letěl do Newmarketu, kde měl běžet Colonist II v Lowther Stakes na 2800 m. Byl to vlastně duel - bělouše mohl ohrozit jeden soupeř - klisna Plume II, v jejímž sedle byl Lester Piggot. 150 yardů před cílem se Plume II dostala do vedení o půl délky, ale Colonist ji znovu dravě pronásledoval a dokázal o hlavu zvítězit. O tři dny později napsal John Hishop v The Observer: „Colonist je jedním z nejpozoruhodnějších koní v tréninku... Zdá se, jako kdyby nasál neotřesitelnou rozhodnost svého majitele, Winstona Churchilla, takže prostě neakceptuje porážku."

Colonist II jde na odpočinek

Při startu v Goodwood se Colonistovi uvolnila podkova na přední noze už na začátku dostihu a seknul se do druhé. Churchill byl názoru, že Nightingall ho neměl nechat běžet hned deset dní po Festival Stakes, měl za to, že kůň musel být přetažený. Zranění nevypadalo vážně, ale po dvou měsících trenér oznámil Churchillovi, že Colonist už běhat nebude.

Colonist II ověnčený slávou byl v roce 1951 prodán na dražbě v Newmarketu za necelých 7 tisíc liber. Koupil ho kpt. P. G. A. Harvey, majitel menšího hřebčína v Newmarketu. Churchill se aukce nezúčastnil.

Churchill si skotského žokeje Goslinga vážil a ten před svou smrtí v 82 letech roku 2008 prohlásil, že jednou z věcí, kterých si nejvíce cení, je obraz od Winstona Churchilla s věnováním vyzdvihujícím jeho zásluhy na projasnění soumraku jeho života.

Koně - radosti i smutek

Novou perspektivní akvizicí a druhým Colonistem měl být další dostihový kůň Canyon Kid. Bohužel po dvou slibných startech přišel nepříjemný telefonát od Nightingalla, že Canyon Kid je po smrti. Při tréninku zkolaboval, praskla mu céva.

W. Churchill v 74 letech na vyjížďceChurchilla ztráta oblíbeného koně zasáhla, ale záliba ho neopouští. Pořizuje i odchovává další koně a není divu, že v některých z nich koluje Colonistova krev (Collusion, Plantes´s Punch). Měl také jeho polobratra Le Pretendant. K nejlepším koním patřil určitě Vienna (Aureole-Turkish Blood), mimo jiné otec vítěze Prix de l´Arc de Triomphe Vaguely Noble nebo High Hat (Madonna/Hyperion).

Několik chovných klisen si držel na venkovském sídle Chatwell v Kentu a v roce 1955 (je mu 80) rozšířil své dostihové aktivity o hřebčín Newchapel poblíž dostihové dráhy Linkfield Park. Poradcem chovu byl jeho pobočník z období 2. světové války, Tim Rogers.

Když ale hledáte nejznámější spojení mezi Churchillem a dostihy, pak je to Colonist II, který byl odvážný, tvrdý bojovník, stejně jako jeho majitel - „včetně preference směřování doprava".

Na koni seděl Winston Churchill ještě krátce před svými 74. narozeninami. Nemohl odolat a připojil se ke své dceři Mary a jejímu muži Christopherovi a absolvoval několikahodinovou honební jízdu, přestože se už před mnoha lety ježdění vzdal. Jízdu zvládl, ale všem se ulevilo, že si to nechtěl zopakovat.

Rok před svou smrtí své dostihové aktivity zrušil.


Zdroje a další čtení:

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. HelaS

    Díky

    01:26 - 03. 12. 2015

    Moc ráda čtu takováhle hrábnutí do historie. Takže díky za článek!

  • 2. gamblerka

    dík

    06:41 - 03. 12. 2015

    Reaguje na 1.

    Mě to taky bavilo - alespoň částečně odkrývat tuhle jeho jinou stránku života. Děkuju:)

  • 3. lenticer

    Vydařený článek

    08:53 - 04. 12. 2015

    Ráda čtu články o slavných osobnostech a jejich vztahu ke koním. Tahle stránka jejich životů většinou není moc známá.

  • 4. gamblerka

    Marengo...

    10:44 - 04. 12. 2015

    Reaguje na 3.

    Děkuju:) a chystám Napoleona a jeho Marenga (mmch. Napoleon nebyl dobrý jezdec...)

  • 5. lenkq

    letopočet

    23:21 - 12. 12. 2015

    Zajímavé, jen ta bitva u Ummdurmánu asi nebyla v roce 1989, že ne? :-)

  • 6. gamblerka

    Letopočet

    06:57 - 13. 12. 2015

    Reaguje na 5.

    Rozhodně ne... byla roku 1898. Díky moc za upozornění!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 5 čtenářů. Celkový počet bodů: 25.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: