Přesnější popis rostliny a další fotografie opět najdete v odkazu z jejího latinského názvu. Počet křížků uvádí míru jedovatosti rostliny.

Tipy pro první pomoc najdete ve článku Když se kůň otráví.

Smrtelné nebezpečí

Některé rostliny jsou skutečně velmi nebezpečné, jejich obsahové látky postihují nervový systém, způsobují obrny, zástavy dechu a srdce, ale třeba i rozbíjejí buňky či ničí životně důležité orgány. Setkat se s nimi můžete poměrně běžně a bohužel, což bývá ještě nebezpečnější, mohou se s nezměněným účinkem dostat i do sena...

Árón plamatý (Arum maculatum)

Vyskytuje se pouze v Čechách v teplejších nižších polohách, kde roste ve vlhkých lesích.

Je velmi, až smrtelně, jedovatý (+++), a to celá rostlina včetně šarlatově rudých plodů, toxiny se naštěstí inaktivují sušením nebo vařením. K toxickým látkám patří různé oxaláty, kyanidové glykosidy aj., které způsobují podráždění sliznice už při dotyku, později způsobují vážné záněty trávicího aparátu a jakmile se dostanou do nervového systému, také obrny.

Postižení koně mají proto příznaky podráždění kůže a velmi silné, až krvácející záněty sliznic trávicího traktu od dutiny ústní až po konečník. To se projevuje průjmem a křečemi, v případě otoku hltanu také potížemi s dýcháním. Dále se objevují poruchy srdečního rytmu a rovnováhy, zadržování moči, obrny nervového systému a poškození jater a ledvin. Březí klisny mohou potratit.

Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)

Nízký keř, který u nás roste v listnatých a smíšených lesích od pahorkatin až do hor a rozkvétá už v březnu a dubnu, ještě před vyrašením listů. V létě a na podzim se zdobí červenými plody. Kromě volné přírody ho ale můžeme najít i v zahradách, kde se pěstuje celá řada jeho dalších kultivarů.

Jedná se o velmi silně jedovatou rostlinu (+++), zvláště její kůra, plody a semena jsou nebezpečné, což zůstává i po vysušení. V semenech se nachází toxin mezerein, v kůře především daphnetoxin a daphnin; do těla se dostanou pozřením, ale i skrze kůži. Silně dráždí kůži a sliznice, takže kromě zčervenání se tvoří až puchýřky. Po pozření škodí ledvinám, nervovému systému a krevnímu oběhu. Daphnetoxin je navíc rakovinotvorný. Pro koně je smrtelná dávka už 30 g pozřené kůry!

Otrava se projevuje sliněním, krvavými průjmy, kolikami a později pak i horečkou, dušením, poruchami rovnováhy a selháním krevního oběhu.

Posed bílý (Bryonia alba)

Tato zavlečená rostlina se u nás vyskytuje hojně především v teplejších oblastech na svazích, v křovinách, na okrajích lesů, poblíž lidských sídel.

Je silně jedovatý (++ až +++), obsahuje dráždivou mléčnou šťávu, ale jedovaté jsou především kořeny a plody. Obsahují různé glykosidy, alkaloidy a třísloviny, barvivo lycopin a v semenech se nachází i saponiny. Díky těmto látkám silně dráždí kůži a sliznice, ve větším množství poškozuje centrální nervový systém a způsobuje obrny.

Otrávení koně se potí a těžce dýchají, mají vodnatě-krvavý průjem, někdy i zácpu, poškozené ledviny se projevují častým močením, dále se vyskytují křeče (hlava držená nakřivo následkem křečí hřbetních svalů) a poruchy rovnováhy.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale)

Tato známá fialková květinka roste poměrně běžně na vlhkých loukách či v lužních lesích, od nížin až do hor, pro svoji krásu a pozdní dobu kvetení (časný podzim) bývá ocún mnohdy pěstován i na zahradách.

Je velmi silně jedovatý (+++), především jeho semena a hlízy. Koně se mohou otrávit na jaře a časně v létě listy a tobolkami se semeny, na podzim pak květy, nebezpečný je však už i v malém množství v seně. Ocún obsahuje přes 20 alkaloidů, z nichž je nejznámější kolchicin, který odolává sušení i varu. Je to buněčný jed, který silně dráždí trávicí trakt (střevní buňky), škodí kostní dřeni, krevním cévám i mozku. Pro koně je smrtelná dávka 1200-3000 g čerstvých lístků nebo tobolek. Jed se vylučuje z těla pomalu a může se přenést mlékem do sajícího hříběte.

U koní se otrava projevuje už za hodinu po příjmu sliněním, nechutenstvím a poruchami až selháním krevního oběhu. Nastupují koliky a krvavé průjmy, motání až obrny. Koně hodně močí někdy až krvavě hnědou moč. Už za 1-3 dny mohou uhynout.

Přeslička bahenní (Equisetum palustre)

Tato sestra méně jedovaté přesličky rolní se nachází poměrně hojně v nížinách a pahorkatinách na vlhkých místech, jako jsou například břehy rybníků a potoků, rašelinné louky, ale může se objevit i na náspech a jinde, kde je půda vlhká či trvale zamokřená.

Tato přeslička je velmi silně jedovatá (+++), obsahuje kromě jiných toxinů a enzymu thiaminázy i alkaloid palustrin, který je účinný i po vysušení, takže je nebezpečná i v seně. Pokud se asi měsíc zkrmuje seno s 20% obsahem přesličky bahenní, může to končit úhynem koní.

Otrávení koně se chovají podrážděně, vystrašeně, mají rozšířené zornice a svalový třes, tiky v obličeji, motají se a začíná jim obrna zádě. Mohou pak ulehnout a hynou na celkové vyčerpání.

Buk lesní (Fagus sylvatica)

Tento známý strom se nachází po celém území republiky, má radši vlhčí místa a nevadí mu ani stín.

Jedovaté (++) jsou některé části stromu, a to listy, plody (bukvice), pupeny a kůra. Zelené bukvice jsou jedovatější než zralé, prach z bukového dřeva má rakovinotvorné účinky. Hlavními toxickými látkami jsou saponiny, kyselina křemičitá, thiamináza (rozkládá vitamín B1) a některé aminokyseliny, které působí dráždivě a po pozření mohou vyvolat křeče. Koně jsou na jejich působení zvláště citliví, už 300-1000 g bukvic je může zabít! Působení toxinů v bukvicích však může zmírnit důkladné vaření.

Otráveného koně lze poznat podle podráždění nervové soustavy - vystrašenost, motání se, třes, obtížné dýchání, rozšíření zornic, dále podle příznaků podráždění trávicího traktu, jako je nevolnost, těžké koliky, průjem. Postupně mohou přijít obrny zádě, křeče a záškuby. Už za 12 hodin může kůň uhynout na obrnu dýchacích svalů.

Dub letní (Quercus robur)

Další známý strom, rostoucí u nás spíše v nížinách. Kromě dubu letního existuje celá řada další druhů, které se liší například tvarem listů či plodů - žaludů.

Jedovaté (++) jsou plody (žaludy, především pak nezralé), listy, pupeny a kůra, která se mimo jiné díky obsahu tříslovin (tanin) používá běžně v léčitelství jako obklady na mírnění zánětů kůže. Prach z dubového dřeva je stejně jako u buku považován za rakovinotvorný. Tanin se v trávicím traktu naváže na bílkoviny potravy, trávicích enzymů i střevní stěny a dále vyvazuje železo; výsledkem je zhoršené vstřebání živin a železa. Dále se pak za působení žlučových kyselin chemicky mění v pyrogalol, který ničí červené krvinky a poškozuje játra a ledviny.

Koně otrávení taninem jsou většinou apatičtí, nechtějí žrát a slábnou. Následkem podráždění trávicího traktu se u nich objevuje kolika, průjem, mají krvavou moč, vyskytují se otoky a při poškození jater a krvinek také žloutenka, postupně se mohou objevit problémy s ledvinami a tedy i s močením.

Lilek potměchuť (Solanum dulcamara)

Tento polokeř s krásnými žluto-fialovými kvítky a červenými bobulemi se u nás vyskytuje často v různých příkopech a sutinách, ve starých zahradách i na jiných místech, kde se může pnout po stromech či zídkách.

Je velmi jedovatý (++), především jeho nezralé zelené plody. Zralé červené plody jsou už nejedovaté, protože během zrání z nich mizí toxické látky - alkaloidy i saponiny. Ty mají schopnost dráždit kůži, rozkládat krvinky, dráždit nervovou soustavu a později způsobovat obrny.

Otravu lze poznat podle slinění koně, zánětu sliznice dutiny ústní, podráždění a později netečnosti. Nastupují koliky, silné průjmy, po silném dráždění se objevují obrny, poruchy rovnováhy, moč koně je červenohnědě zbarvená. Březí klisny mohou potratit. Koně mohou uhynout na rozpad krve či udušení.

Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis)

Je to jedna z prvních rostlin, které se po zimě objeví v lesích, především listnatých.

Používala se kdysi jako léčivka, je však velmi jedovatá (++) v čerstvém i sušeném stavu. Naštěstí nepříjemně páchne a má slano-hořkou chuť, takže koně ji pozřou jen v případě nejvyšší nouze. Obsahuje saponiny, aminy a éterické oleje, které poškozují játra, ledviny a vyvolávají záněty trávicího aparátu.

Příznaky otravy se objeví většinou až za pár dní od pozření, kůň sliní, nechce žrát, má horečku a později sníženou tělesnou teplotu, bušivý a rychlý pulz. Záněty sliznic trávicího traktu se projevují vodnatým průjmem, záněty ledvin načervenalou močí, poškození jater žloutenkou. Svalové křeče mohou vyvolat křivé držení hlavy, později i celkovou slabost a smrt.

Halucha vodní (Oenanthe aquatica)

V mělkých stojatých vodách, v místech, která jsou pravidelně zaplavovaná, nebo tam, kde je bahnitá půda bohatá na dusík, může růst tato poměrně vysoká bylina s drobnými bílými kvítky.

Přestože se používala (používá) v léčitelství, je silně jedovatá (++) a sušení ani vaření její účinky nezmírní. Už například 250 g čerstvého kořene je pro koně smrtelných. Obsahuje oenanthotoxin, který vyvolává křeče, a další méně jedovaté toxiny.

Otrava se u koní projevuje sliněním, rozšířením zornic, rychlým dýcháním, zvýšenou tepovou frekvencí, podrážděním a třesem, dále kolikami, zácpou, křečemi, nejistými pohyby a obrnami. Kůň může následkem otravy náhle uhynout.

Co rozkroutí střeva

I mírně jedovaté rostliny mohou být velmi nepříjemné a zkomplikovat život vašemu koni i vám. Většinou dráždí trávicí trakt a tím vyvolávají koliky a průjmy.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)

Tento trnitý keř, vyskytující se na seznamu ohrožených druhů ČR, roste rád v teplejších oblastech, na slunných stráních a okrajích lesa či světlých pasekách.

Je celý mírně jedovatý (+) kromě bobulí, protože obsahuje alkaloid berberin a další toxické látky vyvolávající nevolnost, průjem a poškození ledvin. Pro stejné účinné látky se využíval i v lidovém léčitelství.

Krušina olšová (Rhamnus frangula)

Tento až 4 metry vysoký keř se u nás vyskytuje hojně v nižších oblastech a na pahorkatině a vzácněji ve vyšších polohách. Má rád vlhčí místa a najdeme ho v křovinatých okrajích lesů či různých mýtinách a prosvětlených lesích. Po odkvetení bílých kvítků se na něm ke konci léta objevují drobné peckovice, které jdou přes zelenou a červenou barvu až v temně černo-fialovou.

Mírně jedovatá (+) je celá rostlina, zvláště pak plody, listy a kůra. Obsahují glykosidy, třísloviny a saponiny, které většinou způsobují u koní jen mírnou otravu projevující se průjmem (vzácně až krvavým), nevolností a lehčími kolikami.

Bez chebdí (Sambucus ebulus)

Tato poměrně vysoká (až 2 metry) bylina se u nás vyskytuje hlavně ve východních a jižních Čechách a na jižní Moravě, kde ji můžeme najít na vlhkých místech, konkrétně pasekách, při okrajích lesů a podél lesních a polních cest.

Celá rostlina je mírně jedovatá (+), především pak její semena a kořeny. Nacházejí se v nich glykosidy a organické kyseliny, které se v léčitelství využívaly pro podporu močení a pocení.

Otrava se u koně projevuje závratěmi, rozšířením zornic a srdečními potížemi, kolikami a krvavým průjmem.

Dotkni se mě

Jsou rostliny, které mají schopnost velmi nepříjemně dráždit kůži či sliznice už při samotném dotyku. Je skutečně dobré se jim obloukem vyhnout.

Kalina tušalaj (Viburnum lantana)

Tento keř s velkými listy a bílými květy se nachází především na jižní Moravě a v severozápadních Čechách, ale najít ho můžeme i v jiných částech republiky na okrajích lesů či na křovinatých stráních.

Jedná se o mírně jedovatou rostlinu (+), především její listy, kůra a plody, hlavně nezralé, obsahují toxinů trochu více. Mezi těmito toxiny najdeme hořčiny, glykosidy a oxaláty, které především způsobují lokální dráždění kůže a sliznic. To se kromě zrudnutí místa kontaktu může projevit po pozření rostliny také kolikami, průjmem a nevolností.

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

O této obrovské (až 3,5 m) bylině jste jistě už slyšeli - jedná se o zavlečený druh z Karpat, který u nás zdomácněl - především v západní polovině ČR - a ekologům dělá nejednu vrásku na čele, protože působí velmi agresivně na původní rostliny, vytlačuje je a má tendenci tvořit souvislé porosty. Má rád vlhčí místa, najdeme ho okolo toků, roste i na loukách a v příkopech, na klidných neobhospodařovaných a opuštěných místech.

Bolševník je sice mírně jedovatý (+), ale nebezpečný je především během slunečných dní, kdy dotyk neosrstěné kůže (nozdry, oči, pysky) vyvolává silné dráždění. Na rostlinu se má sahat pouze v rukavicích! Tuto fotosenzibilizaci způsobuje furocumarin obsažený ve šťávě bolševníku.

Pokud se kůň otře málo osrstěnou kůží o rostlinu nebo její tekutinu a takto potřísněná kůže se dostane na sluneční světlo, dochází k silnému zánětu včetně tvorby puchýřů. Podobně postižené mohu být i sliznice dutiny ústní a dalších částí trávicího traktu.

Ďáblík bahenní (Calla palustris)

Tato krásná bílá rostlina se vyskytuje v okolí stojatých vod, rybníků, na bahnitých březích, a to převážně v Třeboňské pánvi, na Jindřichohradecku a Českomoravské vrchovině. Může se objevit i v okolí zahradních jezírek.

Celá rostlina je mírně jedovatá (+), především květy a plody, její kořeny (oddenky) však údajně po převaření konzumují severské národy. Obsahuje oxalátové krystaly, které silně dráždí místo kontaktu.

Kůň tak výrazně sliní, má záněty sliznice dutiny ústní, po pozření může nastoupit průjem, popřípadě poškození srdce a celkové obrny.

Příště se podíváme do našich zahrad a parků, do okolí obydlí lidských i koňských. Jaké jedy přinášíme svým čtyřnohým miláčkům doslova pod nos?

Zdroj informací:

B. Dülffer-Schneitzer: Pferde und Giftpflanzen. FNverlag, Warendorf 2005

Webové stránky Botany.cz